Rommaano

Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, o kterém snímek vypráví, byl jedním z nejproslulejších pěvců kastrátů 18. století, jehož výkony už sotvakdy mohou být zopakovány (zvláště poté, co byly kastrace v Itálii od roku 1870 zakázány). Jeho filmový soprán musel být složen ze dvou hlasů různých pohlaví, aby se alespoň přiblížil Farinelliho známému pěveckému rozsahu. Příběh je možná trochu banální, ale vše bohatě vynahrazuje celkový hudební zážitek. Máte-li citlivou duši a dosud jste nezažili hudební orgasmus, mohu jen vřele doporučit!

Prožijte svůj první dotek Ráje...

Když Renoir, tak barvy, obrazy a přirozená krása. Příběh je druhotný, optimistické vyznění milé. Přírodní rusovlásky jsou stejně největší kočky!

Co záběr kamery, to Vermeerův obraz. Úžasná atmosféra zlatého období malířství. Natočeno pro barvy a pocity, nikoli pro příběh. Na filmu lze testovat smysl pro jemnost, poetiku, vcítění.

Sonda do smyslu lidské existence. Co je krásné, nemusí být užitečné - co je pravdivé, vede k osvícení. Příjemné osvěžení od hollywoodských slátanin. Zdaleka ne smutné nebo depresivní - naopak - pro vnímavého diváka může být potvrzením významu vlastní existence. Emoce na plné pecky - u mě za 100%!

Ukázka, jak se dá umělecky ztvárnit nemožné.