Hezké detaily a hezké úvodní titulky v dobře zahraném a dobře natočeném, ale nemastném a chladném filmu, kterému by slušelo mnohem lepší prokreslení postav a vztahu hlavní dvojice. Jinými slovy, více emocí, méně příběhu, který se snaží ohromovat 'velkými a šokujícími' zvraty, ale místo toho ve mně spíš opakovaně vyvolával otázku "A to jako myslí vážně?". (Nejvíc mě pobavilo: "Všechny oběti měly starozákonní jména." - "Takže to byly židovky!" A ten závěr... darmo mluvit.) Pokračování ať natočí Favreau nebo podobný McG, Finchera je na tohle škoda.
Napadají mě dvě možnosti, jak přistupovat k tomuto filmu: A) Tarr se svou stylistikou už dosáhl svého uměleckého vrcholu a dál nemá co zajímavého říct, recykluje se, jede na autopilota. Turínský kůň je film bez atmosféry, vnitřního napětí a bez hypnotických vycizelovaných obrazů, jak tomu bylo v Satanském tangu nebo Werckmeisterových harmoniích. Snad jen ty oči koně jsou krásně smutné, ale zbytek jsou jen vyprázdněné obrazy. Jinými slovy, jezení brambory je prostě jezení brambory a není na tom nic zajímavého, tečka. Možná dobře, že to má být poslední Tarrův počin, obávám se, že další filmy by byly zhola zbytečné (ostatně, mě přijde zbytečný už tenhle). B) Tarr si ze sebe a svého publiku dělá srandu. Když člověk hledí dlouhé minuty na každodenní opakující se činnosti a pak přijde replika typu: "Červotoči přestali vrtat. Slyším je vrtat 58 let a teď přestali," tak těžko ubrání myšlence, že to celé je ve skutečnosti svérázný režisérův žertík. Coby absurdní komedie lepší než coby regulérní umění, ale zas taková prča to opravdu není.
Amatérská pinku taškařice, která funguje asi tak 20 minut, než tomu dojde dech. Ale je dost možné, že aplikováním psychotropních drog před projekcí či během ní s kvalita zážitku zvyšuje. Já byl, bohužel, zcela při smyslech.
Docela těžce stravitelné a špatně uchopitelné i na Dumonta, jeho dva předchozí filmy mě oslovily podstatně víc, tohle bylo trochu na jiné vlně. Přesto není sporu, že Dumont je jeden z nejzajímavějších tvůrců současného art filmu. Něco jako Glauber Rocha - stojí za to ztrácet čas s jejich filmy a přemýšlet o nich, i když sledování může být chvílemi ne zrovna příjemné :)
Schizofrenie mezi akční peckovačkou (reprezentovanou Katem) a parodií (Chudnofsky a jeho směšná posedlost nahánět hrůzu). Oslím můstek je občas hláškující, ale jinak nesympatický mamlas Reid. Každá z postav ústředního tria přišla z jiného filmového světa a Diaz je tu jen do počtu. Jednou vidět a zapomenout, od Gondryho by člověk čekal víc. Kick-Ass kicks Green Hornet's ass!
Svým způsobem zajímavý až bizarně svůdný film, který si i přes nesporné filmařské chyby, nezaslouží až tak negativní hodnocení. Nemyslím si, že by se jednalo o nebezpečný a morálně odsouzení hodný film, je jen hodně naivní. Můžu jen souhlasit s Marigoldem, jedná se o hodně odvážný pokus skloubit folklór a muzikálový žánr ve stylu socialistického realismu - je to šílené, ale zároveň přitažlivé. Řekl bych, že stále lepší než nudné normalizační fláky :)
Při sledování jsem si vzpomněl na Parkův opus Sympathy for Mr. Vengeance a v jistém smyslu mi ty filmy přišly podobné, akorát, že I Saw the Devil není zdaleka tak myšlenkově hluboký, postavy nejsou tak propracované, příběh je přímočarý, stopáž přepálená, konec je nesmyslný, akorát Kimův film je hodně brutální, až je to často zbytečné (jak ti Korejci dokáží přežít tolik úderů kladivem do hlavy, to fakt nechápu:)). Je mi jasné, že to srovnání není zrovna dvakrát fér a oba filmy jsou v mnohém odlišné, ale to na výtkách napsaných výše nic nemění. Navíc ta logika některých scén... raději mlčet :) Raději investujte svůj čas do Parkova filmu, když člověk neuvidí tohle, nic se nestane.
Průměrný, poněkud mělký western, který by si zasloužil mnohem lepší prokreslení postav a jejich motivací. Peckův Mackenna i Sharifův Colorado měly náběh do zájímavějších a hodnověrnějších charakterů, bohužel obě postavy nakonec zůstaly černobílé a ploché a to samé by se dalo říct i o ostatních. Vysvětlující vypravěčův komentář jenom otravoval, logika dostala zabrat a tak zůstaly jenom krásné záběry na přírodní scenerie a dobrý střih (nejlepší scéna je hned úvodní přestřelka). Celkově je to však přeceňovaná záležitost, na které se hold negativně podepsal zub času. Mezi klasickými westerny se rozhodně najde mnohem víc zajímavějších a lepších kousků.
Spasojevic vymýšlí kraviny a myslí si, že tím utáhne celý film. Nemá moc cenu hýkat nad tím, že Srpski film je technicky na tom mnohem lépe než třeba tvorba Eliho Rotha, ve výsledku to vyjde nastejno. Film postrádá logiku, věrohodnost a celkový smysl. Soudě podle spousty exaltovaných komentářů koukám, že některým lidem stačí pořádná brutalita, já osobně od plnohodnotného filmu očekávám přeci jen trochu víc. Drastických a nechutných videí a fotek je plný internet, tak k čemu ten humbuk?
Koho by napadlo, že mix komedie, sociálního dramatu a romantického melodramatu, kde jedna z ústředních postav je Eric Cantona rozdávající lidová moudra ve francouzštině, nejenže může fungovat, ale dokonce to může být i dobrý film?
Výprava, stylizace, mizanscéna, kostýmy apod. jsou na výborné úrovni a celkově je to zcela jistě dobrý film, akorát, že mě to minulo o několik kilometrů a vůbec nic mě na tom nezaujalo. Bohužel, takový už je úděl podobných snímků.
Čtyřhodinový nezávislý film Mariana Llináse byl natočen zcela mimo hlavní argentinskou produkci, nebyl podpořen ani státními institucemi, což se bohužel projevilo na formě. Většinu času posloucháme hlas vypravěče (respektive čteme titulky) a obrazy jsou zde spíše pro ilustraci, i když by se toho spousta dala vyjádřit čistě filmovými prostředky. Stručně řečeno, smrdí to literaturou na sto honů. Je to docela škoda, protože jinak jsou všechny tři příběhy velice dobře strukturované, odvyprávěné a zajímavé po celou dobu. Na jednu stranu chápu, že se jedná o jistý druh experimentu a že jednoudše nebyly finance, na druhou stranu bych uvítal více filmové řeči. Prozatím nesmělý palec nahoru, pro příště by bylo fajn, kdyby měl Llinás více pěnez a měl možnost naplno ukázat, co v něm jen.
Pokus o komplexní pohled na srbský národ a jeho nedávné dějiny dle mého názoru trochu dojel na svou šíři, rozmáchlost a ambice a ve výsledku to i přes nepopiratelné kvality a působivost některých scén zdaleka není Kusturicův nejlepší film.
Přesně ten typ filmů, ze kterých se mi dělá nevolno. Pan Nikdo se okázale prezentuje jako obrovské velkolepé umění s hlubokým myšlenkovým podtextem a přitom je jen šíleně povrchní, naprosto banální a uboze manýristický se spoustou pastelových barev, otravně líbivým soundtrackem a polopatickým doslovným koncem. O nestoudném vykrádání jiných filmů ani nemluvě (linie s Annou je celá obšlehnutá z Milenců ze severního pólu, fingování Nemových sebevražd zase z Harolda a Maude). Postmoderní sajrajt, jehož tvůrci byli buď na drogách, nebo neví, co je to střídmost a neumí se krotit. Van Dormaelovi bych za trest nařídil tisíckrát napsat na tabuli: "Film je jen bílé plátno!"
Režisér Xavier Beauvois využil skutečnou událost, k níž došlo v roce 1996 v Alžírsku ke stvoření filmové úvahy na téma víry a přístupu k ní a (ne)možnosti vzájemné koexistence lidí s jinou náboženskou příslušností. Citlivá režie a velice působivý film, jeden z nejlepších artových počinů tohoto roku. (P.S.: Koukám, že opět se našlo pár jedinců, kteří nejsou schopni překousnout náboženské téma filmu. Možná by se měli vrátit zpátky k něčemu, jako je Šifra mistra Leonarda.)
Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů.
Nejvíc "hardcore art", jaký jsem doposud viděl, a abych řekl pravdu, nevím, jak se k tomu mám postavit. Tohle bylo už opravdu trochu moc. Nicméně s jistým odstupem času minimálně pociťuji respekt vůči režisérovi už jen za odvahu natočit takhle dlouhý a víc než náročný film a nalézám ve filmu jistou (snad) promyšlenou strukturu. Kdyby nic jiného, alespoň nad tím stále přemýšlím, což se spoustě jiných filmů říct nedá.
Nudně, nezajímavě a "jakožeumělecky" zrežírovaný film, který sází vše pouze na jednu kartu a to na závažnost tématu, o kterém vypovídá. Výsledek podle toho taky vypadá. Postavy jsou prakticky nevykresleny, jsou to jen panáci s nasazenými ustaranými tvářemi a právě záběry na vystrašené a bezmocné tváře dětí, matek a starců je jediný režisérův prostředek k vyvolávání emocí. Jsou to však emoce navýsost umělé, velice laciné a k divákovi podlé. Takové filmy ze mě dělají cynika.
Je to debilní, nelogická historka o krvežíznivém divočákovi velikosti nosorožce. Co však tento brak povyšuje nad ostatní podobnou produkci je zejména výborná kamera Deana Semlera, který velice zajímavě pracoval s osvětlením a barvami a skvěle využil prostředí, ve kterém se film odehrává (prašná australské poušť, klokaní jatka, doupě bratří Bakerových atd.), čímž snímek získal unikátní atmosféru.
Romantická pohádka balancující na hraně kýče, nicméně Jordan svou citlivou a umírněnou režii dokázal příběh ukočírovat a i těch pár slabších momentů mu odpustíme. A navíc Alicja Bachleda má moc hezké nožky :)
Film bez živých postav, bez motivů, bez emocí, bez vztahů, naprosto o ničem. Favreau je fušer, který vyhodil 200 mega na přetaženou banalitu, kde všechno stojí a padá jen na tom, zda Downey procedí nějakou cool hlášku. Čirá ukázka debility současných hollywoodských produktů, kde se všechno hrotí na co největší efektnost.
Boardinghouse české kinematografie... (Upřímně řečeno, nechápu, jak mohl někdo najít nějaké pozitivum. Napadá mě asi 658 důvodů, proč je tento film ultimátní sračka, ale nechce se mi psát elaborát na takovou zbytečnost)
Za tu hudbu bych Jamese Hornera nejraději uškrtil, protože si těžko dokážu představit soundtrack tak zoufale neoriginální, fádní, nudný a s přibývajícími minutami stále otravnější až rušivý. Děsný hudební paskvil. A ta závěrečné píseň tomu nasadila korunu.
Šíleně patetické, naivní, nepravděpodobné (proboha, ten konec je vtip?) s naprosto plochými, neplastickými, nevěrohodnými postavami, které pouze reprezentují nějaký politický názor a tyto názory pak ventilují v nudných, kožených diskuzích. A k tomu to "umělecké" pojetí - všechny ty slow-motiony, černobílé retrospektivní záběry, "osudová" hudba a záběry na moře (!) bez nějakého hlubšího opodstatnění. Když k tomu připočtu ultrahumanistické poselství ("Pochopil jsem, že nenávist není řešením!"), těžko hledám film, který by tak okázale dával najevo svou uměleckost. A přitom je Kult hákového kříže jen povrchní záležitost, která se nezmůže na hlubší zářez a otravuje svým moralizováním.
Intelektuální porno? Ale kdeže, naopak film čistě iracionální a emocionální, bez vzletných slov či hlubokých myšlenek. Prostě 100% art a je jen na vás, zda ho přijmete, nebo zavrhnete. Já tedy přijímám, velice působivý film.
Proč je Háma načesaný jako zfetovaný Dean? Kotvald ještě žije? A co to bylo za lidi, co tam účinkovali? Odkud vyhrabali ty hadry a z jakého jsou století? A ta porota byla jako k čemu? Co jsem to vůbec viděl? A jak je možné, že tohleto natáčí a vysílá veřejnoprávní televize?
Film, ve kterém je hlavní záporák díky své eleganci, inteligenci a zjevné sečtělosti mnohem sympatičtější než hlavní hrdina (a jeho kolegové), který není nic jiného, než buranský sadista. ________ Tarantino ztratil kontakt s realitou a žije si ve svém cinefilním světě. Umí ještě napsat dobrou dialogovou scénu i to velice hezky nasnímat, ale jinak se vůbec neumí krotit, postrádá jakýkoliv styl (ta hudba je z úplně jiného filmového světa).
Moje komentáře
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Hezké detaily a hezké úvodní titulky v dobře zahraném a dobře natočeném, ale nemastném a chladném filmu, kterému by slušelo mnohem lepší prokreslení postav a vztahu hlavní dvojice. Jinými slovy, více emocí, méně příběhu, který se snaží ohromovat 'velkými a šokujícími' zvraty, ale místo toho ve mně spíš opakovaně vyvolával otázku "A to jako myslí vážně?". (Nejvíc mě pobavilo: "Všechny oběti měly starozákonní jména." - "Takže to byly židovky!" A ten závěr... darmo mluvit.) Pokračování ať natočí Favreau nebo podobný McG, Finchera je na tohle škoda.
Turínský kůň (2011)
Napadají mě dvě možnosti, jak přistupovat k tomuto filmu: A) Tarr se svou stylistikou už dosáhl svého uměleckého vrcholu a dál nemá co zajímavého říct, recykluje se, jede na autopilota. Turínský kůň je film bez atmosféry, vnitřního napětí a bez hypnotických vycizelovaných obrazů, jak tomu bylo v Satanském tangu nebo Werckmeisterových harmoniích. Snad jen ty oči koně jsou krásně smutné, ale zbytek jsou jen vyprázdněné obrazy. Jinými slovy, jezení brambory je prostě jezení brambory a není na tom nic zajímavého, tečka. Možná dobře, že to má být poslední Tarrův počin, obávám se, že další filmy by byly zhola zbytečné (ostatně, mě přijde zbytečný už tenhle). B) Tarr si ze sebe a svého publiku dělá srandu. Když člověk hledí dlouhé minuty na každodenní opakující se činnosti a pak přijde replika typu: "Červotoči přestali vrtat. Slyším je vrtat 58 let a teď přestali," tak těžko ubrání myšlence, že to celé je ve skutečnosti svérázný režisérův žertík. Coby absurdní komedie lepší než coby regulérní umění, ale zas taková prča to opravdu není.
Vodnické zpívánky (2011)
Amatérská pinku taškařice, která funguje asi tak 20 minut, než tomu dojde dech. Ale je dost možné, že aplikováním psychotropních drog před projekcí či během ní s kvalita zážitku zvyšuje. Já byl, bohužel, zcela při smyslech.
Stranou Satana (2011)
Docela těžce stravitelné a špatně uchopitelné i na Dumonta, jeho dva předchozí filmy mě oslovily podstatně víc, tohle bylo trochu na jiné vlně. Přesto není sporu, že Dumont je jeden z nejzajímavějších tvůrců současného art filmu. Něco jako Glauber Rocha - stojí za to ztrácet čas s jejich filmy a přemýšlet o nich, i když sledování může být chvílemi ne zrovna příjemné :)
Zelený sršeň (2011)
Schizofrenie mezi akční peckovačkou (reprezentovanou Katem) a parodií (Chudnofsky a jeho směšná posedlost nahánět hrůzu). Oslím můstek je občas hláškující, ale jinak nesympatický mamlas Reid. Každá z postav ústředního tria přišla z jiného filmového světa a Diaz je tu jen do počtu. Jednou vidět a zapomenout, od Gondryho by člověk čekal víc. Kick-Ass kicks Green Hornet's ass!
Werckmeisterovy harmonie (2000)
Bylo to nějaké krátké...:/
Zítra se bude tančit všude (1952)
Svým způsobem zajímavý až bizarně svůdný film, který si i přes nesporné filmařské chyby, nezaslouží až tak negativní hodnocení. Nemyslím si, že by se jednalo o nebezpečný a morálně odsouzení hodný film, je jen hodně naivní. Můžu jen souhlasit s Marigoldem, jedná se o hodně odvážný pokus skloubit folklór a muzikálový žánr ve stylu socialistického realismu - je to šílené, ale zároveň přitažlivé. Řekl bych, že stále lepší než nudné normalizační fláky :)
Viděl jsem ďábla (2010)
Při sledování jsem si vzpomněl na Parkův opus Sympathy for Mr. Vengeance a v jistém smyslu mi ty filmy přišly podobné, akorát, že I Saw the Devil není zdaleka tak myšlenkově hluboký, postavy nejsou tak propracované, příběh je přímočarý, stopáž přepálená, konec je nesmyslný, akorát Kimův film je hodně brutální, až je to často zbytečné (jak ti Korejci dokáží přežít tolik úderů kladivem do hlavy, to fakt nechápu:)). Je mi jasné, že to srovnání není zrovna dvakrát fér a oba filmy jsou v mnohém odlišné, ale to na výtkách napsaných výše nic nemění. Navíc ta logika některých scén... raději mlčet :) Raději investujte svůj čas do Parkova filmu, když člověk neuvidí tohle, nic se nestane.
Mackennovo zlato (1969)
Průměrný, poněkud mělký western, který by si zasloužil mnohem lepší prokreslení postav a jejich motivací. Peckův Mackenna i Sharifův Colorado měly náběh do zájímavějších a hodnověrnějších charakterů, bohužel obě postavy nakonec zůstaly černobílé a ploché a to samé by se dalo říct i o ostatních. Vysvětlující vypravěčův komentář jenom otravoval, logika dostala zabrat a tak zůstaly jenom krásné záběry na přírodní scenerie a dobrý střih (nejlepší scéna je hned úvodní přestřelka). Celkově je to však přeceňovaná záležitost, na které se hold negativně podepsal zub času. Mezi klasickými westerny se rozhodně najde mnohem víc zajímavějších a lepších kousků.
Srbský film (2010)
Spasojevic vymýšlí kraviny a myslí si, že tím utáhne celý film. Nemá moc cenu hýkat nad tím, že Srpski film je technicky na tom mnohem lépe než třeba tvorba Eliho Rotha, ve výsledku to vyjde nastejno. Film postrádá logiku, věrohodnost a celkový smysl. Soudě podle spousty exaltovaných komentářů koukám, že některým lidem stačí pořádná brutalita, já osobně od plnohodnotného filmu očekávám přeci jen trochu víc. Drastických a nechutných videí a fotek je plný internet, tak k čemu ten humbuk?
Hledá se Eric (2009)
Koho by napadlo, že mix komedie, sociálního dramatu a romantického melodramatu, kde jedna z ústředních postav je Eric Cantona rozdávající lidová moudra ve francouzštině, nejenže může fungovat, ale dokonce to může být i dobrý film?
Sanatorium na věčnosti (1973)
Výprava, stylizace, mizanscéna, kostýmy apod. jsou na výborné úrovni a celkově je to zcela jistě dobrý film, akorát, že mě to minulo o několik kilometrů a vůbec nic mě na tom nezaujalo. Bohužel, takový už je úděl podobných snímků.
Zvláštní příběhy (2008)
Čtyřhodinový nezávislý film Mariana Llináse byl natočen zcela mimo hlavní argentinskou produkci, nebyl podpořen ani státními institucemi, což se bohužel projevilo na formě. Většinu času posloucháme hlas vypravěče (respektive čteme titulky) a obrazy jsou zde spíše pro ilustraci, i když by se toho spousta dala vyjádřit čistě filmovými prostředky. Stručně řečeno, smrdí to literaturou na sto honů. Je to docela škoda, protože jinak jsou všechny tři příběhy velice dobře strukturované, odvyprávěné a zajímavé po celou dobu. Na jednu stranu chápu, že se jedná o jistý druh experimentu a že jednoudše nebyly finance, na druhou stranu bych uvítal více filmové řeči. Prozatím nesmělý palec nahoru, pro příště by bylo fajn, kdyby měl Llinás více pěnez a měl možnost naplno ukázat, co v něm jen.
Satanské tango (1994)
Čisté opojení totálním filmem! Chci to vidět znovu, třeba po jednotlivých kapitolách a hezky si to vychutnávat.
Underground (1995)
Pokus o komplexní pohled na srbský národ a jeho nedávné dějiny dle mého názoru trochu dojel na svou šíři, rozmáchlost a ambice a ve výsledku to i přes nepopiratelné kvality a působivost některých scén zdaleka není Kusturicův nejlepší film.
Pan Nikdo (2009)
odpad!Přesně ten typ filmů, ze kterých se mi dělá nevolno. Pan Nikdo se okázale prezentuje jako obrovské velkolepé umění s hlubokým myšlenkovým podtextem a přitom je jen šíleně povrchní, naprosto banální a uboze manýristický se spoustou pastelových barev, otravně líbivým soundtrackem a polopatickým doslovným koncem. O nestoudném vykrádání jiných filmů ani nemluvě (linie s Annou je celá obšlehnutá z Milenců ze severního pólu, fingování Nemových sebevražd zase z Harolda a Maude). Postmoderní sajrajt, jehož tvůrci byli buď na drogách, nebo neví, co je to střídmost a neumí se krotit. Van Dormaelovi bych za trest nařídil tisíckrát napsat na tabuli: "Film je jen bílé plátno!"
O bozích a lidech (2010)
Režisér Xavier Beauvois využil skutečnou událost, k níž došlo v roce 1996 v Alžírsku ke stvoření filmové úvahy na téma víry a přístupu k ní a (ne)možnosti vzájemné koexistence lidí s jinou náboženskou příslušností. Citlivá režie a velice působivý film, jeden z nejlepších artových počinů tohoto roku. (P.S.: Koukám, že opět se našlo pár jedinců, kteří nejsou schopni překousnout náboženské téma filmu. Možná by se měli vrátit zpátky k něčemu, jako je Šifra mistra Leonarda.)
Kvílení (2010)
Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů.
Aurora (2010)
Nejvíc "hardcore art", jaký jsem doposud viděl, a abych řekl pravdu, nevím, jak se k tomu mám postavit. Tohle bylo už opravdu trochu moc. Nicméně s jistým odstupem času minimálně pociťuji respekt vůči režisérovi už jen za odvahu natočit takhle dlouhý a víc než náročný film a nalézám ve filmu jistou (snad) promyšlenou strukturu. Kdyby nic jiného, alespoň nad tím stále přemýšlím, což se spoustě jiných filmů říct nedá.
Člověk, který přijde (2009)
Nudně, nezajímavě a "jakožeumělecky" zrežírovaný film, který sází vše pouze na jednu kartu a to na závažnost tématu, o kterém vypovídá. Výsledek podle toho taky vypadá. Postavy jsou prakticky nevykresleny, jsou to jen panáci s nasazenými ustaranými tvářemi a právě záběry na vystrašené a bezmocné tváře dětí, matek a starců je jediný režisérův prostředek k vyvolávání emocí. Jsou to však emoce navýsost umělé, velice laciné a k divákovi podlé. Takové filmy ze mě dělají cynika.
Kanec (1984)
Je to debilní, nelogická historka o krvežíznivém divočákovi velikosti nosorožce. Co však tento brak povyšuje nad ostatní podobnou produkci je zejména výborná kamera Deana Semlera, který velice zajímavě pracoval s osvětlením a barvami a skvěle využil prostředí, ve kterém se film odehrává (prašná australské poušť, klokaní jatka, doupě bratří Bakerových atd.), čímž snímek získal unikátní atmosféru.
Ondine (2009)
Romantická pohádka balancující na hraně kýče, nicméně Jordan svou citlivou a umírněnou režii dokázal příběh ukočírovat a i těch pár slabších momentů mu odpustíme. A navíc Alicja Bachleda má moc hezké nožky :)
Iron Man 2 (2010)
Film bez živých postav, bez motivů, bez emocí, bez vztahů, naprosto o ničem. Favreau je fušer, který vyhodil 200 mega na přetaženou banalitu, kde všechno stojí a padá jen na tom, zda Downey procedí nějakou cool hlášku. Čirá ukázka debility současných hollywoodských produktů, kde se všechno hrotí na co největší efektnost.
Bestiář (2007)
odpad!Boardinghouse české kinematografie... (Upřímně řečeno, nechápu, jak mohl někdo najít nějaké pozitivum. Napadá mě asi 658 důvodů, proč je tento film ultimátní sračka, ale nechce se mi psát elaborát na takovou zbytečnost)
Avatar (2009)
Za tu hudbu bych Jamese Hornera nejraději uškrtil, protože si těžko dokážu představit soundtrack tak zoufale neoriginální, fádní, nudný a s přibývajícími minutami stále otravnější až rušivý. Děsný hudební paskvil. A ta závěrečné píseň tomu nasadila korunu.
Kult hákového kříže (1998)
Šíleně patetické, naivní, nepravděpodobné (proboha, ten konec je vtip?) s naprosto plochými, neplastickými, nevěrohodnými postavami, které pouze reprezentují nějaký politický názor a tyto názory pak ventilují v nudných, kožených diskuzích. A k tomu to "umělecké" pojetí - všechny ty slow-motiony, černobílé retrospektivní záběry, "osudová" hudba a záběry na moře (!) bez nějakého hlubšího opodstatnění. Když k tomu připočtu ultrahumanistické poselství ("Pochopil jsem, že nenávist není řešením!"), těžko hledám film, který by tak okázale dával najevo svou uměleckost. A přitom je Kult hákového kříže jen povrchní záležitost, která se nezmůže na hlubší zářez a otravuje svým moralizováním.
Poslední tango v Paříži (1972)
Intelektuální porno? Ale kdeže, naopak film čistě iracionální a emocionální, bez vzletných slov či hlubokých myšlenek. Prostě 100% art a je jen na vás, zda ho přijmete, nebo zavrhnete. Já tedy přijímám, velice působivý film.
Duety... když hvězdy zpívají (TV pořad) (2009)
odpad!Proč je Háma načesaný jako zfetovaný Dean? Kotvald ještě žije? A co to bylo za lidi, co tam účinkovali? Odkud vyhrabali ty hadry a z jakého jsou století? A ta porota byla jako k čemu? Co jsem to vůbec viděl? A jak je možné, že tohleto natáčí a vysílá veřejnoprávní televize?
Hanebný pancharti (2009)
Film, ve kterém je hlavní záporák díky své eleganci, inteligenci a zjevné sečtělosti mnohem sympatičtější než hlavní hrdina (a jeho kolegové), který není nic jiného, než buranský sadista. ________ Tarantino ztratil kontakt s realitou a žije si ve svém cinefilním světě. Umí ještě napsat dobrou dialogovou scénu i to velice hezky nasnímat, ale jinak se vůbec neumí krotit, postrádá jakýkoliv styl (ta hudba je z úplně jiného filmového světa).
Symfonie Donbasu (1931)
Výborná záležitost, téměř jsem měl chuť stát se úderníkem...