Wendy

Ach ta ironie, že nám reklama před filmem říká, abychom film nezapomněli ohodnotit na ČSFD, když se polovina uživatelů neobtěžuje před hodnocením se na film skutečně podívat a/nebo přistupovat k hodnocení s náznakem vážnosti. Zdá se mi, že všechna tahle "vyspělá" hubební snobárna, kde lidé automaticky považují za sračku něco, co jiným lidem přináší radost, je více nevyspělá a ovečkovitá než ty "dvanáctileté holky", co tak rádi šikanujete. Dobrá práce! Jste CHLAPÁK! (/Jste dobrá, ti CHLAPÁCI vás teď budou brát vážně!) Jste cool v očích dalších lidí, co se neobtěžují zjistit, proč může One Direction zaujmout jiné! P.S. Ale co, pokud je pro vás v pořádku nerespektovat náctileté dívky nebo používat homofobní nadávky, váš názor pro mě stejně nemá velkou váhu.

Film má šanci zaujmout především ty, co chtějí vidět Doctora (Who) muchlovat se s mužem, i proto, že Christopher (Isherwood) není v česko-slovenské kotlině asi zrovna nejznámnější. Taková aspoň byla situace pro mě a výmluvný fakt, že si po třech týdnech od shlédnutí nevybavuji žádnou významnější scénu, tomu moc nepomáhá. Z Hitlerova Německa mě jen zákonitě zamrazilo.

K filmu přistupuji s opatrností, která mě přepadla ve chvíli, kdy jsem si dohledala, že byl napsán i režírován bílými tvůrci, (gadži, chcete-li) (i když ti samí tvůrci mají na svědomí i jeden z mých nejoblíbenějších snímků Záhrada). Ne že by to nešlo, chce to ale cit, a já můžu jen doufat, že nějaká konzultace s diskutovanou stranou proběhla. Navenek to ale cit má, a já jen prosím ~filmového boha~ o víc podobných projektů (a víc rolí pro začínající herce; až mi ~filmový bůh~ nadělí vlastní seriál, Martina Kotlárová může hrát jednu z hlavních rolí /wishful thinking). Protože jsem zůstala v několika místech rozpačitá (závěr, chvílemi scénář), možná bych i klesla na tři*, cítím ale potřebu napravit svinčík v hodnocení po místním diváctvu, které se v reakcích k tomuto filmu projevuje jako naprostá karikatura sama sebe (až na pár světlých výjimek, za jejichž existenci jsem vděčná). (Pokud vám zbývá špetka lidské slušnosti, varuji, z "diskuze" vám bude psychicky špatně.)

1. generace (1./2. série): Když začnete sledovat tenhle seriál, tak po pilotu působí hrozně pitomě. Naštěstí se Skins nachází již v druhém díle a v podobně citlivém a zároveň hravém stylu pokračuje nadále. Největším problémem této generace pak je, že některé postavy jsou odsunuty stranou ústředním čtyřúhelníkem, což je škoda, protože mám všechny postavy upřímně ráda. V čele s výborným Tonym Stonemem, kterého jestli máte od začátku skutečně rádi, tak o vás asi začnu pochybovat, ale díky jeho komplexní povaze (a zvrácenosti) a výborné heterosexuální bromanci se Sidem se jedná o moji nejoblíbenější postavu této generace. Druhá série nabírá na obrátkách co se temnosti týče a já této partě jen nerada dávám sbohem. 2. generace (3./4. série): Řeknu to na rovinu - své pětihvězdičkové hodnocení můžu dát jen za předpokladu, že ignoruji dvě série s ~touhle~ partou. Zatímco chlapci a děvčata (plusem Skins je mimochodem to, že šestnáctileté postavy hrajou skutečně šestnáctiletí herci) z první gen byli znatelní přátelé, aspekt přátelství a opravdivosti mi u jejich následovníků chybí. Nenalézám zde jedinou mně vyloženě sympatickou postavu (a to jsem poctivě shlédla obě dvě série, což ani pro pochopení děje není nutné - stačí si počkat na další generaci, a je to) a z dosud perfektních scénářů se stal naprostý mess. Bye bye, and don't come back. 3. generace (5. série): Po zkušenosti z předchozích dvou sérií jsem se bála, ALE ZBYTEČNĚ, protože po první sérii nového obsazení jsem se do Skins opět zamilovala. Ubylo sexu a drog (ale ne úplně, nebojte), přibylo plynulého vývoje postav a přátelství a mou novou královnou se stává bezchybná (a přitom velice nedokonalá) MINI. We are a mess, we are failures, AND WE LOVE IT.

Harry, you wonderfull boy, you brave, brave man. Poslední filmový Harry Potter nebyl bez chyby, podobně jako jeho předloha, ale já za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že Yates s Klovesem z Relikvií vytěžili, co se vytěžit dalo, a napravili, co se napravit dalo. Na rozdíl od většiny (?) zdejšího diváctva mi bylo milejší poklidné tempo první části, mně sympatická všeobjímající válečná atmosféra je ale přítomná nadále, a vzpomínky na konec své stále nejmilejší série si nenechám zkazit lehce awkward předzávěrečnou scénou mezi Harrym a Voldemortem nebo vážně-to-musí-být epilogem (uklidňuje mě fakt, že si při domácích shlédnutích si můžu film zastavit před ním), ale bude to to, že Ron a Hermiona konečně překonali svou emocionální idiocii, Freddie a Georgie, to, že McGonagallová vždycky chtěla tohle kouzlo vyzkoušet, a především můj baby-boy Harry kráčející na smrt (oh my cryes), kvůli čemu vím, že se k tomuto (dvoj)dílu budu ráda vracet. After all this time? Always.

1. série: 4/5.

1. série: 5/5.

1. série: 4,5/5.

1. série: 4,5/5; 2. série 5/5.

Výborná analýza (v angličtině) zde: http://eleusis-walks.livejournal.com/55641.html