Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (142)

plakát

Kráska a zvíře (2014) 

Mezi fantaskními pohádkovými kulisami a komparsem v ručně šitých historických kostýmech (taky byly francouzským filmařům zapůjčeny z Barrandova) běhala jedna laciná, amatérsky odfláknutá digitální laň a jedna velmi zmatená Kráska, které režisér sice řekl, že se má zamilovat do Zvířete, ale už jí neprozradil ani jeden jediný důvod PROČ. A mně jako divákovi taky ne. Když mě v příběhu, který má být o čarovné síle lásky, nejvíc zaujme mrkev a dýně, které Kráska pěstuje v úvodu filmu, je asi něco špatně. Sice výpravné a malebné, ale naprosto bez šťávy. O nějakých uvěřitelných citech ani nemluvě.

plakát

Ondine (2009) 

Rybář je ideální povolání pro notorického alkoholika - po svém pracovišti se klidně může i potácet a motat. Dá se to svést na příliš velké vlny. Výlov mořské panny a boj Syracuse s démonem alkoholu, jeho vnitřními běsy a smutkem mě zaujaly, jen chvílemi to sklouzávalo až ke kýčovité romanci. Na pět hvězd by to muselo být víc ze života (nebo naopak sakra víc kýčovité, proč by ne). Takhle se mnou u filmu průběžně zmítaly protichůdné pocity, jak rybářskou bárkou bouře na moři...

plakát

100 dní v Palermu (1984) 

Generál Carlo Alberto Dall Chiesa podcenil jedno. Jak hluboko už do celé společnosti prorostly kořeny mafie. Režisér Giuseppe Ferrara naopak nepodcenil nic a do hlavní role obsadil tvrďáka Lino Venturu, jehož kamenné rysy tváře a sveřepý pohled ho do role bojovníka za spravedlnost přímo předurčovaly. I po třiceti letech je 100 dní v Palermu stále strhující drama a příběh marného boje proti chobotnici zločinu, sahající chapadly i do vysoké politiky. Bohužel je tento příběh aktuální dodnes a obávám se, že bude i v budoucnosti.

plakát

Svatba jako řemen (1967) 

Samotnému zpracování ani hereckým výkonům samozřejmě není co vytknout. Snad jen "drobnost". Většina skutečných znásilnění zřejmě neprobíhá takto vesele až žoviálně. Ale tupost a nedostatek empatie vyšetřujících policistů, to bylo přesné.

plakát

Hadi v letadle (2006) 

Sssssss...? Ts! Natočeno zřejmě coby psychoterapeutická pomůcka pro ofidiofobiky. Nicméně jako pilot k seriálu o nejrůznějších fobiích to svůj účel splnilo. Já starý camelopardofobik už se těším na druhý díl seriálu s názvem "Žirafy v letadle".

plakát

Pečený sněhulák (2014) (pořad) odpad!

Vezmu obálku, vložím do ní své doklady SIPO za rok 2014 - potvrzení o mnou zaplacených, ze zákona bohužel povinných televizních poplatcích - a pošlu to do účtárny ČT. S požadavkem, ať mi vystaví dobropis. Já samozřejmě neupírám nikomu právo točit cokoli, třeba i takovouto odfláknutou, amatérskou ubohost plnou dětinských (a navíc nedotažených čili nudných) fórků, ale ne za moje peníze!

plakát

Co kdyby (2012) (pořad) 

Německý skeč, většinou křeč. I těch pár dobrých nápadů (opravdu jen pár) bylo promrháno. Buďto nedotažením k nějaké úderné pointě, nebo naopak rozmělněním pointy dovysvětlováním, znovu a znovu... a pro blbé diváky pro jistotu ještě jednou.

plakát

Imaginárium Dr. Parnasse (2009) 

Fantaskní podobenství, ve kterém si Ďábel konzumu přichází pro nevinnou dívku – dceru nešťastníka, který se kdysi dávno natolik bál své smrtelnosti, že s ďáblem uzavřel smlouvu. Prohrál samozřejmě nakonec úplně všechno, i tu svoji všivou nesmrtelnost. Co teď zbývá starouškovi, ve světě plném falešných cingrlátek a pozlátka spotřební společnosti? Ve světě, kde mladí nemají náležitou úctu ke starým lidem, nerozumějí jim a kašlou jim na jejich hodnoty, byť požehnaným věkem prověřené. Ve světě, kde mladí lidé jsou vesměs jen nevychovaní frackové bez morálky a bez špetky zodpovědnosti (což je samozřejmě odvěká klasika, tohle si staří mysleli o mladých už ve starém Římě :-), rozmazlení konzumenti bez fantazie, bažící po rychlých požitcích, ideálně i s velkou slevou. Co našemu, několik stovek roků starému pánovi zbývá? Už nic. Jen vzpomínky na lepší svět jeho mládí. Nebo přece něco? Jeho duše se vzepře ďáblu i osudu a on se bude pokoušet udržet naživu svět imaginace a dětské fantazie. Tím, že na ulici hraje pro kolemjdoucí pimprlové divadlo. Večer sbalí otřískané a vybledlé kulisy, šourá se unaveně ulicí a pak přes okno luxusní restaurace nahlédne do moderního světa, na všechny ty mladé a šťastné lidi, lapené do sítí konzumu. Přes výlohu zahlédne na chvíli i svoji dceru, která se mu tak vzdálila. Velmi smutný závěr filmu. Co je to čas? Čas, to je jen takové neuchopitelné, éterické zhmotnění ďábla. A jak vypadá ďábel, když se s ním potkáme? To je ten štědrý a zábavný, leč pěkně zlomyslný parchant! Tenhle Gilliamův obzvláště.

plakát

Přepadení v poušti (2007) 

Máš rád poušť, kratino? Ale jo, mám ji rád. Hlavně ten písek. Obrovské hromady písku, duna za dunou, sem tam plaz či kaktus (au). Vražedné horko ve dne, děsná kosa v noci. Ale hlavně ten písek, že... V tom se dá leccos pohřbít. Těla obětí, krvácející duše přeživšího... nebo i divácká očekávání. Například moje skončilo zasypáno pořádně hluboko. Je to divné. Námětem i lokací to mělo všechny předpoklady pro krutou a napínavou zábavu, ale nezaujalo. Laxní přístup mučitele „Týrám podle harmonogramu, ale moc mě to nebaví“ a k tomu nelogicky namachrovaná oběť, dávající příliš často a příliš okázale najevo pohrdání svým životem. Ten divný nadhled nad bolestí a vlastním utrpením jsem Eddiemu prostě nevěřil.

plakát

Pramen panny (1960) 

Mistr psychologie a znalec temných zákoutí lidské duše režisér Bergman se zde až nehezky hluboko porýpal ve zdánlivě jednoduché otázce oprávněnosti pomsty za brutální zločin. A ono jednoduché a pragmatické: „Oko za oko, smrt za smrt“ je v jeho krutém příběhu zpochybňováno svědomím člověka. Ono je taky trochu jiné kafe zabít dva dospělé grázly, kteří nikomu na světě nebudou chybět, než přibrat pod nůž i nedospělého kluka, téměř ještě dítě. Pramen panny sugestivně klade nepříjemné otázky, na které si ovšem nakonec musí každý z diváků odpovědět sám.

Ovládací panel
6 bodů