Snilek1379

Tak tohle je opravdu smutné. Po čtyřech skvělých řadách si Netflix došlápl i na tenhle seriál a přeměnil povedenou historickou fikci v ideologickou vymývárnu mozku. Opravdu mě bolí pohled na to, kam dnešní svět spěje. Začínáme žít v době, kdy umění již nemá něco sdělovat, ale vychovávat, kdy se svoboda projevu ustoupila "korektnosti", a kdy člověk nemůže ani natočit historickou fikci podle nastudovaných faktů, aniž by nebyl označen za rasistu a homofoba. Dožíváme se časů, kdy se přepisují světové klasiky, aby seděly "správnému" modernímu pojetí. A ve chvíli, kdy se něco takového začne dít, tak si můžeme být jisti, že období svobody končí a nastupuje doba totalitní, která nám začne stejně jako za komunismu určovat, co se máme ve škole učit, co máme číst a co si máme myslet. A běda tomu, kdo si dovolí nesouhlasit. Ten je označen za nepřítele a veřejně lynčován.

Nápad nebyl špatný, ale bylo tam příliš mnoho logických děr a nesympatických postav, které se napříč jednotlivými díly chovaly naprosto nekonzistentně a nepravděpodobně. Jediné, co zde mohu vyzdvihnout, je výkon Dylana O'Briena, který pozvedal úroveň každé scény, které se účastnil, a jeho vtipné sarkastické poznámky nikdy nezklamaly a dokázaly mě rozesmát.

Oceňuji snahu tvůrců jít jít proti tradici a napsat písničky tentokrát pro alty. To je něco, co se u Dineyovek moc nevidí a co se mi na této pohádce moc líbí. Celkově jsou zde písničky moc povedené s v popředí stojící "We don't talk about Bruno". Je zde několik dalších moc sympatických nápadů a momentů, jako je např. živý dům nebo marná snaha jednotlivých členů rodiny o dokonalost. Při sledování jsem měla pocit, že se někam ztratil příběh, který by to celé spojoval a někam směřoval.

Pohořelo to na scénáři. Věčná škoda.

Tomuto filmu velmi škodí, že přišel jako několikátá adaptace Spider-mana a většina diváků ho srovnává s jeho předchůdcem z roku 2002, který nastavil laťku velmi vysoko. Musím se přiznat, že po prvním shlédnutí jsem byla také zklamaná, a považovala jsem tuto verzi spider-mana spíše jako takovou lepší oddechovku. Nedávno jsem se ale na film rozhodla znovu podívat a nemohu jinak, než hodnocení zvýšit. Tato verze totiž není komedií, ale spíše realistickým dramatem. Takto nějak by spider-man vypadal, kdyby doopravdy žil. Když se člověk odporostí od všech těch předsudků a ví, co už může a nemůže čekat, zbyde mu velmi podařené dílo s absolutně skvělými hereckými výkony a s citlivě zpracovanou hloubkou postav a celého příběhu.

Zajímavý nápad, jehož potenciál ale bohužel zůstal nevyužit. Těch logických děr a naprosto nereálných a za vlasy přitažených situací tam na mě bylo až přespříliš. Nemluvě o někdy ohraných klišé ve stylu "na poslední chvíli". Nicméně musím ocenit Jamese Caviezela, Sarah Shani a Amy Acker za jejich herecké výkony, které celý seriál poněkud pozvedaly.

Zajímavý a netradiční seriál, na který jsem narazila úplnou náhodou. Podle počtu zdejších recenzí není moc známý, což je podle mě docela škoda, protože si pozornost rozhodně zaslouží. Seriál je originální především díky tomu, že se nesnaží na nás zapůsobit strhujícím dějem a akcí. Naopak, pokud si k seriálu sednete nepřipraveni, můžete získat pocit, že se v něm vlastně nic neděje, brzy se začnete nudit, a přepnete na něco jiného. Musím říct, že i já jsem ze začátku takové chvíle měla, než jsem pochopila podstatu tohoto seriálu, a to sice, že se nám nesnaží představit dramatický děj plný zvratů a napětí, ale spíše nás na úrovni dokumentu nechává nahlédnout do obyčejného každodenního života skupiny lidí, která se vyrovnává s těžkým traumatem. Způsob pojetí je jedinečný právě v tom, že zachytává veškeré aspekty života všech zúčastněných, i ty, které by v normálních seriálech byly vynechány jako nezajímavé, nudné a natahující děj. To, co si jinde musíme domýšlet, je zde do detailu vykresleno. A právě to nám umožňuje nahlédnout do hloubky psychologického vývoje všech postav. Seriál na mě zapůsobil právě touto svou obyčejností a věrohodností běžnému životu, který ale ve skutečnosti vůbec běžný nebyl. Velice přesně to zde již vystihl gudaulin.

Tento film v mých očích pohořel na tom podle mě nejzásadnějším, a to je na scénáři. Měla jsem pocit, že autor se snaží o vytvoření hlubokého psychologického filmu o smrti, při tom ale vůbec neví, o čem mluví. Začátek ještě nebyl špatný: otec se po smrti dcery ocitá v hluboké depresi, není schopen zvládat základní potřeby, natož svou práci (upřímně, v tom stavu je div, že do té práce nebo do toho parku ještě vůbec došel) a jeho přátelé a kamarádi to absolutně nejsou schopni pochopit. Zde platí rčení, že kdo nezažije, nepochopí (úplně mě zamrazilo u věty: "It was two yeas ago!", to může říct opravdu jen někdo, kdo nic podobného nikdy nezažil). Upřímně, tohle vypadalo dost slibně, a kdyby se snímek držel tohoto tématu, tak by z toho mohl být hodně zajímavý film, který má co říct. Bohužel, scénárista se tomu rozhodl dát poněkud jiný směr, který namísto, aby tématiku smrti přibližoval a více otevíral, z ní udělal změť špatně uchopitelných pseudomyšlenek. Z celého nápadu, jak "vyléčit" hlavní postavu, se mi dělalo špatně. A to, že to tento snímek ve výsledku prezentoval vlastně jako něco, co fungovalo a pomohlo, mi připadalo naprosto zcestné. Jednotlivé filozofické monology se snažily tomu všemu dodat hloubku a další rozměr, bohužel bez úspěchu. Snímek působil, že sám neví, co si se sebou počít. Možná pro někoho, kdo s touto tématikou nemá žádné zkušenosti, to mohl být zajímavý film na zamyšlení. Pro mě, která jsem si už prožila své, to byl jen nezdařený pokus amatéra, který se snaží světu sdělit něco velkého, při tom ale nemá ani ponětí, co říká. Jedinou světlou linkou, která se tím táhla od začátku až do konce, byli herci, kteří to místy opravdu zachraňovali a díky kterým jsem to vydržela až do konce. Všichni byli skvělí, vypíchla bych ale především Willa, který byl učebnicovým příkladem deprese, Keiru, která byla jako vždy úžasná a Helen, díky které jsem se místy i zasmála. Za ně ty dvě hvězdičky.

Na tento seriál jsem narazila náhodou a musím říct, že mě velmi překvapilo, jak hrubě je nedoceněný. Připadá mi totiž mnohem lepší, než hromady jiných tuctových kriminálek, kterých je v dnešní době nepřeberné množství a kterým se dostává mnohem většího uznání. Já osobně už jsem žánrem krimi naprosto přesycena a myslela jsem si, že už asi nikdy neuvidím v této oblasti nic nového. Tento seriál mě ale přesvědčil o opaku a přes můj vypěstovaný odpor ke kriminálkám si mě ale získal už od samého začátku. Těch úvodních pět minut bylo asi z jedněch nejlepších úvodních pětiminutovek, co jsem kdy viděla. Scénář je naprosto perfektně napsaný, především druhá sezóna je opravdu na hodně vysoké úrovni. Herecké obsazení dokonalé. Timothy Olyphant byla strefa do černého a podle mého názoru si za svůj výkon zaslouží Golden Globe. Je jen trošku smutné, že když zrovna není na scéně, tak seriál ztrácí svůj náboj, a tak to celé stojí v podstatě na něm. Přesto musím říct, že jsem si získala vztah ke všem charakterům, žádný mi tam nepřipadá zbytečný a nic tam na mě nepůsobilo uměle. Navíc bych chtěla vyzdvihnout něco, čeho si normálně ani moc nevšímám, ale zde byla ta práce tak skvěle odvedena, že to prostě nemohu opominout. Jedná se o práci s kamerou. Ty záběry byly tak citlivě zvolené, že mi to připadá, jako bych se dívala na opravdové umělecké dílo. Zatím shlédnuty dvě sezóny, laťka je nastavena hodně vysoko a už se těším na další. Jen bych chtěla na závěr ještě poznamenat, že se jedná o starší typ seriálu, který je třeba dávkovat aby se správně vychutnal, na rozdíl od novodobých typů vytvářených Netflixem, které je možné shlédnout naráz za dva dny. Edit po třetí sérii, obsahuje spoilery: Stále si to drží hodně vysokou úroveň. Nicméně tomu hodně uškodilo podle mě nešťastné rozhodnutí tvůrců rozdělit hlavní pár. Připadalo mi to umělé a násilné, nevyplývalo to z povahy postav ani z toho, jakým směrem se věci ubíraly v druhé sérii. Nemluvě o tom, že ten rozchod působil spíše jako velké nedorozumění vyplývající ze špatné komunikace a neumím si představit, že by takto skutečně probíhal. Jenže pak by diváci neměli na co koukat, protože vidět hlavní postavu šťastnou a spokojenou jak ji nikdo nepronásleduje přece nikoho nebaví. Jinak se ale jedná stále o hodně kvalitní seriál s jedinečnými hláškami. Tuto úroveň si drží až do konce šesté série, což je něco, co se jen tak nevidí.

Dvě hvězdičky. Jednu za scénu s "Yesterday" a jednu za tu s "Let it be". Jinak se podle mě jedná o skvělý nápad s naprosto nevyužitým potenciálem, který těží jen z toho, že celý svět miluje Beatles a rád si zajde do kina na cokoli, co s nimi souvisí. Myslím si, že z toho mohl být hodně originální a jedinečný film. Bohužel ale pohořel na na příběhu, který je nedotažený, kýčovitý, předvídatelný a plochý. Občas to mělo své světlé momenty, ale to je pro mě málo. Zde se asi ztotožňuji s výrokem Paula McCartneyho, který s trochou nadsázky prohlásil: "No, je to dobrá reklama na mě." Upřímně ale, od kdy je pro Beatles nebo pro jejich členy potřeba točit reklamu?