Mafian

Téma pornografie a pornoprůmyslu je vděčné a zajímavé. Koneckonců Lid vs. Larry Flint byl nominován na Oskara a je to film, který bych doporučil i své babičce. Stejně tak jsem pro liberalizaci "sex work." Tento dokument však razí narativ hodných podnikatelů v pornoprůmyslu, filantropů a bojovníků proti stigmatizaci a za emancipaci žen, na které se jako zombie vrhly ultra-pravicové, náboženské a konzervativní spolky. Jak říkám, Larryho Flinta si dám rád, ale tohle je levná a ubohá PR exhibice MindGeeku.

Už od počátku je nezbytné oprostit se od jakékoliv knižní předlohy, vždyť ani jeden z předchozích dílů této fantasy trilogie nesahal knižní verzi ani po kotníky. Přesto je nezbytné dívat se na Plavbu Jitřního poutníka jako na završení a závěr fantastické filmové série, provázející Edmunda a Lucinku skrz jejich dětství až do dospělosti. Na první pohled působí trochu levně a nevýrazně, jako bychom po předchozích dvou dílech prošli kastrací látky, a skoro jako by ani vzdáleně nedosahovala úrovně prvního dílu, což je pravděpodobně pravdou. Jelikož film prošel adaptačním procesem, vytrácejí se z něj spojnice, které umožňovaly povětšinou chápat navázání jednotlivých scén a film více než cokoliv připomíná mořské road movie s několika zdánlivě nesouvisejícími zastávkami, tentokrát obohacenými o trochu více akce a viditelného nepřítele, což může naopak působit jako lazy writing. Nehádal bych se, některé pasáže skutečně trochou lenosti tvůrců zavádějí, ale s přibývajícími minutami, kdy se bezprostředně blížíme závěru filmu, na nás dýchne pravá síla téhle filmové trilogie. Ten duch filmu, kdy jsme se v průběhu let sžili s hlavními hrdiny série a společně s nimi se blížíme definitivnímu konci jejich cesty dětstvím, definitivnímu konci naší cesty Narnií. Je to něco opravdového, je to cítit ve výkonech herců, jejichž životní role stvořila právě tato trilogie, je tím protkán celý závěr filmu včetně titulků - je v tom kouzlo, kdy je vidět, že ať to vypadá sebetuctově, někdo té sérii dal lásku. Aby dal Letopisům Narnie, na kterých jedna generace vyrostla, řádný závěr, za který by se nemusela stydět žádná fantasy série. A pro tenhle pocit si ten film zaslouží další hvězdičku navíc.

Ačkoliv jsem se v prvním díle moc nechytal a nedokázal vstřebat veškeré podněty, které nabízel, včetně toho, proč je vlastně tento seriál sakra populární, v druhém díle mi to bylo plně vynahrazeno společně s jasným vysvětlením - Historky ze života rozhodně nejsou pro každého. Více než konzervativní a technické režiséry mi toto dílo připomíná spíše tvorbu Andyho Warhola, Alexandra Jodorovského, Denise Kaufmana nebo Davida Lynche. Scénárista a režisér umně rezignuje na tradiční stavbu příběhu a narativ byť jen trochu blízký všemu, na co jsme v české kotlině zvyklí, čímž vystupuje ze stínu zbytku domácí seriálové tvorby a dalece překračuje hranice. Dokazuje to především dialogy, které jsou velice proměnlivé a plně vyžadují divákovo soustředění, přecházejí z každodennosti a rutiny, na jakou jsme zvyklí například v dialozích velikánů typu Quentina Tarantina nebo v komediální rovině připomínající ranou tvorbu Kevina Smitha, do malých fantaskních příběhů, jenž se odehrávají zcela nepostřehnutelně jako vedlejší linky v životě hrdiny, nebo spíše antihrdiny, Pavla. Sám hlavní (anti)hrdina je nepochybně kontroverzní postavou, přesto bující neuvěřitelnou sebedůvěrou, dávající vzpomenou na staré filmové klasiky, které jako by vycházely z pera Iana Fleminga. Domnívám se, že je příliš snadné toto dílo zatratit, zvlášť po prvním dílu, ve kterém se možná autor hledal (nebo jsem se v něm spíš hledal já jako divák), než pokusit se jej chápat v širších souvislostech a celospolečenském kontextu, ve kterém představují Historky ze života skutečně signifikantní opus magnum nadějného filmového scénáristy, jehož další díla - především podmanivý a temný horor Tenebris nebo experimentální a rozhodně nekonvenční komedie Jsem to já, jsou pro běžného diváka nepochybně velmi složité a téměř nestravitelné, zvlášť pokud uvážíme naprosto kolosální množství motivů, které seriál i filmová tvorba P. Dorotky z obrazovky monitorů na diváka chrlí. Je nepochybně, že jak sám Dorotka v prvním díle předvídá, uvidíme ještě velké věci vytvořené rukou tohoto scénáristy. Musíme ho brát v potaz a dávat na něj pozor, nikoliv ho předem zatracovat.