Douglas

á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bude již za pár dní k vidění na filmovém festivalu v Jihlavě. (A pak asi jen v odvážnějších kinech.) Viz trailer zde. ___ Jde o nejlepší film, co jsem letos viděl. Experiment, koncept... mimořádně působivý jako fikce nejsouc zcela fikcí, jako pohlcení prostřednictvím zcizení, jako rekonstrukce reality skrze rozbíjení reprezentace, jako vyprávění formy spíše než vyprávění příběhu. ___ Nejslavnější hromadná sebevražda v moderních dějinách je Janem Buštou interpretovaná dětmi v tělocvičně a komplexními vzorci inscenování, snímání, střihu i zvuku. Dalo by se to vyjádit ecovským 'vidíme svět jako v pokřiveném zrcadle, jako v hádance'. ___ Podle mého nejodvážnější český film za desítky let, který se přitom svou experimentálností, zapouzdřováním do série sebeuvědomělých úvodů i závěrů či suverénním dohledem nad každým jedním detailem stylu zdaleka nepodobá jiným českým experimentům. ___ Není přitom možné rozpoznat, zda členitá parametrická forma filmu využívá ke svému vývoji námětu jonestownské sebevraždy, anebo snaha adaptovat jonestownskou sebevraždu motivuje využití právě této formy. I to je součástí hry. ___ Film á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bude jistě mnohé své diváky - s prominutím - srát, protože na ně klade jako dílo extrémní nároky. A to je podle mě moc dobře. Oboje.

Typická "dvojka", trpící všemi možnými chorobami, jež jsou pro ně obvyklé. Snaží se být lepší, bombastičtější a hlavně zábavnější. Bohužel je horší, nudnější a trapnější.

Úžasná parodie, jeden z mála českých snímků, kterých si skutečně vážím. Vynikající scénář, herecké výkony i režie. Nesmírně originální a zábavné...

Kim Ki-dukův jediný skutečně politicky angažovaný film zachycuje život na malém městě během sedmdesátých let. Tematizuje nejen korejské problémy a reálie (rasizmus, trauma z války, psi v pozici zvířat na porážku), ale zachycuje především americkou okupaci a aroganci amerických vojáků. Adresát neznámý je plný kimki-dukovských postav, které se střetávají na jednom prostoru, ale jejich příběhy jsou individuální a nestřetávají se, případně se střetávají pouze okrajově (hrdina jedné dějové linie pomůže hrdinovi druhé dějové linie přemoci šikanující spolužáky). Ve filmu se objevují pro tvůrce typické artefakty (roztrhané fotografie) a motivy (voayeurizmus). Postavy si z lásky ubližují (syn bije matku), ženy jsou ochotny být mužům nápomocny jen do chvíle, kdy se necítí být otročeny (dívka si raději znovu probodne oko, než aby zůstala vojákovým dlužníkem, a dávala mu tak důvod chtít po ní vděk). A ačkoliv film občas odlehčí napjaté vztahy černým humorem, zůstává nejdepresivnějším Kimovým dílem.

DJC budu obhajovat až za hrob, ale to neznamená, že nebudu kritický k tomu, co vidím jako evidentní kvalitativní úpadek... A Afrika bohužel úpadkem je.

Těžko zařadit film do širších produkčních souvislostí, ale jde vlastně pouze o mechanickou variaci tehdy již docela dlouho ustaveného honičkového filmu, přičemž jednoduchý příběh zejména ve finále posouvají spíše kontextové mezititulky než inscenovaná akce. Úvodní scény s přepadením osadníků indiány jsou natočeny jako záběry-sekvence ve statických hlubokých záběrech, přičemž střih se lehce dynamizuje ve chvíli, kdy sledujeme, jak indiáni naháněji zlatokopa - zatímco chvíli po své ose a pak s ním utíká dívka, jež přežila indiánské přepadení. Koncept honičkového filmu sice vyžaduje použití křížového střihu, který má ale dominantně podobu pouhého přesunu postav z jedné strany rámu do druhé, konkrétně z pozadí do popředí. Až ke konci během přestřelky se prostor rozčlení, když střelba motivuje jednoduché návazné záběry ve směru výstřelů. Vezmeme-li v potaz, že herectví především hlavní představitelky je mimořádně gestické, že vynikající honičkové filmy vznikaly už o dobrých pět let dřív a že ve stejné době se natáčely i na poli amerických krátkometrážních akčních snímků stylově mnohem komplexnější díl(k)a, není A Frontier Girl's Courage v souvislostech roku 1911 nijak výjimečný - pozitivně ani negativně.

4 a půl hvězdičky za nabušenou špiónskou jízdu, která ve mně vyvolala vzpomínky na milovaná první bondovská dobrodružství, kde atmosféra je mnohem důležitější než epileptické klipové akční scény a přehnaná cool fasáda. Už se mooooooooc těším na druhý díl.

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi.

Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít.

Prostor mezi Skálou (komando, plyn, adrenalin do těla), Smrtonosnou pastí (padouch se jmenuje Gruber) a Boeing 747 v ohrožení (import týmu na unesené letadlo) zřejmě podle lidí stojících za Akčním komandem zůstával trestuhodně nevyužit, a tak se jej rozhodli zaplnit. God bless spectators...