Faramir

Nevím, čím si mě seriál získal, ale mě se líbil, možná je to tím, že mám slabost pro dominantní blondýnky. Jen si nejsem jist, jestli mým snem je takové ovládat a podřídit, nebo být jim podřízen... :-)

Radovan Lukavský byl pan vypravěč a Karel Svoboda pan filmový skladatel...

Náhodou jsem narazil na YT na krátkou ukázku, která mě zaujala tak, že jsem vyhledal další a další, až jsem našel celou serii. V klasické čínštině, a to ani s titulky v čínštině zjednodušené bych to nedal... :-) Ale naštěstí jsou tam taky titulky anglické (to mi vzhledem k mému roku narození moc nepomáhá), a hlavně automatický překlad. Pokud si člověk zvykne na galimatiáš v mluvnických rodech (já se oženila) a na to, že slůvko fine ve významu fajn je překládáno jako pokuta, tak se to dá. A to až tak, že se dá 45 dílů po 45 minutách zhlédnout za 3 noci a dva dny... Pokud máte rádi Pána prstenů, Harryho Potera a Kung Fu pandu a navíc ještě zbožňujete RPG nenechte si seriál ujít. Jen doporučuji přerušit sledování vždy uprostřed dílu, protože přesně podle seriálových zákonitostí je konec dílu spojen s přerušením nějaké akce, takže vás to přímo nutí pustit díl další...

Krásná pohádka o lásce a nenávisti, jeden z čínských fantasy seriálů s nesporně dobrým koncem - to není spoiler - přece každá pohádka musí mít dobrý konec - dobro musí zvítězit nad zlem a po zimě musí vždy přijít jaro. Na závěr přidávám charakteristiku hlavní hrdinky odpovídající již třem xianxia seriálům, které jsem letos zhlédl: V průběhu seriálu se z naivní, prostořeké dívky (jin) s nevelkými schopnostmi stává po několika přerodech (převtěleních) tragickým osudem a ne zcela naplněnou láskou zkoušená dospělá žena (jang). Tento vývoj je vyjádřen změnou líčení od původně minimalistického k výraznému a změnou barvy oblečení od původně bílé a růžové jin na červenou a černou jang.

Tak dlouhý seriál si zaslouží i dlouhou recenzi. Prozatím přidávám její první část... Hlavní hrdina Si Feng naprosto přesně naplňuje čtyři mužské archetypy C. G. Junga a R. Moorea. V prvé řadě je to Milovník. Nejde u něj jen o romantickou lásku a už vůbec ne o sex. Má v sobě potenciál prožívat všechny typy lásky – rodinnou, přátelskou, lásku k lidem obecně, věcem a hodnotám, v něž věří, k životu samotnému. Dobře vidí do lidí a bez větší námahy se orientujete v nejrůznějších sociálních situacích. Je velice smyslový a užívá si toho, co svět nabízí, ale nedělá to jen tak zbůhdarma, svými smysly se snaží objevit smysl života. Za druhé je to Bojovník. Není to jen hrdina, ale jeho vyzrálejší fáze. Ví, jak použít agresi, ale má vytyčený smysl života a ví, jaký má jeho existence na tomto světě význam. Vládne vnitřním klidem a rozvážností, díky které svou ničivou sílu používá s rozmyslem. Má schopnost adaptovat se na nejrůznější situace, ovládá umění minimalismu v životě, zbytečné věci nechává za sebou. Vládne i rozhodností a obratností, protože s bojem má hodně zkušeností, nenechá se pohltit strachem nebo zastrašit nepřítelem. Na rozdíl od hrdiny, který je loajální pouze sám k sobě a svým zájmům a hrdinskými činy se předvádí před ostatními. Si Feng uznání nepotřebuje, slouží někomu nebo něčemu, co je větší než on sám a dobře to ví. Třetí archetyp je Mág. Má vědění, které je jiným skryto. Jedná se o hluboké vědění a znalost nejrůznějších tajemství. Je také velmi hloubavý. Jestliže je Bojovník archetypem akce, Mág naopak reflektuje a přemýšlí třeba i nad smyslem mise. Je to tajnůstkář, své vědění neodhalí jen tak někomu. Je také alchymistou života, dokáže s ním dobře kouzlit. Rozumí spojení mezi světem spirituálním, lidským a přírodním, tedy říší nebes, smrtelníků a démonů. A nakonec je to Král. Drží vše pohromadě, má silnou vnitřní rovnováhu a nenarušitelnou integritu. V mnoha kulturách je král považován za spojku mezi nebem a zemí, což se na závěr v případě Si Fenga potvrdí. Není ale samolibým centrem světa, kolem kterého se vše točí a vše se mu přizpůsobuje. Naopak má v sobě sílu, která vytváří řád z chaosu. Je vyrovnaný a rozhodný, ochraňuje svůj kmen a zajišťuje, aby řád, který nastoluje, platil pro všechny.

Předem upozorňuji na možné spoilery. Nevím, jestli tradiční čínská dramata jsou také stavěna jako řecké tragédie, anebo jestli to je až novodobé použití klasického schématu, ale seriál byl vystavěn tak, že by starořečtí dramatici zajásali. Po krátkém prologu líčícím narození hlavní hrdinky následuje expozice představující další 2 hlavní hrdiny – nevlastní bratry, kteří přestože jsou jako oheň a led, a to v některých chvílích doslova, se navzájem doplňují a nezištně spolupracují. Jeden po druhém se zamilují do hlavní hrdinky, což musí zákonitě vyvolat kolizi, která poté, co v lásce průběžně prohrávající bratr se odmítne stát „pouze“ nejlepším přítelem přeroste v krizi. Původně dobrý a ctnostný člověk se postupně mění ve vypočítavého psychopata, který se přes nejrůznější peripetie ve kterých slaví dílčí vítězství nakonec dopracuje k závěrečné katastrofě. Dva bratři se ocitnou v čele nepřátelských armád a hlavní hrdinka tragicky mezi nimi. Naštěstí, závěrečné dva díly přinášejí katarzi, která nejen citlivějším povahám vžene slzy do očí. Kdyby se všichni zúčastnění a hlavně prohrávající bratr drželi Epiktetových rad: „Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“ „Nepřemožitelný můžeš být, nepustíš-li se do žádného zápasu, v němž zvítězit není ve tvé moci.“ „Nežádej, aby se věci děly, jak chceš, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v životě dobře.“, mohli si ušetřit mnoho bolesti a trápení, ale o čem by pak těch 63 dílů bylo, že? Na závěr přidávám charakteristiku hlavní hrdinky odpovídající již třem xianxia seriálům, které jsem letos zhlédl: V průběhu seriálu se z naivní, prostořeké dívky (jin) s nevelkými schopnostmi stává po několika přerodech (převtěleních) tragickým osudem a ne zcela naplněnou láskou zkoušená dospělá žena (jang). Tento vývoj je vyjádřen změnou líčení od původně minimalistického k výraznému a změnou barvy oblečení od původně bílé a růžové jin na červenou a černou jang.