Sarcasmgirl

Je to něco, jako když dáte na vánoční stromek mox ozdob, které k sobě neladí, ale vy je stejně máte rádi. Byla to taková mixáž, až občas zrak přecházel, ale nakonec to bylo super.

RockOpera je srdcová záležitost, která se musí vidět naživo. Záznam nikdy nebude tak dobrý, jak vystoupení samotné. Kdo to naživo neviděl, neměl by vynášet soudy o tom, zda je to kvalitní metalový zážitek, či ne. Kompletně je to hudební zážitek doprovázený živou ohnivou show a akrobacií, kde i kapela hraje naživo. Srovnávat to s muzikály by byla velká chyba, styl zpracování se razantně liší. Za mě luxus a Vy zvedněte prdele a mazejte aspoň jednou za rok utratit pár těžce vydělaných korun za nějakou kulturu.

Těžko říct, co si o takovém Netflix dárečku říct. Člověk je rád, že se mu aspoň na chvíli vrátili oblíbené seriálové postavy, ale za jakou cenu. Není to tak úderné, Lorelai mi trochu lezla na nervy, chvíli sem si říkala, že větší reklama na depresi to být nemůže. A přesto mě těšilo se na to dívat. Snad časem hvězdu přidám.

Nevyuzity potemcial! Skoda...

Smála sem sem, skoro nepřetřžitě, to člověk od komedie chce, ne?

Začínám se cítit velice rozpačitě. Jak kdyby už tvůrci přemýšleli, jak se to dá maximálně překombinovat. Za chvíli se tam objeví Spiderman, Pikaču a Van Helsing, kouzelná fazole je přenese na SpaceJam, kde budou muset dohrát Jumanji.

Tak už si můžu škrtnout ze seznamu předsevzetí, že sem viděla něco fakt hroznýho :D Chtěla sem si prostrčit prst okem a vyšťourat to ze svých mozkových závitů. Celých 75 minut sem strávila pemýšlením nad tím, které všechny filmy to vykrádá :D

1* za ksichty Ester Kočičkové :D

Celý kino dneska vydrželo téměř mlčky. Kdokoli píše, že se smál musel dostat k lístku nějakej dobrej matroš. Sázet na Sokola tady byla ohromná chyba!

Už hodnou chvíli dumám, nad hodnocením tohoto filmu a jednoznačně sem došla k závěru, že je to buď odpad, nebo solidní snímek. A jelikož to dumání neustává, tak musím dát 4*. Jelikož většinou když vylezu z kino sálu, tak za chvíli nevím, co mám na ten film říct a nechám to být, ale tohle je jiná liga. Polednice je dost žánrově rozhádaná, jelikož nevíte, jestli koukáte na buranskou komedii, horror, nebo ridinné dráma. Všechno se to tak zvláště střídá, přelívá z jedné strany na druhou. Smějete se, pak nadskočíte a pak se smějete dál. Geislerovou mám ráda, chvíli sem si myslela, že ten film snesu jen kvůli ní, ale pak jsem přišla na to, že právě ona to mohla posunout o kousek výš. Závěr je v celku vydařený, ikdyž prozíravý divák ho čeká už nějakou chvíli před koncem. O to víc zamrzí, že když dojde ke gradaci příběhu, autor nám nedá konec, ale nechá naše myšlenky viset ve vduchu bez verdiktu.