Saraph

Nehorázně krutá psychologická bitva dvou génií, která občas nutí člověka se trochu pozastavit a zamyslet. Jeden je extrémně motivovaný student, který se snaží změnit svět pomocí Death Note (zápisníku smrti), kam stačí napsat pravé jméno oběti a znát jeho tvář, druhý je nehorázně vypsychovaný mladý detektiv ve stejných letech, stojící naprosto na pokraji společnosti a s anonymitou tak brutální, že ho snad nikdo jiný nezná jinak, než pod pseudonymem. Strašně jsem to žral, ovšem poslední třetina epizod byla malinko slabší. I tak si ale myslím, že si 5 hvězd zaslouží.

Ze začátku dosti pochmůrné, prvních pár epizod jsem měl v podstatě docela pochybnosti, jestli tohle je opravdu to natolik slavné anime, o kterém všichni básní. Pak se z toho ale stala zajímavá, vtipná a inteligentní výprava časem (dost hrubě řečeno, samotné anime to vysvětlí perfektně). Nemohl jsem než si nezamilovat Makise Kurisu, která i přes to, že byste ji označili jako tsundere, měla naprosto unikátní a roztomilý charakter. Veliké plus je samozřejmě to, že tu nejsou žádné "obyčejné" postavy, které najdete v každém druhém anime. Myslím, že si #2 v mém žebříčku určitě zaslouží.

Co se "nikdy nekončících" shōnenů typu Naruto, Bleach, atp. týče, Hunter x Hunter je pro mě něčím, co bych vyjádřil jako kombinaci toho nejlepšího z nich, zveličeno dalšími kreativními nápady. Nejsou tu žádné zbytečné fillery, občas se sice objevila nějaká rekapitulace, ale odhadoval bych to v průměru tak na jednu epizodu za 20-40 dalších. Další věcí je fakt, že HxH 2011 je remake původního HxH. To má svoje plusy i mínusy. V kategorii remaků ale rozhodně špička. Není tu snad nic, čím by se povedlo zprznit původní nádech a aktuální rozlišení obrazu to jen zlepšuje. Nerad koukám na nekvalitní video, pokud nemusím, takže tohle rozhodně cením.

Když jsem několika známým představil One Punch Mana jako mangu/anime, kde hlavní hrdina skolí všechny na jeden úder, setkal jsem se jen s krčením rameny. To mě vedlo k uvědomění si, v čem spočívá skutečná síla tohoto titulu. Není to skoro vůbec o tom, koho všeho dokáže Saitama rozdrtit. Je to o správné vyváženosti humoru, Saitamovy povahy, zasazení hrdiny do prostředí „kariérního růstu“ a pak samozřejmě nějaké té akce (která, jak už název napovídá, skoro skončí dříve, než vůbec začne). Konečně se zas za nějakou dobu povedlo udělat jedno anime, kde nebyly tucty chyb a klišé a mohl jsem se do toho skutečně ponořit.

No tak zaprvé je to temné a necenzurované. Nebojí se ukázat otevřenou zlomeninu nebo třeba vytékající mozek z hlavy. Zkoukl jsem zatím celou první sérii a rozhodně to nepůsobí jako divadelní představení šašků v kostýmech. Někdy mě sice zanudil nějaký ten dialog, ale zase nic hrozného to není. Cox to tam rozhodně hraje líp, než vypadá tady na plakátu.

Tohle anime jsem zařadil mezi své top z několika důvodů. Především se jedná o originální nápad a už to něco znamená pro výslednou kvalitu. Zároveň jsem dost maniak přes různé sci-fi sny jako je cestování časem, teleport. atd. Mirai Nikki je v podstatě o denících, které vám předpoví budoucnost, ale když se nad tím zamyslíte, je to do jisté míry také time travel. Kolik z vás už snad někdy přemýšlelo nad tím, že by pomocí stroje času natipovali správná čísla do loterie, či něco podobného? Dále jsem si dost oblíbil hlavní hrdinku Yuno. Může se to zdát šílené, ale trocha krve tomu neuškodila, ba naopak.

Teď budu hodnotit velice subjektivně. Očividně kolem tohoto anime vznikají mraky kontroverzity a není divu. Viděl jsem skrz klady i zápory. Než začnete stavit barák, chce to pevnou půdu pod nohama, aby se vám nedej bože nepropadl do země. Ta pevná půda, o teré tu mluvím, je konkrétně první dojem a jestli vás to plnou parou táhne vidět další a další díly. Několik prvních dílů bylo řekl bych perfektních, to by se nejspíš dalo posoudit i objektivně. Dále se především setkáváme se situacemi, kde by rád člověk něco viděl, ale kvůli relativně malému počtu dílů seriálu vůči tomu, kolik by mohlo být sděleno, se některé pasáže prostě urychlují / přeskakují. Ano, to je pochopitelné a zároveň je jasné, že se Kirito nemůže v seriálu mlátit s rovnou stovkou bossů. Tím se nechci tohoto anime vyloženě zastávat - třeba by mu endless model typu Naruto mohl slušet, ale to by s vysokou pravděpodobností bylo výsledné hodnocení ještě menší. Možná by nebylo od věci konečně sdělit, co mě vlastně tolik zaujalo. Především jsem už bůh ví jak dlouhou dobu vášnivým hráčem počítačových her a dost mě zajímá vývoj technologií pro zpříjemnění herního požitku hráče. Ten nápad (jestli je originální nebo převzatý - nebudu a odmítám řešit) virtuální reality v témhle podobě mě naprosto dostal a byl jsem v tom ponořen po uši. Zároveň bych chtěl podotknout, že nejsem ten typ diváka, co by hodnotil kladně jakékoli hyped anime (viz. komentář k Hataraku Maou-sama!).