Po mafiánském dílu s kuřecími křidélky a neuvěřitelnym paintballovym Modern Warfare (asi bych hodně dlouho hledal na polích sitcomů něco takhle nabitýho) už nemůžu jinak než za pět.
I s přihlédnutím k dost krátké stopáži svižná, hodně úderná a překvapivě nikterak odlehčená jednohubka s libovou a pekelně napjatou scénou převozu filmu s vyvrcholením, které by si dnes už asi dovolil natočit málokdo (spíš nikdo). Pro mě zatím společně s Lady Vanishes nejlepší meziválečný Hitchcock.
Moje oblíbené téma a moc dobrý námět, ale zpracování by bohužel zasluhovalo pár facek pro každého, kdo se na filmu podílel. Jediné, čemu se jakžtakž nedá moc co vytknout ,je tu a tam opravdu hodně mrazivá atmosféra, jenomže bohužel jsem si neužil ani to, protože jsem byl neustále myšlenkama jinde, když jsem přemýšlel, jaké to možná mohlo být žrádlo v rukou někoho úplně jiného.
No ono to samozřejmě na pět hvězdiček není, to je asi všem jasný. Ale je to taková klasika a kdysi v dobách před rokem 1989 dokonce kult, že nejde hodnotit jinak. Tudíž berte těch pět hvězdiček spíše s rezervou. :-)
Nemít to něco málo přes hodinku, ale třeba o dalších 30 minut víc, tak bych tohle typicky "jarmuschovsko-atmosferický" newyorský zewlování jednoho ultrapodivnýho týpka, jehož příběh se dá vlastně shrnout jednou větou (a možná ani to ne), klidně poslal s hodnocenim o hvězdu níž. Takhle se ale jednalo o snesitelnou návštěvu odvrácené strany velkýho jablka, i když mezi pravidelně pouštěné jarmuschovky (Noc na zemi, Zlomené květiny, Ghost Dog) se to určitě nezařadí. Zas takovej masochista a uspávač sám sebe filmama rozhodně nejsem.
Musim se přiznat, že jsem si díky This Is It uvědomil, že jsem toho krále popu asi žral podstatně víc, než jsem si byl kdy ochotnej připustit, protože jsem měl chvílemi nefalšované potíže se sledováním dění na plátně, v čemž mi dost bránily nečekané návaly smutku a tísně při vědomí, že už prostě nic dalšího od Michaela nedostaneme. Ne že bych přímo po kapsách lovil kapesníky, ale připadal jsem spíše než v kině, jako kdesi na pohřbu blízké a velmi milované osoby (a to jsem si prosím od Jacksona krom pár provařených pecek nic nepustil ani nepamatuju). Ale to je jsou na jednu stranu pocity, které na druhé straně vyvažuje již mnohokrát jinými zopakovaný názor o bonusovém dvd, který je u mě čímsi na způsob slušného zákusku či předkrmu k hlavnímu chodu, který ale bohužel jaksi nedorazil a už ani nikdy nedorazí.
Chtěl jsem dát za čtyři, protože jsem si tuhle neuvěřitelně přehnanou blbinu v kině vlastně dost náramně užil, jenomže pak jsem sednul a začal psát komentář, abych po chvilce zjistil, že si z toho filmu vlastně skoro vůbec nic nepamatuju... ale koukalo se na to hezky, to zase jooo...
O Lindberghovi jsem v dětství přečetl snad všechno co se dalo. Znal jsem tedy jeho příběh do posledního detailu. Samozřejmě mi bylo jasné, jak všechno dopadne a i přes to všechno jsem se společně s bravurním Jamesem Stewartem nervoval, napínal a dojímal (a to jakože fest, což se mi v takové míře u filmu stalo jenom párkrát v životě) až do úplného finiše, kdy jsem si uvědomil, že jsem vlastně mnoho povedenějších kousků neviděl a že tenhle ryzí kus té nejpoctivější filmařiny obsadí jedno z čestných míst v mé fiktivní filmové síni slávy. Bravo Billy, timhle jsi mě dostal a rozložil naprosto dokonale. Repete zřejmě bude následovat v co nejbližší době.
Wilder nekompromisní a nesmlouvavý i na stará kolena a parádně se ohlížející za celou vlastní tvorbou (těch narážek, paralel a šťouchnutí je tu nepočítaně). Napínavé, báječně ponuré (ale humor tu má také své místo a ve větší míře, než byste čekali), postupně neuvěřitelně vtahující a ke všemu ten nehoráznej twist v půlce...
Dějově ne zrovna nejvychytanější kousek (závěr je ale hodně nabitej - dělo, domlouvání se během tance, sáňkování v rakvi), ale atmosféra a prostředí jsou naprostá dokonalost. 70% P.S. Přesně na takovym zámku bych chtěl někdy v životě strávit aspoň jednu noc. :-)
Měl jsem obavy, že hned druhý den ráno bude po filmu v hlavě zcela prázdno a zůstanou pouze vzpomínky na precizní herecké výkony. Je tu druhý den odpoledne, a to vše se naplnilo beze zbytku. Herecký koncert (provařené to spojení, ale zde stoprocentně sedí) a film, který vlétl jedním uchem dovnitř, aby tím druhým vzápětí opustil hlavu, aniž by mě jakkoliv výrazněji zasáhl. P.S. Souhlas s KarelR. Kázání o pomluvách je skutečně dokonale výstižné.
Naprosto klasický Zwick se všemi jeho typickými klady (režie - zejména akce, výborná kamera, silný soundtrack, velmi dobré výkony) i zápory (půlka dialogů, tradiční tři kolečka patosu). S občasným přimhouřením oka znovu proklatě dobré, ale je otázkou, jestli jsme se něčeho takového od Zwicka nedočkali na hodně dlouhou dobu naposled... Podle dalších hroznejch tržeb to příště totiž vidim spíš na nějakou interiérovou konverzačku. :-(
Ale budeme se tvářit, že to celé skončilo naskočením do vrtulníku, protože jinak bych této překvapivé lahůdce tu pátou hvězdičku musel zase hezky pěkně rychle sebrat.
Ale hodně silný tři, který však raději nechávám, až dokud neuvidim Jesus Camp, na který se vrhnu v co nejbližší době. Ježíš je borec borců, evoluční teorie je blbost a já jsem zase jednou z nějakýho dokumentu docela slušně nasranej.
Není nad to, když ze sebe divák nechá osmdesát minut dělat naprostýho, ale opravdu totálního kreténa. A to mě Passengers hlavně kvůli zajímavě podivný atmosféře ze začátku chytli docela dost, ale pak zjistíte, že už se hodinu nic neděje a nakonec jenom sedíte s otevřenou hubou a pomalu začínáte hledat adresu scenáristy, aby jste mu mohli jet rozkopat držku.
Většinu stopáže se jedná o neuvěřitelný mix okouzlující pohádky a Města bohů, ale závěr kolem mě nějak podivně prosvištěl a vůbec mě nezasáhnul tak, jak jsem si během celého filmu představoval. Škoda, ale i tak výtečná záležitost a jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.
Solidní, svižná a výtečně odsýpající mňamka, která si to drandí do cíle bez jediného zaškobrtnutí. Během závěrečných titulků si však uvědomíte, že vlastně ale pořádně nemáte na co vzpomínat a že si repete asi dáte maximálně někdy za pár let, až to celé poběží v bedně jako film týdne. Scott opět válí, herecké osazenstvo jakbysmet, ale jaksi tomu chybí "něco", kvůli čemu bych měl nutkání posunout celou záležitost do vyšší čtyřhvězdičkové ligy.
Po přelomové jedničce, uspávací dvojce a silně sračkoidní trojce jsem se vloni náhodou nachomýtl ke čtyřce a byl jsem natolik příjemně překvapen, že jsem pětku dokonce vyhledal sám. Sice se nejedná o žádný zázrak, ale bronzovou medaily mezi dosud natočenými díly získává pětka s přehledem a já nemám problém s udělením příjemných 50% pro vcelku neškodný a solidní kousek, po kterém mě šestka i docela láká, což by mě teda po dvojce a hlavně po trojce nenapadlo ani kdyby nevim co.
To je zajímavý. Plno z vás tu píše, jak se koncept už vlastně docela otravně opakuje, a že to je pořád dokola to samé, ale pak tomu stejně všichni nahulíte aspoň čtyři hvězdičky. Něco mi uniklo?
Totální kopie, která ale funguje úplně stejně jako originál a narozdíl od něj si sebou nese tu výhodu, že si jí budete moci vychutnat na velkém plátně. Tentokrát si říkám, proč ne... 70% (stejně jako originálu tomu nemůžu dát už jenom z principu) a důkaz, že Blair Witch styl je zatim ještě nevyčerpanej. Kéž by takhle někdo natočil nějakou pořádnou válečnou řežbu z pohledu kameramana.
Docela se mi chce dát čtvrtou hvězdu a to jedničku skoro nesnášim. Hodně příjemný překvapení, u kterýho je největšim kladem, že se v něm pořád (ale opravdu POŘÁD) něco děje a že neuvěřitelně rychle uteče, takže na snesitelné ploše hoďky a půl ani nedostane šanci nudit. Tučňáci a ty dva maníci z Madagaskaru na hrad!
Bizarní, perverzní, zvrhlé, šílené, ujeté, brutální a taky tak trochu... no skoro geniální. Neuvěřitelný krvavý operněgotickometalopunkoindustriálnějunglový kabaret, u kterého budete nejdřiv kroutit hlavou, pak si zvyknete na styl a na konci už se přistihnete, že se nahlas nesmějete jenom kvůli tomu, aby na vás náhodou někdo z okolí (tohle zvládne z normální populace jeden člověk ze sta) nezavovalal doktora. P.S. Comicsový pasáže jsou dokonalý. P.S. 2 Z tý holčiny ze Spy Kids jsem trošku paf... P.S. 3 Paris Hilton se konečně našla. :-)
Moje komentáře
Community (TV seriál) (2009)
Po mafiánském dílu s kuřecími křidélky a neuvěřitelnym paintballovym Modern Warfare (asi bych hodně dlouho hledal na polích sitcomů něco takhle nabitýho) už nemůžu jinak než za pět.
Sabotáž (1936)
I s přihlédnutím k dost krátké stopáži svižná, hodně úderná a překvapivě nikterak odlehčená jednohubka s libovou a pekelně napjatou scénou převozu filmu s vyvrcholením, které by si dnes už asi dovolil natočit málokdo (spíš nikdo). Pro mě zatím společně s Lady Vanishes nejlepší meziválečný Hitchcock.
Čtvrtý druh (2009)
Moje oblíbené téma a moc dobrý námět, ale zpracování by bohužel zasluhovalo pár facek pro každého, kdo se na filmu podílel. Jediné, čemu se jakžtakž nedá moc co vytknout ,je tu a tam opravdu hodně mrazivá atmosféra, jenomže bohužel jsem si neužil ani to, protože jsem byl neustále myšlenkama jinde, když jsem přemýšlel, jaké to možná mohlo být žrádlo v rukou někoho úplně jiného.
Josefína Mutzenbacherová: ...jak to doopravdy bylo 1.díl (1976)
No ono to samozřejmě na pět hvězdiček není, to je asi všem jasný. Ale je to taková klasika a kdysi v dobách před rokem 1989 dokonce kult, že nejde hodnotit jinak. Tudíž berte těch pět hvězdiček spíše s rezervou. :-)
Trvalá dovolená (1980)
Nemít to něco málo přes hodinku, ale třeba o dalších 30 minut víc, tak bych tohle typicky "jarmuschovsko-atmosferický" newyorský zewlování jednoho ultrapodivnýho týpka, jehož příběh se dá vlastně shrnout jednou větou (a možná ani to ne), klidně poslal s hodnocenim o hvězdu níž. Takhle se ale jednalo o snesitelnou návštěvu odvrácené strany velkýho jablka, i když mezi pravidelně pouštěné jarmuschovky (Noc na zemi, Zlomené květiny, Ghost Dog) se to určitě nezařadí. Zas takovej masochista a uspávač sám sebe filmama rozhodně nejsem.
Michael Jackson's This Is It (2009)
Musim se přiznat, že jsem si díky This Is It uvědomil, že jsem toho krále popu asi žral podstatně víc, než jsem si byl kdy ochotnej připustit, protože jsem měl chvílemi nefalšované potíže se sledováním dění na plátně, v čemž mi dost bránily nečekané návaly smutku a tísně při vědomí, že už prostě nic dalšího od Michaela nedostaneme. Ne že bych přímo po kapsách lovil kapesníky, ale připadal jsem spíše než v kině, jako kdesi na pohřbu blízké a velmi milované osoby (a to jsem si prosím od Jacksona krom pár provařených pecek nic nepustil ani nepamatuju). Ale to je jsou na jednu stranu pocity, které na druhé straně vyvažuje již mnohokrát jinými zopakovaný názor o bonusovém dvd, který je u mě čímsi na způsob slušného zákusku či předkrmu k hlavnímu chodu, který ale bohužel jaksi nedorazil a už ani nikdy nedorazí.
G. I. Joe (2009)
Strašně mě sere, že jsem tuhle ukrutně nadupanou a zábavnou bejkárnu neviděl na velkym plátně... to mohl být teprve pořádnej nářez.
Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů (2009)
Suverénně nejzábavnější díl z celé série.
Transformers: Pomsta poražených (2009)
Chtěl jsem dát za čtyři, protože jsem si tuhle neuvěřitelně přehnanou blbinu v kině vlastně dost náramně užil, jenomže pak jsem sednul a začal psát komentář, abych po chvilce zjistil, že si z toho filmu vlastně skoro vůbec nic nepamatuju... ale koukalo se na to hezky, to zase jooo...
Spirit (2008)
Téměř nedokoukatelná záležitost. Takový filmový ekvivalent rohypnolu.
Hnus (1965)
Po tomhle filmu dostanete chuť ne na jednoho, ne na dva, ani na tři panáky, ale rovnou na celou flašku.
Přelet přes oceán (1957)
O Lindberghovi jsem v dětství přečetl snad všechno co se dalo. Znal jsem tedy jeho příběh do posledního detailu. Samozřejmě mi bylo jasné, jak všechno dopadne a i přes to všechno jsem se společně s bravurním Jamesem Stewartem nervoval, napínal a dojímal (a to jakože fest, což se mi v takové míře u filmu stalo jenom párkrát v životě) až do úplného finiše, kdy jsem si uvědomil, že jsem vlastně mnoho povedenějších kousků neviděl a že tenhle ryzí kus té nejpoctivější filmařiny obsadí jedno z čestných míst v mé fiktivní filmové síni slávy. Bravo Billy, timhle jsi mě dostal a rozložil naprosto dokonale. Repete zřejmě bude následovat v co nejbližší době.
Fedora (1978)
Wilder nekompromisní a nesmlouvavý i na stará kolena a parádně se ohlížející za celou vlastní tvorbou (těch narážek, paralel a šťouchnutí je tu nepočítaně). Napínavé, báječně ponuré (ale humor tu má také své místo a ve větší míře, než byste čekali), postupně neuvěřitelně vtahující a ke všemu ten nehoráznej twist v půlce...
Ples upírů (1967)
Dějově ne zrovna nejvychytanější kousek (závěr je ale hodně nabitej - dělo, domlouvání se během tance, sáňkování v rakvi), ale atmosféra a prostředí jsou naprostá dokonalost. 70% P.S. Přesně na takovym zámku bych chtěl někdy v životě strávit aspoň jednu noc. :-)
Pochyby (2008)
Měl jsem obavy, že hned druhý den ráno bude po filmu v hlavě zcela prázdno a zůstanou pouze vzpomínky na precizní herecké výkony. Je tu druhý den odpoledne, a to vše se naplnilo beze zbytku. Herecký koncert (provařené to spojení, ale zde stoprocentně sedí) a film, který vlétl jedním uchem dovnitř, aby tím druhým vzápětí opustil hlavu, aniž by mě jakkoliv výrazněji zasáhl. P.S. Souhlas s KarelR. Kázání o pomluvách je skutečně dokonale výstižné.
Session 9 (2001)
Docela zklamání. Asi už mám moc nakoukáno. Atmoška fajnová, ale dějově nic převratnýho a pointu jsem bohužel trefil strašně brzo.
Odpor (2008)
Naprosto klasický Zwick se všemi jeho typickými klady (režie - zejména akce, výborná kamera, silný soundtrack, velmi dobré výkony) i zápory (půlka dialogů, tradiční tři kolečka patosu). S občasným přimhouřením oka znovu proklatě dobré, ale je otázkou, jestli jsme se něčeho takového od Zwicka nedočkali na hodně dlouhou dobu naposled... Podle dalších hroznejch tržeb to příště totiž vidim spíš na nějakou interiérovou konverzačku. :-(
Temný úsvit (2006)
Ale budeme se tvářit, že to celé skončilo naskočením do vrtulníku, protože jinak bych této překvapivé lahůdce tu pátou hvězdičku musel zase hezky pěkně rychle sebrat.
Ježíš je normální! (2008)
Ale hodně silný tři, který však raději nechávám, až dokud neuvidim Jesus Camp, na který se vrhnu v co nejbližší době. Ježíš je borec borců, evoluční teorie je blbost a já jsem zase jednou z nějakýho dokumentu docela slušně nasranej.
Inland Empire (2006)
Špagát, chrchel, kyblík, nemluvně, bandaska, trenky, polotovar, jogurt, jahody, tabatěrka, brokát, borůvky, hurikán, hořčice, náplast a samozřejmě kolemjdoucí rozkvetlé skříně...
Cestující (2008)
Není nad to, když ze sebe divák nechá osmdesát minut dělat naprostýho, ale opravdu totálního kreténa. A to mě Passengers hlavně kvůli zajímavě podivný atmosféře ze začátku chytli docela dost, ale pak zjistíte, že už se hodinu nic neděje a nakonec jenom sedíte s otevřenou hubou a pomalu začínáte hledat adresu scenáristy, aby jste mu mohli jet rozkopat držku.
Milionář z chatrče (2008)
Většinu stopáže se jedná o neuvěřitelný mix okouzlující pohádky a Města bohů, ale závěr kolem mě nějak podivně prosvištěl a vůbec mě nezasáhnul tak, jak jsem si během celého filmu představoval. Škoda, ale i tak výtečná záležitost a jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.
Che Guevara (2008)
Fascinující podívaná a nejhodnotnější Soderbergh od Trafficu. S maximálním hodnocením však raději budu ještě opatrný a počkám až jak dopadne Guerilla.
Labyrint lží (2008)
Solidní, svižná a výtečně odsýpající mňamka, která si to drandí do cíle bez jediného zaškobrtnutí. Během závěrečných titulků si však uvědomíte, že vlastně ale pořádně nemáte na co vzpomínat a že si repete asi dáte maximálně někdy za pár let, až to celé poběží v bedně jako film týdne. Scott opět válí, herecké osazenstvo jakbysmet, ale jaksi tomu chybí "něco", kvůli čemu bych měl nutkání posunout celou záležitost do vyšší čtyřhvězdičkové ligy.
Saw 5 (2008)
Po přelomové jedničce, uspávací dvojce a silně sračkoidní trojce jsem se vloni náhodou nachomýtl ke čtyřce a byl jsem natolik příjemně překvapen, že jsem pětku dokonce vyhledal sám. Sice se nejedná o žádný zázrak, ale bronzovou medaily mezi dosud natočenými díly získává pětka s přehledem a já nemám problém s udělením příjemných 50% pro vcelku neškodný a solidní kousek, po kterém mě šestka i docela láká, což by mě teda po dvojce a hlavně po trojce nenapadlo ani kdyby nevim co.
Otázka chleba a smrti (TV film) (2008)
To je zajímavý. Plno z vás tu píše, jak se koncept už vlastně docela otravně opakuje, a že to je pořád dokola to samé, ale pak tomu stejně všichni nahulíte aspoň čtyři hvězdičky. Něco mi uniklo?
Vy nám taky, šéfe! (2008)
Všichni co hodnotěj víc než jednou hvězdou, alou na lobotomii...
Karanténa (2008)
Totální kopie, která ale funguje úplně stejně jako originál a narozdíl od něj si sebou nese tu výhodu, že si jí budete moci vychutnat na velkém plátně. Tentokrát si říkám, proč ne... 70% (stejně jako originálu tomu nemůžu dát už jenom z principu) a důkaz, že Blair Witch styl je zatim ještě nevyčerpanej. Kéž by takhle někdo natočil nějakou pořádnou válečnou řežbu z pohledu kameramana.
Madagaskar 2: Útěk do Afriky (2008)
Docela se mi chce dát čtvrtou hvězdu a to jedničku skoro nesnášim. Hodně příjemný překvapení, u kterýho je největšim kladem, že se v něm pořád (ale opravdu POŘÁD) něco děje a že neuvěřitelně rychle uteče, takže na snesitelné ploše hoďky a půl ani nedostane šanci nudit. Tučňáci a ty dva maníci z Madagaskaru na hrad!
Repo: Genetická opera! (2008)
Bizarní, perverzní, zvrhlé, šílené, ujeté, brutální a taky tak trochu... no skoro geniální. Neuvěřitelný krvavý operněgotickometalopunkoindustriálnějunglový kabaret, u kterého budete nejdřiv kroutit hlavou, pak si zvyknete na styl a na konci už se přistihnete, že se nahlas nesmějete jenom kvůli tomu, aby na vás náhodou někdo z okolí (tohle zvládne z normální populace jeden člověk ze sta) nezavovalal doktora. P.S. Comicsový pasáže jsou dokonalý. P.S. 2 Z tý holčiny ze Spy Kids jsem trošku paf... P.S. 3 Paris Hilton se konečně našla. :-)