rigpa

Windstruck se mě snad líbil ještě víc než My Sassy Girl. Byly zde zábavnější momenty. Pobavilo mě, jak si režie nedělá vrásky s žánry a filmovými konvencemi. Jeon samozřejmě nejlepší.

Paráda, legrace, taková jaká bývá s lidmi s autismem. Cho-won má nejraději běhání, které mu zlepšuje náladu a dává smysl života. Skládám poklonu před umem korejských filmařů, podívat se na životní situaci ze širší perspektivy a zároveň tam nenacpat přebytečnosti. Takhle byly krásně poodhaleny vztahy v rodině. Příběh matky, která musí dělat nelehké volby. I příběh bratra, který je Cho-wongovím postižením ochuzen o péči matky. Vše zpracované lehce a jednoduše a přitom si divák užije film i ze sportovní stránky. Opět film, který za tu dobu strávenou u TV stojí.