Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Fantasy

Recenze (37)

plakát

Stalker (1979) 

Dystopický svět takových rozměrů je ve světovém filmu neobyčejný. Jen v málokterých dílech lze nalézt tak propracovanou a zároveň tak jednoduše nastíněnou možnost budoucího vývoje lidského druhu. Geniálně skličující. Do nejmenších detailů vypiplané prostředí Zóny, točené v opuštěných průmyslových areálech v Estonsku, vytváří dokonalou iluzí postkatastrofického světa. Tarkovskij si překrásně hraje s kamerovými úhly, vede kameru mnohdy nečekanými směry a pro prohloubení atmosféry jen minimálně využívá střihu. Osobně mě na filmu opravdu fascinoval ještě jeden detail, jeden z mnoha prvků ve vývoji postavy Stalkera. Do Pokoje může vstoupit jen ten, který je svou pokorou, vírou a přesvědčením hoden. Kdo ovšem do Pokoje nikdy nevstoupí? Ten jediný, který byl vždy tak pokorný, aby pomáhal ostatním a sám si upíral štěstí, tak věrný, že děkoval Bohu za každou maličkost, tak přesvědčený, že všem sliboval nový začátek a lepší život. Stalker.

plakát

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) 

Veskrze americká limonáda, kterou si kravaťáci a kravaťačky z DC vysnili jako ultratemné, ultrasyrové drama, které tvoří krásný přechodník mezi Nolanovými Batmany a novou DC érou. Z názvem naznačeného komorního souboje dvou entit, nejznámějších superhrdinů vůbec, udělal Snyder dvouapůlhodinový nesourodý zámotek špíny, který v neděli odpoledne vymetete zpod ledničky. Scénář, který stačilo udržet v mezích alespoň slabě pohromadě držícího příběhu, selhává takřka v každém dialogu, dějovém oblouku či výstavbě postav. Z herců je cítit obrovská touha hrát něco většího než jen bezrozměrné mluvící hromady svalů, režijní vedení tady ale staví velkou stopku. Film dokonce prachbídně plní i svou pravděpoodobně jedinou opravdovou funkci, spojovací článek k dalším částem DC vesmíru - představení dalších superhrdinů jsem bral spíš jako výsměch. Pochválit se dá snad jen vcelku vkusné výtvarné zpracování (ačkoliv CGI vzhledem k masivnímu rozpočtu taky neoslní) a docela odvážný závěr, který ale komiksová logika vrací do říše umělých emocionálních ždímaček.

plakát

Melancholie (2011) 

Lars von Trier si splnil sen, který má i spousta jiných filmařů, a natočil komorní katastrofickou sci-fi bez bitev a padajících obydlí. Ten film byl od počátku zamýšlený jako podivný - což o to, Trier už dokázal, že ukočírovat prazvláštní lidské příběhy mu nedělá problém. Ovšem tentokrát pracuje s materiálem, kterému takový přístup úplně nesvědčí. Drama dvou sester, do hloubky proklepávající jejich problémový vztah, se promítá do hvězdné oblohy s nevšední lehkostí, vyznění celého příběhu však schází silnější závěr, na němž se postavy úplně zastavily a nebyly nijak uzavřeny. Očekávání jsem měl obrovská, takže přecijen lehké zklamání. Ale pořád vysoce nadprůměrný snímek.

plakát

Saulův syn (2015) 

Nesmírně intenzivních 107 minut koncentračního pekla. Minimalistický snímek ze všech hledisek, od kamery, bezvládné, setrvačně se plížící za hlavním hrdinou, přes střihy, opatrné a přece perfektně umísťované, po scénář, který se citlivě vyhýbá tolikrát popisovaným hrůzám koncentračních táborů. Překrásná paralela - jako se všichni Židé snaží všemi možnými způsoby dostat z koncentráku ven, Saul hledá duševní cestu z nicoty a chytá se těch nejtenčích stébel naděje. Když pak společně s ostatními z tábora uteče, necítí se osvobozený, dokud se nezbaví břímě svého syna. Nejlepší film o holocaustu.

plakát

Nemusíš s láskou, stačí s citem (2015) 

Není nad to, když tvůrci rýpnou do vskutku tabuizovaného tématu a rochňají se v něm, jak to jen jde. Odvážný snímek, který odkrývá sexuální životy hendikepovaných a nebojí se při tom šťourat v těch nejmenších detailech. Zároveň citlivě pojaté a také (!) krásné nasnímané.

plakát

Co se nenosí (2015) 

V podstatě inteligentní a důležitý film, který se ale topí ve své odporné sobeckosti a neohleduplnosti. Absolutně ignoruje okolí základní dějové linie, což se dá považovat za velice necitlivé, vzhledem k prostředí, ve kterém se notná část snímku odehrává (bangladéšské továrny).

plakát

Sonita (2015) 

Skvěle podchycený a hlavně ve správný moment započatý příběh afghánské bojovnice za práva žen. Silný film, který se nebojí řešit osobní dramata nejen svých hrdinů ale i tvůrců. Sonita nebyla líčena jako nekompromisně kladná postava, v některých scénách působila až nesnesitelně, arogantně a sobecky - to by člověk u dokumentu bezprizorním porušování lidksých práv nečekal.

plakát

Dům plný snů (2015) 

Film jsem viděl v kinosále s několika handicapovanými, se kterými jsem měl následně na téma snímku debatovat, což můj zážitek jistě neuvěřitelným způsobem ovlivnilo, to mi je ovšem vcelku jedno. Opravdu silný snímek. Upřímně jsem vůbec jsem nevnímal filmařské kvality, jen jsem sledoval, jak citlivě je prostředí Tomova domu podané. Krásný snímek s krásným koncem.

plakát

Rok bez rodičů (2015) 

Dojemný snímeček, který si na nic nehraje a bez mantinelů reflektuje situaci mnohých arabských rodin.

plakát

Tančím pro tebe (2015) 

Jasný snímek, který se pouští hned do několika zásadních témat a všem poskytuje vyrovnaný prostor, natolik, aby všechny určitým způsobem zasáhly diváka. Tematika rozdělení lidské společnosti na muže a ženy s různými právy a možnostmi ve filmu nabírá citlivé rozměry a situaci reflektuje jen skrze tanec. Naopak silné téma rodiny a soudržnosti je vyjádřeno výrazně, opět ovšem natolik přirozeně, že to filmu nijak neškodí. Opravdu silný film, v základní dějové linii silně evokující Little Miss Sunshine.

Ovládací panel
1 bod