Poslední recenze (24)
Duna: Část druhá (2024)
Druhá Duna hrdě a sebevědomě pokračuje v písečné chůzi po vyšlapané cestě od své předchůdkyně, kterou v mnoha ohledech převyšuje. Režisér Denis Villeneuve potvrzuje, že se právoplatně řadí mezi ambiciózní tvůrce s jasnou vizí, kterou umně přetavil do 166minutového audiovizuálního spektáklu. Stopáž atakující tři hodiny může na první pohled vylekat, ale už od prvních minut diváka spolkne jako písečný červ a zpátky ho už nevydá. Každá vteřina má opodstatnění a dohromady vytváří kompaktní celek, na nějž člověk hledí s úžasem. Funguje naprosto všechno – od hereckých výkonů a akce přes kameru a její grandiózně estetické zachycení děje, color grading, soundtrack, kostýmy i design celého světa nepodobný čemukoliv jinému. Nemohu soudit, nakolik se scenáristé odklonili od knižní předlohy, ale z kinematografického hlediska mu snad až na překvapivé zrychlení ke konci nelze nic vytknout. Mesiáš a vizionář Villeneuve mě opět ohromil a já mu za to děkuju. 5/5*
Wonka (2023)
Wonka je jako kousnutí do levné masově produkované čokolády; na první pohled ohromí a zaujme, ale už při prvním soustu cítíte, že chuť není tak bohatá a lahodná, jako jste si vysnili. Ač nové zpracování Dahlova vyprávění o majiteli továrny na čokoládu a další cukrovinky hýří barvičkami, dobrými nápady a vynalézavou choreografií, přesto se nelze zbavit dojmu, že ze vší té přeslazené kýčovitosti chytne člověk diabetes. Timothée Chalamet a jeho ztvárnění Wonky lze přirovnat k umělým sladidlům, neb svou hereckou úlohu splní, ale scénář mu nic moc dalšího neumožňuje, a tak působí jako náhražka. Hudební čísla a muzikálová složka pobaví, ale neutkví v paměti. Umpa-lumpa Hugh Grant má až žalostně málo prostoru a vedlejší postavy jsou stejně jako příběh ploché jak jedlý papír. Jako laskomina na zlepšení nálady film poslouží, ale na dlouho nenasytí. 3/5*
Marvels (2023)
Popravdě je zázrak už jen to, že film The Marvels po všech komplikacích s výrobou a převážně negativními ohlasy ze strany fanoušků vůbec vznikl (nebo že někoho napadlo ho vyprodukovat). O to víc překvapující je, že se nejedná o propadák vesmírných rozměrů, který jsem od toho očekával i já, ale relativně zhlédnutelnou podívanou, u které se musí vypnout hlava a neočekávat nic světoborného. Chemie mezi trojicí hrdinek funguje relativně dobře. Brie Larson už se nechová jako Captain Marvel tak nesnesitelně chladně a dokonce vyloudí i nějaký ten úsměv, Iman Vellani je sice pořád otravná, ale daleko méně než ve svém seriálu Ms. Marvel (o to víc je upištěná) a nakonec Teyonah Parris, která s nimi prostě koexistuje. I tak by neuškodil větší detail na budování a transformaci jejich dynamických vztahů a propojení. V tomto ohledu je nejvíc znát, že bylo spoustu scén seškrtnuto. Akce má světlé i stinné stránky, CGI pokulhává a největší anomálií se stává casting hlavní záporačky a její celkové pojetí. Kostra příběhu patří mezi jednoduché a ničím překvapující (opět se zachraňuje celý vesmír, *unuděné zívání) a všemu přihlíží gravitačně lehce zbytečný Nick Fury aka Samuel L. Jackson. Po zhlédnutí chápu i marketingový slogan „Higher. Further. Faster. Together.“ tohoto girl-power-fused spektáklu. Vyšší rozpočet, větší odfláknutí a rychlejší tempo vystříháním půlky stopáže dávají dohromady MCU zázrak, jež boří rekordy v nejnižších tržbách a diváckém přijetí. Jak marvelous! 2,5/5*