Kdo jsem?
Jsem obyčejný filmový fanoušek, kterých je spousta... Nejsem žádný znalec, mé hodnocení nebere v potaz, kolik film posbíral oscarů, kolik vydělal, kolik oslavných ód na něj bylo napsáno. Nejraději mám komedie nebo filmy, které na mě zapůsobí atmosférou, prožitkem, melancholií, romantikou...Z toho je patrné, že nevyhledávám horory a z akčních filmů jsem skončil u Predátora:-)

Zamyšlení:
Život nám přináší různé nástrahy. Prožíváme radost, smutek, beznaděj... a stereotypy, které se nedají až tak odstranit. Ráno vstaneme a musíme do práce, ne jen když to předepíše scénář. Zde trávíme čtvrtinu dne, chvil které jsou něčím zajímavé je pomálu. Vracíme se domů, vaříme oběd, umýváme nádobí, to taky není zrovna legrace, dny plynou, těžko rozeznáváme jeden od druhého, možná proto se vydáváme do světa, kde filmové postavy zažívají něco o čem můžeme pouze snít. To co ony stihnou za dvě hodiny, na to nám je život krátký. Na plátně je možné takřka cokoliv, proto ve skrytu duše toužíme být hrdiny např. romantické komedie. Nejprve chodit s tou nepravou, potom se náhodou střetnout s tou pravou, každé setkání je protkáno vzájemným jiskřením, poté si postěžovat za kamarádem do baru, aby nás politoval, jak je ten život složitý, tam se i opít, pak se nějaký čas trápit, práce teď? nehrozí, o našem žalu musí všichni vědět, aby nás litovali a nakonec samozřejmě skončit u oltáře a všichni víme s kým. Stát se toto ve skutečnosti přesně takhle, a neodstěhovat se, tak by jsme museli být připraveni na to, že pro okolí jsme zaručeně slaboši, alkoholici, něvěrníci, nezodpovědní ufňukaní flákači a bůhví co ještě. Dívali by se na nás skrze prsty. Proto se rádi dívame na filmy, jsou to iluze, které nám režiséři předkládají zjednodušeně, co nechtějí, zůstane nezobrazeno... je to tak dobře? Myslím, že ano. Rádi se necháváme opíjet, i když víme, že jsme klamáni. A proto vzniká tolik romantických komedií, hororů, detektivek, thrillerů, akčních filmů... jsou si podobné a naše známkování, ať je jakékoliv to nikterak neovlivní...

Má životní zkratka:
Do svých 27 let jsem si spokojeně žil ve své rodné vísce jménem Skalice (Znojmo). V listopadu roku 2007 jsem se společně se svou přítelkyní přestěhoval do Mor. Krumlova. Tu se též starám o obživu. Jako jeden z mála jsem pochopil, který obor je zárukou budocnosti (škoda, že nás není víc) a tak již 8 rokem navštěvuji místní textilku - RETEX. Nejprve jsem 2 roky pracoval ve výrobě. Nyní jsem směnovým mistrem...

Mezi mé koníčky nepatří pouze sledování filmů, tím hlavním je sport. Jsem členem pralesního fotbalového týmu TJ SOKOL SKALICE. A vlastním hokejový klub HC ATMEN SKALICE. Teď si říkate, ten se snad zbláznil, ale i vy ho můžete mít. Stačí se jen zaregistrovat na zdarma online manažeru www.hockeyarena.net a budete ho mít také. Vřele doporučuji...