R.E.M.

První, co mě napadlo po přečtení obsahu seriálu, zfilmovali fantastickopohádkovou legrácku bratrů Strugackých, novelu Pondělí začíná v sobotu, ojedinělou a odlišnou od jejich „vážných" klasických sci-fi. I začátek je totožný, do ústavu zkoumajícího paranormální jevy přichází čerstvý absolvent začít svou pracovní kariéru. Po úvodním dílu nemůžu hodnotit, jak moc se scénáristé nechali inspirovat a kde čerpali, popř. jest-li se nepřiznaně zkopírovalo a kolik prvků odjinud se použilo. Ale zpět k seriálu. Humor zastupovalo jen pár dávno známých vtípků, k tomu se přidala drobná detektivní linka (ta mi pointou zločinu připomněla jednu starou francouzskou komedii), dohromady slaboučké něco. Líbila se mi paní Lenka Termerová, milé překvapení v takové roli. Pobavil mě závěr. No jo, puberťáci mívají potřebu se předvádět.

Ještě jsem neměla příležitost vidět v divadle nastudování Smetanovy Prodané nevěsty a tak trochu jsem to plánovala. Rozhodla jsem se, že než navštívím divadlo, podívám se na operu v TV. K výročí byl vybrán záznam představení z ND, s premiérou v r. 2022, Vzhledem k tomu, že znám vývoj tohoto divadla s častou, umanutě destruktivní režií jak činohry, tak opery a nutkání některých režisérů a dramatiků originálně cupovat klasiku, objevily se obavy a první pochybnosti. No, ale přece jen, co můžou zkazit na „Prodance" - přemýšlela jsem. Moc asi ne, snad, co?! Fatální omyl. Přiznávám, že má fantazie a odhad, kam se může posunout neumětelství, trapnost a nuda, jsou mizerné a uboze nedostačující. _ Režijní záměr přiblížit divákovi, co obnáší divadelní práce, profese „za jevištěm", ukázat, s jakými obtížemi a jak nesnadno probíhá nastudování opery, vč. rivality a uměleckého tápání, a to vše diletantsky vrazit do nejoblíbenější a dle statistiky nejhranější opery Bedřicha Smetany, se nepovedl. Nemám zájem sledovat z Prodané nevěsty vytržené postavy s lahváčemi, posedávající na židlích nebo pivních přepravkách, tanečníky u kulis činžáků, předvádějící Street dance naprosto neladící s hudbou, Mařenky, jednu doplněnou o slušivou berli a číšnický ohoz, ani poslouchat árii debaty Jeníka s šéfem o výši honoráře a podmínkách smlouvy.  Kdybych chtěla vzít děti na časem prověřenou klasiku, tak takovému paskvilu bych se zdaleka vyhla. O to víc oceňuji nedávno navštívené opery: Aidu, Armidu a Rusalku (pozor, mám na mysli tu v režii Zdeňka Trošky, protože do ND se vkrádá zbrusu nové nastudování Dvořákovy opery).  Díky počinu Alice Nellis ušetřím za vstupenky do divadla a díky záznamu jsem včas varovaná. Taky díky za nepromarněný čas a zabránění zhnusení přímo v hledišti Národního divadla.

Po třetí zmínce v rozečtené knize jsem si Gattacu pustila. Svět, kde správné geny jsou podmínkou pro zajímavou práci a kariéru je vykreslen se samozřejmostí zavedeného systému, působivou  strohostí a příjemnou střídmostí. Líbil se mi scénář bez zbytečných akčních scén, promyšlené dialogy, skvělé herecké výkony ústřední trojice podpořené dobrými vedlejšími rolemi, výborná hudba. Hezky vše do sebe zapadalo vč. závěru.  Po cca 27 letech jde stále o aktuální dílo, vlastně vzhledem k vývoji v oboru genetiky a biotechnologií  ještě aktuálnější. Napoprvé mě film zaujal a podruhé... Podruhé mě chytl ještě víc, užila jsem si dialogy,  zejména ty mezi Jeromem a „Jeromem", nechala se vtáhnout do hloubky příběhu. Povedený film, kvalitní sci-fi s nosnou, nadčasovou myšlenkou.