R.E.M.

První, co mě napadlo po přečtení obsahu seriálu, zfilmovali fantastickopohádkovou legrácku bratrů Strugackých, novelu Pondělí začíná v sobotu, ojedinělou a odlišnou od jejich „vážných" klasických sci-fi. I začátek je totožný, do ústavu zkoumajícího paranormální jevy přichází čerstvý absolvent začít svou pracovní kariéru. Po úvodním dílu nemůžu hodnotit, jak moc se scénáristé nechali inspirovat a kde čerpali, popř. jest-li se nepřiznaně zkopírovalo a kolik prvků odjinud se použilo. Ale zpět k seriálu. Humor zastupovalo jen pár dávno známých vtípků, k tomu se přidala drobná detektivní linka (ta mi pointou zločinu připomněla jednu starou francouzskou komedii), dohromady slaboučké něco. Líbila se mi paní Lenka Termerová, milé překvapení v takové roli. Pobavil mě závěr. No jo, puberťáci mívají potřebu se předvádět.

Ještě jsem neměla příležitost vidět v divadle nastudování Smetanovy Prodané nevěsty a tak trochu jsem to plánovala. Rozhodla jsem se, že než navštívím divadlo, podívám se na operu v TV. K výročí byl vybrán záznam představení z ND, s premiérou v r. 2022, Vzhledem k tomu, že znám vývoj tohoto divadla s častou, umanutě destruktivní režií jak činohry, tak opery a nutkání některých režisérů a dramatiků originálně cupovat klasiku, objevily se obavy a první pochybnosti. No, ale přece jen, co můžou zkazit na „Prodance" - přemýšlela jsem. Moc asi ne, snad, co?! Fatální omyl. Přiznávám, že má fantazie a odhad, kam se může posunout neumětelství, trapnost a nuda, jsou mizerné a uboze nedostačující. _ Režijní záměr přiblížit divákovi, co obnáší divadelní práce, profese „za jevištěm", ukázat, s jakými obtížemi a jak nesnadno probíhá nastudování opery, vč. rivality a uměleckého tápání, a to vše diletantsky vrazit do nejoblíbenější a dle statistiky nejhranější opery Bedřicha Smetany, se nepovedl. Nemám zájem sledovat z Prodané nevěsty vytržené postavy s lahváčemi, posedávající na židlích nebo pivních přepravkách, tanečníky u kulis činžáků, předvádějící Street dance naprosto neladící s hudbou, Mařenky, jednu doplněnou o slušivou berli a číšnický ohoz, ani poslouchat árii debaty Jeníka s šéfem o výši honoráře a podmínkách smlouvy.  Kdybych chtěla vzít děti na časem prověřenou klasiku, tak takovému paskvilu bych se zdaleka vyhla. O to víc oceňuji nedávno navštívené opery: Aidu, Armidu a Rusalku (pozor, mám na mysli tu v režii Zdeňka Trošky, protože do ND se vkrádá zbrusu nové nastudování Dvořákovy opery).  Díky počinu Alice Nellis ušetřím za vstupenky do divadla a díky záznamu jsem včas varovaná. Taky díky za nepromarněný čas a zabránění zhnusení přímo v hledišti Národního divadla.

Po třetí zmínce v rozečtené knize jsem si Gattacu pustila. Svět, kde správné geny jsou podmínkou pro zajímavou práci a kariéru je vykreslen se samozřejmostí zavedeného systému, působivou  strohostí a příjemnou střídmostí. Líbil se mi scénář bez zbytečných akčních scén, promyšlené dialogy, skvělé herecké výkony ústřední trojice podpořené dobrými vedlejšími rolemi, výborná hudba. Hezky vše do sebe zapadalo vč. závěru.  Po cca 27 letech jde stále o aktuální dílo, vlastně vzhledem k vývoji v oboru genetiky a biotechnologií  ještě aktuálnější. Napoprvé mě film zaujal a podruhé... Podruhé mě chytl ještě víc, užila jsem si dialogy,  zejména ty mezi Jeromem a „Jeromem", nechala se vtáhnout do hloubky příběhu. Povedený film, kvalitní sci-fi s nosnou, nadčasovou myšlenkou.

Famózní představení s famózní hudbou, nepřekvapivě legendární. Díky za zachycení. Záznam zachovává to podstatné z představení - podmanivý text, nádhernou hudbu a zpěv, přesvědčivé divadelní výkony vč. výborné ústřední dvojice, poetiku, jemný humor, lidské slabosti, drsnost, motiv lásky a věrnosti.

Absurdní záměny a omyly, mírně bláznivé zápletky, vtipné hlášky. Dobrá zábava, bezva po rušném dni.

Nevadí mi dlouhé filmy s pozvolným dějem, ale tento mě neoslovil. Děj byl příliš rozvláčný a když mě atmosféra ani postavy nedokázaly zaujmou, byly tři hodiny k nepřečkání. Pár scén a hudba byly velmi pěkné. 2*.

(Obsahuje spoilery)  Dle recenzí jsem čekala hodně špatný film, možná i kvůli tomu jsem neměla velká očekávání. Škoda tak povrchní psychologie člověka, který ztratí dítě. Vedlejší postavy kaskadérů nedostaly do vínku sympatickou povahu, film postrádal osobitý, netuctový charakter - sukničkář ani zakomplexovaný závistivec  to určitě nejsou. Nejpřirozenější a nejlepší byl R. Brzobohatý, ten do příběhu nadmíru pasoval. Chybělo mi více nepřikrášlené kaskadérské práce. Závěrečná scéna je efektní, ale taky hloupá.  Nebyl žádný dobrý nápad, jak zdramatizovat konec? Musela do děje vstoupit neprofesionalita - nikdo nezkontroluje, co obsahují barely? A aby toho bylo víc, tak se do domu, vybraného pro natáčení scén, vypráví manželka hlavní postavy, nikým nepozorována, právě ve chvíli výbuchu s následným intenzivním hoření. Hodnotím dvěma, možná 2,5 *.

3,5 *, úvodních 40 min. by potřebovalo zkrátit, pak už má film spád, je zábavnější, ani logika nějak netrpí, jsem spokojená. Je to příjemný, vtipný odpočinkový film.

Dokonalý návod pro scénáristy, režiséry  a tvůrčí tým s touhou přivést do filmového světa trapnou a ubohou "rodinnou, romantickou komedii". Takový film, plný bláznivých scének (nechybí bourání stolů s jídlem vč. obrovského dortu), plný přehnaných, laciných výmyslů, (záběry s paparazzim, padání na zem), s nelogickými zápletkami a „ultrarafinovanými" léčkami úspěšně likviduje tento žánr. Slovo „odpočinkový"nemá být synonymem slova „hloupý". Hvězdičku dávám za hezké (bohužel nepřiznané) české exteriéry, zámky, Prahu.

Velmi dobrý výběr herců, potěšilo mě, že postava manžela nebyla přehnaně nesympatická, hrubá a buranská, prvoplánově vzhledově nehezká (nebo až ošklivá) a záporná.  Film - označení komedie je zavádějící, přestože jsem se chvilkami usmála a některé momentky mě pobavily - je zcela obyčejným příběhem ze života, ovšem nadprůměrně kvalitně napsaným, bez berliček ztřeštěných nehod a trapasů (i když pár drobných blbůstek tam je). Vykreslení charakteru Brigitte - hlavní postavy je dobré, mnohovrstevné, určitě ne ploché a schématické. Kombinace odpovědnosti a smyslu pro povinnost se svobodomyslností a potřebou volnosti, pragmatičnost s touhou po příjemných, i nevšedních zážitcích, sdílení, porozumění a pohody působila fajn. Tvůrci si mě získali absencí banálních filmových klišé a předsudků, které filmaři tak rádi vtiskují tomuto typu žen. Díky za scěnář, režijní práci, herecké umění, civilní kameru...  Všechny prvky a dílky filmařiny do sebe harmonicky zapadaly a mně se tento neobyčejně zdařilý, skvělý popis naprosto „obyčejného" života velmi líbil. Dá se říct, že mě nadchl tak, že se na něj, ještě pozorněji, podívám následující den znovu. „No, tak to dopadá, když jste zvědavý..."