Komplexní ohlédnutí ani ne tak za Laibachem, IRWINem a NSK, jako spíš filosofickým kontextem jejich tvorby. Po překrytí historické, geografické mapy Evropy se tak nanáší nová vrstva - bizarní pastyš, která prorůstá obě předešlé. Vrstva NSK - fantaskní mapa křižuící estetiky výbušných uměleckých proklamací a po čortech promyšelné subverzi. Angažované umění (je li to umění či angažované?) a jeho strategii (zda je to vůbec strategie) hovoří oba vyspovádaní filosofové (Žižek i Močnik) nádherně obrazně. Připočtu-li stylizovaný komentář - jde o obraz NSK - ojektviní, ale silně vnímaný optikou samotného uskupení.
Bizarní! Naprosto. Vždy stylově vytříbenou reřii Marina Amslera nelze přehlédnout ani v záznamu. Nejrozkošnější pasáže tvořily dialogy v útelném "českém smrádečku ale teplíčku" - tom českém domečku krásném. Svým ostrovtipem a intelektuální hloubkou drama zároveň jaksi souzní s cimmranovskou logikou a jejich přístupu k dějinám. Ironické bourání národních ikon, které zdobí "ty naše papírky české". U rozvah nad pojmenováním měny nesmí chybět voiceband! To vynález českého talentu, který tak mistrně v součastnosti zastává těleso Ústaf našlo i svou sloku.
Kdo by to byl řekl! Medal of honor nebo Call of duty - rovnou Svět zítřka! Druhá světová válka tak jak ji známe (i neznáme ;) ) se vším tím válečným maté a šlehačkou na dortu plus spoustou podivuhodně bizarních třeskutých třesniček. Stylově se myslím kladnému hrdinovi JEHO typu nedá nic vytknout, snad jen - vlastně - nic. Nádherně podehrané vtípky pro fajnšmekry - spousta legrácek a tuším i narážek na kdejakou modlu. Potěšila i přítomnost Stana Leeho opět ve zcela nečekané a záludné roli. Takže poslední článek skládanky chybí - mega, mega, mega propojovák. Závěrečná sekvence, která chytře upozornila na další "díl" série vystřídal rovnou trailer. Koneckonců i některé detaily se začínají ve světě Avengerů propojovat. Svěží se vším, co přinesl žánr a odnesl čas...
Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..."
Autor tohoto komentáře zadává počet hvězdiček a píše: "Pabstovo převedení Brechtovy fantastické hry není sice natolik "perfekte Sicht", nicméně pět hvězdiček si zaslouží. Úžasný nápad je hned v prvních záběrech filmu, kdy jej komentují filmaři po vzoru brechtovských zcizováků. Děj dávkuje spoustou gegů (např. dokonalá parodie hitlerovské gestikulace) a zvesela upravuje konec, který byl aktuální tehdy a stává se aktuálním i dnes. Závěrečná scéna v bance, čímši šimravá posunuje žebráckou dál k levičácké jedovatosti" Autor tohoto komentáře se přiznává, že je muž a není nahý.
Jedna nepříliš povedená zato úchylná a trochu pozapomenutá manga střílečka Shogo měla v podtitulu slova BIGGER & BETTER. Nevím nakolik jsou Transformeři 3 BETTER, ale BIGGER jsou rozhodně. Sice můj mozek občas vypadával část po části jako ploty v Jurském parku, ale kluk vevnitř se bavil (nemyslím toho, který se mnou...však víte co - křoupal popcorn a popíjel pivo). Rozhodně potemněly a Bay do nich nacpal úplně, úplně, úplně všechno. Na druhou stranu ruská mafie nemající tradičně luparu z winchestru, ale z ruské brokovice baikal, potěšilo duch i toho nejzlobivějšího hocha. Zběsilá změť obrazů. záplatek a drobných, milých vtipů...
Green lantern není v první řadě zase tak heterosexuální, jak se na svůj krásně upravený sestřih tváří. Není v něm zkrátka sex z čisté lásky! Není v něm vůbec žádný sex (ani s mozemšťany)! To mi vlastně ani nevadí, jako to, že jsem svým způsobem tušil a krásně čistě, kdo je kdo, jak se věci mají a jak to skončí. To mi vlastně taky nevadilo. Zelená barva se mi taky vyloženě neprotiví. Akorát zvláštní, že stařešina, který je původně nesmrtelný může jen tak zhořet ve slunci ;) A nanejvýš iritující byla zápletka se "žlutým" prstenem strachu. Ukovali ho teda v předlouhé 3D scéně a pak s ním nic nevyřešili. Zdálo by se, že jde motiv jako z absurdního dramatu - podezřívám však tvůrce, že si velmi explicitně a do jisté míry hloupě naběhli na druhý díl. Někdo, kdo může sílou své představivosti zhmotnit cokoliv, by tu představivost mohl mít trochu bohatější. Nicméně špetku toho dobrého vizuálu upřít nemůžu...
Vskutku vznešený přídomek "shakespearovský" se naplnil. "Brave sir Kenneth" s Thorem naložil jako historickým dramatem sváru. Příběh přináší narcistního skandinávského boha ve vznostné výpravě, jež se rozhodl, že se změní a uleví bolu svému i otcově. Některé záběry jakoby střihač vyloupl z divadelního záznamu - zejména Lokiho schovávačky za sloupem v první části. Dokonce si dovolil i pár velmi vydařených vtípků (nejen pro zasvěcené Avengerovské série). Taky je zajímavé jak se s přibývajícími filmy více do hry dostává SHIELD. PS: Uvidíme, co se stane, když se "alkoholik s železným nadhledem" potká se "skandinávským bohem po prozření", "stylovým americkým nacionalistou", "sympaťákem s lukem" a "zeleným monstrem po psychoanalýze"...
Brian De Palma zachoval ve zcela unikátně provedém záznamu jedno z klíčových děl moderního divadla - Dionysus in 69! Režisér a divadelní myslitel Richard Schechner radikálním vykladem Euripidova dramatu Bakchantky převrátil co se dalo. Zakládní kauzalitu, zostřil dávno překročenou hranici mezi divákem a aktérem. Vcelku psychadelickému pokoukání dominuje extatický William Finley.
Herzog převedl Vojcka pěkně stroze a chladně. Büchnerův fragment uzavřel převážně telčským náměstím a natočil jej tak, aby již nikdo jiný nemohl v tak šílené roli vidět božského Klause KInského. Vojcek je moje srdcovka (koho ne) - ta hra je tak bohatě sžíravá, aktuální a depresivní. Oni jsou mi Vojcek nějaký udýchaný...
Roztomilé kabaretní pásmo. Hned bych do něj skočil a třeba i oblečený, abych pochopil proč se ty zběsile hezké obrazy vlastně skládají za sebe. Jako vždy - úctyhodná dávka hnusu podaná s tak krutě legrační samozřejmostí proložená skvostnou akcí.
Jak neuchopitelné! Možná to je jádrem této "aqua poezie" svého druhu - nemožnost jakkoliv stanovit, co je vlastně film zač a z koho si filmaři tropí žerty či naopak, čím sami trpí. Tři jsou hezké z několika důvodů... Dávají tvůrcům šanci za jejich počin jako olbřímě "svérázný" film. Zároveň také jako pošťouchnutí - Zpívánky pozvolna vadly i přese všechny ty přisprostlé kulišárny. A také něco co odráží levou, pravou půlku a něco navíc, co se mezi nimi leskne jako zrcadlo!
First class dělá radost v mnoha ohledech. Prvně asi v tom, že navázala na Singera a dala Xmenům opět chytrou a depresivní šíři. Zároveň jejich příjemné tempo a skvělé obsazení rozeznívá ty nejjemější genomy. Žádný detail, žádná pozdější mutace i motivace postav nezůstala nevyužita. Zároveň si myslím, že příjemně propojuje skvělé první dva díly, ne tak dobrou ale stále snesitelnou trojku i ten podivuhodný pokus s Wolverinem. Což mi připomíná, že mezi tou vší nádherou se do příběhu vloudily i dějiny a důležité postavy (opravdu "Wolfi" v hospodě neměl chybu). Skvělé, důstojné "předpokračování".
Nevýhodou Pacifiku je, že se holedbá návazností na Bratrstvo neohrožených. Pokud bych tyto dvě diametrálně odlišné série měl hodnotit vedle sebe - jsou 4 * pro Pacifik až až. Nicméně tropického ráje jsem si užil dosytosti. Všechno to bahno, deště, hmyz a smrt. Formálně tedy povedené. Ač tvůrci vycházeli opět ze skutečných příběhů, nenašel jsem si k těm chlapům ten správný záliv. Byly to takové charakterové poloostrovy. 10 epizod, pár ostrovů a kamení, pár vzácných chvilek na pláži.
Špičková série, která už díky svému základu ve skutečných příbězích rve na kusy. 10 hodin totální války bez možnosti nádechu. Každá z epizod jakoby si vybrala jiného vypravěče, jednoho z chláplů, co prošel válku od Normandie až do Německa. Můj osobní favorit je devátá epizoda, která neskutečně silně a jímavě vyobrazuje střet vojáků, kteří prošli všechny možné šílenství, ztratili přátele a "mnoho" dalšího s realitou koncentráku. Byl-li to kalkul nechat znít v podkresu Beethovena a zabít tím diváka, zdařil se. Nedýchal jsem už vůbec. Po nepřetržité akci, skvělých dialozích (mnohdy neskutečně vtipných) tato scéna pomalá, vleklá byla asi nejsilnější. Ač nebyl problém klukům fandit, rmoutit se z jejich ztrát a radovat se z nálezů - tohle bylo tak neskutečně - skutečné... Velkolepé dílo bez iluzí...
Souhlasím s názorem Quijota, že famózního Mikuláškova Charlieho Maryša asi nepřekoná, nicméně obě inscenace vznikly ve zcela unikátním období zlínského divadla (nedůslednou diváckou odezvu a zametení s uměleckým vedením ponechávám stranou). Inscenace se na jevišti objevila nejen díky skvělému nápadu tehdejšího vedení pozvat zjev jakým je Martin Františák, zvaný též Francin. Režisér, který do režií "vkládá ledacco ze své duše". Citlivě vystavěná inscenace s jemnou vizuální stylizací, koncentrovaně zahrané. Františákův vkklav fungoval i u záznamu.
Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené!
"Moderní tragédie" v umanutě precizní režii Filipa Nuckollse a koncentorvané herecké kreaci tří hereček drtí i na záznamu. Úsporná scéna s nervózně tetelící projekcí v pozadí, bodová světla jako u výslechu. Neskutečně chladné a přitom zříravé, napínavé a mnohdy až jedovatě ironické. O terorismu, jeho východiskách, úniku z něj a obětech.
Hravé žihadýlko! Gondry jako schopný šuplíkář nápadů zaplňuje jednu poličku za druhou. Dokáže poskládat filosofickou studii, poctu filmu a nebrání se ani remaku seriálu provázanou nejrůznějšími heroickými klišé. Jest to jeho vlastností, že šuplíky příběhově přeháže a z nižších vyloví všelijaké inovace a za ucho vytahá Christopha Waltze. Poskládaním papírů z šuplíků vznikne podivná vlaštovka, křivolace se naklání a poskakuje, ale letí. Bystré dialogy a ostrý obraz - tak štípe Zelený sršeň. Navštívenku nechává Modrá sasanka...
Velmi subtitlní, ale řádně ulítlé. Nádherná encyklopedie nejrůznějších looserů, kterým se systematicky bortí v podstatě všechno si mne získala právě tím! Nadhled, ironie a jímavá "tragika" potěší všechny cyniky, sentimentálně orientovaným napoví, že by měly změnit život a soustředit se na rozvoj svojí osobnosti - idiotům to pro změnu neřekne vůbec nic. V tom je kouzlo tohoto milého filmu. Skvěle napsané a zahrané. Děvčata vypadají, jakoby by byly někým jiným a Steve je sladký (člověk by si málem řekl že se smoleřem narodil) a idioti to stejně nepochopí. A v tom je to asi nejzadumanější - kdo teda ten idiot vůbec je?
Šankárově stylové všehochuti nejde upřít nadheled ale i podhled. Mimo nejrůznější dějové vycpávky a narážky na pomasírování (zřejmě) indických hodnot se v Robotovi aspoň pro mě objevilo spoustu originálních a imaginativních momentů. Ptát se robota, zda existuje Bůh - asi někde bylo - nicméně má svůj půvab. A opulentnější závěrečný souboj těžko pohledat....
Se silně ambivaletními pocity z rozpolceného vidění blízkých i vzdálených jsem nasazoval přilbu pro IO. K mému překvapení a úžasu se "digitální avantgarda" opakovala. Postižen prvním dílem a kladným vztahem k formalismu jsem si tento perfekcionistický videoart užil dvojnásob. Legacy s velkou až fanouškouvskou úctou totiž s jedničkou souzní. Mám pocit, že 3D konečně našlo vizuál, který si s formátem umí zahrávat. Podobně jako Tron byl (asi) revoluční ve své době je Legacy tímtéž. Nevšední vizuální dílo s úchvatnou prostorovou hudbou, řadou drobných odkazů, detailů. Dokonalý svět děsviý svou stylovou čistotou i vytříbeností. Nehledě na některé oxymorony jako "výrazné maličkosti" v promluvách či jednání postav je další verze programu Tron - Legacy mistrovskými liniemi.
Černá labuť je dalším úctyhodným počinem Aronofského, jehož vytříbenému stylu, ambivalentním obrazům, široké škále prostředků neumím odolávat. Černá labuť je soustředým dílem. Soustředěným na excelentní Natálku - už v samotné kombinaci její subtilní bytosti, velkého umu a Aronofského jsem žasnul. Soustředěným na ač jasný kontrastní svět. S detaily a výtečnou kresbou. Jediné opravdové obludárium byl pokoj Niny. Růžový a nechutný. Soustředěným na samotnou podstatu vytváření - vůle a stupňů, se kterými takovou vůli pěstit. Silueta vkusného, jemného porcelánu, který tavil Aronofsky při vysokých teplotách u Casselů ve sklárně...
Další nezkalená Greenawayova výprava do Asie. Po básnivé Knize snů trochu více povolnosti a psychoanalytického sexu. Ač skoro 9 žen kombinuje dřívější témata a postupy stále si myslím, že jde o nekonvenční, doslova komorní drama s velmi neobvyklými dialogy a podmanivou, vzršující atmosférou Mondrianových čar. Nechybí stylizovaná mluva a skvostné vizuální zpracování. Jen je věru lehce narušeno jasně jedoucím merzedesem. Načež, že bych to přímo žánrově řadil jako komedii... To potom byl v Japonsku kde kdo...
Velmi příjemně plynoucí. Staří pánové také toho tempa příliš nepotřebují. Z mojí perspektivy - muže na kolečkovém křesle pojídajícího kaši brčkem je to akurátní. Jsou tam pěkné ženy všech pohlaví, šílený Malkovich vystřežený z Po přečtení spalte a trochu decentního absurdního humoru. Také jako starce mě zajímá jak se pracuje s malými i velkými detaily, prostřihy a poběhy. Ale i ti herci jsou dobří. A o tempu už jsem mluvil...?
Jedinou nevýhodou Scottova světa je fakt, že stejně jako při hraní člověk nemůže do toho světa skočit a skotačit naplno. Jinak je Scott pěkně urostlý, koulející si s naivitou, infintilitou, teen a podobně. Ke komiksu je to pěkný bratříček. V prvních dvaceti minutách je hráč fascinovaný nakolik je hra interaktivní - všechny ty střihové serepetičky. Naštěstí lead designer Wright posléze zvolní neb by to na dvě hodiny bylo až příliš divoké. Dialogy jsou rozmilé a k postavám si člověk vybuduje výrazně kladný vztah a doufá, že jednou si na ta překrásná virtuální koťátka bude moct i sáhnout.
Tekken je pozoruhodným velkým stylizovaným koláčem, spíše buchtičkou (která je upečená z dalších 100 dalších stylizací). Tato vizuální přebujelost pouze potvrzuje, že v adaptacích her jako Tekken (případně Mortal Combat nebo Street fighter) je toho zoufale málo či zoufale mnoho. Archetypální příběh o chlapci ze spodu, který se dostane nahoru je krásně čitelný, nijak problematický. Chlapec na sebe vábí smrt bližních a pak se pomstí. Složité?! Na druhou stranu cyberterorista, který si stěžuje na nedostatek kreativity a čtyři těžkooděnci s napisem POLICIE jdoucí za favoritem Městské policie Praha jsou nedostižnými detaily - ke škodě v prvních 10 minutách...
Milé pohádkové vyprávění. Ač to zní legračně, filmová verze je příběhově "komplikovanější" než její herní předloha. Divák si sice nemůže užít všech těch šílených skoků, pádů a vracení v čase. Co by to taky bylo za film, kdyby v něm 2 hodiny pobíhal vlasatý krasavec a při každém svém úmrtí by vrátil čas? Film je tedy "naštěstí prokládaný" i jinými scénami než efektními souboji. Jako pohádka to baví, jako adaptace asi taky. Pokusy o humor, mnohdy taji zastřené duté dialogy, ale přiznám se, že vizuálně - hlavně hlavní město nejhlavnějšího mystéria se mi líbilo. Nakonec - spokojme se s tím, že třeba takový Uwe Boll nemá dýku času, aby se vrátil - zabil Mika Newella a Prince of Persia natočil on...
Moje komentáře
Prerokbe Ognja (1996)
Komplexní ohlédnutí ani ne tak za Laibachem, IRWINem a NSK, jako spíš filosofickým kontextem jejich tvorby. Po překrytí historické, geografické mapy Evropy se tak nanáší nová vrstva - bizarní pastyš, která prorůstá obě předešlé. Vrstva NSK - fantaskní mapa křižuící estetiky výbušných uměleckých proklamací a po čortech promyšelné subverzi. Angažované umění (je li to umění či angažované?) a jeho strategii (zda je to vůbec strategie) hovoří oba vyspovádaní filosofové (Žižek i Močnik) nádherně obrazně. Připočtu-li stylizovaný komentář - jde o obraz NSK - ojektviní, ale silně vnímaný optikou samotného uskupení.
Česká měna (divadlo) (2011)
Bizarní! Naprosto. Vždy stylově vytříbenou reřii Marina Amslera nelze přehlédnout ani v záznamu. Nejrozkošnější pasáže tvořily dialogy v útelném "českém smrádečku ale teplíčku" - tom českém domečku krásném. Svým ostrovtipem a intelektuální hloubkou drama zároveň jaksi souzní s cimmranovskou logikou a jejich přístupu k dějinám. Ironické bourání národních ikon, které zdobí "ty naše papírky české". U rozvah nad pojmenováním měny nesmí chybět voiceband! To vynález českého talentu, který tak mistrně v součastnosti zastává těleso Ústaf našlo i svou sloku.
Kung Fu Panda 2 (2011)
Fej Dou Lá!!!
Captain America: První Avenger (2011)
Kdo by to byl řekl! Medal of honor nebo Call of duty - rovnou Svět zítřka! Druhá světová válka tak jak ji známe (i neznáme ;) ) se vším tím válečným maté a šlehačkou na dortu plus spoustou podivuhodně bizarních třeskutých třesniček. Stylově se myslím kladnému hrdinovi JEHO typu nedá nic vytknout, snad jen - vlastně - nic. Nádherně podehrané vtípky pro fajnšmekry - spousta legrácek a tuším i narážek na kdejakou modlu. Potěšila i přítomnost Stana Leeho opět ve zcela nečekané a záludné roli. Takže poslední článek skládanky chybí - mega, mega, mega propojovák. Závěrečná sekvence, která chytře upozornila na další "díl" série vystřídal rovnou trailer. Koneckonců i některé detaily se začínají ve světě Avengerů propojovat. Svěží se vším, co přinesl žánr a odnesl čas...
Člověk z půdy (divadlo) (1961)
Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..."
Bunraku (2010)
Kultivovaná postmoderna s pěkným svícením. Hříčka plná protikladů. Hezky zahraný úlet. Spousta bojůvek a legračních politickoestetickokulturněžánrových souvislostí.
Žebrácká opera (1931)
Autor tohoto komentáře zadává počet hvězdiček a píše: "Pabstovo převedení Brechtovy fantastické hry není sice natolik "perfekte Sicht", nicméně pět hvězdiček si zaslouží. Úžasný nápad je hned v prvních záběrech filmu, kdy jej komentují filmaři po vzoru brechtovských zcizováků. Děj dávkuje spoustou gegů (např. dokonalá parodie hitlerovské gestikulace) a zvesela upravuje konec, který byl aktuální tehdy a stává se aktuálním i dnes. Závěrečná scéna v bance, čímši šimravá posunuje žebráckou dál k levičácké jedovatosti" Autor tohoto komentáře se přiznává, že je muž a není nahý.
Transformers 3 (2011)
Jedna nepříliš povedená zato úchylná a trochu pozapomenutá manga střílečka Shogo měla v podtitulu slova BIGGER & BETTER. Nevím nakolik jsou Transformeři 3 BETTER, ale BIGGER jsou rozhodně. Sice můj mozek občas vypadával část po části jako ploty v Jurském parku, ale kluk vevnitř se bavil (nemyslím toho, který se mnou...však víte co - křoupal popcorn a popíjel pivo). Rozhodně potemněly a Bay do nich nacpal úplně, úplně, úplně všechno. Na druhou stranu ruská mafie nemající tradičně luparu z winchestru, ale z ruské brokovice baikal, potěšilo duch i toho nejzlobivějšího hocha. Zběsilá změť obrazů. záplatek a drobných, milých vtipů...
Green Lantern (2011)
Green lantern není v první řadě zase tak heterosexuální, jak se na svůj krásně upravený sestřih tváří. Není v něm zkrátka sex z čisté lásky! Není v něm vůbec žádný sex (ani s mozemšťany)! To mi vlastně ani nevadí, jako to, že jsem svým způsobem tušil a krásně čistě, kdo je kdo, jak se věci mají a jak to skončí. To mi vlastně taky nevadilo. Zelená barva se mi taky vyloženě neprotiví. Akorát zvláštní, že stařešina, který je původně nesmrtelný může jen tak zhořet ve slunci ;) A nanejvýš iritující byla zápletka se "žlutým" prstenem strachu. Ukovali ho teda v předlouhé 3D scéně a pak s ním nic nevyřešili. Zdálo by se, že jde motiv jako z absurdního dramatu - podezřívám však tvůrce, že si velmi explicitně a do jisté míry hloupě naběhli na druhý díl. Někdo, kdo může sílou své představivosti zhmotnit cokoliv, by tu představivost mohl mít trochu bohatější. Nicméně špetku toho dobrého vizuálu upřít nemůžu...
Thor (2011)
Vskutku vznešený přídomek "shakespearovský" se naplnil. "Brave sir Kenneth" s Thorem naložil jako historickým dramatem sváru. Příběh přináší narcistního skandinávského boha ve vznostné výpravě, jež se rozhodl, že se změní a uleví bolu svému i otcově. Některé záběry jakoby střihač vyloupl z divadelního záznamu - zejména Lokiho schovávačky za sloupem v první části. Dokonce si dovolil i pár velmi vydařených vtípků (nejen pro zasvěcené Avengerovské série). Taky je zajímavé jak se s přibývajícími filmy více do hry dostává SHIELD. PS: Uvidíme, co se stane, když se "alkoholik s železným nadhledem" potká se "skandinávským bohem po prozření", "stylovým americkým nacionalistou", "sympaťákem s lukem" a "zeleným monstrem po psychoanalýze"...
Dionysus (1970)
Brian De Palma zachoval ve zcela unikátně provedém záznamu jedno z klíčových děl moderního divadla - Dionysus in 69! Režisér a divadelní myslitel Richard Schechner radikálním vykladem Euripidova dramatu Bakchantky převrátil co se dalo. Zakládní kauzalitu, zostřil dávno překročenou hranici mezi divákem a aktérem. Vcelku psychadelickému pokoukání dominuje extatický William Finley.
Woyzeck (1979)
Herzog převedl Vojcka pěkně stroze a chladně. Büchnerův fragment uzavřel převážně telčským náměstím a natočil jej tak, aby již nikdo jiný nemohl v tak šílené roli vidět božského Klause KInského. Vojcek je moje srdcovka (koho ne) - ta hra je tak bohatě sžíravá, aktuální a depresivní. Oni jsou mi Vojcek nějaký udýchaný...
Sucker Punch (2011)
Roztomilé kabaretní pásmo. Hned bych do něj skočil a třeba i oblečený, abych pochopil proč se ty zběsile hezké obrazy vlastně skládají za sebe. Jako vždy - úctyhodná dávka hnusu podaná s tak krutě legrační samozřejmostí proložená skvostnou akcí.
Vodnické zpívánky (2011)
Jak neuchopitelné! Možná to je jádrem této "aqua poezie" svého druhu - nemožnost jakkoliv stanovit, co je vlastně film zač a z koho si filmaři tropí žerty či naopak, čím sami trpí. Tři jsou hezké z několika důvodů... Dávají tvůrcům šanci za jejich počin jako olbřímě "svérázný" film. Zároveň také jako pošťouchnutí - Zpívánky pozvolna vadly i přese všechny ty přisprostlé kulišárny. A také něco co odráží levou, pravou půlku a něco navíc, co se mezi nimi leskne jako zrcadlo!
X-Men: První třída (2011)
First class dělá radost v mnoha ohledech. Prvně asi v tom, že navázala na Singera a dala Xmenům opět chytrou a depresivní šíři. Zároveň jejich příjemné tempo a skvělé obsazení rozeznívá ty nejjemější genomy. Žádný detail, žádná pozdější mutace i motivace postav nezůstala nevyužita. Zároveň si myslím, že příjemně propojuje skvělé první dva díly, ne tak dobrou ale stále snesitelnou trojku i ten podivuhodný pokus s Wolverinem. Což mi připomíná, že mezi tou vší nádherou se do příběhu vloudily i dějiny a důležité postavy (opravdu "Wolfi" v hospodě neměl chybu). Skvělé, důstojné "předpokračování".
The Pacific (TV seriál) (2010)
Nevýhodou Pacifiku je, že se holedbá návazností na Bratrstvo neohrožených. Pokud bych tyto dvě diametrálně odlišné série měl hodnotit vedle sebe - jsou 4 * pro Pacifik až až. Nicméně tropického ráje jsem si užil dosytosti. Všechno to bahno, deště, hmyz a smrt. Formálně tedy povedené. Ač tvůrci vycházeli opět ze skutečných příběhů, nenašel jsem si k těm chlapům ten správný záliv. Byly to takové charakterové poloostrovy. 10 epizod, pár ostrovů a kamení, pár vzácných chvilek na pláži.
Bratrstvo neohrožených (TV seriál) (2001)
Špičková série, která už díky svému základu ve skutečných příbězích rve na kusy. 10 hodin totální války bez možnosti nádechu. Každá z epizod jakoby si vybrala jiného vypravěče, jednoho z chláplů, co prošel válku od Normandie až do Německa. Můj osobní favorit je devátá epizoda, která neskutečně silně a jímavě vyobrazuje střet vojáků, kteří prošli všechny možné šílenství, ztratili přátele a "mnoho" dalšího s realitou koncentráku. Byl-li to kalkul nechat znít v podkresu Beethovena a zabít tím diváka, zdařil se. Nedýchal jsem už vůbec. Po nepřetržité akci, skvělých dialozích (mnohdy neskutečně vtipných) tato scéna pomalá, vleklá byla asi nejsilnější. Ač nebyl problém klukům fandit, rmoutit se z jejich ztrát a radovat se z nálezů - tohle bylo tak neskutečně - skutečné... Velkolepé dílo bez iluzí...
Maryša (divadlo) (2010)
Souhlasím s názorem Quijota, že famózního Mikuláškova Charlieho Maryša asi nepřekoná, nicméně obě inscenace vznikly ve zcela unikátním období zlínského divadla (nedůslednou diváckou odezvu a zametení s uměleckým vedením ponechávám stranou). Inscenace se na jevišti objevila nejen díky skvělému nápadu tehdejšího vedení pozvat zjev jakým je Martin Františák, zvaný též Francin. Režisér, který do režií "vkládá ledacco ze své duše". Citlivě vystavěná inscenace s jemnou vizuální stylizací, koncentrovaně zahrané. Františákův vkklav fungoval i u záznamu.
Divadlo Svoboda (2010)
Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené!
Nordost (divadlo) (2009)
"Moderní tragédie" v umanutě precizní režii Filipa Nuckollse a koncentorvané herecké kreaci tří hereček drtí i na záznamu. Úsporná scéna s nervózně tetelící projekcí v pozadí, bodová světla jako u výslechu. Neskutečně chladné a přitom zříravé, napínavé a mnohdy až jedovatě ironické. O terorismu, jeho východiskách, úniku z něj a obětech.
Zelený sršeň (2011)
Hravé žihadýlko! Gondry jako schopný šuplíkář nápadů zaplňuje jednu poličku za druhou. Dokáže poskládat filosofickou studii, poctu filmu a nebrání se ani remaku seriálu provázanou nejrůznějšími heroickými klišé. Jest to jeho vlastností, že šuplíky příběhově přeháže a z nižších vyloví všelijaké inovace a za ucho vytahá Christopha Waltze. Poskládaním papírů z šuplíků vznikne podivná vlaštovka, křivolace se naklání a poskakuje, ale letí. Bystré dialogy a ostrý obraz - tak štípe Zelený sršeň. Navštívenku nechává Modrá sasanka...
Přízračný svět (2001)
Velmi subtitlní, ale řádně ulítlé. Nádherná encyklopedie nejrůznějších looserů, kterým se systematicky bortí v podstatě všechno si mne získala právě tím! Nadhled, ironie a jímavá "tragika" potěší všechny cyniky, sentimentálně orientovaným napoví, že by měly změnit život a soustředit se na rozvoj svojí osobnosti - idiotům to pro změnu neřekne vůbec nic. V tom je kouzlo tohoto milého filmu. Skvěle napsané a zahrané. Děvčata vypadají, jakoby by byly někým jiným a Steve je sladký (člověk by si málem řekl že se smoleřem narodil) a idioti to stejně nepochopí. A v tom je to asi nejzadumanější - kdo teda ten idiot vůbec je?
Enthiran (2010)
Šankárově stylové všehochuti nejde upřít nadheled ale i podhled. Mimo nejrůznější dějové vycpávky a narážky na pomasírování (zřejmě) indických hodnot se v Robotovi aspoň pro mě objevilo spoustu originálních a imaginativních momentů. Ptát se robota, zda existuje Bůh - asi někde bylo - nicméně má svůj půvab. A opulentnější závěrečný souboj těžko pohledat....
TRON: Legacy 3D (2010)
Se silně ambivaletními pocity z rozpolceného vidění blízkých i vzdálených jsem nasazoval přilbu pro IO. K mému překvapení a úžasu se "digitální avantgarda" opakovala. Postižen prvním dílem a kladným vztahem k formalismu jsem si tento perfekcionistický videoart užil dvojnásob. Legacy s velkou až fanouškouvskou úctou totiž s jedničkou souzní. Mám pocit, že 3D konečně našlo vizuál, který si s formátem umí zahrávat. Podobně jako Tron byl (asi) revoluční ve své době je Legacy tímtéž. Nevšední vizuální dílo s úchvatnou prostorovou hudbou, řadou drobných odkazů, detailů. Dokonalý svět děsviý svou stylovou čistotou i vytříbeností. Nehledě na některé oxymorony jako "výrazné maličkosti" v promluvách či jednání postav je další verze programu Tron - Legacy mistrovskými liniemi.
Černá labuť (2010)
Černá labuť je dalším úctyhodným počinem Aronofského, jehož vytříbenému stylu, ambivalentním obrazům, široké škále prostředků neumím odolávat. Černá labuť je soustředým dílem. Soustředěným na excelentní Natálku - už v samotné kombinaci její subtilní bytosti, velkého umu a Aronofského jsem žasnul. Soustředěným na ač jasný kontrastní svět. S detaily a výtečnou kresbou. Jediné opravdové obludárium byl pokoj Niny. Růžový a nechutný. Soustředěným na samotnou podstatu vytváření - vůle a stupňů, se kterými takovou vůli pěstit. Silueta vkusného, jemného porcelánu, který tavil Aronofsky při vysokých teplotách u Casselů ve sklárně...
8 1/2 ženy (1999)
Další nezkalená Greenawayova výprava do Asie. Po básnivé Knize snů trochu více povolnosti a psychoanalytického sexu. Ač skoro 9 žen kombinuje dřívější témata a postupy stále si myslím, že jde o nekonvenční, doslova komorní drama s velmi neobvyklými dialogy a podmanivou, vzršující atmosférou Mondrianových čar. Nechybí stylizovaná mluva a skvostné vizuální zpracování. Jen je věru lehce narušeno jasně jedoucím merzedesem. Načež, že bych to přímo žánrově řadil jako komedii... To potom byl v Japonsku kde kdo...
Red (2010)
Velmi příjemně plynoucí. Staří pánové také toho tempa příliš nepotřebují. Z mojí perspektivy - muže na kolečkovém křesle pojídajícího kaši brčkem je to akurátní. Jsou tam pěkné ženy všech pohlaví, šílený Malkovich vystřežený z Po přečtení spalte a trochu decentního absurdního humoru. Také jako starce mě zajímá jak se pracuje s malými i velkými detaily, prostřihy a poběhy. Ale i ti herci jsou dobří. A o tempu už jsem mluvil...?
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Jedinou nevýhodou Scottova světa je fakt, že stejně jako při hraní člověk nemůže do toho světa skočit a skotačit naplno. Jinak je Scott pěkně urostlý, koulející si s naivitou, infintilitou, teen a podobně. Ke komiksu je to pěkný bratříček. V prvních dvaceti minutách je hráč fascinovaný nakolik je hra interaktivní - všechny ty střihové serepetičky. Naštěstí lead designer Wright posléze zvolní neb by to na dvě hodiny bylo až příliš divoké. Dialogy jsou rozmilé a k postavám si člověk vybuduje výrazně kladný vztah a doufá, že jednou si na ta překrásná virtuální koťátka bude moct i sáhnout.
Tekken (2010)
Tekken je pozoruhodným velkým stylizovaným koláčem, spíše buchtičkou (která je upečená z dalších 100 dalších stylizací). Tato vizuální přebujelost pouze potvrzuje, že v adaptacích her jako Tekken (případně Mortal Combat nebo Street fighter) je toho zoufale málo či zoufale mnoho. Archetypální příběh o chlapci ze spodu, který se dostane nahoru je krásně čitelný, nijak problematický. Chlapec na sebe vábí smrt bližních a pak se pomstí. Složité?! Na druhou stranu cyberterorista, který si stěžuje na nedostatek kreativity a čtyři těžkooděnci s napisem POLICIE jdoucí za favoritem Městské policie Praha jsou nedostižnými detaily - ke škodě v prvních 10 minutách...
Princ z Persie: Písky času (2010)
Milé pohádkové vyprávění. Ač to zní legračně, filmová verze je příběhově "komplikovanější" než její herní předloha. Divák si sice nemůže užít všech těch šílených skoků, pádů a vracení v čase. Co by to taky bylo za film, kdyby v něm 2 hodiny pobíhal vlasatý krasavec a při každém svém úmrtí by vrátil čas? Film je tedy "naštěstí prokládaný" i jinými scénami než efektními souboji. Jako pohádka to baví, jako adaptace asi taky. Pokusy o humor, mnohdy taji zastřené duté dialogy, ale přiznám se, že vizuálně - hlavně hlavní město nejhlavnějšího mystéria se mi líbilo. Nakonec - spokojme se s tím, že třeba takový Uwe Boll nemá dýku času, aby se vrátil - zabil Mika Newella a Prince of Persia natočil on...