Zagros

Tentokrát nechám stranou technickou a řemeslnou stránku a budu hodnotit jenom obsah. No a v případě obsahu nemohu jinak než za pět hvězd. Slepě konzumní způsob života většiny lidí na planetě musí vést zákonitě k tomu, že časem všechno „zkonzumujeme“… zdroje, přírodu, planetu a to beze změny povede k naší záhubě. Dokument Čas na změnu tohle téma mistrně zpracovává. Po uvedení do problému, ukáže spoustu zajímavých informací a možností, jak to špatné změnit. Nehlásá apokalypsu, nestraší a neříká, že všechno už je v háji. Není, protože čas na změnu ještě máme. Snad největším plusem dokumentu je jeho pozitivní vyznění. Společnost, příroda a planeta na tom dobře nejsou, ale pomocí malých zázraků zmíněných v dokumentu z toho ještě vede cesta. Je jen škoda, že podobné dokumenty jsou jen na okraji zájmu a nevidí je více lidí. Je super, že se v dokumentu objevily i známé postavy z filmového průmyslu, které mohou aspoň nějakou tu pozornost přitáhnout. O svých zážitcích se změnou vědomí a vnímání světa mluvili také Ellen Page, Sting a David Lynch.

Asi jsem pro sebe našel další srdcovku :-) Víc než jindy budu hodnotit subjektivně. Sportování mi je od mala blízké a nedokáži si bez něj představit život. Navíc posledních několik let jsem neměl jako své idoly ty nejlepší sportovce na světě, ale právě ty starší (nechce se mi použít slovo staré) sportovce, kteří se pohybovali kolem mě. Vždy jsem po závodě nejraději potřásl rukou vytrvalci ve věku 70+ let, který doběhl závod s úsměvem a ještě si neodpustil rýpnout to padesátiletých "chlapců", kteří si stěžovali, kde je co bolí. :-) Mimo sportovní stránku je film plný životních pravd o stáří. Naprosto otevřeně a bez patosů a sentimentu se hovoří o sexu, samotě, stáří, umírání, ... Všichni "herci" mají (i díky sportu) všechno krásně srovnáno v hlavě. Vše si uvědomují a dokáží si ze sebe udělat legraci. Zkrátka vedou spokojený život už přes 80, 90 a dokonce 100 let. Přeji těmto velkým lidem, abych ještě spoustu let dokázali sportovat a radovat se ze života. My ostatní se máme hodně co učit.

Nedá se jinak než pět hvězd. Jde o úžasný zážitek, kterému dokonale svědčí 3D promítnutí v kině. Jsem velmi rád, že po úspěchu na AFO se tento mini klenot dostává i do klasické produkce. Nevím, co bych měl na filmu vyzvednout dříve, jestli precizní kameru, skvělý dabing, nádherné záběry přírody a zvířátek :-)... Všechno do sebe krásně zapadá a přesto, že jde "jen" o běžné (autoři tvrdí, že nevyužili žádné digitální efekty) záběry přírody, výsledek působí dokonale.

Vždy mám velkou radost, když narazím na mně neznámý výborný film. Tentokrát tím skvělým filmem byla úžasná komedie Raz, dva, tři - velmi svižná a vtipná konverzačka. Děj je jednoduchý a uhání neskutečnou rychlostí. V době svého vzniku to musela být naprostá bomba. Raz, dva, tři si dělá dobrý den z Američanů, Němců i Rusů, vůbec na nikom nenechá nitku suchou. Když si uvědomíme rok vzniku (1961) a vnímáme Berlín na pozadí, občas z toho až mrazí. Tvůrci se nezastavili před ničím. Výborné obsazení a ještě lepší herecké výkony v kombinaci s třeskutými dialogy, které se na vás valí jeden za druhým, dělá z této komedie film, který jsem si zamiloval a rád si jej kdykoli pustím znovu.

Jeden z filmů, který patří k mým srdcovkám. Někdy se to zkrátka povede, vše zapadne jak má a ještě se mi to trefí do nálady. Jako dnes si pamatuji, jak jsem se u něj před mnoha lety v kině nasmál. Přesto bych jej do žánru komedií snad ani neřadil. Film má pro mě úžasnou hloubku, málokde jsem viděl tak výtečně propracované postavy. Také obsazení k daným charakterům sedlo dokonale. Vhodně je zvolená i hudba, která dokresluje místy temnější a místy pohodovou atmosféru. K dobru musím přičíst i to, že jsem viděl v odstupu pár let několikrát znovu a vždy se mi velmi líbil. K dokonalosti chybělo jen málo, ale čert to vem, Blikající světla jsou jednoduše skvělá.

Už dlouho jsem si neužil žádný film tolik jako Underground. Obrovská poklona Emiru Kusturicovi, že dokázal natočit něco tak… dějově obsáhlého, detailně propracovaného, nadmíru vtipného, úchvatně poetického, … a především vše perfektně držícího pohromadě. Underground je komedií, absurdním dramatem, napínavým akčňákem, filozofickým pojednáním, parodií a vším možným a přesto jde o ucelený celek, který mě bavil od začátku až do konce. Kromě skvělé hudby Gorana Bregoviče, musím ještě vyzvednout dva hlavní představitele rolí Marca i Crniho. Predrag Manojlovič i Lazar Ristovski to zahráli naprosto famózně. Bavil jsem se doslova u každé jejich scény. Bravo! Dějiny oblasti Jugoslávie jsou velmi pohnuté a je vidět, že i filmaři se s nimi neustále mají potřebu vyrovnávat. Tenhle způsob vyrovnání se s minulostí vlastního národa zaslouží jenom uznání. Ukazuje hodně, pobaví, přivede k mnoha otázkám a konečné hodnocení toho všeho nechá na divákovi. To dějinné a politické hodnocení také nechám na jiných, filmové si ovšem zaslouží to nejvyšší – pět hvězd.

Samotné představení nemělo chybu. Klobouk dolů před Duškem. Dokáže skvěle předat všechny velké myšlenky nenásilnou a ještě vtipnou formou. Vlastně jsem docela dlouho neviděl nic, co by bylo tak plné myšlenek, které by stály za to. Hvězdu dolů dávám jen za nešťastnou dokumentární formu a prokládané černobílé obrazy, které mě vždy jen vytrhly ze sledování jedinečného Duška.

Díky České televizi jsem se konečně k tomuto dokumentu dostal. Jde o výtečný počin o možná nejlepším fotbalistovi v dějinách vůbec. Jeho kontroverzní osobnost si o podobné zpracování doslova říkala. Maratonu v časech jeho největší fotbalové slávy jsem bohužel už nezažil, a proto jsem byl rád za celý jeho příběh. Když se člověk dozví, odkud pocházel, jaké měl dětství a co všechno se kolem něj dělo, dívá se na něj jinak. Jeho jednání a motivace dokáže lépe pochopit. Vysoce cením snahu uvádět všechno v kontextu. I jeho božskou ruku to staví do jiného světla. Ano, je to stále podvod a nefér hra, ale pochopit se to dá. Asi jako jediný fotbalista dokázal zvednout podprůměrný klub a dvakrát s ním vyhrát titul v tehdy nejlepší lize světa. Tlak na něj v té době musel být nepředstavitelný a nikdo by to nedokázal vydržet bez nějaké té újmy. Líbilo se mi i naznačení, že Maradona byl stále stejný. Kontroverzní a nenáviděnou osobou se stal především tím, že proměnil penaltu proti Itálii a tím ji vyřadil z domácího mistrovství světa. Drogy bral už předtím, ale přišlo se na to až právě o vyřazení Itálie. Bylo to nesmírně pokrytecké a samotný zákaz fotbalu bylo to, co Maradonovi zlomilo vaz. Dokument rád doporučím všem a to i lidem, co fotbal nesledují. Maradonu určitě totiž znají. Mám jen jednu výhradu a to rychlý konec. Rád bych viděl i to, co se s ním dělo v posledních dvaceti letech. Jak se pokoušel o návraty, jak se se vším vyrovnal, jaký byl trenér? Po tom zlomu a zákazu fotbalu, dokument skončí cca do pěti minut a jsou už zobrazeny jen dva krátké fragmenty z jeho pozoruhodného života, což je škoda.

Po delší době dávám pět hvězd. Není to ovšem proto, že jde o dokonalé dílo. Je to protože, jde o nesmírně vážné téma, které je konečně zpracováno tak, aby se dostalo k co největšímu množství lidí a aby ho co největší množství lidí vzalo na vědomí a alespoň lehce pochopilo. Jako dokument je to průměrné, informační hodnota je slabší, je to vcelku povrchní, jednostranné a někdy zbytečně efektní. To by všechno mohly být výtky, kdybych si neuvědomil, že dokument je přesně takový, jaký ho tvůrci mít chtěli. Dokázali vytvořit téměř dokonale to, co potřebovali. Leonardovi patří poděkování, že se stal jeho tváří a že do toho šel. On má obrovskou sílu globální hvězdy (s kým jiným by taky v rámci dokumentu mluvil americký prezident a papež?), na kterou může konečně slyšet významné množství lidí na planetě a díky tomu se společnost jako celek může začít pomalu měnit k lepšímu. Šanci ještě máme a třeba ji dokážeme využít, sám tomu věřím. Leonardovi můžeme vytýkat mnohé, ale pokrytectví určitě ne. Jedna z nejsilnějších scén je, jak mu Indka vytýká jeho americkou rozežranost. On ani nemrkne a řekne, že má pravdu. Sám pak v komentáři dodává, že on ke klimatickým změnám přispěl víc než většina lidí. Můžu si o něm myslet z různých stran spoustu věcí, ale tímhle dokumentem si získal můj respekt. Věnoval ze svého spoustu peněž, času i energie jenom proto, aby otevřel oči co nejvíce lidem.

Už dlouho mě žádný film tak příjemně nepřekvapil a neodrovnal jak Valčík s Bašírem. Prakticky od první sekundy mě dokázal naplno zaujmout, postupně stále více mě strhával do děje a napínal, aby mě na konci dostal úplně. Valčík s Bašírem je také vůbec jeden z nejoriginálnějších snímků v tématu vyrovnávání se s válečným traumatem. Úžasně mi sedla animace, která v kombinaci s výtečnou hudbou přináší místy až mystickou atmosféru. Silný je také samotný obsah, ten pro změnu v kombinaci se stylem vyprávění dokáže napnout hned od začátku, úžasně gradovat a ke konci sejmout. Vytěsnění hrůzostrašných válečných zážitků z paměti a jejich postupné znovuobjevování pomocí rozhovorů s jinými lidmi, kteří naopak zapomenout nedokáží, je vymyšleno a ztvárněno mistrovsky. No a o tom, kam až jsou lidé schopni v rámci válečného běsnění zajít, se nemá moc co bavit… hranice nejsou.