Ceda

V nejhorším dáte pauzu na cigaretu, ale myslím, že tady výjimečně půjdou ty tři hodiny vydržet i bez ní. Je to esteticky znamenité dílo s obrovskou duchovní silou, krásně se to sleduje, ať už ta krajina s všelijakými středověkými hrady, kartouzy a tvrzemi anebo závěrečný souboj, jenž brilantně rozdmýchává charaktery obou zúčastněných. Zaujala mě i jakási cesta Redmonda Barryho z Barryville, od nešťastně zamilovaného mladíka, k jeho nedobrovolnému odloučení od domova v armádě až po to, jak pomaličku otevřel náruč oportunismu, usnul na laurusech a zlenivěl jaksi pečovat o svou někdejší ušlechtilost .

- Miluju tě! - A přesně proto mě nikdy nebudeš mít! Jenom bych se po tomhle zamyslel, jestli je lepší taková ta "nudná" pokojná stereotypní láska anebo ta bouřlivá frenetická masožravá rostlina. Anebo, jestli nám ta láska vůbec stojí za to, když se pak promění v tak nesnesitelnou krutost. Protože: - Neublížíte někomu, kdo je Vám lhostejný!

Pořád nějak u těch lávstory nedokážu nahmatat, kde přesně leží ta míra, kdy je ten film ještě tak příjemně slaďouššký jako nějaký osvěžující zmrzlinový pohár s čerstvě namixovanou šlehačkou, takovým tím lázeňským oplatkem a to vše je ozdobeno lískooříškovou posypkou a karamelovou polevou. No a pak je ten druhý typ, kde už je to tak přepísklé sentimentalitou, až mi z těch cukrbliků hučí v uších a je to přeslazené jako nějaký připálený škrob na pánvi politý odstátým moštem, nad kterým už týden krouží vosy... Ne ale vážně. Pokud nechcete vidět jenom blbý film o lásce, tak v tomhle díle je spousta krásných věcí, co si pošťárají s vašimi emocemi, až budete mít vážně na krajíčku. Včetně sociálního podtextu, opuštění domova a touze se vrátit, těžké dřiny a osamělosti v anonymním městě, náhodných setkání atd. atd. Abych nezapomněl vypíchnout senza filmovou řeč a hudbu. No vlastně ani nechápu, proč je to tak málo známé v našich zeměpisných šířkách, protože je to podle mě jedna z nejhezčích lávstory ájv evr sín!!!

No těch řečiček, jaký je to kult a všech různých post-filmových odkazů, mimo jiné jak se zmatený John Travolta otáčí a rozhlíží už bylo dost, tak víte co? Uděláme opak! Pojďme ten film teďka spolu shodit a zesměšnit! Nějak... něco vymyslíme... pojďme! 1) Tak začněme nejzranitelnějším argumentem, že to nemá děj! - No vážně nemá to absolutně žádný děj, postrádá to takovou tu dramatickou výstavbu s expozicí, krizí, kolizí a bla bla bla... Tudíž ani ty dialogy nemají žádný smysl... hmmm? No a takhle bych si mohl vzít knihy fyziky a pokračovat si v zaškrtávání učebnicových pravidel filmu, které tento film postrádá... Nicméně já nejsem ten typ člověka, který má na nočním stolku fyzikálně-chemické tabulky, takže tomu dám radši pět hvězd za tu odvahu vystoupit z davu a ještě si ho přidám mezi své nejoblíbenější za to, že mu to vyšlo... Magnum Opus.

Takže abyste se něco více dozvěděli o mně: nemám rád akční nerealistický filmy, nemám rád přeslazené scény, nemám rád rádoby gangsterky se zkresleným pohledem na mafii, nemám rád ty obyčejné béčkové konce, kde hrdina a hrdinka spolu skoční šťastně až navěky... Podle této teorie by se mohlo zdát, že se mi Lucky Number Slevin nebude líbit. Nicméně: pustil jsem si to, a došlo mi, že asi dost dobře sám sebe neznám (čili to, co jsem výše napsal, taky neberte moc v potaz). Prostě Lucy Liu... ta hudba.... ta atmosféra... zkrátka - plakal jsem na konci a tohle je jeden z mých nejoblíbenějších filmů... Ahoj, já jsem Ceďa...