PetrPan

Taková syrová nezávislačtina o závislostech. S alkoholismem se prostřednictvím naprosto dokonalého výkonu Stella Skarsgarda do slova  a do písmene nesere. Jeho alkoholik  není nijak přikrášlovaná lidská plačtivá troska, která ačkoliv lítost vzbuzuje až v poslední řadě, tak je prostě otcem své dcery a jako diváka vás donutí Moland, a  právě zcela jinak než laciným dojímáním, s ním soucítit a v poslední scéně i těm silnějším (ale aspoň minimálně vnímavým) musí přejít mráz po zádech.  Headey jako dcera špatných rodičů rovněž vynikajicí a její vztek a bolest, kterou léčí tu větší tu menší špetkou kokainu jsem ji  žral i s navijákem.  Láska  je ... odpovězte si každý pochopitelně sám, jak je ctěná libost, já říkám prostě ... když ti na tom druhým záleží.  Tečka.  A pět hvězd.

Strašně "vtipný" námět zpracovaný jako sterilní, lehce akční , ale hlavně nudná báchorka s nedomrlými upíry alergickými na stříbro, digitálním stádem koní a vlakovým neštěstím, taky digitálním.

Předobraz Harmoniky z Tenkrát na Západě. Tu tahací mu přepsali na foukací z praktických důvodů, nedokázal s ní tak rychle tasit. Ach jo, už těch westernů blbnu.

Pořád si kladu otázku, co by se stalo, nebylo-li by prvotního hříchu nebo kdyby nám jej táta prostě odpustil, ale tak to vlastně jen my odpouštíme našim viníkům, jsem to ale neznaboh, chtít po Velkém a Všemohoucím Otci odpuštění. Ne, ne, jednou si za nás Adam s Evou kousli , zmetci jedni, a tak trpme a dokazujme, že si zasloužíme jeho pozvednuté obočí, jinak let´s go do prdele..pardon do pekla. Nu a tady byl ještě ten rozkošný a milující pejsek , no vidíte a ten má u mě větší úctu než ten velký spravedlivý frája, který je vždy tak nad věcí .

Heil Bůh! (Původně tu byl velmi dlouhý a sofistikovaný komentář, který by vás donutil uvěřit v Boha, ale po pečlivé úvaze jsem se rozhodl ho smazat. Hlavním důvodem k tomuto kroku bylo mé zjištění, že na vás seru. Upečte si vlastní jablečný koláč.) Filmová Výzva 2015 od tatanapope

Král československé parodie Oldřich Lipský vrcholí.

Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek  v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost  překvapila.

Až na ten začátek, který mi přišel tak trochu navíc, ale zřejmě bylo záměrem Sullivana hned zpočátku ukázat jako řádného drsoně, jsem byl vtažen do sice jednoduché ždímačky emocí, ale přesně takhle to mám rád. Až melodramatický příběh o pomstě, kde postavy kupodivu nejsou tak černobílé, jak tomu často bývá, mají svůj příběh a díky tomu jsou i daleko životnější. Franco Nero teda ani ne, to zas bylo prostě ocelové modroočko ( to nebyla výtka, zase mi chutnal:), ale především záporné postavy Cisco Delgado ( José Suaréz, není tady uveden) a Miguel Alcalde ( Livio Lorenzon) se povedly. Akční stránku Baldi zvládl taky na jedničku, exteriéry nádherné a těch pár objevivších ( a umírajících, že by sexista ?:) se děv bylo řádně lepých a já si dovolím bez uzardění napálit plný počet.

Hutná atmosféra čirého zla, na kterou jsem u mistra vyhřezlých očí zvyklý, si vybírá dovolenou a Fulci se pustil do populární vyvražďovačky adolescentů s ječícími lepými divami. Nebyl by to však on, aby ji nedokázal opepřit něčím jiným. Posedlost a smrtící vize, místo nože či sekery pak hlemýždi, oživlé sochy a další originální způsoby jak uložit svou oběť k věčnému spánku. Bohužel působivé vražedné scény zůstávají tím jediným, kvůli čemu se dá Aenigma doporučit. A to ještě za předpokladu, že jste schopni přijmout fakt, že postavám chybí pud sebezáchovy a prim hraje „štronzo“ a odevzdané přijetí svého osudu. Nejvíc to vybublává na povrch při jednom z nejnechutnějších filmových úmrtí vůbec, udušení v důsledku felace a polykání…slimáků. Mimo tyto vygradované chvilky je potřeba se smířit jen s naivním tmelem. Já se smířil. Za tři. P.S. Ona scéna s dívkou pobíhající od pokoje k pokoji, kde údajně nachází dekapitované spolubydlící, ale pořád vidí ten samý výjev, se dá pochopit i jinak. Ať otevřela jakékoliv dveře, vždy vedly do toho samého pokoje s jejím bezhlavým přítelem...

Jiskření mezi Noiretem a Deneuve stejně nefalšované  a přirozené jako ekologická šlehnutí stran ochrany přírody a původních kultur. Jaký kontrast vůči dnešnímu hysterickému zviditelňování  vlastní kulinářské neschopnosti psychicky narušených "ochranářů" v národních galeriích.  Krásná africká příroda a romantické pohlazení od výborných herců. Filmová škola dobrodružných snímků, jaké už dnes nikdo neumí natočit.  Nejsou na to  lidi a i té přírody ubývá....