Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (777)

plakát

Zdeňkovo křeslo (2005) 

Projekt takřka neznámý - věnován idealistům (tvůrcům). Promyšlené, ale hlavně SVOBODNÉ. Tklivý Filip a materiál. Zapadlo, ale to nevadí. Možná proto to Křeslo miluji. Klikáš, klikáš - a pak ho objevíš. Nádhera!

plakát

13. komnata - 13. komnata Pavlíny Saudkové (2015) (epizoda) 

Komnaty jsou snad už otevírány i lidem, kterým se hnul žlučník. Avšak je-li třináctá otevřena z důvodu lásky, pak můžu kroutit hlavou, žasnout i rozumět. Já Pavlíně rozumím. Ona je tak trochu Bohyně. Tělem i duší. Je si svým postavením jistá a je to na ní vidět. V očích. Neobdivuji, rozumím.

plakát

Ona (2013) 

Není to film pro každého. Máš pocit, že jediný, co tě může zaujmout, jsou jejich dialogy. Není tomu tak. Bezchybné ploužení, soužení a hravá osamělost. Velký film! Řekl bych, že jeden z těch, který nejvíc oceníš, když tě pohltí tvá vlastní přecitlivělost.

plakát

Rozkoš (2013) 

Netradiční - hurá! Doufám jen, že po pár dnech nevyšumí. Možná rozehráno příliš příběhů, emocí - na druhou stranu, to všechno hrálo v Milenčině (nečekaná dvojznačnost) velkou roli. Jana ji hraje skvěle - tu zmučená, tu razantní, aby nakonec totálně slítla k hloupým činům. Moderní doba si žádá debilní činy. A ty jsou divákovi předkládány stylem z House of Cards. U mě dobrý. Zeptejte se za týden. Snad nezůstane jen a pouze: "Ona se bojí, že mi stále stojí za ní pro to jít. Stojí za to žít, stojí za to žít ..."

plakát

Viktor, Viktorie (1982) 

Uhranula mne geniální verze Kurta Hummela. "Le Jazz Hot". Od něj byl jen krůček k tomuhle filmu. Byť s koncem značně ztrácí dech, nelze Viktora nemilovat. Zvláštním způsobem zahraná, tak trochu Kabaretovská (r. Fosse) nádhera, jež mít o něco větší světovou kultovnost, pak by se směle mohla řadit k těm snímkům, které nutí diváka oblékat se na půlnoční projekce v šatech hlavních hrdinů. Jako Rocky Horror Picture Show. Možná přeháním, vím, leč Viktor by za to stál.

plakát

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama (2013) 

Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.". Vedle ní se šourá nepálská žena se svým nemocným dítětem v náručí. Životem shrbená. Neuvěřitelně nesourodá dvojice se potkala na ulici a rozhodly si vzájemně pomoci. To vše v prostředí chaotické nemocnice, jež připomíná změť smutných pohledů. Ubrečených dětí, maminek bez peněz. Nvotová je svá a velice silná v tom, co dělá. Bez přetvářky. V ten moment jsem si uvědomil, že TO je ONO. Bál jsem se, že z ní udělají modlu. Ale pěkně se to drží zpátky a není to o ničem jiném, než o světě strašně vzdáleném. A o strachu z dalších dní. Když Dorota rozpřáhla ruce na vrcholku nepálské hory, chtělo se mi taky utéct. Silná věc!

plakát

Vrány (1994) 

Podezírám Dorotu z geniality; nejdříve duševní rozpoložení seniorky v Pora umierać, posléze samota, která se usídlila v těle chlapce v Jestem. Nyní děvčata. Ochromila mě především snaha nejít příliš ke kýči. A mocné kladivo, které se rozmáchlo ve chvíli, kdy došlo na recitační scénu. Dokazuje to, že dospělost občas může být i v děcku. Wrony jsou zážitek. Mám pocit, že jsou jedním z těch, o nichž se říká, že člověka rozmělní - právě tím, že vypráví o něčem, tak zřejmým. A samota tím, řekl bych, rozhodně je.

plakát

Billie zpívá blues (1972) 

Tváří v tvář vlastnímu konci, který ji ubíral sil, rozhodla se slečna B. pro gesto, které ji přelomilo vaz. Když se v té jasně bílé koupelně pokoušela vymanit ze spárů přítele, který ji nedovolil "si šlehnout", bránila se břitvou a křikem. Pak přišlo kóma a další vzlety a pády. Posléze se v malé místnosti bez vzduchu prala znovu, ale sama se sebou. S fetem, vlastním pocitem viny, strachem ze samoty a smrti - aby nakonec stejně byla obmotána svěrací kazajkou. Dost náročná postava na pocity. Diana Ross se vzdala pro chvíli vlastní kariéry a vsadila si do vlasů orchidej, která jakoby symbolizovala to poslední, co bylo na zpěvačce nevinné. A byla NEUVĚŘITELNÁ! Miloval jsem ty scény, kdy se mimo jeviště hrbila, snad z pocitu vlastní méněcennosti a mluvila téměř zastřeně. Když vyšla na jeviště, stala se z ní osobnost - najednou se luk napnul. A zpíval.

plakát

Vzpoura hraček (1946) 

Tvrzení, že malá země zákonitě rodí jen malé lidi, je věc totálně pomýlená! Hermínina imaginace je věkuvzdorná, hravá a hlavně krásná, protože když obživne váš dětský sen, nelze nepodlehnout. Hračky jako hrdinové na "bitevním poli" a jejich stvořitelé, kteří promluvili světu našimi barvami. Radost!

Ovládací panel
192. nej uživatel Česko
114 bodů