Sanbiki no samurai je v mnoha aspektech jedinečným filmem. Prvním z nich je skutečnost, že lze jen stěží nalézt tvůrce, který by vytvořil svůj první filmový počin tak dobře, že je možné nazvat jej téměř dokonalým. Tím druhým je fakt, že navzdory své dokonalosti lze film nazvat v podstatě zapadlým, což se může člověku po shlédnutí filmu zdát jako zcela nepochopitelné. Goshův debut lze v jistém smyslu brát jako experimentální počin, a to hlavně pokud jde o práci s kamerou. Navíc, tento experiment se mu povedl na výbornou, a tak lze říci, že s kamerou téměř až kouzlí.
Je zvláštní, že zde několik uživatelů tvrdí, že film připomíná Kurosawova Yojimba. Pokud bych měl zvolit film, kterému se Sanbiki no samurai podobá, byl by to nepochybně jiný, mnohem známější Kurosawův film - Sedm samurajů. Tomuto filmu se Goshovo dílo podobá nejen svým názvem (Sanbiki no samurai - Shichinin no samurai), ale i ústředním tématem. I to by ovšem bylo zcestné - film Sedm samurajů lze totiž chápat jako poctu samurajské etice a způsobu života. Sanbiki no samuraj se však k samurajům staví nikoliv typicky "kurasowovsky", ale spíše tak, jak to činí ve svých filmech jiný tvůrce, Masaki Kobayashi. Samurajové zde nejsou stavěni nad rolníky, o čemž svědčí i výkřik jedné z hlavních postav z konce filmu - že i rolníci jsou lidské bytosti, stejně jako samurajové, resp. konkrétní rozhovor mezi samuraji - kdy jeden tvrdí, že není špatné zabíjet rolníky, neboť jde o pouhou havěť, načež se mu dostane odpovědi, že i on sám je havěť, s tím rozdílem, že je havětí ozbrojenou. Hideo Gosha tak dokázal vytvořit dílo, které, ačkoliv jsou v něm zjevné známky mnoha vlivů, oplývá neskutečně silnou originalitou...
Již po zhlédnutí několika málo exemplářů začínám pociťovat znuděnost z jihokorejského romantického mainstreamu a netuším, zda budu schopen pustit si v nejbližší době nějaký další. Je neuvěřitelné, jak blízko má tato tvorba ke klasickým jihoamerickým telenovelám, přičemž ještě více k neuvěření je skutečnost, jak mnoho lidí tyto filmy bez soudnosti konzumuje. Samozřejmě, je zde pár obrovských odlišností - první z nich je to, že telenovela by bez větších rozpaků roztáhla obdobný příběh do zhruba 100 dílů seriálu. Jistě by také neměla takhle dobré herecké obsazení, ani propacovanou formální stránku. Nicméně stále je zde skutečnost, že záměr i použité "zbraně" k jeho dosažení jsou obdobné.
P.S. Zamyslel se někdo nad tím, že je dost podivné dostat Alzheimera ve 27 letech, a že je ještě podivnější ten rychlý nástup nemoci, který zde tvůrce scénáře prezentoval?
Zatímco první díl Ghost in the Shell přichází se skvěle propracovanou vizí kyberpunkového světa, díl druhý zůstává téměř ve všech ohledech jen v jeho stínu. Nezměněn zůstává i ústřední hudební motiv, což je ovšem vzhledem k jeho působivosti pochopitelné. Očekával jsem, že Oshii rozšíří alespoň hlavní myšlenku prvního dílu, což se však nestalo, neboť zjevně omýlal stále dokola totéž. Na druhou stranu, jeho schopnost strhnout diváka svým audio-vizuálním kouzlením zůstává nezměněná, takže jsem si i vzhledem k nedostatkům film užil...
Seriál s nejdokonalejší a nejsilnější finální epizodou ze všech, které jsem dosud viděl. Postava Gena Hunta je navíc natolik propracovaná a skvěle zahraná, že ačkoli samotné téma není zrovna nejoriginálnější (četl někdo z vás Pratchettovu Noční hlídku? Je to sice zasazeno do zcela jiného prostředí, ale ta dějová podobnost je nepopíratelná), nemůžu se ubránit nejvyššímu hodnocení!
Americké animáky mě začínají hrozně nudit. Uniformita hlavních hrdinů všech těchto filmů bije tak silně do očí, že nechápu, jak to může dospělejší publikum snášet. Nejhorší je, že právě tímto vykreslením postav se americké animované filmy připravují o možnost přinést něco originálního. Dostatečnou kompenzací není ani příběhová stránka, která v případě How to Train Your Dragon ve srovnání s jinými filmy podobného ražení dosahuje mírného nadprůměru...
Woody ztrácí komediální síly - hlavně asi proto, že už přes svůj věk sebe sama neobsazuje do filmů. Ostatně, projevilo se to poměrně dost na jeho předchozím filmu - Whatever Works - který chápu jako pokus o navázání na starší komediální tvorbu. Na druhou stranu jsou jeho filmy v jistém smyslu zralejší a stále více odráží jeho bohatou životní zkušenost. To se projevuje i v díle You Will Meet a Tall Dark Stranger (na ten nešťastný český název raději nemyslím), které lze interpretovat jako méně humornou, ale zato mnohem tragičtější kombinaci dvou starších snímků: Husbands and Wives a Love and Death. I když lze negativně hodnotit nedostatečnou ucelenost a ukončenost děje, nemám si příliš na co stěžovat....
Jak hodnotit seriál, který v prvních dvou dílech přijde s obrovskou dávkou napětí, kterou následně nechá rozplynout v typicky LOSTovsky roztahané nudě, v níž tvůrci hlavně rozvíjí osobní vztahy a zapomínají na to, že by celý příběh i jednotlivé události měly mít nějakou vnitřní logickou konzistenci? Je to opravdu těžké i s velkým časovým odstupem. S komplexnějším závěrem raději vyčkám na následující sérii...
Kobayashiho povídkový Kaidan je vizuální skvost, který bohužel občas zapomíná na důležitost příběhu. Prvním dvěma povídkám chybí k dokonalosti jen krůček. Obzvlášť u druhé se nelze zbavit pocitu, že sledujete sled dokonalých obrazů. Třetí by ovšem neuškodilo mírné zkrácení a čtvrté rovnou vynechání...
Dvojice Big Daddy - Hit Girl jasně za 5*, stejně jako povedená práce s "The Surface of The Sun". Trochu však rušily přechody z komiksové atmosféry do reality. A z toho Ennia se taky dalo vytřískat víc...
No co - propaganda byla, je a bude. Ale pokud je na dementní úrovni a užívá k přesvědčování hloupé lidi (tzn. elitu naší pop-kultury), není divu, že ta naše politika kráčí velmi rychle do té "kundery" (viz ty ubohé 4 minuty).
Jednostranně zaujaté dílo, jehož (pro mě) nejsilnějším momentem je zkáza knihovny v Alexandrii. Amenábar zbožštil Hypatii a z Boha udělal špínu. Kam se ale poděly ty prachy, to vážně nevím. Když už se tam někdo ohání tou filosofií (a kam se poděla ta celá mystická mašinérie v čele s Plotínem a Iamblichem???!!!), mohlo to být alespoň trochu promyšlenější. Tak zde máme jen další pseudohistorický film do tuctu...
Film, jehož nejlepší herecký výkon podalo pětileté dítě, ačkoli v něm účinkovalo velké množství herců dělajících si očividně velké herecké ambice (bože, ten Benigni byl děsný :( ), si nezaslouží chválu takového počtu lidí. Je zjevné, že matení silným tématem má velmi vysoký účinek. Ale o tom už nás přesvědčilo mnoho jiných snímků dříve, takže se vlastně není čemu divit. Dost už ale negativní kritiky - vcelku vzato jde o poměrně nadprůměrnou podívanou, která má pár velmi zajímavých nápadů a někdy i dokáže pobavit. Jsou to tedy spíš slabší 4*, ale když vidím ten "humbuk" kolem, nemůžu nebýt přísnější...
Jak každý ví, postava Donalda byla zneužívána k různým věcem. Tahle propaganda je však naprosto nechutná...sic nemám potřebu zastávat se Ády, nemám ani potřebu zastávat se americké politiky dané doby, které byla téměř stejně zhovadila. A mimochodem, znalý člověk si při scéně z druhé poloviny, ve které Donald na montážní lince montuje hlavice střel a málem z té rychlosti zešílí, vzpomene na (o 7 let starší) film Moderní doba od Chaplina. Velmi zábavné je, že totéž, co tato Disneyovka užívá ke kritice a zesměšnění Hitlerova režimu, užíval Charlie k zesměšnění režimu kapitalistického...a hodilo se to mnohem více. Nu, je zřejmé, že oba režimy mají něco společného. A srovnání s filmem Diktátor, kterého se zde někdo dopouští, není vůbec na místě...;)
Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10.
Bruce Lee v jednom ze svých nejkultovnějších filmů předvádí bravurní výkon. Režie sice není dokonalá, ale na prvotinu je velmi dobrá. Z nostalgie bych snad mohl dát 5*, ale když na to koukám s odstupem času, jsou to jen lepší 4. A i ten Chuck je třída...:)
Film, kterým mě Alfred opět přesvědčil o svém úžasném talentu vytvořit dokonalou atmosféru a neskutečně vygradovat napětí. To všechno učinil v kriminálním filmu s neobvykle spletitým příběhem a ústřední postavou s takřka geniálně zločinnou myslí. A to zdejší Hitchovo cameo taky nebylo úplně k zahození ;)
Makoto Shinkai (réžie i scénář) nám podává úděsnou formou (1. zdlouhavou, 2. zbytečně zmatenou a časově rozházenou) příběh, který na první pohled působí velmi sympaticky a propracovaně, ale při bližším kritickém zamyšlení vyjde najevo, že je plný logických nesmyslů. Tak jedinou věcí, která dokáže zaujmout, je nádherně zvládnutá animace...60%
Jediná věc, se kterou jsem měl problém, byla má neschopnost pochopit, jak se režisérovi a scénáristovi podařilo vecpat celou tuhle složitou zápletku s obrovskou hromadou postav do 114 minut. Není divu, že tempo filmu bylo tak zběsilé, až mě z toho málem rozbolela hlava. U filmu noir to ale není jistě nic neobvyklého. Howard Hawks je prostě třída... a spojí-li se s někým takovým, jako je Humphrey, nemůže to dopadnout zle...
Horší než The Thing? Tyto dva snímky je těžké srovnávat. Přesto mám pocit, že zatímco Věc je pouze více než povedený remake filmu Howarda Hawkse a v žánru sci-fi mírně zaostává za největšími klasikami, film Halloween stojí v žánru hororu v popředí a jen málokterý film ho překoná. Atmosféra je neskutečně působivá, a to i přesto, že se na hudebním doprovodu nepodílel božský Morricone (postaral se o ni sám Carpenter).
Za dvě velmi povedené postavy, Isaaca a Mirii, volím vyšší hodnocení, avšak ten samotný zmatek, který byl vytvořen neustálým přeskakováním mezi jednotlivými časovými liniemi a také množstvím nedostatečně rozlišených postav (člověk se s nimi trochu dokáže sblížit až v posledních dílech, což je hodně velké negativum), by si zasloužil hodnocení nižší. Nicméně jde o velmi zajímavý nápad, který by si zasloužil více prostoru...
Ano, je to Hitchcockův film ve své ideální podobě... a funguje to výborně. Zároveň dost připomíná pozdější North by Northwest, jen ten Cary bohužel chybí. Šílené tempo sice občas trochu vadí, ale zároveň dokonale slouží svému účelu. Kdyby to trvalo o pár minut déle, napětím bych praskl...
Nemůžu se ubránit snížit hodnocení o jednu hvězdičku, a to hlavně kvůli tomu, že tento snímek si dělá nároky na jistou vážnost, kterou však nemůže dodržet, protože se dostává do jen stěží rozřešitelných časových paradoxů. Odhlédnu-li však od této skutečnosti, Toki wo kakeru shojo je perfektně zvládnutý film, který navíc vyniká nádhernou animací...
Zavání to sice trochu neuceleností, ale přesto musím konstatovat, že takto jsem coenovský film nehltal od Big Lebowského. Je zde patrný jistý Allenovský nádech, což však souvisí nejspíš s tématikou, kterou bratři Coenové zvolili. Očekával jsem zklamání, pouhou odlehčenou komedii (film tak sám sebe v traileru prezentoval), a dostalo se mi psychologické studie jednoho muže, který se (ve filosofickém (a snad i matematickém) smyslu) cítí ve světě ztracen, místy velmi vtipně doplněnou humorem. Nicméně zcela chápu zdejší hodnocení (v současnosti 69%), neboť tento film nemůže být pro každého...
Spojíte-li si Clinta Eastwooda, Lee Van Cleefa, dva naprosto geniální špageťáky (Sergia Leoneho, Ennia Morriconeho), poeticky (zde v podstatě leonovsky) westernovou atmosféru a velmi originální zápletku, nemůžete dostat nic jiného, než dokonalou podívanou. Leone je zde znatelně o krok dále, než u remakového Pro hrst dolarů (ačkoli kurosawovského nádechu se nikdy ve svých filmech nezbavil), ale k čisté dokonalosti ještě malý krůček stále chybí (těch pomyslných 5 a 1/2* si prostě ještě nezaslouží :)). Vrcholně excelující je zde však Clint Eastwood, ačkoli tentokrát mu silně šlapou na paty další dvě postavy, kterým je v tomto filmu nepochybně dán stejný prostor. Pro mě osobně je zde absolutní hereckou jedničkou Lee Van Cleef se svým "uhlazeným" pistolnickým stylem...
Ano, David umí lítat...nikdo tomu skutečně nevěřil, ale přesto každý zapochyboval...David Copperfield dokázal to, co málokterý iluzionista před ním...:)
Výlet do duše lidi žijících ve válečném samurajském Japonsku, které se viditelně ocitlo v období velké krize. Ani ta však nedokázala vyhnat zlo zakořeněné v člověku. Mistru Shindovi stačí tři lidé, dvě chatrče a velká plocha zarostlá trávou, aby poukázal na to, že člověk je plný démonů, kterých se jen těžko může zbavit. Velmi povedený realistický snímek, který přišel o mých 5* hlavně kvůli své zbytečně dlouhé stopáži (mám pocit, že pasáže zabírající větrem lámanou trávu zabírají alespoň 20% filmu...:o)).
Málokterému režisérovi se podaří natočit svou prvotinu na takové úrovni, že by si ji v následující tvorbě sám viditelně bral za vzor. Zhangovi se to podařilo, a jde to vidět na mnoha následujících filmech. Všechny jsou v podstatě strukturou stejné a poukazují na totéž, i když vždy trochu jinak. Rudé pole (podobně jako jiné filmy Zhanga) vypráví o "jednotě" obyvatel Číny, o jejich zvláštnostech, zvycích a problémech, a taky o nekonečné čínsko-japonské nenávisti, přičemž tohle všechno zaobalí do silně idylického příběhu...
Donald si už po několikáté nasadil zelený baret, zopakoval pár profláknutých gagů, a všichni byli šťastni (= Disney splnil kvótu). Tahle pitomá propaganda americké armády nevadila, když se objevila jednou...ale tohle už je moc...
Moje komentáře
Sanbiki no samurai (1964)
Sanbiki no samurai je v mnoha aspektech jedinečným filmem. Prvním z nich je skutečnost, že lze jen stěží nalézt tvůrce, který by vytvořil svůj první filmový počin tak dobře, že je možné nazvat jej téměř dokonalým. Tím druhým je fakt, že navzdory své dokonalosti lze film nazvat v podstatě zapadlým, což se může člověku po shlédnutí filmu zdát jako zcela nepochopitelné. Goshův debut lze v jistém smyslu brát jako experimentální počin, a to hlavně pokud jde o práci s kamerou. Navíc, tento experiment se mu povedl na výbornou, a tak lze říci, že s kamerou téměř až kouzlí. Je zvláštní, že zde několik uživatelů tvrdí, že film připomíná Kurosawova Yojimba. Pokud bych měl zvolit film, kterému se Sanbiki no samurai podobá, byl by to nepochybně jiný, mnohem známější Kurosawův film - Sedm samurajů. Tomuto filmu se Goshovo dílo podobá nejen svým názvem (Sanbiki no samurai - Shichinin no samurai), ale i ústředním tématem. I to by ovšem bylo zcestné - film Sedm samurajů lze totiž chápat jako poctu samurajské etice a způsobu života. Sanbiki no samuraj se však k samurajům staví nikoliv typicky "kurasowovsky", ale spíše tak, jak to činí ve svých filmech jiný tvůrce, Masaki Kobayashi. Samurajové zde nejsou stavěni nad rolníky, o čemž svědčí i výkřik jedné z hlavních postav z konce filmu - že i rolníci jsou lidské bytosti, stejně jako samurajové, resp. konkrétní rozhovor mezi samuraji - kdy jeden tvrdí, že není špatné zabíjet rolníky, neboť jde o pouhou havěť, načež se mu dostane odpovědi, že i on sám je havěť, s tím rozdílem, že je havětí ozbrojenou. Hideo Gosha tak dokázal vytvořit dílo, které, ačkoliv jsou v něm zjevné známky mnoha vlivů, oplývá neskutečně silnou originalitou...
Nae meori sogui jiugae (2004)
Již po zhlédnutí několika málo exemplářů začínám pociťovat znuděnost z jihokorejského romantického mainstreamu a netuším, zda budu schopen pustit si v nejbližší době nějaký další. Je neuvěřitelné, jak blízko má tato tvorba ke klasickým jihoamerickým telenovelám, přičemž ještě více k neuvěření je skutečnost, jak mnoho lidí tyto filmy bez soudnosti konzumuje. Samozřejmě, je zde pár obrovských odlišností - první z nich je to, že telenovela by bez větších rozpaků roztáhla obdobný příběh do zhruba 100 dílů seriálu. Jistě by také neměla takhle dobré herecké obsazení, ani propacovanou formální stránku. Nicméně stále je zde skutečnost, že záměr i použité "zbraně" k jeho dosažení jsou obdobné. P.S. Zamyslel se někdo nad tím, že je dost podivné dostat Alzheimera ve 27 letech, a že je ještě podivnější ten rychlý nástup nemoci, který zde tvůrce scénáře prezentoval?
Innocence (2004)
Zatímco první díl Ghost in the Shell přichází se skvěle propracovanou vizí kyberpunkového světa, díl druhý zůstává téměř ve všech ohledech jen v jeho stínu. Nezměněn zůstává i ústřední hudební motiv, což je ovšem vzhledem k jeho působivosti pochopitelné. Očekával jsem, že Oshii rozšíří alespoň hlavní myšlenku prvního dílu, což se však nestalo, neboť zjevně omýlal stále dokola totéž. Na druhou stranu, jeho schopnost strhnout diváka svým audio-vizuálním kouzlením zůstává nezměněná, takže jsem si i vzhledem k nedostatkům film užil...
Life on Mars (TV seriál) (2006)
Seriál s nejdokonalejší a nejsilnější finální epizodou ze všech, které jsem dosud viděl. Postava Gena Hunta je navíc natolik propracovaná a skvěle zahraná, že ačkoli samotné téma není zrovna nejoriginálnější (četl někdo z vás Pratchettovu Noční hlídku? Je to sice zasazeno do zcela jiného prostředí, ale ta dějová podobnost je nepopíratelná), nemůžu se ubránit nejvyššímu hodnocení!
Iluzionista (2010)
Dokonale vtipné a neuvěřitelně mrazivé... Jako by se Jacques Tati na těch 90 minut vrátil!
Jak vycvičit draka (2010)
Americké animáky mě začínají hrozně nudit. Uniformita hlavních hrdinů všech těchto filmů bije tak silně do očí, že nechápu, jak to může dospělejší publikum snášet. Nejhorší je, že právě tímto vykreslením postav se americké animované filmy připravují o možnost přinést něco originálního. Dostatečnou kompenzací není ani příběhová stránka, která v případě How to Train Your Dragon ve srovnání s jinými filmy podobného ražení dosahuje mírného nadprůměru...
Poznáš muže svých snů (2010)
Woody ztrácí komediální síly - hlavně asi proto, že už přes svůj věk sebe sama neobsazuje do filmů. Ostatně, projevilo se to poměrně dost na jeho předchozím filmu - Whatever Works - který chápu jako pokus o navázání na starší komediální tvorbu. Na druhou stranu jsou jeho filmy v jistém smyslu zralejší a stále více odráží jeho bohatou životní zkušenost. To se projevuje i v díle You Will Meet a Tall Dark Stranger (na ten nešťastný český název raději nemyslím), které lze interpretovat jako méně humornou, ale zato mnohem tragičtější kombinaci dvou starších snímků: Husbands and Wives a Love and Death. I když lze negativně hodnotit nedostatečnou ucelenost a ukončenost děje, nemám si příliš na co stěžovat....
Walking Dead, The (TV seriál) (2010)
Jak hodnotit seriál, který v prvních dvou dílech přijde s obrovskou dávkou napětí, kterou následně nechá rozplynout v typicky LOSTovsky roztahané nudě, v níž tvůrci hlavně rozvíjí osobní vztahy a zapomínají na to, že by celý příběh i jednotlivé události měly mít nějakou vnitřní logickou konzistenci? Je to opravdu těžké i s velkým časovým odstupem. S komplexnějším závěrem raději vyčkám na následující sérii...
Kwaidan (1964)
Kobayashiho povídkový Kaidan je vizuální skvost, který bohužel občas zapomíná na důležitost příběhu. Prvním dvěma povídkám chybí k dokonalosti jen krůček. Obzvlášť u druhé se nelze zbavit pocitu, že sledujete sled dokonalých obrazů. Třetí by ovšem neuškodilo mírné zkrácení a čtvrté rovnou vynechání...
Kick-Ass (2010)
Dvojice Big Daddy - Hit Girl jasně za 5*, stejně jako povedená práce s "The Surface of The Sun". Trochu však rušily přechody z komiksové atmosféry do reality. A z toho Ennia se taky dalo vytřískat víc...
Přemluv bábu (video film) (2010)
odpad!No co - propaganda byla, je a bude. Ale pokud je na dementní úrovni a užívá k přesvědčování hloupé lidi (tzn. elitu naší pop-kultury), není divu, že ta naše politika kráčí velmi rychle do té "kundery" (viz ty ubohé 4 minuty).
Agora (2009)
Jednostranně zaujaté dílo, jehož (pro mě) nejsilnějším momentem je zkáza knihovny v Alexandrii. Amenábar zbožštil Hypatii a z Boha udělal špínu. Kam se ale poděly ty prachy, to vážně nevím. Když už se tam někdo ohání tou filosofií (a kam se poděla ta celá mystická mašinérie v čele s Plotínem a Iamblichem???!!!), mohlo to být alespoň trochu promyšlenější. Tak zde máme jen další pseudohistorický film do tuctu...
Život je krásný (1997)
Film, jehož nejlepší herecký výkon podalo pětileté dítě, ačkoli v něm účinkovalo velké množství herců dělajících si očividně velké herecké ambice (bože, ten Benigni byl děsný :( ), si nezaslouží chválu takového počtu lidí. Je zjevné, že matení silným tématem má velmi vysoký účinek. Ale o tom už nás přesvědčilo mnoho jiných snímků dříve, takže se vlastně není čemu divit. Dost už ale negativní kritiky - vcelku vzato jde o poměrně nadprůměrnou podívanou, která má pár velmi zajímavých nápadů a někdy i dokáže pobavit. Jsou to tedy spíš slabší 4*, ale když vidím ten "humbuk" kolem, nemůžu nebýt přísnější...
Fuehrer's Face, Der (1942)
Jak každý ví, postava Donalda byla zneužívána k různým věcem. Tahle propaganda je však naprosto nechutná...sic nemám potřebu zastávat se Ády, nemám ani potřebu zastávat se americké politiky dané doby, které byla téměř stejně zhovadila. A mimochodem, znalý člověk si při scéně z druhé poloviny, ve které Donald na montážní lince montuje hlavice střel a málem z té rychlosti zešílí, vzpomene na (o 7 let starší) film Moderní doba od Chaplina. Velmi zábavné je, že totéž, co tato Disneyovka užívá ke kritice a zesměšnění Hitlerova režimu, užíval Charlie k zesměšnění režimu kapitalistického...a hodilo se to mnohem více. Nu, je zřejmé, že oba režimy mají něco společného. A srovnání s filmem Diktátor, kterého se zde někdo dopouští, není vůbec na místě...;)
Andělé všehomíra (2000)
Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10.
Cesta draka (1972)
Bruce Lee v jednom ze svých nejkultovnějších filmů předvádí bravurní výkon. Režie sice není dokonalá, ale na prvotinu je velmi dobrá. Z nostalgie bych snad mohl dát 5*, ale když na to koukám s odstupem času, jsou to jen lepší 4. A i ten Chuck je třída...:)
Volunteer Worker, The (1940)
Donald chodí po domech a vybírá na charitu...bohužel jde jen o ubohou propagandu, bez vtipu a nápadu.
Vražda na objednávku (1954)
Film, kterým mě Alfred opět přesvědčil o svém úžasném talentu vytvořit dokonalou atmosféru a neskutečně vygradovat napětí. To všechno učinil v kriminálním filmu s neobvykle spletitým příběhem a ústřední postavou s takřka geniálně zločinnou myslí. A to zdejší Hitchovo cameo taky nebylo úplně k zahození ;)
Kumo no mukō, yakusoku no basho (2004)
Makoto Shinkai (réžie i scénář) nám podává úděsnou formou (1. zdlouhavou, 2. zbytečně zmatenou a časově rozházenou) příběh, který na první pohled působí velmi sympaticky a propracovaně, ale při bližším kritickém zamyšlení vyjde najevo, že je plný logických nesmyslů. Tak jedinou věcí, která dokáže zaujmout, je nádherně zvládnutá animace...60%
Hluboký spánek (1946)
Jediná věc, se kterou jsem měl problém, byla má neschopnost pochopit, jak se režisérovi a scénáristovi podařilo vecpat celou tuhle složitou zápletku s obrovskou hromadou postav do 114 minut. Není divu, že tempo filmu bylo tak zběsilé, až mě z toho málem rozbolela hlava. U filmu noir to ale není jistě nic neobvyklého. Howard Hawks je prostě třída... a spojí-li se s někým takovým, jako je Humphrey, nemůže to dopadnout zle...
Halloween (1978)
Horší než The Thing? Tyto dva snímky je těžké srovnávat. Přesto mám pocit, že zatímco Věc je pouze více než povedený remake filmu Howarda Hawkse a v žánru sci-fi mírně zaostává za největšími klasikami, film Halloween stojí v žánru hororu v popředí a jen málokterý film ho překoná. Atmosféra je neskutečně působivá, a to i přesto, že se na hudebním doprovodu nepodílel božský Morricone (postaral se o ni sám Carpenter).
Baccano! (TV seriál) (2007)
Za dvě velmi povedené postavy, Isaaca a Mirii, volím vyšší hodnocení, avšak ten samotný zmatek, který byl vytvořen neustálým přeskakováním mezi jednotlivými časovými liniemi a také množstvím nedostatečně rozlišených postav (člověk se s nimi trochu dokáže sblížit až v posledních dílech, což je hodně velké negativum), by si zasloužil hodnocení nižší. Nicméně jde o velmi zajímavý nápad, který by si zasloužil více prostoru...
39 Steps, The (1935)
Ano, je to Hitchcockův film ve své ideální podobě... a funguje to výborně. Zároveň dost připomíná pozdější North by Northwest, jen ten Cary bohužel chybí. Šílené tempo sice občas trochu vadí, ale zároveň dokonale slouží svému účelu. Kdyby to trvalo o pár minut déle, napětím bych praskl...
O dívce, která proskočila časem (2006)
Nemůžu se ubránit snížit hodnocení o jednu hvězdičku, a to hlavně kvůli tomu, že tento snímek si dělá nároky na jistou vážnost, kterou však nemůže dodržet, protože se dostává do jen stěží rozřešitelných časových paradoxů. Odhlédnu-li však od této skutečnosti, Toki wo kakeru shojo je perfektně zvládnutý film, který navíc vyniká nádhernou animací...
Seriózní muž (2009)
Zavání to sice trochu neuceleností, ale přesto musím konstatovat, že takto jsem coenovský film nehltal od Big Lebowského. Je zde patrný jistý Allenovský nádech, což však souvisí nejspíš s tématikou, kterou bratři Coenové zvolili. Očekával jsem zklamání, pouhou odlehčenou komedii (film tak sám sebe v traileru prezentoval), a dostalo se mi psychologické studie jednoho muže, který se (ve filosofickém (a snad i matematickém) smyslu) cítí ve světě ztracen, místy velmi vtipně doplněnou humorem. Nicméně zcela chápu zdejší hodnocení (v současnosti 69%), neboť tento film nemůže být pro každého...
Pro pár dolarů navíc (1965)
Spojíte-li si Clinta Eastwooda, Lee Van Cleefa, dva naprosto geniální špageťáky (Sergia Leoneho, Ennia Morriconeho), poeticky (zde v podstatě leonovsky) westernovou atmosféru a velmi originální zápletku, nemůžete dostat nic jiného, než dokonalou podívanou. Leone je zde znatelně o krok dále, než u remakového Pro hrst dolarů (ačkoli kurosawovského nádechu se nikdy ve svých filmech nezbavil), ale k čisté dokonalosti ještě malý krůček stále chybí (těch pomyslných 5 a 1/2* si prostě ještě nezaslouží :)). Vrcholně excelující je zde však Clint Eastwood, ačkoli tentokrát mu silně šlapou na paty další dvě postavy, kterým je v tomto filmu nepochybně dán stejný prostor. Pro mě osobně je zde absolutní hereckou jedničkou Lee Van Cleef se svým "uhlazeným" pistolnickým stylem...
Magic of David Copperfield XIV: Flying - Live the Dream, The (TV film) (1992)
Ano, David umí lítat...nikdo tomu skutečně nevěřil, ale přesto každý zapochyboval...David Copperfield dokázal to, co málokterý iluzionista před ním...:)
Onibaba (1964)
Výlet do duše lidi žijících ve válečném samurajském Japonsku, které se viditelně ocitlo v období velké krize. Ani ta však nedokázala vyhnat zlo zakořeněné v člověku. Mistru Shindovi stačí tři lidé, dvě chatrče a velká plocha zarostlá trávou, aby poukázal na to, že člověk je plný démonů, kterých se jen těžko může zbavit. Velmi povedený realistický snímek, který přišel o mých 5* hlavně kvůli své zbytečně dlouhé stopáži (mám pocit, že pasáže zabírající větrem lámanou trávu zabírají alespoň 20% filmu...:o)).
Rudé pole (1987)
Málokterému režisérovi se podaří natočit svou prvotinu na takové úrovni, že by si ji v následující tvorbě sám viditelně bral za vzor. Zhangovi se to podařilo, a jde to vidět na mnoha následujících filmech. Všechny jsou v podstatě strukturou stejné a poukazují na totéž, i když vždy trochu jinak. Rudé pole (podobně jako jiné filmy Zhanga) vypráví o "jednotě" obyvatel Číny, o jejich zvláštnostech, zvycích a problémech, a taky o nekonečné čínsko-japonské nenávisti, přičemž tohle všechno zaobalí do silně idylického příběhu...
Commando Duck (1944)
Donald si už po několikáté nasadil zelený baret, zopakoval pár profláknutých gagů, a všichni byli šťastni (= Disney splnil kvótu). Tahle pitomá propaganda americké armády nevadila, když se objevila jednou...ale tohle už je moc...