kyselej

Sakra dlouho jsem žádný komentář nenapsal (naposledy před několika lety a všechny stály za prd), ale tady ho nechat prostě musím a za jeho délku se omlouvám. Chystám se totiž prosadit si jeden názor, který by mohl Nolana v něčem trochu obhájit. Následující komentář bude napsán v poznámkách, přičemž poslední ztělesňuje to, co se chystám prosadit. Poznámka číslo 6 se pak netýká pouze Tenetu, ale Nolanovy tvorby obecně. Musím upozornit na to, že v komentáři se mohou objevovat spoilery, takže radši čtěte až po zhlédnutí filmu! :D 1) Film jsem viděl v Cinema city, takže nemůžu pochválit Imax, ale i tak to stálo za to. Obraz byl jednoznačně boží. Ať už šlo o akční sekvence, záběry na moře, nebo třeba jen detaily tváří (při určitý scéně a určitém dialogu mi přišlo, že cítím Branaghův dech). Všechny záběry mi přišli prostě dobré. ¨ 2) Při cestě domů přítelkyně prohlásila, že si nevybavuje, jestli tam vůbec něco hrálo. To je celkem dobrej point, protože trochu nevědomky poukazuje na fakt, že zvuk, soundtrack a akce jsou precizně sladěny. Když začne gradovat děj, graduje i zvuk a spolu s nimi hudba. Zvuková stopa je prostě kulervoucí. 3) O vizuálních efektech netřeba mluvit. 4) Čistě osobní poznatek: nějak mi přišlo, že už to všechno znám aniž bych to viděl. To je ale zřejmě způsobeno tím, že mám Nolana nakoukaného. Nic to ale nemění na faktu, že jeho tvorbu miluju. Různý kličky a hrátky s časem mi sice trochu odpálili mozek, ale čekal jsem je. Lépe řečeno: když už jsem čekal, že mě to odpálí, nakonec to odpálení tolik silné nebylo. Tím ovšem neříkám, že je Tenet nějak slabý. 5) O Tenetu se mluví jako o velkém filmu, který je velký po všech stránkách. Zní mi to, jako by tím bylo myšleno hlavně to, že je vysokorozpočtový, dlouhý, neustále napíná a klasicky nolanovsky si pohrává s možnostmi filmového média. Možná se v tom pletu a každý vidí jeho velikost jinak (např. i v tom, že se na něj spoléhá jako na zachránce aktuální situace). Osobně v něm vidím ještě jednu velikost a ta je spojena s následující poznámkou, která konečně shrne to, za co se chystám trochu bojovat. Máme zde poměrně dobře, i když stručně, charakterizovanou ženu, která je pro lásku k synovi schopna všeho (tuto část považuji za správně feministickou). Poté je zde její manžel, jehož motivaci, kromě rakoviny, tvoří stav planety, který z dnešního pohledu velmi pravděpodobně nastane (tuto část považuji za správně ekologickou). V obou předchozích větách vidím tu velikost filmu. 6) Po návštěvě kina jsem si přečetl a poslechl pár recenzí. Skoro všude jsem narazil na následující: postavy jsou poměrně ploché. A často taky narážím na tvrzení, že Nolan je skvělý architekt. Obě tvrzení se pak pojí v jedno: Nolan se soustředí hlavně na architekturu, nesoustředí se tolik na vykreslení postav a tím pádem jsou ploché. Podle mého mínění to není úplně pravda a dále ukážu, proč si zatím stojím. Zde konkrétně neznáme hrdinovu minulost a nevíme o něm nic (to na mě působí dojmem, že se v něm máme vidět všichni, nebo se na něj můžeme maximálně napojit), o jeho parťákovi Neilovi se něco osobnějšího dozvíme až koncem (SPOILER: tak trochu Doctor + River vztah, nemyslíte Whoviani?) a jiné postavy nám snad jen doplňují informace. Ale podívejme se trochu blíže na postavy Elizabeth Debicki a Kennetha Branagha. Ty jsou zřejmě psychologicky nejvykreslenější a tvoří tak důležitou součást páteře filmu. Máme zde hodně disfunkční vztah: žena je udržovaná spíš násilím než láskou. Její vzepření se manželovi je pak důležité jak pro děj, tak pro myšlenku, která je docela podstatným Nolanovým rysem. Tenet není jediný Nolanův film, který se soustředí na rodinu, nebo na vztah dvou zamilovaných. Nolan často zdůrazňuje právě tyto vztahy a na ně se soustředí maximálně, což poté může působit, jako by nebyl nikdo prokreslený, ale to bývá pravda jen u vedlejších postav (Tenet tvoří trochu výjimku). Vedlejší postavy zkrátka nejsou prokresleny, protože se maximálně soustředíme na ty hlavní. V Mementu se hlavní hrdina snaží pomstít smrt své ženy. V Inception jde vlastně o následky katastrofálně zakončeného vztahu, který ztroskotal po vnuknutí myšlenky. V Interstellaru zase sledujeme otce, který opouští svoji rodinu pro víru v to, že udělá něco dobrého, ale nakonec toho odchodu lituje a, podobně jako Cobb v Inception, se snaží vrátit ke svým dětem. V Dokonalém triku zase máme rivaly, kteří útočí na to, co je pro druhé nejcennější (i na rodinu). V Temnorytířské trilogii také tvoří důležité body právě citové vazby jedněch postav na druhé. Nolanovy filmy se maximálně soustředí na podstatu rodiny a lidskými hodnotami s ní spojenými, což odporuje tomu tvrzení, že postavy jsou ploché a nevykreslené. Této tezi o rodině a hlubokých citech by snad mohli odporovat filmy Dunkerk, Insomnie a Sledování. Dunkerk se však nemůže soustředit na jednotlivce, protože zachycuje to jak je na bojišti důležitá souhra náhod a velké štěstí k přežití. Sledování a Insomnie už sledují více jednoho jedince. Zejména Insomnie se pak soustředí na to, jak se Al Pacino ponoří do obrovského labyrintu své mysli a naprosto se v ní ztratí - k tomu je potřeba dobře vykreslit postavu.

Chudák Dave Grohl si zkrátka musel projít tím rozpadem Nirvany, aby si uvědomil, že chce dělat hudbu. Vůbec jsem nevěděl, že i ostatní členové kapely jsou z jiných kapel. Když jsem je začal poslouchat znal jsem, opravdu maličko a nevědomě, jen Dava G. Výborný dokument. Je vidět, že když má každý z kapely smysl pro něco jiného (jeden pro rytmiku, druh pro tvrdé údery) zní to jako něco, na co se bude opravdu dlouho vzpomínat, i klidně po skončení a rozpadu. Ale nevěřím tomu, že by se takhle skvělá parta někdy rozpadla. I když měli k těm rozpadům velmi dobře našlápnuto už několikrát, tak dřží při sobě a hrají vstřední hudbu, která zní fakt originálně, která zní jako Foo Fighters. Tuhle kapelu bych radši moc s Nirvanou nesrovnával, protože to bylo něco jiného, a Dave se fakt hodně vypracoval a je to dobře. Cobain v něm sice zanechal pořádný otisk, ale jak sám říká "Tjis is not a Nirvana, this is other music." Miluju je. FAKT!!!

Sanko, jsi mrtvej? - Jo vole.....

Znovu tak výborné. Hurvínek je rozhodně moje nejoblíbenější česká loutková postavička nejen z dětství, on vždycky bude i s ostatními postavičkami. Když se nato teď v pubertě kooukám chce se mi u toho spát víc než když jsem byl malí dítě nejen ve školce. Pojďme všeci co su tu: HURVAJZ A JEHO RODINA ATD: JE NEJ? NEJ? NEJLEPŠÍ PRO RODINKY I RODINKY. Tak si nezapomeňte přisednout až se váš mladší sourozenec nebo vaše dítě koukat, protože tohle vás NIKDY NOEMRZÍ!!!!

Nostalgie a hlášky a tovšechno co vůbec celá sbírka Hurvínka a Spejbla z nich dělá neuvěřitelnou část česka. No jen sami POMYSLETE CO BY SME BEZ NICH BYLY?

Z nostalgie se rád podívám, vždycky to bude můj oblíbený Super Hrdina s největšími S a H, od marvel, spolu s Iron Manem a týmem Avengers a X-meny, hlavně s Wolverinem, takže asi s půlkou Marvel Vesmíru s největšími M a V. Elfman je nej skldatel. A tečka.

Tak krásné zakončení. Nedá se to popsat to musíte vidět. Tak napínavé a nostalgické a navíc.... jak Tennant řekl "Ale já nechci..." ,řekl to tak jakoby byl skutečný Doktor, mně málem rozbečelo, což u seriálů mívám málokdy (naposled mě rozbrečelo epické zakončení 2. a 3. řady Sherlocka), navzdory tomu jak Desátý Doktor zregeneroval v Jedenáctého měl jsem chuť válet se smíchy na gauči. Dojemné a.... je to prostě nejvíc, tenhle speciál!!! Tennant byl velmi úžasný a s Doktorem se rozloučil tak jak se patří se CTÍ!!!!!!!!!

Tak dokonalé, bezchybné a vůbec všechno. Od těď budu skandovat "Alons-y". Raz.... dva.... tři.... čtyři.....

Krása. Stephen King může být pyšný. Darabont - borec, Newman - dobrej, Freeman - ze své role vytentoval všechno, co nejvíc to šlo stejně tak jako Robbins. Touha o svobodě je snad v každém z nás. Puntík.

Cekem povedené ztvárnění Homéra. Na pět to ale není.