Tenhle film vyžaduje určité "vkoukání se". Pokud se člověk prokouše pomalejším rozjezdem s místy podivnými dialogy, získá ten správný nadhled a může si užít docela příjemnou zábavu se skvělým obsazením.
Milé připomenutí největší francouzské hvězdy všech dob sráží silně odfláknutý komentář. Ověřit si jména osob a jejich výslovnost v tom fofru asi nešlo. Zjistit, že film Viva Maria se nepřekládá jako Ať žije Maria, už se ale mohlo. Úplně nejvíc mě ale odrovnala hned úvodní informace sdělující, že BB se stala hvězdou v 50. letech 19. století. Úctyhodný věk!!!
Zeleného sršně jsem si pustila proto, že moji milovaní bořiči mýtů věnovali testování věrohodnosti scén z tohoto filmu celý jeden díl a kousek dalšího. Čekání na odstřelený bagr a rozpůlené auto mi krátila velmi průměrná podívaná, kterou s přehledem válcuje námětově podobný Kick-Ass. Nejzábavnější jsou ty různé Katovy schopnosti, vynálezy a vychytávky a to jeho kafe vonělo až z obrazovky.
Nálepka krimi je podle mě trochu zavádějící. Aspoň já pod pojmem krimi očekávám detektivku a napětí. Tady sice šlo o krádež a dobový těžký zločin - šmelinu - ale z mého hlediska jde spíš o psychologický snímek než o krimi. Mladinká Jana Brejchová je roztomilá a mně osobně překvapilo, že první filmová role Květy Fialové nebyl Limonádový Joe.
Film, z kterého mohlo mrazit, ale nemrazilo. Jako by cenzura nařídila upravit film pro promítání dětem. Ale malá Jodie Foster je kouzelná a to, jak má na všechno odpověď, prostě odzbrojující. Jen ty její vlasy, co je Martin Sheen tak chválil, mi připadaly jako ne moc povedená paruka.
Největší problém byl film tady na databázi vůbec najít, protože Prima Cool ho uváděla pod názvem 100 mil. let př.n.l. Další problém byl vůbec ho dokoukat. Námět by to byl docela zajímavý, ale zpracování neuvěřitelně nudné. Takže největší zábavou bylo sledovat, jaké nelogičnosti tvůrci ještě vymyslí. Třeba: příroda před miliónem let vypadala úplně stejně jako nyní, navíc tam sem tam rostly podivně barevné plastové rostliny. Nebo: ti vědci, kteří se v roce 1949 vydali na neúspěšnou výpravu do pravěku, si nejspíš předtím zalétli do 21. století nakoupit nějaké oblečení, protože to, co měli na sobě, v roce 1949 nikde sehnat nemohli. No a ty strašlivé triky - filmová technika od cesty do pravěku někam pokročila - nebo ne? Odpad přesto nedávám, protože ten nápad, co se stane, když se přesun úplně nezdaří, mi za tu hvězdičku stál.
Naprosto famózní hudba, úchvatná krajina, skvělí herci, některé scény berou dech... Ale občas (zvlášť v první polovině filmu) se mi myšlenky někam zatoulaly a pletli se mi pánové v uniformách a parukách; to by se u pětihvězdičkového filmu stávat nemělo.
Pro mě to nebyla taková bomba jako Rumba, ale možná to bylo tím, že Rumbou u mě Fiona a Dom nasadili laťku setsakramentsky vysoko. Prostě už nefungoval ten moment překvapení. Takže některé gagy se mi zdály déjà vu a choreografie tance na střeše jako by z oka vypadla jejich rumbovým kreacím. Přesto je to ale pořád skvělá taškařice nabitá nápady a až Fiona s Domem natočí další film a Festival francouzského filmu ho zařadí do programu (nebo mohu doufat v uvedení do distribuce?), mají už teď v sále zaručenou dychtivou divačku.
Totální slátanina plná nelogičností a opisující z kdečeho, ale když člověk vypne mozek, přestane se ptát proč a trochu přistoupí na jejich hru, je to celkem zábavné. Pravda, na filmu se mi spíš než nějaký příběh líbilo ono křížem krážem Německem a mám pocit, že si to Němci natočili hlavně proto, aby dokázali světu, že ta jejich země je taky hezká. Jako turistické PR působí perfektně a pár těch za hlavu přitažených záhad je jako bonus.
Zlatým věkem francouzské komedie podle mě byla 60. a 70. léta. Novější filmy už bývají na můj vkus příliš cholerické, ukřičené. To je případ i Operace Corned Beef. I když pro Jeana Rena to úplně neplatí, tomu stačí kamenný výraz v tváři. Celkově tuto komedii řadím k lepšímu průměru. Je tam pár hodně zábavných scén a je to zřejmě jediný film, kde vystupuje milenka manžela nositelky mikrofonu.
Nebýt toho, že to dávali v den svatby, asi bych o tenhle film vůbec nezavadila. Herci byli dobře vybraní, svým předobrazům se celkem podobali. Jinak to byla takové dietní - nenadchlo, neurazilo.
Fakt jsem nečekala, že se mi film podle počítačové hry bude líbit. Navíc, když nejsem hráč, a tudíž mě neovlivňují vzpomínky na úspěšně zdolané levely... Ale je to pěkná pohádka s krásným princem a krásnou princeznou a napínavým příběhem. A ta města připomínající papírové vánoční betlémy jim velmi ráda odpustím.
Tenhle film jsem poprvé viděla jako malá holka, a to se mi kupodivu líbil (napínavé, dobře to dopadne...). Pak někdy v 90. letech v televizi: to jsem přemýšlela, jestli to má nebo nemá být parodie (samozřejmě nemá). Nedávno jsem si koupila DVD v Levných knihách a v jistých záchvatech masochismu si ho (po kouskách) pouštím. Přitom si skládám různé verze komentáře a až teď, při závěrečných titulkách, mám konečně sesumírovanou tu správnou myšlenku: Jaké štěstí, že naše vítězné vlajky rudé nevyletěly na stožáry světa!
Nejlepší mayovky točil Harald Reinl. U filmů natočených jinými režiséry se nemůžu zbavit pocitu neumělého napodobování. Všechno vypadá stejně, ale něco tomu chybí. Bavila jsem se, je tu napětí i humor tak jak má být, ale marně hledám to "něco". Pro příznivce Hadžiho Halefa Omara přidávám jeden bonbónek: http://www.youtube.com/watch?v=V-aVr92R-dQ
Knihu jsem (zatím) nečetla, takže nemám srovnání, snad taky proto se mi film celkem líbil. Čekala jsem sice, že se budu víc bát, ale proměna ušlápnutého kačátka v plesovou labuť mě taky bavila. Dala bych víc prostoru fanatické matince, aby ji divák stihl ještě víc nenávidět. Fascinovala mě Sissy Spacek. Bylo jí v té době už 27, ale ve filmu vypadá na 16 a silně mi připomínala mladičkou Lenku Kořínkovou.
Vlasta Burian za to nemůže. Každý z těch uváděných filmů bych si z fleku pustila celý. I jako střihový program to celkem šlo, v podstatě výběr nejslavnějších scén. Ale neskutečně mě s*ala postava imitátora v podání Jiřího Štuchala. Měla jsem co dělat, abych film po 10 minutách nevypla. Proto to nízké hodnocení.
Vůbec ne protiženský film, i když se to na první pohled může zdát. Naopak, z toho filmu na mě čišela absolutní pohoda, a to se tam pořád mluví o zabíjení. Původně jsem nevěděla, do čeho jdu, ten disk mi padl do ruky náhodou. Jen jsem si říkala, že film, ve kterém hraje Philippe Noiret, nemůže být špatný. A byl to pěkný nářez. Vlastně svižně odsýpající road (a částečně air) movie s charismatickou hlavní mužskou trojkou v čele se zmíněným P. Noiretem ("Lékaři bez hranic - sestřičky bez kalhotek.") a pár skvělými epizodními postavami ("Nechcete mi udělat dítě? Mám dnes ovulační den.") 88 minut je málo, dám si to znovu!
Tu dobu jsem zažila (asi tak ve věku Martiných dcer) a ani takový hnidopich jako já tam nenašel moc chyb. Naopak, pěkně mě u toho mrazilo. Ano, vážení, ta doba byla taková - krutá i veselá zároveň.
Pokud hodláte vstoupit do stavu manželského:
1. Zjistěte si pořádně, s kým máte tu čest, obzvlášť pokud jde o krátkou známost.
2. Nepřistupujte na líbánky na pustém ostrově, pokud to není váš dětský sen.
3. Pozor na soužití plavce a neplavce.
4. Nepouštějte si tento film.
Pokud ideální život pro vás představuje samota na ostrůvku v jezeře uprostřed divočiny bez mobilního signálu, bez elektřiny, bez kabelové televize atd.:
- Nepouštějte si tento film.
Pro všechny ostatní:
- Klidně si tento film pusťte. Ale pak si nestěžujte.
Zaprvé: Nemám ráda filmy, které se odehrávají převážně ve tmě. Zadruhé: Nemám ráda filmy, kde přemíra cizích/vymyšlených jmen ubírá na srozumitelnosti. Nicméně nemohu upřít jistou přitažlivost (mladý agent Cooper +).
Nakonec to nebylo tak špatné, i když rozjezd byl poněkud zdlouhavý. Není to ani tak kriminálka, jde spíš o otázku viny - svědomí - trestu. A hraje v tom pan Lukavský!
Filmové adaptace jednoho z nejpůsobivějších románů, co jsem kdy četla, jsem se trochu bála (ano - Steinbeck je odpradávna moje slabost). Ale tohle se hodně povedlo. Menší výhradu mám k postavě Lennieho - v románu je to obr, ve filmu ale velikostně zapadá mezi ostatní chlapy. Ne - vyčítat Johnu Malkovichovi, že nenarostl do enormních rozměrů se nedá, zvlášť když mu tato role padla jako ulitá. Tady je to jednoznačně plná!
Velmi silný příběh, který ani po letech nemohu dostat z hlavy. Jen bych trochu poopravila zdejší obsah. Není pravda, že se Jerry rozhodl odejít bojovat do Vietnamu. Naopak, aby nemusel narukovat, snaží se dostat se do Kanady a získat kanadské občanství. Tím se ale staví do opozice proti svým rodičům, pro které jako pro bývalé přistěhovalce znamená americké občanství víc než život vlastního syna.
Do slova a do písmene velmi chudý příbuzný Vinnetoua, jako ostatně všechny východoneměcké indiánky. Jen ten Gojko Mitić, ten se pro roli indiánského bojovníka snad narodil. Ostatně u nás už několik generací bezpečně "ví", že právě takhle vypadá správný Indián. Za zmínku stojí choreografie indiánských rituálních tanců a svatební oděv Čingačgúkovy nevěsty, který září bělostí i po několika dnech zajetí. Ti Huroni holt znali tajemství čistoskvoucího prádla...
Moje komentáře
Divotvorný hrnec (1968)
Kouzelný muzikál s pohádkovými motivy a nádhernými písničkami, kterému v dosažení příčky nejvyšší překáží poněkud neúměrně dlouhá stopáž.
Lednový muž (1989)
Tenhle film vyžaduje určité "vkoukání se". Pokud se člověk prokouše pomalejším rozjezdem s místy podivnými dialogy, získá ten správný nadhled a může si užít docela příjemnou zábavu se skvělým obsazením.
Brigitte Bardotová: Ikona Francie (TV film) (2009)
Milé připomenutí největší francouzské hvězdy všech dob sráží silně odfláknutý komentář. Ověřit si jména osob a jejich výslovnost v tom fofru asi nešlo. Zjistit, že film Viva Maria se nepřekládá jako Ať žije Maria, už se ale mohlo. Úplně nejvíc mě ale odrovnala hned úvodní informace sdělující, že BB se stala hvězdou v 50. letech 19. století. Úctyhodný věk!!!
Zelený sršeň (2011)
Zeleného sršně jsem si pustila proto, že moji milovaní bořiči mýtů věnovali testování věrohodnosti scén z tohoto filmu celý jeden díl a kousek dalšího. Čekání na odstřelený bagr a rozpůlené auto mi krátila velmi průměrná podívaná, kterou s přehledem válcuje námětově podobný Kick-Ass. Nejzábavnější jsou ty různé Katovy schopnosti, vynálezy a vychytávky a to jeho kafe vonělo až z obrazovky.
Zlatý pavouk (1956)
Nálepka krimi je podle mě trochu zavádějící. Aspoň já pod pojmem krimi očekávám detektivku a napětí. Tady sice šlo o krádež a dobový těžký zločin - šmelinu - ale z mého hlediska jde spíš o psychologický snímek než o krimi. Mladinká Jana Brejchová je roztomilá a mně osobně překvapilo, že první filmová role Květy Fialové nebyl Limonádový Joe.
Děvčátko, které bydlí na konci ulice (1976)
Film, z kterého mohlo mrazit, ale nemrazilo. Jako by cenzura nařídila upravit film pro promítání dětem. Ale malá Jodie Foster je kouzelná a to, jak má na všechno odpověď, prostě odzbrojující. Jen ty její vlasy, co je Martin Sheen tak chválil, mi připadaly jako ne moc povedená paruka.
Jurské komando (video film) (2008)
Největší problém byl film tady na databázi vůbec najít, protože Prima Cool ho uváděla pod názvem 100 mil. let př.n.l. Další problém byl vůbec ho dokoukat. Námět by to byl docela zajímavý, ale zpracování neuvěřitelně nudné. Takže největší zábavou bylo sledovat, jaké nelogičnosti tvůrci ještě vymyslí. Třeba: příroda před miliónem let vypadala úplně stejně jako nyní, navíc tam sem tam rostly podivně barevné plastové rostliny. Nebo: ti vědci, kteří se v roce 1949 vydali na neúspěšnou výpravu do pravěku, si nejspíš předtím zalétli do 21. století nakoupit nějaké oblečení, protože to, co měli na sobě, v roce 1949 nikde sehnat nemohli. No a ty strašlivé triky - filmová technika od cesty do pravěku někam pokročila - nebo ne? Odpad přesto nedávám, protože ten nápad, co se stane, když se přesun úplně nezdaří, mi za tu hvězdičku stál.
Superpolicajti z Miami (1985)
Neodolatelná komika Buda Spencera a Terence Hilla se tady někam vytratila a zůstal jen tuctový, ničím nezajímavý kriminální příběh.
Anglické jahody (2008)
Divné postavy, divné situace, divné dialogy, prostě celkově divný film. Jen ty písničky Tomáše Kluse jsou pěkné.
Poslední Mohykán (1992)
Naprosto famózní hudba, úchvatná krajina, skvělí herci, některé scény berou dech... Ale občas (zvlášť v první polovině filmu) se mi myšlenky někam zatoulaly a pletli se mi pánové v uniformách a parukách; to by se u pětihvězdičkového filmu stávat nemělo.
Víla (2011)
Pro mě to nebyla taková bomba jako Rumba, ale možná to bylo tím, že Rumbou u mě Fiona a Dom nasadili laťku setsakramentsky vysoko. Prostě už nefungoval ten moment překvapení. Takže některé gagy se mi zdály déjà vu a choreografie tance na střeše jako by z oka vypadla jejich rumbovým kreacím. Přesto je to ale pořád skvělá taškařice nabitá nápady a až Fiona s Domem natočí další film a Festival francouzského filmu ho zařadí do programu (nebo mohu doufat v uvedení do distribuce?), mají už teď v sále zaručenou dychtivou divačku.
Kopí osudu (TV film) (2010)
Totální slátanina plná nelogičností a opisující z kdečeho, ale když člověk vypne mozek, přestane se ptát proč a trochu přistoupí na jejich hru, je to celkem zábavné. Pravda, na filmu se mi spíš než nějaký příběh líbilo ono křížem krážem Německem a mám pocit, že si to Němci natočili hlavně proto, aby dokázali světu, že ta jejich země je taky hezká. Jako turistické PR působí perfektně a pár těch za hlavu přitažených záhad je jako bonus.
Operace Corned Beef (1991)
Zlatým věkem francouzské komedie podle mě byla 60. a 70. léta. Novější filmy už bývají na můj vkus příliš cholerické, ukřičené. To je případ i Operace Corned Beef. I když pro Jeana Rena to úplně neplatí, tomu stačí kamenný výraz v tváři. Celkově tuto komedii řadím k lepšímu průměru. Je tam pár hodně zábavných scén a je to zřejmě jediný film, kde vystupuje milenka manžela nositelky mikrofonu.
William a Kate (TV film) (2011)
Nebýt toho, že to dávali v den svatby, asi bych o tenhle film vůbec nezavadila. Herci byli dobře vybraní, svým předobrazům se celkem podobali. Jinak to byla takové dietní - nenadchlo, neurazilo.
Princ z Persie: Písky času (2010)
Fakt jsem nečekala, že se mi film podle počítačové hry bude líbit. Navíc, když nejsem hráč, a tudíž mě neovlivňují vzpomínky na úspěšně zdolané levely... Ale je to pěkná pohádka s krásným princem a krásnou princeznou a napínavým příběhem. A ta města připomínající papírové vánoční betlémy jim velmi ráda odpustím.
Zítra se bude tančit všude (1952)
odpad!Tenhle film jsem poprvé viděla jako malá holka, a to se mi kupodivu líbil (napínavé, dobře to dopadne...). Pak někdy v 90. letech v televizi: to jsem přemýšlela, jestli to má nebo nemá být parodie (samozřejmě nemá). Nedávno jsem si koupila DVD v Levných knihách a v jistých záchvatech masochismu si ho (po kouskách) pouštím. Přitom si skládám různé verze komentáře a až teď, při závěrečných titulkách, mám konečně sesumírovanou tu správnou myšlenku: Jaké štěstí, že naše vítězné vlajky rudé nevyletěly na stožáry světa!
Žut (1964)
Nejlepší mayovky točil Harald Reinl. U filmů natočených jinými režiséry se nemůžu zbavit pocitu neumělého napodobování. Všechno vypadá stejně, ale něco tomu chybí. Bavila jsem se, je tu napětí i humor tak jak má být, ale marně hledám to "něco". Pro příznivce Hadžiho Halefa Omara přidávám jeden bonbónek: http://www.youtube.com/watch?v=V-aVr92R-dQ
Carrie (1976)
Knihu jsem (zatím) nečetla, takže nemám srovnání, snad taky proto se mi film celkem líbil. Čekala jsem sice, že se budu víc bát, ale proměna ušlápnutého kačátka v plesovou labuť mě taky bavila. Dala bych víc prostoru fanatické matince, aby ji divák stihl ještě víc nenávidět. Fascinovala mě Sissy Spacek. Bylo jí v té době už 27, ale ve filmu vypadá na 16 a silně mi připomínala mladičkou Lenku Kořínkovou.
Král komiků (1963)
Vlasta Burian za to nemůže. Každý z těch uváděných filmů bych si z fleku pustila celý. I jako střihový program to celkem šlo, v podstatě výběr nejslavnějších scén. Ale neskutečně mě s*ala postava imitátora v podání Jiřího Štuchala. Měla jsem co dělat, abych film po 10 minutách nevypla. Proto to nízké hodnocení.
Tango (1993)
Vůbec ne protiženský film, i když se to na první pohled může zdát. Naopak, z toho filmu na mě čišela absolutní pohoda, a to se tam pořád mluví o zabíjení. Původně jsem nevěděla, do čeho jdu, ten disk mi padl do ruky náhodou. Jen jsem si říkala, že film, ve kterém hraje Philippe Noiret, nemůže být špatný. A byl to pěkný nářez. Vlastně svižně odsýpající road (a částečně air) movie s charismatickou hlavní mužskou trojkou v čele se zmíněným P. Noiretem ("Lékaři bez hranic - sestřičky bez kalhotek.") a pár skvělými epizodními postavami ("Nechcete mi udělat dítě? Mám dnes ovulační den.") 88 minut je málo, dám si to znovu!
Zemský ráj to napohled (2009)
Tu dobu jsem zažila (asi tak ve věku Martiných dcer) a ani takový hnidopich jako já tam nenašel moc chyb. Naopak, pěkně mě u toho mrazilo. Ano, vážení, ta doba byla taková - krutá i veselá zároveň.
Hlubina (2002)
Filmy o ponorkách mám celkem ráda, horory taky, ale tohle mě moc nebavilo a lekačky mě nelekaly.
Ostrov smrti (2003)
Pokud hodláte vstoupit do stavu manželského: 1. Zjistěte si pořádně, s kým máte tu čest, obzvlášť pokud jde o krátkou známost. 2. Nepřistupujte na líbánky na pustém ostrově, pokud to není váš dětský sen. 3. Pozor na soužití plavce a neplavce. 4. Nepouštějte si tento film. Pokud ideální život pro vás představuje samota na ostrůvku v jezeře uprostřed divočiny bez mobilního signálu, bez elektřiny, bez kabelové televize atd.: - Nepouštějte si tento film. Pro všechny ostatní: - Klidně si tento film pusťte. Ale pak si nestěžujte.
Duna (1984)
Zaprvé: Nemám ráda filmy, které se odehrávají převážně ve tmě. Zadruhé: Nemám ráda filmy, kde přemíra cizích/vymyšlených jmen ubírá na srozumitelnosti. Nicméně nemohu upřít jistou přitažlivost (mladý agent Cooper +).
Příliš velká šance (1984)
Nakonec to nebylo tak špatné, i když rozjezd byl poněkud zdlouhavý. Není to ani tak kriminálka, jde spíš o otázku viny - svědomí - trestu. A hraje v tom pan Lukavský!
O myších a lidech (1992)
Filmové adaptace jednoho z nejpůsobivějších románů, co jsem kdy četla, jsem se trochu bála (ano - Steinbeck je odpradávna moje slabost). Ale tohle se hodně povedlo. Menší výhradu mám k postavě Lennieho - v románu je to obr, ve filmu ale velikostně zapadá mezi ostatní chlapy. Ne - vyčítat Johnu Malkovichovi, že nenarostl do enormních rozměrů se nedá, zvlášť když mu tato role padla jako ulitá. Tady je to jednoznačně plná!
Letní strom (1971)
Velmi silný příběh, který ani po letech nemohu dostat z hlavy. Jen bych trochu poopravila zdejší obsah. Není pravda, že se Jerry rozhodl odejít bojovat do Vietnamu. Naopak, aby nemusel narukovat, snaží se dostat se do Kanady a získat kanadské občanství. Tím se ale staví do opozice proti svým rodičům, pro které jako pro bývalé přistěhovalce znamená americké občanství víc než život vlastního syna.
Náčelník Velký had (1967)
Do slova a do písmene velmi chudý příbuzný Vinnetoua, jako ostatně všechny východoneměcké indiánky. Jen ten Gojko Mitić, ten se pro roli indiánského bojovníka snad narodil. Ostatně u nás už několik generací bezpečně "ví", že právě takhle vypadá správný Indián. Za zmínku stojí choreografie indiánských rituálních tanců a svatební oděv Čingačgúkovy nevěsty, který září bělostí i po několika dnech zajetí. Ti Huroni holt znali tajemství čistoskvoucího prádla...
Bigbít (TV seriál) (1998)
Tenhle dokument určitě není absolutně dokonalý. Ale plný počet hvězd ode mne musí dostat už jenom proto, že JE.
Kráčející skála (2004)
Zaujaly mě pouze Rockovo svaly. Jinak nuda.