RedFree

Snímek spíše na hlubší zamyšlení. Trochu intošovina, ale dobrý.

Film je vystavěn na výborném ústředním příběhu plném nečekaných důmyslných scén a dějových zvratů, včetně dovedně implementovaných vedlejších mikro zápletek. Naprosto profesionální výkony dětských herců předčily i borce jako Ford a Kingsley. Celkové ideové poselství této cosmic story vyznívá velice povedeně a přitom bez nereálného patosu. Vyvedená Sci-Fi alternativa k Harry Potterovi a jeho eintopfovému fantasy, jenž na rozdíl od "Enderovy hry" postrádá skutečnou originalitu. To na co "Harry" potřeboval několik desítek hodin místy zvratkovitého filmového materiálu, zvládl Ender s elegancí a bravurou za necelé dvě hoďky. Dílo je výborným tipem pro zařazení do pomyslné povinné školní kinematografie. Je vkusně etický a moralizující, řemeslně celkově vynikající, a přitom velmi zábavný a vizuálně fascinující!

Slaboučká pohádka s matnými hereckými výkony a grafikou připomínající nevkusné německé pc hry z konce devadesátých let. Příběh též zcela debilní. Pár scén mě zaujalo, díky asociaci na romány Julesa Verna - vzducholoď, nekonečné ledové planiny a celková atmosféra sci-fi secese. Ani chvilkové zjevení dvou vynikajících herců, tedy Jacobiho a Leea, mě nepřiměje dát seriózní třetí hvězdu.

So much ado about shitting...Tak si to shrneme. První kapitolka s opičákama má své kouzlo. Strauss ve spojení s nekonečným vesmírem je pro mě nekonečné utrpení. Mluvící PC bych okamžitě zlikvidoval. PC je přece od toho, že poslouchá a pracuje, na žblebtání jsou na světě výlučně lidé. Pak jsem usnul. Druhý den jsem to z VHS pustil znovu...kofein a vrozená nespavost zaručili poctivé shlédnutí celého epopeje...celkem nic extra se ale nědělo. Nějaký ten obelisk a tak...věci, co známe třeba z Lovecrafta. Něco na způsob: zaujetí, nabuzení atmosféry neklidu a očekávání, zmatení, zklamání, znudění...a ejhle ho obelisk! Ale pozor! Tady bylo na konci obří mimino! To mě už ale skutečně vyděsilo a přivedlo k zamyšlení. Nikoliv však o vesmíru a původu lidstva.

Bombastická show plná překvapivých zvratů a vtipných originálních hříček. Zatímco Joker v podání Jacka Nicholsona byl nonšalantní dareba, kterému jsem tak trochu fandil, Ledgerův Joker je famozní mešuge ztělesňující spontání zlo bez emocí. Film celkově má po celou dobu skvělou atmosféru, nemá hluchá místa. Přes svou záměrně ponurou atmosféru je vizuálně velmi pestrý a nenudí ani chvíli. Drsné situace nejsou hyperbolizované ani patetické, zároveň nechybí komičnost a ani pár suchých hlášek z úst Batmana a jeho pomocníků nevyznívá tak trapně jak je bohužel u současných akčňáků zvykem. Jakákoliv scéna, kde se objeví Joker, patří do pokladnice akčího hororu. Scéna s Ledgerem opouštějícím v brzku detonující nemocnici patří k tomu nejšťavnatějšímu, co jsem na filmovém plátně viděl.

Dva roky prázdnin po americku. V tomto případě se ale jedná o velmi reálné vícevrstevné podobenství, kdy místy až mrazí. Film jsem viděl poprvé jako dítě a bavil jsem se náramně. Vlastně to ani nebylo šokující nebo kruté - taková každodenní prepubertální realita všedních dnů na dvorku ve školní družině. Narozdíl od výše zmíněného díla francouzského romanopisce má film i pointu a vede k zamyšlení.