Kuro no tesuto kaa představuje Masumurův velmi kritický pohled na oblast průmyslové špionáže, zde se konkrétně točící okolo dvou automobilových společností a jejich snahy vzájemně se trumfnout při vývoji nového sportovního vozu. Postupy obou týmů špiónů plných citově vyprázdněných mužů se od sebe svojí amorálností nijak neliší a v rámci jejich vzájemného souboje nenechává autor o svých rovnoměrně rozložených antipatiích nikoho na pochybách. Jejich konání není ovlivňované žádnou morálkou či spíše jakousi parodií na morálku plnou vzletných proslovů na téma věrnosti podniku či variací na účel světí prostředky a při snaze o získání informací se tak i milovaná dívka stává prostředkem vhodným k oslabení protivníka. Prázdnota jejich životů je zde vykreslena natolik odpudivě, že mi i po dvou dnech od dokoukání snímku uniká důvod závěrečných několika minut vyplněných náhlým prozřením jednoho z nich a následné spousty moralizujích řečí, které v kontextu předchozího realisticky působícího průběhu působí silně nepatřičně a nechtěně směšně, což zpětně nepříjemně naruší i působivost vyznění celého filmu. Nebýt tohoto zbytečného závěrečného twistu, šel bych s hodnocením pravděpodobně ještě výše. Silné 3*.
Velmi vydařená tragikomedie, ve které se rolník Purko snaží skrze možné i nemožné pokusy vydělat dost peněz na splacení dluhu neodbytnému exekutorovi. Motiv sehnání peněz zde propojuje jednotlivé, na sobě jinak nezávislé komické sekvence, kdy zejména ty s ďábelsky nenažraným prasátkem fungují na jedničku a minimálně jeho snaha o ožrání "památníku" během projevu poslance si zaslouží zařadit do panteonu nejlepších komických scén vůbec. Příběh odehrávající se na maličké vesnici plné rázovitých postaviček by mohl svádět k představě laskavé komedie ve stylu Na samotě u lesa a zhruba první hodinu k tomu i film inklinuje, aby ovšem od momentu příjezdu do velkoměsta přešel k sarkastickému výsměchu nad Purkovou hloupostí a v závěrečné scéně v hospodě už se vyloženě zle posmíval zaostalému vesnickému obyvatelstvu. Laskavosti je tak ve filmu pomálu, o to však vyznívá působivěji a rozhodně by si zasloužil větší pozornost, než které se mu u nás evidentně dostalo. Silné 4*.
Anglie, kolébka detektivního žánru, pro jednou vyprodukovala brak nejhoršího ražení, jež mě svou připitomělou zápletkou točící se okolo tajemných vražd přeživších členů jednoho vojenského pluku, co sloužil v Gallipoli, jedné závěti, která do jejich nezničitelného mužského přátelství vnese nepříjemný svár, a dcery nenáviděného člena, která se náhle zjeví, donutil několikrát nevěřícně kroutit hlavou. Slíbený mysteriózní prvek je do děje vnešen až v závěru, kdy je v rámci pátrání podniknuta seance za účelem výslechu mrtvé osoby, aby to vše bylo vzápětí stornováno a dovedeno k závěrečné, značně absurdní pointě. Po právu zapomenutý film, jenž zaujme maximálně malou rolí Borise Karloffa, který zde jako úlisný indický! právník působí jako zjevení tím, jak moc už zde vypadá jako Frankenstein.
Slušná parodie na upírské a mafiánské filmy, která k zesměšnění předloh využívá značně infantilní a eroticky zaměřený humor a odkazuje na tehdejší politickou situaci v Kubě. Ale i přes antikapitalistické zaměření by se z představy o letáku propagujícím Vampisun mohl poučit leckterý student věnující se marketingu a PR :-)
Roztomile braková detektivka, která by si ke zdejšímu žánrovému označení "mysteriózní" zasloužila doplnit ještě žánr komediální. O humor se zde stará nejen samotný Charlie Chan se svojí šišlavou angličtinou a laškováním s vrchním intendantem, ale zejména rasistický archetyp naivního a pověrčivého černošského sluhy, jehož humorné scénky zde mají načasování a údernost hodnou kvalitní grotesky (i na legračně zrychlený útěk dojde). Během krátké stopáže se člověk nestačí nudit a když zábavně pokleslou atmosféru doplní i vytříbený závěr s velmi vtipným odhalením pachatele, není co řešit a s klidem na duši mohu udělit slušné 4*.
Tematizace (ne)rozdílnosti lidí a zvířat, stírání sociálních rolí a rozpad osobnosti ve stádnosti společnosti zahalený v modrém oparu a doprovázený hudbou z Mozartovy Kouzelné flétny. Jako v každém správném surrealistickém díle zde na povrch prosákne nějaký ten incest, cituje se Bible a i ozvuky Freuda by se tu našly. Bohužel filmu chybí výraznější spojující linie, jedná se vlastně o spíše volně propojený sled tu méně, tu více zajímavých scén a i chudák Kinsky zde působí poněkud znuděně, takže i přes svou slabost pro podobnou filmovou oblast nemohu hodnotit lépe než za pouhé 2*.
Pitoreskní freska, která skrze dva příběhy a jedno intermezzo představuje 20.století jako jednu velkou a značně krvavou frašku, plnou zbytečného násilí a neposunující lidstvo ve svém vývoji v podstatě nikam dál a stále se jen plácající v neustávajícím přílivu zbytečného násilí. Obě dvě části filmu tvoří jakýsi protipól, kdy na jedná straně stojí absolutní autorita komunity v čele s jejím vrchním představitelem, která jednotlivce vybočujícího z řady vylučuje a explicitně trestá smrtí. Na straně druhé je pak naopak absolutní rozpad hodnot znázorněný děsivou anarchií na pohřbu, kdy neexistuje respekt k okolí a svébytná individualtia stojí nade vším. V obou případech to končí značně nadneseným násilím, avšak film se nestaví na jednu ani druhou stranu a obě situace znázorňuje se stejným znechucením. Oba případy se tak přes žánrovou nejednostnost vyjadřují skutečně k 20.století, ktere by se v rámci výpovědi dalo vnímat jako přechod od nacionálních vášní z počátku století k sobeckosti spotřební společnosti dnešní doby. Celé naše minulé století ve filmu dostává bez jakéholi pochybu nádech jedné dlouhé, nikdy nekončící noční můry, která začíná a končí zkázou z ruky člověka a která nenabízí do budoucna pražádnou naději na zlepšení. Nepříliš radostná vize...
Velmi praštěné, velmi bizarní, velmi barevné. Tři sourozenci pátrají ve snaze zmizet z podivné variace na Kyoto po zvláštním králíkovi, přičemž do toho zasahují tři vládci tohoto světa, mnich, kněz a démon. Odkazy na Alenku v říši divů jsou zjevné, potenciál na delší sérii a epileptický záchvat by tu byl, takže se snad někdy dočkám.
Kdo byl ze sledování tohoto paskvilu schopen pochopit, o co se tam vlastně jedná, nech mě laskavě informuje do pošty. Já totiž v té hromadě nesmyslů, nechutných scén a monstrózních bitek jakýchsi démonů žádný smysl neobjevil.
Bizarní, ovšem nijak zábavný film, který v improvizovaných scénách dává nový smysl zdejšímu žánrovému označení "rakovinotvorný art". Ač celým filmem prochází skupinka postav a z chaosu se v jeden moment i vynoří nová variace na úvodní scénu hádky zmateného taxikáře s neméně zmateným zákazníkem, jedná se vlastně pouze o nesourodý shluk scén, které až na jednu výjimku (muž v gorilí masce se holí, zapěje píseň a pokusí se o soulož s netečnou slečnou) nejen že nejsou schopny zaujmout samy o sobě, ale nefungují ani v rámci celku. Ten je navíc rozdroben dlouhými záběry například na dívku tančící na střeše domu v rytmu flamenga či jedoucí auto, jehož řidič se následně (naštěstí daleko od kamery) vyprázdní a i se svým vozem zmizí z "příběhu". Pokud to mělo zobrazovat nějakou hlubokou myšlenku, pak jsem jí nepochopil. Ostatně jako celý film.
Dead of Night byla britská televizní série s nadpřirozenou tématikou z produkce BBC vysílaná v roce 1972 na BBC2. Jednalo se o sedm 50 minutových epizod, z nichž se dochovaly pouhé tři. A Woman Sobbing (Paul Ciappessoni): Strašidelný dům v televizním podání aneb žena slýchává z poschodí vzlykání jiné ženy, zatímco manžel, děti i roztomilá au-pair ne. V ději zmíněný film a divadelní hra Plynové lampy zde hrají svou roli, ale v konečné podobě se tahle utahaná rozprava o krizi středního věku obou pohlaví vyvine poněkud jiným směrem. 2/5. Return Flight (Rodney Bennett): Příběh o pilotovi dopravního letadla, kterému se najednou začne prolínat skutečnost s jednou událostí z druhé světové války, sice chvílemi evokuje Twilight Zone, utahaností se ovšem vyrovná předchozí epizodě. Začínám si myslet, že ztráta zbylých čtyř dílů nebyla žádná velká škoda. 2/5. The Exorcism (Don Taylor): Nejzajímavější dochovaná epizoda, kde během vánoční večeře vypadne z ničeho nic proud. To ovšem je teprve začátek děsivých událostí té noci, kterými si musí dva manželské páry projít... Škoda zhruba 15 minutové vcelku nudné vysvětlovací scény, jinak se totiž jedná o povedenou variaci na subžánr Haunted Horrors, které by mohly mnohé současné horory gradaci atmosféry i působivost závěru pouze tiše závidět. 4/5
Neinovativní žánrový příspěvek, který nejen že do subžánru nepřináší nic nového, ale tradiční schémata není schopen zpracovat pořádně a i přes krátkou stopáž se vleče pomaleji než mumie zakopávající o svůj vlastní rubáš. Navíc obvyklé charaktery jsou představovány velmi nesympatickými herci (viz třeba Claire v podání vlkého snu každého nacisty) a i typické trestání racionálního chování a závěrečné odměnění nesmyslné odvahy je zde zpracováno otravněji než v jiných případech. Potěšila tak pouze uštěpačná manželka, evidentně znalá žánrových klišé, a brutální jednání pomstychtivého monstra, které své oběti likviduje zábavně krutými způsoby.
Vyloženě tromácká záležitost, která po úvodní kongeniální scéně ustrne v hlubokém průměru, který pouze v malých chvilkách projasňují s nadšením se svlíkající slečny, povedená syntetizátorová hudba připomínající legendární Goblin či zkoušky místní kapely The Tritons s kvalitními rockovými fláky. Ovšem na konec dojde na závěrečný souboj a v ten moment se film přesune do oblasti neskutečně zábavného guilty pleaseru vyrovnávající se i klasikám typu Vesmírní kanibalové či Monster High. V krátkosti, hlavní hrdina náhle vypadá jako hodně namakaný Pán šelem a v souboji plném drsně zaťatých výrazů a plácání pěstičkama kolem sebe se vrhne na gumové monstrum, které familiárně oslovuje Bob. Ten se navíc v první chvíli brání házením podivných gumových patvarů podezřele připomínajících chobotničky z druhého patra. Prostě náběh na kultovní scénu pouštěnou na veselých opileckých párty jako hrom, která se svojí zábavností vymyká jinak nepříliš zajímavému snímku. Lepší 2*.
Velmi zajímavý animovaný film na motivy básně Maurice Ogdena, ve které do města zavítá kat a postupem času, den za dnem, popravuje jednoho místního obyvatele za druhým až do momentu, kdy město zůstane prázdné. A nikdo během té doby v sobě nenajde dost odvahy k tomu, aby se mu postavil a zarazil jeho konání. Zdůrazňovat hlubší konotace příběhu myslím není nutné. Silné 4*.
Bizardní variace na Pro hrst dolarů či Yojimba, jak je komu libo, která tradiční zápletku obohacuje o nadsazenou komisovou estetiku, Shakespeara, Válku růží a určité prvky z Kill Billa (origin Krvavé Benten). Působí to sice mnohdy jako dort ukuchtěný pejskem a kočičkou, ale úroveň zábavy se naštěstí po většinu času drží na velmi vysoké úrovni. Jen škoda, že jako tradičně nejsympatičtejší a zároveň nejvíc cool postava musí bohužel nakonec zemřít. Silné 3*.
Velmi zábavná konverzační komedie vhodně šmrnclá detektivkou, kde samotný zamotaný případ a okolnosti s ním spojené slouží jen jako důvod k dalšímu hašteření hlavní dvojice. Ta je sama o sobě výtečně zvolená, skvěle k sobě pasuje a jejich slovní přestřelky jsou dobře namixovanou směsí vtipných hlášek, láskyplných urážek a vhodně zvolených rán pod pás. Výborně je to vidět hlavně u večírkové scény, kdy neustálé rojení lidí oba zvládají s noblesou správných alkoholiků. Když se k tomu připočte Asta, typický to archetyp zbabělého psa, a sympatické vyřešení případu u pro detektivky tradičního setkání všech podezřelých, tak se aspoň v mých očích jedná o velmi povedený film. Silné 4*.
Jeden z případů, kdy tvůrci hrubě neodhadli potenciál svého díla a zbytečně tak přesunuli původně výtečný seriál do oblasti šedého průměru. Koncept postavený na absurdních skečích, u kterých se člověku chce radostně volat, že dadaismus neskončil na konferenci ve Výmaru, ale stále žije, prostě není schopen utáhnout více než úvodních 13 epizod a prvotní nadšení se tak postupně mění v nezájem a otrávené zívání doprovázené oprávněným pocitem, že podobný vtip už se dříve objevil v lepší podobě. Vrchol zmaru pak přináší závěrečné epizody, kdy se v několika případech autoři snaží zahrát na vážnější notu, která k charakteru seriálu ale vůbec nesedí. Naštěstí se i v druhé polovině objevují povedené momenty a tudíž mohu ponechat hodnocení na lepších 3* s tím, že kdyby Nichijou skončilo 13. dílem, uvažoval bych i o maximálním počtu.
Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*.
Sympatický, ovšem kvalitativně nepříliš vyrovnaný povídkový film na motivy raných povídek Antona Pavloviče Čechova. Nezáživnost první (Ot nechego delat) a poslední povídky (Predlozheniye), obou režírovaných Sergei Solovyovem, bohatě vyrovnávají zbylé dva příběhy. V pořadí druhá, Nervy od Alexandera Sheina, představuje vtipně pojatou a povedeně vypointovanou historku o chlapíkovi, který nemůže v klidu usnout po večeru stráveným vyprávěním děsivých historek a provozováním spirituálního kroužku s přáteli, následující a zároveň nejpovedenější povídka, Mstitel od Andreie Ladynina, výborně využívá formu klasické grotesky u představ různých druhů pomsty, které by rád zhrzený manžel provedl nevěrné manželce a jejímu šamstrovi. Jako film na zkrácení dlouhého odpoledne to celkem fungovalo a tak v rámci možnosti hodnotím za lepší 3*.
Poslední léta Perestrojky spojené s rozkladem systému a celého obrovského sovětského bloku reflektované v bizardní surrealistické frašce, kdy celý život a vše okolo vypadá jako halucinace na tripu a kdy jakákoli absurdita je možná. Kouzelnický trik s rozříznutím osoby tak zde není pouhým trikem, nýbrž holou skutečností a tak když následně kouzelník/zloduch odpadne z důvodu požití ne zrovna malého množství alkoholu, obě oddělené části fungují nezávisle na sobě dál. Dále se tu objevují například mizejicí mrtvoly, prodej kusů letadel z blízkého letiště, zmatená KGB, trpaslíci, teleportace a závěrečná přestřelka vrcholící symbolickým, očistným letem balónu. Líbá se tu asfalt New Yorku a plakát Arnolda představuje jen jednu z několika ukázek fascinace západní spotřební společností. A i Háre Krišna si sem našlo cestu! Prostě underground (údajně poslední z doby existujícího SSSR) se vším všudy.
Jelikož se narozdíl od jistého zlého a cynického fyzika rád nechám unášet na vlnách nostalgie, tak ve mně nástup Indiany na scénu za doprovodu tradičního motivu vyloudil slastné "jůů". Bohužel podobných "jůů" momentů bylo příliš málo na zakrytí absolutně nepovedeného záporáka, oproštění akčních scén od nadsázky, díky čemuž ovšem vyniká jejich nerealistická přepálenost, či zbytečně dlouhou, zejména v závěru i přes přemíru akce se táhnoucí stopáž. Navíc ani snaha o napodobení třetího dílu nahrazením vztahu Indyho s otcem Indyho se synem nefunguje jak by měla, což je škoda zejména s ohledem na povedené Shiovo vynoření se a následnou scénu v baru zakončenou stylovou honičkou, která představuje vrchol celého snímku. Ač je mi to líto, nyní se domnívám, že hrdinný archeolog měl raději odejít na odpočinek už po poslední křížové výpravě a nekazit si renomé podobně odfláklým návratem na filmovou scénu.
Mystifikační dokument, kde je ovšem následovník Nikola Tesly Robert Golka a jeho projekt elektřiny zdarma přístupné pro všechny využit čistě jako prostředek pro kritiku kapitalistického systému, znázorněného hamižným Energy Czarem v podání Williama S.Burroughse(!!!), který ignoruje snahu o zlepšení životních podmínek všech obyvatel a na jejich úkor preferuje obohacení několika mála bezskrupulózních jedinců. Čistá zajímavost, bluesově laděné songy ve stylu Toma Waitse složil John Giorno. Lepší 3*.
Čistá, nekoncentrovaná roztomilost, která mě donutila přemýšlet nad sebou ve velmi nečekané rovině. Jak moc totiž musím být úchylný, když se dokážu zamilovat do animovaného poníka?
Ningen no džoken ve mně po poslední části zanechalo velice rozporuplný dojem. Na jednu stranu musím smeknout před monumentálním rozsahem celku, na druhou stranu nemohu zakrýt rozpaky, které ve mně určité prvky zanechaly. Ale hezky popořadě. V první řadě je třeba zmínit, že přímo s válkou se divák setká až na konci druhého filmu, do té doby válka tvoří jen šum odehrávajícím se kdesi za rohem, který život hrdinů zasahuje pouze nepřímo skrze rozkazy dostávané odkudsi shora. První dva filmy se orientují na jiné aspekty válečných útrap, jednak na nelidské zacházení s válečnými vězni zneužívanými k práci v dole, jednak na tristní výcvik nově narukovaných vojáků a jejich vykořisťování "mazáky". Tím vším postupně prochází hlavní hrdina Kaji, v prvním případě v roli toho, kdo se naplněn ideály snaží o zlepšení podmínek vězňů, v druhém případě naopak se ocitá v roli jednoho z vojáků a bojuje o zlepšení situace zezdola. Zejména v prvních dvou třetinách prvního filmu je dobře znázorněné Kajiho neustálé narážení při střetu s realitou, kdy se snaží o aplikaci humanistických myšlenek v prostředí, které tomu ani zdaleka nepřeje, na kolektiv lidí, kteří mu věřit odmítají. Jeho snaha o spravedlnost za všech okolností navíc dostává ránu i v podobě zoufalého jednání China, jenž naneštěstí představuje až do konce celé epopeje jedinou zajímavější vedlejší postavu procházející aspoň nějakým vývojem. Bohužel od momentu popravy vězňů a silně nerealisticky působícího přerušení nastává konec i s vývojem samotného Kajiho, který od této chvíle přestává býti Kajim pochybujícím, Kajim snažícím se skloubit ideály s realitou, ale nadále pokračuje ve své cestě s přesvědčením pevným jak skála, o kterou se až na jednu výjimku následující události okolo pouze tříští a jeho pohled na svět už nemají šanci nijak ovlivnit. A jelikož vedlejší postavy, ať už se jedná o Michiko, která postupně filmové plátno vyklízí a stává se pouhým nezřetelným obrazem v dáli, ke kterému se lze upínat, či třeba Teradu s jeho náhlým přerodem z nacionalisty v Kajiho přívržence, sami o sobě nejsou dostatečně zajímavé pro udržení pozornosti, zvýrazňuje se tak role samotného ideologického sdělení, které se nám silně levicový a protiválečně smýšlející Kobayashi snaží sdělit. (Komentář ve výstavbě, nyní jsem na jeho dokončení příliš líný)
Sherlock Holmes jako ulízaný maminčin mazánek potkává oheň chrlící dinosaury a řeší záhadu lodi stažené do moře obří krakaticí, aby si to na konci rozdal v souboji balón versus železný drak poháněný párou s Iron Manem. Mnohem zajímavější než samotný film je otázka, jaké drogy při tvorbě svých "klenotů" pánové z Asylumu berou, tohle nikdo střízlivý vymyslet nemůže...
Skrze analogii s ovocem dorůstajícím na stromě vyjádřená marnost generační vzpoury, kdy se pošetilé mládí ve své snaze odlišit se od starších bezhlavě vrhá do světa a podle toho to taky dopadá. Neslavně. Silné 3*.
Hravou formou znázorněná nenažranost průmyslového "pokroku", který deformuje za pomocí úplatků život jednoho poklidně žijícího zemědělce. Dnes by se to dalo pouštět i jako varování před výkupy půdy státem pod heslem veřejného zájmu, což je v naší době bohužel prachsprostý eufemismus pro lobby stavebních či jiných společností...
Ano, Subjektivova výtka vztahující se k repetitivnosti a z toho plynoucí podobnosti seriálů alá A Channel je nepochybně legitimní, přesto pro mě není v tomto případě nijak důležitá. Podstatné pro mě bylo, že jsem si všechny postavy a jejich vzájemné blbnutí hned od počátku zamiloval a prožíval jejich drobné starosti a každodenní střetávání s úsměvem na rtech a zvědavým očekáváním toho, co mi přinese další díl. Možná za to může má slabost pro slice of anime, možná má prozatimní neznalost v komentářích často zmiňovaného Sketchbooku či Azumangy, ale já byl po celou dobu spokojen a klidně bych přivítal i další pokračování.
Slušný pohádkový příběh, který sice nahrazuje tradiční zvířátka či malé děti elektronickými spotřebiči, ale až na několik vtipů s tím nijak nepracuje a pohybuje se v obvyklých žánrových kolejích. Kromě standartní adorace přátelství a odvahy se zde ovšem divák dočká i zjištění, tak odlišného od postojů současné spotřební společnosti, že kvalitně fungující staré spotřebiče mohou díky nostalgii uživatele s přehledem porazit i moderní multifunkční přístroje a zabránit mu tak v nákupu nového zboží. Jak nemilé zjištení pro firmy, zakládající svůj profit na neustálém nátlaku na uživatele, aby modernizoval pravidelným utrácením težce vydělaných peněz za nepotřebné, ovšem módní předměty... Aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, tak musím zmínit, že Subjektiv pouze na základě zvuků linoucích se z mého počítače tuto interpretaci předpokládal dříve, než se dala vyčíst ze samotného snímku. Kdybych to zde nedoplnil, tak by byl jinak hrozně nespokojený a chtěl by mi určitě zvýšit nájem, zrůda!
Krátké anime o neustále umírajícím učiteli jménem Spelunker, jenž je svou poetikou a stylem humoru celkem podobné v současné době vycházejícímu Nichijou. Děj se skládá z kraťoučkých, vzájemně nesouvisejících skečů, které jsou tu více, tu méně vtipné (častější případ) a točících se povětšinou kolem opakujících se učitelových úmrtí a následných ožití. To vše je zaobaleno v dosti podprůměrné animaci a doplněno o velmi odpornou píseň k openingu (zato ending je celkem povedený). Slušné 2*.
Moje komentáře
Kuro no tesuto kaa (1962)
Kuro no tesuto kaa představuje Masumurův velmi kritický pohled na oblast průmyslové špionáže, zde se konkrétně točící okolo dvou automobilových společností a jejich snahy vzájemně se trumfnout při vývoji nového sportovního vozu. Postupy obou týmů špiónů plných citově vyprázdněných mužů se od sebe svojí amorálností nijak neliší a v rámci jejich vzájemného souboje nenechává autor o svých rovnoměrně rozložených antipatiích nikoho na pochybách. Jejich konání není ovlivňované žádnou morálkou či spíše jakousi parodií na morálku plnou vzletných proslovů na téma věrnosti podniku či variací na účel světí prostředky a při snaze o získání informací se tak i milovaná dívka stává prostředkem vhodným k oslabení protivníka. Prázdnota jejich životů je zde vykreslena natolik odpudivě, že mi i po dvou dnech od dokoukání snímku uniká důvod závěrečných několika minut vyplněných náhlým prozřením jednoho z nich a následné spousty moralizujích řečí, které v kontextu předchozího realisticky působícího průběhu působí silně nepatřičně a nechtěně směšně, což zpětně nepříjemně naruší i působivost vyznění celého filmu. Nebýt tohoto zbytečného závěrečného twistu, šel bych s hodnocením pravděpodobně ještě výše. Silné 3*.
Pánem na jeden den (1983)
Velmi vydařená tragikomedie, ve které se rolník Purko snaží skrze možné i nemožné pokusy vydělat dost peněz na splacení dluhu neodbytnému exekutorovi. Motiv sehnání peněz zde propojuje jednotlivé, na sobě jinak nezávislé komické sekvence, kdy zejména ty s ďábelsky nenažraným prasátkem fungují na jedničku a minimálně jeho snaha o ožrání "památníku" během projevu poslance si zaslouží zařadit do panteonu nejlepších komických scén vůbec. Příběh odehrávající se na maličké vesnici plné rázovitých postaviček by mohl svádět k představě laskavé komedie ve stylu Na samotě u lesa a zhruba první hodinu k tomu i film inklinuje, aby ovšem od momentu příjezdu do velkoměsta přešel k sarkastickému výsměchu nad Purkovou hloupostí a v závěrečné scéně v hospodě už se vyloženě zle posmíval zaostalému vesnickému obyvatelstvu. Laskavosti je tak ve filmu pomálu, o to však vyznívá působivěji a rozhodně by si zasloužil větší pozornost, než které se mu u nás evidentně dostalo. Silné 4*.
Unholy Night, The (1929)
Anglie, kolébka detektivního žánru, pro jednou vyprodukovala brak nejhoršího ražení, jež mě svou připitomělou zápletkou točící se okolo tajemných vražd přeživších členů jednoho vojenského pluku, co sloužil v Gallipoli, jedné závěti, která do jejich nezničitelného mužského přátelství vnese nepříjemný svár, a dcery nenáviděného člena, která se náhle zjeví, donutil několikrát nevěřícně kroutit hlavou. Slíbený mysteriózní prvek je do děje vnešen až v závěru, kdy je v rámci pátrání podniknuta seance za účelem výslechu mrtvé osoby, aby to vše bylo vzápětí stornováno a dovedeno k závěrečné, značně absurdní pointě. Po právu zapomenutý film, jenž zaujme maximálně malou rolí Borise Karloffa, který zde jako úlisný indický! právník působí jako zjevení tím, jak moc už zde vypadá jako Frankenstein.
¡Vampiros en La Habana! (1985)
Slušná parodie na upírské a mafiánské filmy, která k zesměšnění předloh využívá značně infantilní a eroticky zaměřený humor a odkazuje na tehdejší politickou situaci v Kubě. Ale i přes antikapitalistické zaměření by se z představy o letáku propagujícím Vampisun mohl poučit leckterý student věnující se marketingu a PR :-)
Black Magic (1944)
Roztomile braková detektivka, která by si ke zdejšímu žánrovému označení "mysteriózní" zasloužila doplnit ještě žánr komediální. O humor se zde stará nejen samotný Charlie Chan se svojí šišlavou angličtinou a laškováním s vrchním intendantem, ale zejména rasistický archetyp naivního a pověrčivého černošského sluhy, jehož humorné scénky zde mají načasování a údernost hodnou kvalitní grotesky (i na legračně zrychlený útěk dojde). Během krátké stopáže se člověk nestačí nudit a když zábavně pokleslou atmosféru doplní i vytříbený závěr s velmi vtipným odhalením pachatele, není co řešit a s klidem na duši mohu udělit slušné 4*.
Zoo zéro (1979)
Tematizace (ne)rozdílnosti lidí a zvířat, stírání sociálních rolí a rozpad osobnosti ve stádnosti společnosti zahalený v modrém oparu a doprovázený hudbou z Mozartovy Kouzelné flétny. Jako v každém správném surrealistickém díle zde na povrch prosákne nějaký ten incest, cituje se Bible a i ozvuky Freuda by se tu našly. Bohužel filmu chybí výraznější spojující linie, jedná se vlastně o spíše volně propojený sled tu méně, tu více zajímavých scén a i chudák Kinsky zde působí poněkud znuděně, takže i přes svou slabost pro podobnou filmovou oblast nemohu hodnotit lépe než za pouhé 2*.
Zbogum na dvadesetiot vek (1998)
Pitoreskní freska, která skrze dva příběhy a jedno intermezzo představuje 20.století jako jednu velkou a značně krvavou frašku, plnou zbytečného násilí a neposunující lidstvo ve svém vývoji v podstatě nikam dál a stále se jen plácající v neustávajícím přílivu zbytečného násilí. Obě dvě části filmu tvoří jakýsi protipól, kdy na jedná straně stojí absolutní autorita komunity v čele s jejím vrchním představitelem, která jednotlivce vybočujícího z řady vylučuje a explicitně trestá smrtí. Na straně druhé je pak naopak absolutní rozpad hodnot znázorněný děsivou anarchií na pohřbu, kdy neexistuje respekt k okolí a svébytná individualtia stojí nade vším. V obou případech to končí značně nadneseným násilím, avšak film se nestaví na jednu ani druhou stranu a obě situace znázorňuje se stejným znechucením. Oba případy se tak přes žánrovou nejednostnost vyjadřují skutečně k 20.století, ktere by se v rámci výpovědi dalo vnímat jako přechod od nacionálních vášní z počátku století k sobeckosti spotřební společnosti dnešní doby. Celé naše minulé století ve filmu dostává bez jakéholi pochybu nádech jedné dlouhé, nikdy nekončící noční můry, která začíná a končí zkázou z ruky člověka a která nenabízí do budoucna pražádnou naději na zlepšení. Nepříliš radostná vize...
Kyousougiga (video film) (2011)
Velmi praštěné, velmi bizarní, velmi barevné. Tři sourozenci pátrají ve snaze zmizet z podivné variace na Kyoto po zvláštním králíkovi, přičemž do toho zasahují tři vládci tohoto světa, mnich, kněz a démon. Odkazy na Alenku v říši divů jsou zjevné, potenciál na delší sérii a epileptický záchvat by tu byl, takže se snad někdy dočkám.
Amon: Devilman mokushiroku (video film) (2000)
odpad!Kdo byl ze sledování tohoto paskvilu schopen pochopit, o co se tam vlastně jedná, nech mě laskavě informuje do pošty. Já totiž v té hromadě nesmyslů, nechutných scén a monstrózních bitek jakýchsi démonů žádný smysl neobjevil.
Bang Bang (1971)
Bizarní, ovšem nijak zábavný film, který v improvizovaných scénách dává nový smysl zdejšímu žánrovému označení "rakovinotvorný art". Ač celým filmem prochází skupinka postav a z chaosu se v jeden moment i vynoří nová variace na úvodní scénu hádky zmateného taxikáře s neméně zmateným zákazníkem, jedná se vlastně pouze o nesourodý shluk scén, které až na jednu výjimku (muž v gorilí masce se holí, zapěje píseň a pokusí se o soulož s netečnou slečnou) nejen že nejsou schopny zaujmout samy o sobě, ale nefungují ani v rámci celku. Ten je navíc rozdroben dlouhými záběry například na dívku tančící na střeše domu v rytmu flamenga či jedoucí auto, jehož řidič se následně (naštěstí daleko od kamery) vyprázdní a i se svým vozem zmizí z "příběhu". Pokud to mělo zobrazovat nějakou hlubokou myšlenku, pak jsem jí nepochopil. Ostatně jako celý film.
Dead of Night (TV seriál) (1972)
Dead of Night byla britská televizní série s nadpřirozenou tématikou z produkce BBC vysílaná v roce 1972 na BBC2. Jednalo se o sedm 50 minutových epizod, z nichž se dochovaly pouhé tři. A Woman Sobbing (Paul Ciappessoni): Strašidelný dům v televizním podání aneb žena slýchává z poschodí vzlykání jiné ženy, zatímco manžel, děti i roztomilá au-pair ne. V ději zmíněný film a divadelní hra Plynové lampy zde hrají svou roli, ale v konečné podobě se tahle utahaná rozprava o krizi středního věku obou pohlaví vyvine poněkud jiným směrem. 2/5. Return Flight (Rodney Bennett): Příběh o pilotovi dopravního letadla, kterému se najednou začne prolínat skutečnost s jednou událostí z druhé světové války, sice chvílemi evokuje Twilight Zone, utahaností se ovšem vyrovná předchozí epizodě. Začínám si myslet, že ztráta zbylých čtyř dílů nebyla žádná velká škoda. 2/5. The Exorcism (Don Taylor): Nejzajímavější dochovaná epizoda, kde během vánoční večeře vypadne z ničeho nic proud. To ovšem je teprve začátek děsivých událostí té noci, kterými si musí dva manželské páry projít... Škoda zhruba 15 minutové vcelku nudné vysvětlovací scény, jinak se totiž jedná o povedenou variaci na subžánr Haunted Horrors, které by mohly mnohé současné horory gradaci atmosféry i působivost závěru pouze tiše závidět. 4/5
Mummy's Shroud, The (1967)
Neinovativní žánrový příspěvek, který nejen že do subžánru nepřináší nic nového, ale tradiční schémata není schopen zpracovat pořádně a i přes krátkou stopáž se vleče pomaleji než mumie zakopávající o svůj vlastní rubáš. Navíc obvyklé charaktery jsou představovány velmi nesympatickými herci (viz třeba Claire v podání vlkého snu každého nacisty) a i typické trestání racionálního chování a závěrečné odměnění nesmyslné odvahy je zde zpracováno otravněji než v jiných případech. Potěšila tak pouze uštěpačná manželka, evidentně znalá žánrových klišé, a brutální jednání pomstychtivého monstra, které své oběti likviduje zábavně krutými způsoby.
Rock 'n' Roll Nightmare (1987)
Vyloženě tromácká záležitost, která po úvodní kongeniální scéně ustrne v hlubokém průměru, který pouze v malých chvilkách projasňují s nadšením se svlíkající slečny, povedená syntetizátorová hudba připomínající legendární Goblin či zkoušky místní kapely The Tritons s kvalitními rockovými fláky. Ovšem na konec dojde na závěrečný souboj a v ten moment se film přesune do oblasti neskutečně zábavného guilty pleaseru vyrovnávající se i klasikám typu Vesmírní kanibalové či Monster High. V krátkosti, hlavní hrdina náhle vypadá jako hodně namakaný Pán šelem a v souboji plném drsně zaťatých výrazů a plácání pěstičkama kolem sebe se vrhne na gumové monstrum, které familiárně oslovuje Bob. Ten se navíc v první chvíli brání házením podivných gumových patvarů podezřele připomínajících chobotničky z druhého patra. Prostě náběh na kultovní scénu pouštěnou na veselých opileckých párty jako hrom, která se svojí zábavností vymyká jinak nepříliš zajímavému snímku. Lepší 2*.
Hangman, The (1964)
Velmi zajímavý animovaný film na motivy básně Maurice Ogdena, ve které do města zavítá kat a postupem času, den za dnem, popravuje jednoho místního obyvatele za druhým až do momentu, kdy město zůstane prázdné. A nikdo během té doby v sobě nenajde dost odvahy k tomu, aby se mu postavil a zarazil jeho konání. Zdůrazňovat hlubší konotace příběhu myslím není nutné. Silné 4*.
Nemilosrdný střelec (2007)
Bizardní variace na Pro hrst dolarů či Yojimba, jak je komu libo, která tradiční zápletku obohacuje o nadsazenou komisovou estetiku, Shakespeara, Válku růží a určité prvky z Kill Billa (origin Krvavé Benten). Působí to sice mnohdy jako dort ukuchtěný pejskem a kočičkou, ale úroveň zábavy se naštěstí po většinu času drží na velmi vysoké úrovni. Jen škoda, že jako tradičně nejsympatičtejší a zároveň nejvíc cool postava musí bohužel nakonec zemřít. Silné 3*.
Thin Man, The (1934)
Velmi zábavná konverzační komedie vhodně šmrnclá detektivkou, kde samotný zamotaný případ a okolnosti s ním spojené slouží jen jako důvod k dalšímu hašteření hlavní dvojice. Ta je sama o sobě výtečně zvolená, skvěle k sobě pasuje a jejich slovní přestřelky jsou dobře namixovanou směsí vtipných hlášek, láskyplných urážek a vhodně zvolených rán pod pás. Výborně je to vidět hlavně u večírkové scény, kdy neustálé rojení lidí oba zvládají s noblesou správných alkoholiků. Když se k tomu připočte Asta, typický to archetyp zbabělého psa, a sympatické vyřešení případu u pro detektivky tradičního setkání všech podezřelých, tak se aspoň v mých očích jedná o velmi povedený film. Silné 4*.
Nichijō (TV seriál) (2011)
Jeden z případů, kdy tvůrci hrubě neodhadli potenciál svého díla a zbytečně tak přesunuli původně výtečný seriál do oblasti šedého průměru. Koncept postavený na absurdních skečích, u kterých se člověku chce radostně volat, že dadaismus neskončil na konferenci ve Výmaru, ale stále žije, prostě není schopen utáhnout více než úvodních 13 epizod a prvotní nadšení se tak postupně mění v nezájem a otrávené zívání doprovázené oprávněným pocitem, že podobný vtip už se dříve objevil v lepší podobě. Vrchol zmaru pak přináší závěrečné epizody, kdy se v několika případech autoři snaží zahrát na vážnější notu, která k charakteru seriálu ale vůbec nesedí. Naštěstí se i v druhé polovině objevují povedené momenty a tudíž mohu ponechat hodnocení na lepších 3* s tím, že kdyby Nichijou skončilo 13. dílem, uvažoval bych i o maximálním počtu.
Alois Nebel (2011)
Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*.
Semejnoye schastye (1970)
Sympatický, ovšem kvalitativně nepříliš vyrovnaný povídkový film na motivy raných povídek Antona Pavloviče Čechova. Nezáživnost první (Ot nechego delat) a poslední povídky (Predlozheniye), obou režírovaných Sergei Solovyovem, bohatě vyrovnávají zbylé dva příběhy. V pořadí druhá, Nervy od Alexandera Sheina, představuje vtipně pojatou a povedeně vypointovanou historku o chlapíkovi, který nemůže v klidu usnout po večeru stráveným vyprávěním děsivých historek a provozováním spirituálního kroužku s přáteli, následující a zároveň nejpovedenější povídka, Mstitel od Andreie Ladynina, výborně využívá formu klasické grotesky u představ různých druhů pomsty, které by rád zhrzený manžel provedl nevěrné manželce a jejímu šamstrovi. Jako film na zkrácení dlouhého odpoledne to celkem fungovalo a tak v rámci možnosti hodnotím za lepší 3*.
Dom pod zvyozdnym nebom (1991)
Poslední léta Perestrojky spojené s rozkladem systému a celého obrovského sovětského bloku reflektované v bizardní surrealistické frašce, kdy celý život a vše okolo vypadá jako halucinace na tripu a kdy jakákoli absurdita je možná. Kouzelnický trik s rozříznutím osoby tak zde není pouhým trikem, nýbrž holou skutečností a tak když následně kouzelník/zloduch odpadne z důvodu požití ne zrovna malého množství alkoholu, obě oddělené části fungují nezávisle na sobě dál. Dále se tu objevují například mizejicí mrtvoly, prodej kusů letadel z blízkého letiště, zmatená KGB, trpaslíci, teleportace a závěrečná přestřelka vrcholící symbolickým, očistným letem balónu. Líbá se tu asfalt New Yorku a plakát Arnolda představuje jen jednu z několika ukázek fascinace západní spotřební společností. A i Háre Krišna si sem našlo cestu! Prostě underground (údajně poslední z doby existujícího SSSR) se vším všudy.
Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008)
Jelikož se narozdíl od jistého zlého a cynického fyzika rád nechám unášet na vlnách nostalgie, tak ve mně nástup Indiany na scénu za doprovodu tradičního motivu vyloudil slastné "jůů". Bohužel podobných "jůů" momentů bylo příliš málo na zakrytí absolutně nepovedeného záporáka, oproštění akčních scén od nadsázky, díky čemuž ovšem vyniká jejich nerealistická přepálenost, či zbytečně dlouhou, zejména v závěru i přes přemíru akce se táhnoucí stopáž. Navíc ani snaha o napodobení třetího dílu nahrazením vztahu Indyho s otcem Indyho se synem nefunguje jak by měla, což je škoda zejména s ohledem na povedené Shiovo vynoření se a následnou scénu v baru zakončenou stylovou honičkou, která představuje vrchol celého snímku. Ač je mi to líto, nyní se domnívám, že hrdinný archeolog měl raději odejít na odpočinek už po poslední křížové výpravě a nekazit si renomé podobně odfláklým návratem na filmovou scénu.
Energy and How to Get It (1981)
Mystifikační dokument, kde je ovšem následovník Nikola Tesly Robert Golka a jeho projekt elektřiny zdarma přístupné pro všechny využit čistě jako prostředek pro kritiku kapitalistického systému, znázorněného hamižným Energy Czarem v podání Williama S.Burroughse(!!!), který ignoruje snahu o zlepšení životních podmínek všech obyvatel a na jejich úkor preferuje obohacení několika mála bezskrupulózních jedinců. Čistá zajímavost, bluesově laděné songy ve stylu Toma Waitse složil John Giorno. Lepší 3*.
Můj malý Pony: Přátelství je magické (TV seriál) (2010)
Čistá, nekoncentrovaná roztomilost, která mě donutila přemýšlet nad sebou ve velmi nečekané rovině. Jak moc totiž musím být úchylný, když se dokážu zamilovat do animovaného poníka?
Lidský úděl 5.: Přeskočit smrt (1961)
Ningen no džoken ve mně po poslední části zanechalo velice rozporuplný dojem. Na jednu stranu musím smeknout před monumentálním rozsahem celku, na druhou stranu nemohu zakrýt rozpaky, které ve mně určité prvky zanechaly. Ale hezky popořadě. V první řadě je třeba zmínit, že přímo s válkou se divák setká až na konci druhého filmu, do té doby válka tvoří jen šum odehrávajícím se kdesi za rohem, který život hrdinů zasahuje pouze nepřímo skrze rozkazy dostávané odkudsi shora. První dva filmy se orientují na jiné aspekty válečných útrap, jednak na nelidské zacházení s válečnými vězni zneužívanými k práci v dole, jednak na tristní výcvik nově narukovaných vojáků a jejich vykořisťování "mazáky". Tím vším postupně prochází hlavní hrdina Kaji, v prvním případě v roli toho, kdo se naplněn ideály snaží o zlepšení podmínek vězňů, v druhém případě naopak se ocitá v roli jednoho z vojáků a bojuje o zlepšení situace zezdola. Zejména v prvních dvou třetinách prvního filmu je dobře znázorněné Kajiho neustálé narážení při střetu s realitou, kdy se snaží o aplikaci humanistických myšlenek v prostředí, které tomu ani zdaleka nepřeje, na kolektiv lidí, kteří mu věřit odmítají. Jeho snaha o spravedlnost za všech okolností navíc dostává ránu i v podobě zoufalého jednání China, jenž naneštěstí představuje až do konce celé epopeje jedinou zajímavější vedlejší postavu procházející aspoň nějakým vývojem. Bohužel od momentu popravy vězňů a silně nerealisticky působícího přerušení nastává konec i s vývojem samotného Kajiho, který od této chvíle přestává býti Kajim pochybujícím, Kajim snažícím se skloubit ideály s realitou, ale nadále pokračuje ve své cestě s přesvědčením pevným jak skála, o kterou se až na jednu výjimku následující události okolo pouze tříští a jeho pohled na svět už nemají šanci nijak ovlivnit. A jelikož vedlejší postavy, ať už se jedná o Michiko, která postupně filmové plátno vyklízí a stává se pouhým nezřetelným obrazem v dáli, ke kterému se lze upínat, či třeba Teradu s jeho náhlým přerodem z nacionalisty v Kajiho přívržence, sami o sobě nejsou dostatečně zajímavé pro udržení pozornosti, zvýrazňuje se tak role samotného ideologického sdělení, které se nám silně levicový a protiválečně smýšlející Kobayashi snaží sdělit. (Komentář ve výstavbě, nyní jsem na jeho dokončení příliš líný)
Sherlock Holmes: Záhada potopené lodi (video film) (2010)
odpad!Sherlock Holmes jako ulízaný maminčin mazánek potkává oheň chrlící dinosaury a řeší záhadu lodi stažené do moře obří krakaticí, aby si to na konci rozdal v souboji balón versus železný drak poháněný párou s Iron Manem. Mnohem zajímavější než samotný film je otázka, jaké drogy při tvorbě svých "klenotů" pánové z Asylumu berou, tohle nikdo střízlivý vymyslet nemůže...
Gravitáció (1984)
Skrze analogii s ovocem dorůstajícím na stromě vyjádřená marnost generační vzpoury, kdy se pošetilé mládí ve své snaze odlišit se od starších bezhlavě vrhá do světa a podle toho to taky dopadá. Neslavně. Silné 3*.
Zem (1966)
Hravou formou znázorněná nenažranost průmyslového "pokroku", který deformuje za pomocí úplatků život jednoho poklidně žijícího zemědělce. Dnes by se to dalo pouštět i jako varování před výkupy půdy státem pod heslem veřejného zájmu, což je v naší době bohužel prachsprostý eufemismus pro lobby stavebních či jiných společností...
A Channel (TV seriál) (2011)
Ano, Subjektivova výtka vztahující se k repetitivnosti a z toho plynoucí podobnosti seriálů alá A Channel je nepochybně legitimní, přesto pro mě není v tomto případě nijak důležitá. Podstatné pro mě bylo, že jsem si všechny postavy a jejich vzájemné blbnutí hned od počátku zamiloval a prožíval jejich drobné starosti a každodenní střetávání s úsměvem na rtech a zvědavým očekáváním toho, co mi přinese další díl. Možná za to může má slabost pro slice of anime, možná má prozatimní neznalost v komentářích často zmiňovaného Sketchbooku či Azumangy, ale já byl po celou dobu spokojen a klidně bych přivítal i další pokračování.
Malý toaster (1987)
Slušný pohádkový příběh, který sice nahrazuje tradiční zvířátka či malé děti elektronickými spotřebiči, ale až na několik vtipů s tím nijak nepracuje a pohybuje se v obvyklých žánrových kolejích. Kromě standartní adorace přátelství a odvahy se zde ovšem divák dočká i zjištění, tak odlišného od postojů současné spotřební společnosti, že kvalitně fungující staré spotřebiče mohou díky nostalgii uživatele s přehledem porazit i moderní multifunkční přístroje a zabránit mu tak v nákupu nového zboží. Jak nemilé zjištení pro firmy, zakládající svůj profit na neustálém nátlaku na uživatele, aby modernizoval pravidelným utrácením težce vydělaných peněz za nepotřebné, ovšem módní předměty... Aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, tak musím zmínit, že Subjektiv pouze na základě zvuků linoucích se z mého počítače tuto interpretaci předpokládal dříve, než se dala vyčíst ze samotného snímku. Kdybych to zde nedoplnil, tak by byl jinak hrozně nespokojený a chtěl by mi určitě zvýšit nájem, zrůda!
Spelunker Sensei (video film) (2011)
Krátké anime o neustále umírajícím učiteli jménem Spelunker, jenž je svou poetikou a stylem humoru celkem podobné v současné době vycházejícímu Nichijou. Děj se skládá z kraťoučkých, vzájemně nesouvisejících skečů, které jsou tu více, tu méně vtipné (častější případ) a točících se povětšinou kolem opakujících se učitelových úmrtí a následných ožití. To vše je zaobaleno v dosti podprůměrné animaci a doplněno o velmi odpornou píseň k openingu (zato ending je celkem povedený). Slušné 2*.