Logicomix

Druhý díl Duny je lepší než část úvodní. Ukazuje se, že “atmosférický” režisér zvládne i svižnější vyprávění. I jako fanda knihy větřinu scénáristických rozhodnutí dokážu respektovat. Paradoxně to, čeho jsem se nejvíce bál, totiž milostná linka, fungovalo nejlépe. Předloha je totiž velmi vážná až neživotná, ale papír to snese. Film potřebuje trochu víc civilnosti. A tu ústřední milenecký pár dodal. Zvláště chci pochválit zpracování některých scén. Ono převést nekonkrétní imaginaci autora předlohy na plátno není legrace a tvůrcům se to povedlo( jízda na červu, voda života). Technickou vytříbenost snad ani zmiňovat nemusím. Jsem zvědavý na finále, protože Spasitele Duny považuji za nejslabší část knižní  série (ale musím si to zase přečíst). Každopádně Duna 2 je dobrý film, který si na rozdíl od jedničky rád pustím i doma.

Tak nevím, vlastně je to velmi průměrné, ale slupnul jsem jako malinu. Každopádně se nenechte odradit prvním dílem, který je slabší. Je to neinvenční ale jinak zcela kompetentní K-drama.

Tenhle korejský retro seriál ze sportovního prostředí je překvapivě dospělé K-drma. Odehrává se totiž na pozadí v podstatě státního krachu Jižní Koreje v 90. letech, řeší se tam finanční problémy, šikana, tělesné tresty, 11. září a celkově je to na poměry žánru velmi uměřené. Navíc některá scenáristická řešení mě zaujala. Takže doporučuji.

Co jsem je nedávno objevil, jsem fanda K-dramat, ale tohle mi úplně nesedlo. Toho "má mě rád, nemá mě rád" bylo trochu moc. Ještě, že to má jen 10 dílů.

Po formální stránce je tento film velice konzervativní. Tedy alespoň ve srovnání s jinými Nolanovými projekty. Vizuálně to nemělo šanci být tak strhující jako třeba počátek. Samotná látka je na zpracování velice obtížná a to z několika důvodů: Filmové médium není dobré na demonstrace intelektuálních procesů. Filmaři si samozřejmě pomáhání různými vizuálními triky, ale pouze (více či méně úspěšně) bojují v prohrané bitvě. Také postava hlavního hrdiny není tak kladná jako třeba Alan Turing.. Jednoduše proto, co film sám tematizuje - že sestrojení atomové bomby není bezesporná věc. Třetí problém je nejzávažnější. Podobné snímky mívají jakýsi bod pochopení. To platí pro díla jako Čistá duše nebo Kód Enigmy, ale jestli vás napadnou i další. V Oppenheimerovi jsem takový moment hledal marně. Film se nezaměřil tolik na samotné vynalézání, jako na průvodní pletichy. Přesto to byl právě závěr filmu odehrávající se až po válce, který mě, proti mé vůli, docela strhl. Vlastně ani nevím proč, takže to muselo být nějaké filmové voodoo slavného režiséra.

Některé věci, jsou prostě nejlepší napoprvé. A tak nepřekvapí, že se nový Avatar v mých očích nemůže vyrovnat tomu původnímu. Technologicky vás neohromí, příběh není tak archetypální jako tenkrát a starší oko divákovo je kritičtější než před léty. Snad i proto mě nový počin Jamese Camerona zpočátku nějak neuchvátil. Ale s přesunem do nového prostředí vodního světa jsem byl přece jen zajat a užíval  si Cameronův Nationa Geographic na steroidech se všemi těmi majestátními tvory, jejichž inspirace velrybami je  příliš očividná až do toho detailu, že jsou zde loveni pro jakousi vzácnou látku která prodlužuje život a tato látka je zjevně obdobou legendární ambry - vzácného velrybího produktu, který byl ceněn v parfumerii. Je zjevné, že se vyze režiséra v čase mění, protože třeba o unobtaniu zde nepadne ani slovo. Ale, možná nám jen autor chce ukázat v každém díle jiný způsob plundrování přírody. Jako ekologická fantazie na mě nový Avatar působí dobře. Jako ekologická agitka už poněkud hůře.  Ačkoliv jsou totiž všichni na Pandoře děti Evy, tak se zdá, že ostatní zvířata  jsou našim přerostlým šmoulům jaksi samozřejmě k dispozici i pro velmi nebezpečné akce. Získávají tak v očích diváka poněkud instrumentální charakter. A údajně filozofující velryby s reakční dobou Entů? Vážně? Navi nežijí v souladu s přírodou - příroda se všemožně snaží žít v souladu s Navi. Příběh který se točí kolem záchrany rodiny hlavního hrdiny, pak až na drobné výjimky nic překvapivého nenabízí. Jádrem je vztah otce a mladšího syna, který musí najít cestu ze stínu staršího bratra a získat otcovo uznání. Vzdor těmto výtkám je  Avatar 2 dobrý film, který se vyplatí vidět v kině, protože i přes poměrně dlouhou stopáž a nekončící finále nikdy neztratil mou pozornost a doručil řemeslně zvládnutý spektákl.

Po dlouhé době film, kterému nemohu nic vytknout. Skvělý jednoduchý příběh, vynikající herecké výkony a suverénní režie, která spolu s dobrou výpravou obaluje kostru kvalitního scénáře masem, podobně jako dobrá melodie vynikne ještě více, pokud ji doplní výborná rytmika a velkorysé aranžmá.

Měl jsem nulová očekávání, takže jsem nebyl zklamaný. Když přijmete to, že jde o "ahistorický malofilm," dostanete neškodnou výplachovku. Tolik diskutovaná výprava byla za mě v pořádku. Je mi celkem jedno, jestli to za ty peníze mohlo vypadat lépe. To si pan Jákl musí vyřešit se svými investory. Víc mi vadil překotný střih, který měl zakrýt absenci choreografie bojových scén. Ale, jak už to bývá, nejslabší byl samotný příběh. Ano, nejde o historické drama, ale dost pochybuji, že se v kostelech opravdu zpívalo "Kdož sú boží bojovníci" a zmínka o občanech (v dabingu) by vytrhla z imerze asi každého. Vím, že diskuze o charakteru husitského hnutí je stále živá, ale snad už i odpůrci husitů, kteří je mají skoro za bandity, budou souhlasit, že šlo jistě o náboženské hnutí. Jáklův Žižka se bohužel blíží spíše tomu Vávrovu ochránci chudých. A to je škoda. Otázkou zůstává, zda má cenu točit takovéto "filmy na půli cesty": příliš ambiciózní na komorní drama a zároveň příliš komorní na opravdu epický velkofilm jako je třeba Gladiátor. Ten je také blbý jak auto bláta, ale snadno mu to odpustíte, protože je to opravdu monstrózní a zábavný spektákl. Pro srovnání doporučím vaší pozornosti komorní historické drama .Královský omyl (1968)

Velmi příjemný film s pěknou přírodou a jednoduchým příběhem. V závěrečném bossfightu šlo na můj vkus vše trochu moc hladce a pochopení vesmírné technologie mladou indiánkou bylo lepší než moje. Dobré vysvědčení pro ni. Horší pro mne. Jen Arnold a spol. teď vypadají trochu neschopně. Ale možná jen tenhle predátor prostě nebyl nelepší ze třídy:-)  Každopádně doufám,  že i další tvůrci pochopí, že nepotřebujeme dlouhé, ale dobré filmy.

Návrat k slavné značce po mnoha letech je vždycky risk, který hrozí trapností. Tom a spol to ovšem celkem zvládli. Nový Top Gun samozřejmě není žádný zázrak scenáristiky, ale hranici trapnosti (v rámci žánru “odpočinková ptákovina”) výrazně překročí jen jednou. A vzhledem k tomu, že je tato hloupá sekvence setup pro solidní finále, lze to přejít. Konflikt mezi hlavními hrdiny je trochu umělý. Největším zklamáním jsou pro mě nakonec samotné letecké scény. Konkrétně sterilní kamera. Starý Top Gun měl zrno. Bojové scény v tomto filmu vás kvůli velké ostrosti snímání prostě za srdce nevezmou.