Qualdezar

Pro mě nejlepší díl - z celé serie nejvíce rozvíjí jak se Luke stáva rytířem Jedi pod vedením zenového mista Jody a zjištuje podstatu vesmíru stojícím na metafyzické dualitě temné a světlé strany síly s níž je jeho osud spojen dávným proroctvím (komu to prosím vás zní jako sci-fi? :-) - viz žánrová odbočka níže... Starou trilogii ale jinak beru jako celek a jako celek je mojí nejoblíbenější filmovou záležitost celého mého života. Čím jsem starší, tím více si Star Wars cením. Příbeh archetypálně nadčasový, vliv Cambelova studia mýtů a archetypů je zde vidět krásně, stejně jako vliv pulpu (Pricezna z Marsu a jakékoliv Sword and Planet anyone?). Já miluji fantasy pulp a analytickou psychologii, která má tolik co říct k významu mýtů (z jejichž archetýpů Cambel vycházel) a tento film tyto prvky krásně spoluje v romantický a atmosférický celek jako žádne jiné dílo. Vliv na kulturu i moderní kinematografii nesporný, což jen potvrzuje jak nadčasové mýtické archetypy zachycené v tomto filmu jsou, jedno jestli formovali příběhy před tisící lety nebo je zformovali ve 20. století. Žánrová odbočka: Pokud se někdo dohaduje jestli je to sci-fi nebo fantasy, odpověd zní, jedná se mýtus vyprávěný moderním jazykem (v rovině sci-fi x fantasy tedy spíše fantasy - jak se vyvolený prosťáček skrze souboj dobra a zla stane hrdinou a naplní svůj osud, neřeší se tu žádné společnské dopady technologického vývoje na společnost, ani nic podobného, vesmír, kosmické lodě atd. jsou jen kulisy, které určite neurčují žánr ).

Neakční, klasické sci-fi k zamyšlení. Vypráví o příchodu mimozemšťanů, kteří se opravdu nepodobají lidem nejen vzhledem ale i způsobem uvažování a řečí. Jak s nimi navázat kontakt, aby lidstvo přislo na to, proč přišli a zda jsou pro nás nebezpeční. Jak něco takového zjistíte, když druhá strana třeba koncept nebezpečí ve svém uvažování nemá. Celá pointa filmu vychází z lingvistické teorie, podle které jakýkoliv jazyk odráží způsob myšlení společnosti, která jej stvořila. Jakýkoliv jazyk, který se učíme, přeprogramovává náš mozek takovým způsobem, že způsob myšlení, který je v něm obsažen, se stává součástí myšlení člověka, který jej opravdu ovládl. Kdo jiný by mohl problém vyřešit, než lingvista. Spoiler: Celý tento motiv filmu chytře vyjadřuje ve formě palidnromu (v jazykovědě je palindrom forma slova nebo slovního psojení, které se zepředu i zezadu čte stejně) - film se na princip palindormu přímo odkazuje když hrdinka mluví o jménu své dcery, která zároveň symbolizuje prvni náznak prolinání minulosti a budoucnosti. Jelikož pro mimozemšťany neexistuje lineární čas a jelikož se snaží hlavní hrdinka naučit jejich jazyk, musí zákonitě s ním i příjmout jejich způsob uvažovaní (časově nelineární) a tak se celá dějová linie nakonec stane palindromem, kde minulost a budoucnost splyne a příčina se stává následkem a naopak. Velmi chytré :-)

Rozhodně jeden z nejlepších a nejchytřejších filmů poslední doby. Je to tak dobrý, chytrý a fungující koktejl, že si obhájí svou volnou interpretaci originálního mýtu před nenáročným divákem i intelektuálem (pokud divákův postoj zůstane otevřený, prostý předsudků a povrchního snobismu - ano, film neodpovídá původní předloze, ale když se člověk zamyslí proč, zjistí že to není z neschopnosti autora, ale vědomě s hlubším záměrem)... Temné fantasy, které spojuje atmosferické mýtické vyobrazení dobra a zla v duchu nejlepšího a ponurého sword and sorcery s postmoderním překračováním žánru. Podobně jako podceňovaný Sucker Punch, na první pohled vypadá jako prvoplánová akčňárna bez hlubšího uměleckého nebo příběhového přesahu. A i na této úrovní dokáže nadprůměrně pobavit. Ve hloubce však velmi inteligentní a koncepčně promyšlený film, který navzdory sve gangsta formě prokazuje úctu svému zrdojovému materiálnu, ač ji projevuje moderním jazykem.... Rychlost střihu odděluje evropské a americké pojetí filmu již dlouhou dobu. Je hodně režisérů jdoucích cestou rychlého střihu, ale jen málo z nich jej dokáže využít nějakým sofistikovanějším způsobem aby to bylo i něco více než jen snaha udržet pozornost moderního diváka tím nejpřímočařejším způsobem. Guy Ritchie je v tomto mistr a spojil používání střihu kreativním způsobem se svým osobitým rukopisem. Střih v jeho pojetí spoluvytváří originální způsob vyprávění a není pouze adrenalinovou dávkou pro pozornost diváka. Paradoxně spojíte-li tuto stylovou rovinu s experimetnálním vyprávěnám mýtu heistovým způsobem, opřeným o flashbacky a místy polospolehlivého vypravěče (přesto však s mýticko okoltní symbolikou a zároveň dokážete rychlými střihy v akčních dialozích vykreslovat psychologické hloubky mýtického boje dobra a zla klasického křesťanského mýtu), vznikne koláž tak osobitá, originální a přesto funkční, že svou inovativností jasně obhajuje své právo zdrojový materiál vyprávět postmoderním způsobem.