Tomboy působí nesmírně přirozeně a autenticky, režisérka má evidentně cit pro pozorování svého okolí. Z velké části filmu sálá určité vnitřní napětí, protože Lauřina podivná hra na kluka nemůže dlouho vydržet bez odhalení Nakonec to ale tak nějak vyšumí do ztracena, jelikož onen základní poznatek, že něco tak zásadního jako pohlaví před ostatními neutajíte (alespoň pokud mají být vaši budoucí spolužáci), musí být každému divákovi jasný už před začátkem úvodních titulků.
Náročný, pomalý a stylisticky hodně monotónní film. Ovšem některé scény, dialogy či samotné výjevy jsou opravdu skvělé. Ale osobně jsem rád, že někdo zkusil udělat drogový film bez všelijakých klipových serepetiček, které mají navozovat subjektivní užití drog. On je to konec konců příběh dealera, takže ten chladný pohled zvenčí k tomu docela sedne.
"Drugs are so baaad!" Možná kdyby si dal J.J. radši pár jointů a vrhnul se rovnou na další Star Trek, tak bychom byli ušetřeni téhle pitomě odvyprávěné naivní kraviny.
Pokud jde o Dextera, tak čistých 5* si zaslouží jen první sezona, která je na poli současného drama seriálu výjimečná. Další dvě sezony jsou stále velmi dobré. Čtvrtá ještě nadprůměrná. Ale pátá už začíná vařit z vody a spíše recykluje nejdůležitější motivy z předchozích sérií... Podívat se na šestou už tak nemám chuť.
Spíš než jako zlodějská komedie vypadá "Tower Heist" jako utopický sen o pomstě obyčejného člověka na bohatém a proradném makléři jakožto ikoně reprezentující zlo v levicovém vidění světa. Postava Bena Stillera tedy odpovídá moderní verzi Robina Hooda, který zde vede amatérskou sebranku, jež má ovšem stejně jako zálesáčtní zbojínící patřičnou dávku kuráže... Po komediální stránce ale "Tower heist" příliš neoslňuje. Ovšem, opravdu se dalo od rutinéra Ratnera a dvou vyhaslých hlavních hvězd čekat více?
O lásce možná, ale taky trochu o stalkingu. Podle mě může být ten klučina rád, že si neodseděl pár let v chládku, a on místo toho ještě brečí, že si ho ta ženská pozve domu a nechá ho na sebe sahat... Čili, nelíbí se mi, že z někoho, kdo rozvíjí takovou aktivitu se tu dělá oběť, byť se jedná o ťunťu, který není až tak moc nebezpečný (ve smyslu, že by sledovanou ženu napadl fyzicky).
Hlavní hrdina tohohle filmu většinu stopáže pouze někde stojí (popřípadě sedí) a vykecává se, tudíž se téměř nehýbe, a tak je to celé hrozně moc nedynamické a nudné. Velkou část soundtracku navíc tvoří jihokorejské popové cajdáky, které znějí asi jako zamilované písničky od Backstreet Boys, prostě děs. Takže dokoukat to dokonce vyžaduje určitou morální sílu. A těch pár povedených vtípků a dobrých vizuálních nápadů na tom nic nemění.
Samozřejmě bych se nedivil, kdyby tenhle filmv Srbsku chtěli někteří lidé zakázat, ale vždyť je to v podstatě výtečná akční komedie. Místy se to dokonce nebojí citovat takové klasiky jako jsou Žhavé výstřely!
Ne že by ten film byl emocionálně úplně chladný, ale protože nemáme možnost nahlédnout do nitra hlavní postavy a víme, že jeho počínání nemá v reálném světě šanci dopadnou dobře, tak nám může být ukradené, jak to s ním nakonec dopadne. À l'origine navíc postrádá i nějaký dílčí moment překvapení (to že "Philippe" ve městě zůstane je zřejmé už z názvu) a tak nám zbývá poněkud odměřená, ale velmi pěkně nasnímaná etuda o podvodníčkově boji s větrnými mlýny. Ovšem to je nakonec lepší než laciné ždímání diváckých emocí. 7/10.
Takhle nějak by to dneska zřejmě natočil Ed Wood. Nebetyčná blbost, která redefinuje pojem přehrávající herec. Šílenost, kde lítá vzduchem tolik bizarních hlášek, že by to zamotalo hlavu i Johnu Matrixovi z Komanda. Těžko říct, jestli je příhodnější ohodnotit to 5* nebo odpadem...
Nenapravitelní se hrozně nepřirozeně snaží o jakousi nadsazenou stylizaci do komedie ve stylu animovaných grotesek, což ve výsledku působí 1) dost děsivě, protože některé ty psí kusy jsou životu nebezpečné; 2) dost hloupě, protože dělá z postav autorit/dospělých kreatury pitomců, jež se nechají napálit zcela banálními triky... Navíc je ten film hrozně amorální. Nejen že se ústřední parta studentů snaží za každou cenu krutě přechytračit svoje učitele, ale ještě navíc je v tom podporují jejich rodiče a někdy se dokonce snaží podvést mezi sebou navzájem. Přesto se všichni nakonec spolu rádi zasmějí. Já teda moc ne. 3/10.
Přehlídka oplzlostí a nechutností všeho druhu plná deklamovaného (a nevkusně špatného) herectví, poplatná svojí hippie éře. Svým způsobem to předběhlo dobu, protože to svou ujetostí připomíná odpoledne strávené nad internetovými videi z kategorie Fůůůj, až na to, že to má jednotný "estetický rámec"... Svérázný smysl pro humor Růžovým plameňákům rozhodně upřít nejde, schopnost šokovat nepřipravené jedince taky ne.
Vrcholně debilní (meta)film, který si sice dělá srandu z hloupých sériových hororů, ale přitom sám patří mezi ně. Snad všechny postavy se chovají tak hloupě až to bolí. Nejvíce pak ta která odhaluje závěrečný twist, v němž v dvouminutovém dojemném proslovu vysvětluje svoje motivace. Na to, že se o ně opírá celý ten obrovský masakr, jsou ale směšně odfláknuté a těžko uvěřitelné. Vřískoty nikdy nebyly moc strašidelné, ale (v počátcích) působily aspoň trochu svěže a vtipně. Teď už se můžeme smát spíš jen tomu, jaké bizarní způsoby zabíjení nožem vymýšlejí.
Lepší než první Pusher. Mikkelsenův Tonny je mnohem zajímavější postava než zcela nepragmaticky se chovající Frank z prvního filmu. Ten svým zjevem sice působil jako docela chytrý chlapík, ale choval se jak splašená husa, a tak bylo nesnadné sledovat film s tak rozporuplnou hlavní postavou. V druhém Pusherovi je mnohem lehčí přilnout k Tonnymu jako k tragickému "hrdinovi", protože kolem sebe má auru černé ovce rodiny a věčného smolaře. Navíc mnohem lépe poznáme jeho rodinné a společenské zázemí, a tak se Pusher II tak trochu přesouvá od černého gangsterského filmu k sociálnímu (drogovému) dramatu, aniž by ale i první zmíněný žánr přišel zkrátka.
Hrozně moc statický film, ve kterém sledujeme strmý pád postavy, kterou vlastně ani pořádně nepoznáme. A jeho závěrečný akt křesťanského odpuštění nemůže zakrýt ohromnou sobeckost, se kterou proplouval příběhem. Ledaže by součástí prožitku bylo i to, abychom my jako diváci prominuli i jemu... Ovšem Keitelovo odevzdání se roli je famózní. 5/10.
Celkem vlastně nic moc. Většina postav se velkou část filmu chová jako pitomci, až to vypadá jako nějaká krutá satira na maloměšťáckou zabedněnost (určitě doma nechám v klídku na půdě 5 podezřelých kokonů). Strašidelné to moc není a většina vtipů vyplývá z toho že se zlé / legrační potvůrky oblékají a chovají jako lidi. Celkově takové to standardní americké řemeslo. 5/10.
Je to vlastně jenom další z řady předvídatelných disneyovských příběhů, kde vás občas může rozčilovat ta dvourozměrnost jejich světa, ale ve svém žánru se jeví jako natolik skvěle odvedená práce, že té pohádce divák v několika momentech (hlavně druhé půli) celkem snadno a na dlouho podlehne a podvolí se... Muzikálové výstupy až na jeden jsou ale celkem nic moc. 7/10.
"Bufallo '66" je výborně napsaný film, který má (navzdory stížnostem zdejších uživatelů na svou pomalost) poměrně dost hravou stylistickou stránku. Kromě dominantních statických frontálních záběrů je obohacen o kabaretně laděné výstupy, "zpomalovačky" či oříznutý obraz. Ve scéně rodinné večere dokonce série frontálních záběrů vytváří pocit dezorientace v prostoru (a času), přičemž je docela zábavné odhalit princip toho, jak to funguje...Nikterak hluboko pod tím vším pak tkví zamyšlení nad tím, jak moc nás ovlivňují osudové okamžiky a dny našich životů nebo spíš právě to, jak se k jejich výsledkům umíme postavit. A konec filmu je krásný a přesto nepůsobí otravně přesládle, i když v něm sladkost jako chuť hraje důležitou roli.
Proti stereotypům o problémových Arabech se tady bojuje skrze stereotypy o zlých bohatých blonďácích, takže je to celkem hloupý film, vzhledem k žánru snad naštěstí ne příliš nebezpečný. Jinak je to taková obyčejná tuctová rodinná komedie. 50%.
28 let předtím než Sophie Marceau hrála v "LOL" postavu matky, si střihla roli dcery teenagerky, která zažívá první lásku. Ty filmy jsou si v lecčems podobné, byť ve "Večírek" pojednává přece jenom o mladších dětech. Zároveň se věnuje více a lépe postavám rodičů, a tak zdařile balancuje na hraně mezigenerační války, byť zde toto téma hraje menší roli než v novějším "LOL." I přes svoji nenucenou vtipnost je ale "Večírek" až moc ucajdaným filmem. Může za to hlavně ústřední hudební motiv, a vůbec celý ten příšerně nasládlý soundtrack. Takže ve výsledku o něco slabší než LOL, ale rozhodně bude zajímavé zhlédnout obě díla a porovnat Marceau jako dceru a matku.
Komedie, v které není téměř nic vtipné, snad až s výjimkou neutuchajícího fetiše v české popkultuře 80. let. Ale i její užití se nakonec topí ve smutném podtónu filmu, který se v průběhu děje stává dominantním... Jenže to není ani dobré drama. Jakákoliv sdílnost zde vychází naprázdno, neboť i přes herecké schopnosti Budaře a Krajča jsou (všechny) důležité postavy příliš přestylizované, umělé a neživotné. Proto i těch několik obstojných hlášek působí tak hrozně divně... Navíc je "Hrubeš a Mareš" i ze stylistického hlediska hrozně nezajímavý a nudný... A to jsem od toho nečekal skoro nic.
Ve Faktótu sice platí, že hlavní hrdina = vypravěč, takže bychom měli zažít pocit podobný čtení Bukowskiho knih. Ale film vypadá spíše jakoby byl vyprávěn z pohledu třetí osoby, takže výsledek je nakonec taková pomalá melancholie nad destruktivní sílou chlastu. Bukowskiho postřehy však nepostrádá. Takže jo:-)
Film je sledem neustálého opakování několika deklamativně pronášených vět, které mají vysvětlit, že v revoluci se nikdy nesmí usnout na vavřínech. Dospělí Severokorejci evidentně hereckou techniku nulové přirozenosti a maxima křečovitých úsměvů zvládají, ale na dětech lze zpozorovat, že to chce pořádný trénink, aby to nebylo úplně k smíchu. Takže Severokorejští herci jsou svým způsobem špička.
Bruce Campbell si staví pomník? Umí si ze sebe dělat šprýmy, natočí film, který si je dobře vědom sám sebe (a celého podloubí Brucovy kariéry), ale jako celek to vypadá jakoby ho natočili jeho největší fanoušci. Přitom ho režíroval on sám. Znamená to snad, že je Bruce Campbell svůj největší fanoušek? :-D
Tvůrci "Braku" se tak enormně snažili nacpat do svého filmu všechny možné odkazy a citace jiných děl a jejich tvůrců (a taky hromadu písniček) až z toho vznikl takový naducaný slepenec, který vypráví úplně o ničem. Kdyby byl alespoň pořádně vtipný a nesnažil se některými scénami a jejich hudebním doprovodem tvářit, že občas buduje nějaký příběh a charaktery postav, byl by "Brak" alespoň sympatickým pokusem o komedii plnou popkulturních odkazů.
Hrozně moc mi tu chybí důslednější vysvětlení historického kontextu, který je evidentně důležitý. Proč film obsahuje kupříkladu scénu z politického zákulisí s Idou Aminem, když se nedozvíme její význam. Podobných nejasností by se ale našlo více. Proto před zhlédnutím doporučuji alespoň zběžné nahlédnutí do Aliho životopisu nebo si něco přečíst o důležitých historických událostech 60. a 70. let. 7/10.
Skvěle poskládaná sestava herců ve vedlejších (a cameo) rolích ještě nedělá dobrý film... Stokrát viděné schéma cesty člověka za poznáním opravdových hodnot bohužel postrádá jakékoliv ozvláštnění. Několikrát tu krystalizuje intenzivní vnitřní rozpor, jako třeba když je hlavní hrdina zděšen z dívek, které "ujíždějí" na současném pop-rockovém hitu, ale k navození nálady se používá výhradně tohoto typu skladeb. Možná i proto "Orange County" vypadá jakoby film o teenagerech točili tatíkové v nejlepších letech jako bezpečný dárek pro své pubertální děti... A na to kolik se zde vyskytuje střelených postav, je tu opravdu dobrých vtipů jako šafránu a to komedii řádně ubírá na plnosti.
Peep Show vypadá tak trochu jako kdyby se Irvine Welsh rozhodl psát scénář k sitcomu, který se neodehrává v prostředí společenské spodiny. Kvůli vysoké míře subjektivity (typické pro jeho knihy), jíž se nám dostává skrze pohledy a hlavně vnitřní monology obou hlavních postav, umí být "Peep Show" opravdu ostré v intimní mezilidské rovině. Přitom ale rozhodně nepostrádá humor a nebojí se vytvářet absurdní situace. Sledovat "Peep Show" je tedy jako dívat se na opravdový život loserů (tedy nikoliv asociálů á la IT Crowd apod.) s patřičnou dávkou sitcomové nadsázky....A konec konců forma té subjektivity je natolik neotřelá, že si zaslouží poklonu za odvahu dělat věci jinak.
Moje komentáře
Tomboy (2011)
Tomboy působí nesmírně přirozeně a autenticky, režisérka má evidentně cit pro pozorování svého okolí. Z velké části filmu sálá určité vnitřní napětí, protože Lauřina podivná hra na kluka nemůže dlouho vydržet bez odhalení Nakonec to ale tak nějak vyšumí do ztracena, jelikož onen základní poznatek, že něco tak zásadního jako pohlaví před ostatními neutajíte (alespoň pokud mají být vaši budoucí spolužáci), musí být každému divákovi jasný už před začátkem úvodních titulků.
Dealer (2004)
Náročný, pomalý a stylisticky hodně monotónní film. Ovšem některé scény, dialogy či samotné výjevy jsou opravdu skvělé. Ale osobně jsem rád, že někdo zkusil udělat drogový film bez všelijakých klipových serepetiček, které mají navozovat subjektivní užití drog. On je to konec konců příběh dealera, takže ten chladný pohled zvenčí k tomu docela sedne.
Super 8 (2011)
"Drugs are so baaad!" Možná kdyby si dal J.J. radši pár jointů a vrhnul se rovnou na další Star Trek, tak bychom byli ušetřeni téhle pitomě odvyprávěné naivní kraviny.
Dexter (TV seriál) (2006)
Pokud jde o Dextera, tak čistých 5* si zaslouží jen první sezona, která je na poli současného drama seriálu výjimečná. Další dvě sezony jsou stále velmi dobré. Čtvrtá ještě nadprůměrná. Ale pátá už začíná vařit z vody a spíše recykluje nejdůležitější motivy z předchozích sérií... Podívat se na šestou už tak nemám chuť.
Mistrovský plán (2011)
Spíš než jako zlodějská komedie vypadá "Tower Heist" jako utopický sen o pomstě obyčejného člověka na bohatém a proradném makléři jakožto ikoně reprezentující zlo v levicovém vidění světa. Postava Bena Stillera tedy odpovídá moderní verzi Robina Hooda, který zde vede amatérskou sebranku, jež má ovšem stejně jako zálesáčtní zbojínící patřičnou dávku kuráže... Po komediální stránce ale "Tower heist" příliš neoslňuje. Ovšem, opravdu se dalo od rutinéra Ratnera a dvou vyhaslých hlavních hvězd čekat více?
Krátký film o lásce (1988)
O lásce možná, ale taky trochu o stalkingu. Podle mě může být ten klučina rád, že si neodseděl pár let v chládku, a on místo toho ještě brečí, že si ho ta ženská pozve domu a nechá ho na sebe sahat... Čili, nelíbí se mi, že z někoho, kdo rozvíjí takovou aktivitu se tu dělá oběť, byť se jedná o ťunťu, který není až tak moc nebezpečný (ve smyslu, že by sledovanou ženu napadl fyzicky).
Aneun yeoja (2004)
Hlavní hrdina tohohle filmu většinu stopáže pouze někde stojí (popřípadě sedí) a vykecává se, tudíž se téměř nehýbe, a tak je to celé hrozně moc nedynamické a nudné. Velkou část soundtracku navíc tvoří jihokorejské popové cajdáky, které znějí asi jako zamilované písničky od Backstreet Boys, prostě děs. Takže dokoukat to dokonce vyžaduje určitou morální sílu. A těch pár povedených vtípků a dobrých vizuálních nápadů na tom nic nemění.
Za nepřátelskou linií (2001)
Samozřejmě bych se nedivil, kdyby tenhle filmv Srbsku chtěli někteří lidé zakázat, ale vždyť je to v podstatě výtečná akční komedie. Místy se to dokonce nebojí citovat takové klasiky jako jsou Žhavé výstřely!
À l'origine (2009)
Ne že by ten film byl emocionálně úplně chladný, ale protože nemáme možnost nahlédnout do nitra hlavní postavy a víme, že jeho počínání nemá v reálném světě šanci dopadnou dobře, tak nám může být ukradené, jak to s ním nakonec dopadne. À l'origine navíc postrádá i nějaký dílčí moment překvapení (to že "Philippe" ve městě zůstane je zřejmé už z názvu) a tak nám zbývá poněkud odměřená, ale velmi pěkně nasnímaná etuda o podvodníčkově boji s větrnými mlýny. Ovšem to je nakonec lepší než laciné ždímání diváckých emocí. 7/10.
Megažralok vs. obří chobotnice (video film) (2009)
Takhle nějak by to dneska zřejmě natočil Ed Wood. Nebetyčná blbost, která redefinuje pojem přehrávající herec. Šílenost, kde lítá vzduchem tolik bizarních hlášek, že by to zamotalo hlavu i Johnu Matrixovi z Komanda. Těžko říct, jestli je příhodnější ohodnotit to 5* nebo odpadem...
Poslední útěk do Brooklynu (1989)
Dobré, ale oproti knize celkem čajíček:-)
Nenapravitelní (1980)
Nenapravitelní se hrozně nepřirozeně snaží o jakousi nadsazenou stylizaci do komedie ve stylu animovaných grotesek, což ve výsledku působí 1) dost děsivě, protože některé ty psí kusy jsou životu nebezpečné; 2) dost hloupě, protože dělá z postav autorit/dospělých kreatury pitomců, jež se nechají napálit zcela banálními triky... Navíc je ten film hrozně amorální. Nejen že se ústřední parta studentů snaží za každou cenu krutě přechytračit svoje učitele, ale ještě navíc je v tom podporují jejich rodiče a někdy se dokonce snaží podvést mezi sebou navzájem. Přesto se všichni nakonec spolu rádi zasmějí. Já teda moc ne. 3/10.
Růžoví plameňáci (1972)
Přehlídka oplzlostí a nechutností všeho druhu plná deklamovaného (a nevkusně špatného) herectví, poplatná svojí hippie éře. Svým způsobem to předběhlo dobu, protože to svou ujetostí připomíná odpoledne strávené nad internetovými videi z kategorie Fůůůj, až na to, že to má jednotný "estetický rámec"... Svérázný smysl pro humor Růžovým plameňákům rozhodně upřít nejde, schopnost šokovat nepřipravené jedince taky ne.
Vřískot 4 (2011)
Vrcholně debilní (meta)film, který si sice dělá srandu z hloupých sériových hororů, ale přitom sám patří mezi ně. Snad všechny postavy se chovají tak hloupě až to bolí. Nejvíce pak ta která odhaluje závěrečný twist, v němž v dvouminutovém dojemném proslovu vysvětluje svoje motivace. Na to, že se o ně opírá celý ten obrovský masakr, jsou ale směšně odfláknuté a těžko uvěřitelné. Vřískoty nikdy nebyly moc strašidelné, ale (v počátcích) působily aspoň trochu svěže a vtipně. Teď už se můžeme smát spíš jen tomu, jaké bizarní způsoby zabíjení nožem vymýšlejí.
Pusher II (2004)
Lepší než první Pusher. Mikkelsenův Tonny je mnohem zajímavější postava než zcela nepragmaticky se chovající Frank z prvního filmu. Ten svým zjevem sice působil jako docela chytrý chlapík, ale choval se jak splašená husa, a tak bylo nesnadné sledovat film s tak rozporuplnou hlavní postavou. V druhém Pusherovi je mnohem lehčí přilnout k Tonnymu jako k tragickému "hrdinovi", protože kolem sebe má auru černé ovce rodiny a věčného smolaře. Navíc mnohem lépe poznáme jeho rodinné a společenské zázemí, a tak se Pusher II tak trochu přesouvá od černého gangsterského filmu k sociálnímu (drogovému) dramatu, aniž by ale i první zmíněný žánr přišel zkrátka.
Poručík (1992)
Hrozně moc statický film, ve kterém sledujeme strmý pád postavy, kterou vlastně ani pořádně nepoznáme. A jeho závěrečný akt křesťanského odpuštění nemůže zakrýt ohromnou sobeckost, se kterou proplouval příběhem. Ledaže by součástí prožitku bylo i to, abychom my jako diváci prominuli i jemu... Ovšem Keitelovo odevzdání se roli je famózní. 5/10.
Gremlins (1984)
Celkem vlastně nic moc. Většina postav se velkou část filmu chová jako pitomci, až to vypadá jako nějaká krutá satira na maloměšťáckou zabedněnost (určitě doma nechám v klídku na půdě 5 podezřelých kokonů). Strašidelné to moc není a většina vtipů vyplývá z toho že se zlé / legrační potvůrky oblékají a chovají jako lidi. Celkově takové to standardní americké řemeslo. 5/10.
Na vlásku (2010)
Je to vlastně jenom další z řady předvídatelných disneyovských příběhů, kde vás občas může rozčilovat ta dvourozměrnost jejich světa, ale ve svém žánru se jeví jako natolik skvěle odvedená práce, že té pohádce divák v několika momentech (hlavně druhé půli) celkem snadno a na dlouho podlehne a podvolí se... Muzikálové výstupy až na jeden jsou ale celkem nic moc. 7/10.
Osudová sázka (1998)
"Bufallo '66" je výborně napsaný film, který má (navzdory stížnostem zdejších uživatelů na svou pomalost) poměrně dost hravou stylistickou stránku. Kromě dominantních statických frontálních záběrů je obohacen o kabaretně laděné výstupy, "zpomalovačky" či oříznutý obraz. Ve scéně rodinné večere dokonce série frontálních záběrů vytváří pocit dezorientace v prostoru (a času), přičemž je docela zábavné odhalit princip toho, jak to funguje...Nikterak hluboko pod tím vším pak tkví zamyšlení nad tím, jak moc nás ovlivňují osudové okamžiky a dny našich životů nebo spíš právě to, jak se k jejich výsledkům umíme postavit. A konec filmu je krásný a přesto nepůsobí otravně přesládle, i když v něm sladkost jako chuť hraje důležitou roli.
Neuilly sa mère (2009)
Proti stereotypům o problémových Arabech se tady bojuje skrze stereotypy o zlých bohatých blonďácích, takže je to celkem hloupý film, vzhledem k žánru snad naštěstí ne příliš nebezpečný. Jinak je to taková obyčejná tuctová rodinná komedie. 50%.
Večírek (1980)
28 let předtím než Sophie Marceau hrála v "LOL" postavu matky, si střihla roli dcery teenagerky, která zažívá první lásku. Ty filmy jsou si v lecčems podobné, byť ve "Večírek" pojednává přece jenom o mladších dětech. Zároveň se věnuje více a lépe postavám rodičů, a tak zdařile balancuje na hraně mezigenerační války, byť zde toto téma hraje menší roli než v novějším "LOL." I přes svoji nenucenou vtipnost je ale "Večírek" až moc ucajdaným filmem. Může za to hlavně ústřední hudební motiv, a vůbec celý ten příšerně nasládlý soundtrack. Takže ve výsledku o něco slabší než LOL, ale rozhodně bude zajímavé zhlédnout obě díla a porovnat Marceau jako dceru a matku.
Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005)
Komedie, v které není téměř nic vtipné, snad až s výjimkou neutuchajícího fetiše v české popkultuře 80. let. Ale i její užití se nakonec topí ve smutném podtónu filmu, který se v průběhu děje stává dominantním... Jenže to není ani dobré drama. Jakákoliv sdílnost zde vychází naprázdno, neboť i přes herecké schopnosti Budaře a Krajča jsou (všechny) důležité postavy příliš přestylizované, umělé a neživotné. Proto i těch několik obstojných hlášek působí tak hrozně divně... Navíc je "Hrubeš a Mareš" i ze stylistického hlediska hrozně nezajímavý a nudný... A to jsem od toho nečekal skoro nic.
Transformers: Pomsta poražených (2009)
Barack Obama je zlej prezident a nevěří hodnejm robotům:-D
Faktótum (2005)
Ve Faktótu sice platí, že hlavní hrdina = vypravěč, takže bychom měli zažít pocit podobný čtení Bukowskiho knih. Ale film vypadá spíše jakoby byl vyprávěn z pohledu třetí osoby, takže výsledek je nakonec taková pomalá melancholie nad destruktivní sílou chlastu. Bukowskiho postřehy však nepostrádá. Takže jo:-)
V jedné rodině (1976)
odpad!Film je sledem neustálého opakování několika deklamativně pronášených vět, které mají vysvětlit, že v revoluci se nikdy nesmí usnout na vavřínech. Dospělí Severokorejci evidentně hereckou techniku nulové přirozenosti a maxima křečovitých úsměvů zvládají, ale na dětech lze zpozorovat, že to chce pořádný trénink, aby to nebylo úplně k smíchu. Takže Severokorejští herci jsou svým způsobem špička.
Jmenuji se Bruce (2007)
Bruce Campbell si staví pomník? Umí si ze sebe dělat šprýmy, natočí film, který si je dobře vědom sám sebe (a celého podloubí Brucovy kariéry), ale jako celek to vypadá jakoby ho natočili jeho největší fanoušci. Přitom ho režíroval on sám. Znamená to snad, že je Bruce Campbell svůj největší fanoušek? :-D
Brak (2002)
Tvůrci "Braku" se tak enormně snažili nacpat do svého filmu všechny možné odkazy a citace jiných děl a jejich tvůrců (a taky hromadu písniček) až z toho vznikl takový naducaný slepenec, který vypráví úplně o ničem. Kdyby byl alespoň pořádně vtipný a nesnažil se některými scénami a jejich hudebním doprovodem tvářit, že občas buduje nějaký příběh a charaktery postav, byl by "Brak" alespoň sympatickým pokusem o komedii plnou popkulturních odkazů.
Ali (2001)
Hrozně moc mi tu chybí důslednější vysvětlení historického kontextu, který je evidentně důležitý. Proč film obsahuje kupříkladu scénu z politického zákulisí s Idou Aminem, když se nedozvíme její význam. Podobných nejasností by se ale našlo více. Proto před zhlédnutím doporučuji alespoň zběžné nahlédnutí do Aliho životopisu nebo si něco přečíst o důležitých historických událostech 60. a 70. let. 7/10.
Orange County (2002)
Skvěle poskládaná sestava herců ve vedlejších (a cameo) rolích ještě nedělá dobrý film... Stokrát viděné schéma cesty člověka za poznáním opravdových hodnot bohužel postrádá jakékoliv ozvláštnění. Několikrát tu krystalizuje intenzivní vnitřní rozpor, jako třeba když je hlavní hrdina zděšen z dívek, které "ujíždějí" na současném pop-rockovém hitu, ale k navození nálady se používá výhradně tohoto typu skladeb. Možná i proto "Orange County" vypadá jakoby film o teenagerech točili tatíkové v nejlepších letech jako bezpečný dárek pro své pubertální děti... A na to kolik se zde vyskytuje střelených postav, je tu opravdu dobrých vtipů jako šafránu a to komedii řádně ubírá na plnosti.
Peep Show (TV seriál) (2003)
Peep Show vypadá tak trochu jako kdyby se Irvine Welsh rozhodl psát scénář k sitcomu, který se neodehrává v prostředí společenské spodiny. Kvůli vysoké míře subjektivity (typické pro jeho knihy), jíž se nám dostává skrze pohledy a hlavně vnitřní monology obou hlavních postav, umí být "Peep Show" opravdu ostré v intimní mezilidské rovině. Přitom ale rozhodně nepostrádá humor a nebojí se vytvářet absurdní situace. Sledovat "Peep Show" je tedy jako dívat se na opravdový život loserů (tedy nikoliv asociálů á la IT Crowd apod.) s patřičnou dávkou sitcomové nadsázky....A konec konců forma té subjektivity je natolik neotřelá, že si zaslouží poklonu za odvahu dělat věci jinak.