Djkoma
Filip Kovárník
okres Pardubice
never ending smile:)
homepage
ICQ: napiště vzkaz a uvidíme!:)
1433 bodů
okres Pardubice
never ending smile:)
homepage
ICQ: napiště vzkaz a uvidíme!:)
1433 bodů
Moje komentáře
Mupeti (2011)
Svérázný film, u kterého se dá opravdu zvráceně bavit a připadat si jako dítě i s občankou v kapse. V sále s mnoha dětmi jsme se s doprovodem smáli asi jen my dva a nejsem si jist, zda desítky cameo rolí a narážek dokáže dětská mysl pochopit a akceptovat. Ale mupeti samotní jsou příjemné nostalgické retro, které nechává doma tupý humor plný sexistických narážek a snaží se hrát na vlnu plyšového... ups, já myslel rodinného, humoru. Segelův humor a nápady vložené do filmu jsou překvapivě funkční, někdy neuvěřitelně "jiné" ("to bude krátký film", "to byl výbuch, máme na to rozpočet?"...), takže jejich "nadčasovost" je jistá.
Touch (TV seriál) (2012)
Pro mě pilotní díl, který těžko hledá konkurenci. Chytrý voice-over, poutavý příběh s hromadou odlišných postav a režie Francis Lawrence... Jestli tohle dokáže udržet atmosféru prvního dílu po celou sezonu, možná tu bude mid-season překvapení srovnatelné s letošním seriálovým pokladem, Homelandem. Snad Tim Kring udrží otěže seriálu pevněji než u Heroes a nebude seriál natahovat nad jeho životnost.
Ennio Morricone v Benátkách (koncert) (2008)
O tom, jak kvalitní hudbu dokáže Ennio udělat víme asi všichni z filmů své, ale tenhle koncert je také o něčem jiném, než je jeho jméno/renomé a pocit otevřeného benátského náměstí. Je o výběru hudebních motivů, v kterém bych našel rezervy a především, jde pouze o záznam. Pro pátou hvězdičku zde právě chybí ten pocit velkoleposti z pohledu na orchestr, pana dirigenta a pocit, že ty zvuky vystupující z těch nádherných hudebních nástrojů prostupují celým mým tělem bez mikrofonu a pozdější reprodukce televizí. Tohle musí být viděno živě, prostě musí, ale i tak velmi příjemné a s chutí si to zopakuji. Jen pocit mrazení v zádech nepřišel.
Den zrady (2011)
Američané o své zemi a své politice. Chtít změnit svět je jedna věc, dostat k tomu možnost a přitom se držet svých pevných morálních zásad, věc úplně jiná. Pro ne-amerického diváka je tu chlad primárek a "trochu jiného světa", ale z jinak jde o precizní pevnou režii a velmi celistvý film. O hereckých hvězdách včerejška i zítřka ani nebudu mluvit a raději si znovu projdu pár scén, které dokazují, že rychlý střih a dynamická kamera nejsou v dnešní době povinností. Zajímavější souboj morálka/svědomí versus vítězství/touha tu dlouho nebylo.
Válečný kůň (2011)
Steven v Ryanovi skládal poctu statečným mužům z 2. světové války a tentokrát ve War Horse přináší pohádkově laděný příběh o zvířeti, kterému patřila válka předchozí. Rozdíl je větší, než by si někdo přál, avšak stárnoucí Steven stále má co předvést. Dávkuje pohádkovost tématu vkusně, sentiment je všudypřítomný, ale má svůj účel (včetně závěru) a proto bych všechny slova o hloupém kýči zavrhl. Tohle má smysl, svou pohádkovou symboliku, osudovou neexistenci náhody a pár okamžiků, kdy se chcete unášet tímhle světem na hřbetu koně probíhajícího válečnou vřavou i špinavými zákopy (mimochodem krásná scéna s potleskem pro ILM). To vše okolo je typicky americké, typicky Spielbergovské... a teď si nejsem jistý, zda tyhle dva pojmy nejsou vlastně naprosto neoddělitelné a jeden nedefinuje druhý:)). Být to o půl hodiny kratší (asi bez toho delšího začátku), byla by to velmi příjemná klasika s pocity starých dobrých melodramat a velkolepých filmů o malých-velkých hrdinech.... PS: 4* lehce nadhodnocené za ty podhodnocené odpady:)
Alcatraz (TV seriál) (2012)
Zase je tam tlouštík, mysteriózní zmizení/objevení a bunkr v lese, který vede bůh ví kam... Snad JJ aspol. půjdou trochu jinudy, než když se ztratili na ostrově před dávnými časy za sedmero horami, sedmero řekami:). Pilot má potenciál, jaký směr však bude pro tvůrce stěžejní? Snad to nebude v každé sezoně něco jiného...
Věc: Počátek (2011)
Slušně odvedená práce, která se viditelně originálu nechce rovnat, ale nehodlá dělat ostudu. Určitě se povedla atmosféra, která je plná napětí, i když nevyvolává paranoiu uzavřeného prostoru (a už vůbec ne velké zimy, tam venku za zdmi... já měl dojem, že jsou skoro na kanárech:)). Další odklon vidím především v menším důrazu na postavy, kde kvalitu překonává kvantita, stejně jako staré-dobré efekty jsou nahrazeny těmi počítačovými, které pro mě osobně nemají žádné kouzlo, feeling a vlastně celou tu atmosféru v mých očích docela kazí (místo strachu okatá ukázka, i když s dobrými nápady->viz. prolnutí:)). Chytré detaily (plomby, naušnice) oceňuji, je vidět, že tvůrci zkusili něco nového, ale těch pár dalších chyb a rádoby-efektních momentů (kudy to ta Mary E. propadla do útrob lodi?). Takže úkol splněn, Věc má svůj počátek. Bude mít i konec?:)
Hell on Wheels (TV seriál) (2011)
Velmi dobře trefená atmosféra, s perfektním výkonem především Colma Meaneye a etapou v historii USA, která do dnes neměla dostatečně dobrou filmovou nebo seriálovou prezentaci. Kdo o stavbě a pozadí První transkontinentální železnice něco ví, musí být potěšen hromadou pomrkávání a relativní historickou přesností. Krok správným směrem, snad si tvůrci udrží nastavený směr a vytáhnou i menší eso z rukávu.
Všechnopárty (TV pořad) (2005)
Závislé na výběru hostů (asi stejně jako u pana Krause), ale Karel Šíp jede prakticky vždy na plné obrátky. Dříve jsem ho nemusel, ale s rostoucím věkem jako by se brousil v diamant z toho nevyrovnaného kusu uhlí:). Je vtipný, dvojsmyslný, nebojí se a přitom neurazí nevkusnou urážkou, jako jeho (dříve z ČT, dnes primácká) alternativa.
Love (2011)
Jsem okouzlen nebo znuděn? Příjemně překvapen nebo pohoršen počtem inspiračními zdrojů? Je to scifi nebo jen "nástroj, na vytažení syrového faktu hloubky našich emocionálních potřeb"? Reklama na Angels & Airwaves nebo reklama na nezávislou scénu a její nekonečné možnosti? Do týdne repete, abych se rozhodl:).
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Nejen série, která s díly kvalitou roste, ale také přehlídka krásných lidí (žen, mužů), krásných věcí (hitech hračky, dokonale padnoucí obleky od drahých módních domů) a velmi dobré zábavy. Kvalitně odvedená práce, která se konečně dostává do humornější roviny a nebere sama sebe tak vážně. Scény v Dubaji si zaslouží druhé shlédnutí, zbytek doplním brzy, ale ten film mě tak nějak nabil pozitivní energií...a to nejen díky precizně televizním open titles:).
Ocelová pěst (2011)
Dobrá oddechovka s pár emocionálními momenty, která i přes pár drobných nápadů je až příliš průhledná a zapomenutí hodná. Především hlavní postava Jackmana je většinu filmu pořádný idiot, kterému vůbec nevěřím (a nepřijde mi logické), aby někdo s takovým (ne)myšlením mohl docílit jakéhokoliv renomé. Ty sociologické/americké metafory mě potěšily, ale současně jsou boje velmi na efekt. Už takové ovládání... joystick vs. hlas? Nevěřím, že může být hlasové ovládání rychlejší a preciznější než rozeznávání hlasu s jeho "rychlostí"... tak až moc chyb, nevýrazná hudba a klasicky průhledný turnajový (a vlastně i příběhový) kolotoč. Průměr, který neurazí a současně pocit, že to mohlo být mnohem lepší. Ať už bez některé vaty nebo s některými drobnostmi, který viditelně skrýval scénář. Srovnávat boj nulajedničkových robotů s Rockym mi přijde jako těžký výsměch:).
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Chvíli krutá realita, chvíli přešťastná pohádka, ale těžko se tomuhle mixu odolává. Emma se krásně usmívá, Ryan rozdává návody pro moderního muže, Steve zase projednou vytahuje svůj asi nejlepší herecký výkon... Bavil jsem se celou dobu, i když mi neběhal mráz po zádech, tak o štěstí, lásce a spřízněných duších jdu zase pár minut zapřemýšlet... PS: Ryan Gosling je dokonalá reklama na oblečení...
Blue Valentine (2010)
Občas trefné, až bych z toho uronil slzu, jindy až překvapivě nevyzrálé. Hlavně postava Michele Williams je chvílemi typická (mnou nenáviděná) dívka bez odpovědí, za to bych ji zatleskal, ale domů bych ji nechtěl. Co víc? Nádherné závěrečné titulky, občasný pocit, že takhle může dopadnout každý a snad poučení pro mnohé, kam až můžou malá "rozhodnutí" dojít? Snad jen kolik chlapů má odvahu na život, který zde prožije Ryan Gosling? Hrubost psychologie postav a občasné pochyby nad tím, zda se rozhodují z lásky či pouhé naivity/nemyšlení, mě výsledek sráží asi nejvíce.
Pán času (TV seriál) (2005)
První sezona velmi příjemná, osvěžující, i když nevyrovnaná. Eccleston byl jako Doktor vynikající, stejně tak je Billie Piper skvělá "holka ze sousedství", která objevuje doktorův svět. Co přijde dál v povídkově laděných dílech? Druhá sezona: Tennant postrádá Ecclestonovo nadřazené charizma a nečiší z něj ta ironie už od pohledu, na druhou stranu je víc "vědátorským" pojetím Doktora, má skvělou mimiku a je plný entuziazmu. Díly s ním mají zatím větší zábavnost a lépe svazují celé universum (viz. Torchwood). Nejlepší díly: 1x09, 2x04
Farinelli (1994)
Proč toho nenatočil Corbiau více? Jeho Král tančí je krásný film a Farinelli nepřináší o nic zajímavější pohled na výjimečnou a zvláštní osobnost. A je mi vcelku jedno, že si celý příběh pan režisér trochu poupravil a zvýšil tak dramatičnost celého příběhu. Navíc ten "finální" pocit setkání legend, ten pocit, kdy postavy vnímají nejen svou roli, ale i roli a význam ostatních (Farinelli jak prohlašuje, že právě Handelova hudba bude nesmrtelná, přestože je to jeho soupeř, ale současně jediný, kdo ho dokáže pochopit a vyrovnat se mu talentem...). Hlavní je, co si divák odnese, ten citový orgazmus z viděného a slyšeného...
Bai She Chuan Shuo (2011)
Těžko uvěřitelným způsobem přeplácané, barevně kýčovité, triky slabé a mnoha nápady/sekvencemi přímo vykrádající (Pán prstenů ani nemluvím) jiné filmy, ale ve výsledku to nebylo tak zlé. Čínská pohádka prostě musí být jiná, než ta naše, to beru a dokonce i celé to téma "lásky" na pozadí boje dobra a zla (aneb někdo je až moc dobrý a druhý zase není tak extrémně zlí, že...). Ani nejde o to, že by postavy byly nejednoznačné, to spíše naopak, ale samotné vykreslení zla jako něčeho, co je schopno lásky bude pro mnohé, stejně jako pro mě, dost zajímavý nápad. Ale podruhé ani za peníze, protože Jet Li tu leda předvede svou klidnou tvář, vše ostatní je až moc... nejedinečné:).
Doba ledová: Mamutí Vánoce (2011)
Santa v (časový úsek historie) době ledové?:) Aspoň víme, kdo jsou ty jeho malý pomocníci... Jinak málo vtipné, málo "TÉ" postavy, která Ice Age udělala hitem.
...a spravedlnost pro všechny (1979)
Kde jsou ty doby, kdy si Al Pacino vybíral filmy, které měly mnoho co říct... And Justice for All patří mezi ně, mezi tu výpověď o Americe před 30ceti lety, kterou si dneska pod vším pozlátkem těžko uvědomuje. Příběh samotný je spíše skládankou střípků, upozorňujících na extrémní povahu paradoxů vznikajících v americkém soudním systému, postupech a především, lidech. Konfrontace "co je správné" a "co je podle zákona" je v závěru dobře vygradovaná a jen mě napadá otázka, kdo je v tomhle filmu při smyslech? Každý je tu symbolem.
Voda pro slony (2011)
Atraktivní prostředí nepřekryje fádnost příběhu, stejně jako jména hlavních protagonistů nezakryjí nefungující chemii mezi nimi. Co zbývá? Pohled do světa cirkusu, který může například Carnivalu závidět prakticky všechno. Francisi, tady si mrhal talentem asi jako Christopher Waltz šampaňským v závěru filmu. PS: ten řetězec náhod se těžko odpouští...
Margin Call (2011)
Burzovní remake Glengarry Glen Ross? Obdobně strohé, chladné, prázdné, ale perfektně obsazené. Jinak naprosto zbytečné a pro někoho, kdo se o (tu poslední) krizi zajímá, nepřináší film nic nového ani objevného. Oproti druhému Wall Street zde chybí tah na bránu a hlavně zaujetí, takže ko dává leda tak Chandor sám sobě, za promarněnou šanci na něco víc, než průměr.
Drive (2011)
Kdybych s tím Ryanem jezdil v jeho nadupané americké káře, tak bych cítil určitě víc emocí než na konci tohoto filmu. Jenže takhle tomu něco chybí, špetka emocí, které by mě v té dokonalé formální stránce, naplnily. Kontrast brutality a čistoty se těžko odmítá, stejně jako profiltrované digitálem zachycené město. Takže druhé shlédnutí prozradí více a snad bych trochu ubral těch hype-emocí ala Warrior (Hardy-Gosling)...
Nezapomeň na mě (2010)
Remember me je krásný film. Na konci jsem byl jednu slzu od 5* hodnocení, ale přesto jsou mé hvězdičky plné silných pocitů. Na první pohled je to film dost jednoduchý, s tradičním schématem syn-rebel naštvaný na svého bohatého otce rozvedeného se svou matkou. Příběh se však postupně mění spíše na metaforu náhody v lidském životě a odvahy nalézt cestu přes těžké chvíle. Vše pak naprosto změní závěr, po kterém mi otevřeně spadla čelist a celý příběh dostal úplně jinou hloubku, kterou může kdejaký romanťák závidět. A to, že hrál i slušně Robert beru jako bonus, protože vedle Pierce to ani asi jinak nešlo:). Spoiler: je skvělé vidět, jak původně rebelský syn v závěru filmu pochopí, že jako "dítě" prostě nedokázal pochopit vlastní rodiče a jeho zloba a nenávist nemá praktické opodstatnění. Z rebela se tak stává jen hloupý mladík, který méně myslel a chtěl poznat, než konal. Ten prodloužený závěr s monologem má podle mě silný a důležitý význam. Není to rada, je to pohled na lidi, kterým se právě mění život. A takových lidí je každý den opravdu mnoho...
Válka Bohů (2011)
Vizuálně působivější a promyšlenější než 300 (díky Tarseme), ale ve výsledku bohužel ne o dost chytřejší. Ano, bavil jsem se a nedokázal odtrhnout oči od plátna, na kterém se propojovali obrazy bájí a slavných maleb s digitálním prostředím několikrát skoro nerozeznatelného od skutečnosti a kulis. A to pominu perfektní "starý trik" v podobě práce s ostrosti a rozmazaností obrazu. Symbolika a barvy jsou zde tak důležité, jako Theseus pro Día. Vlastní pohled na řecké báje a mýty mě přesto dokázal zaujmout na slabší 4* a i přes některé nelogické detaily (kdo dává vchod do svatyně půl metru za bránu?) nevzít dobrý pocit z kina. PS: detail z 300 s krví sledován, v Immortals ta krev tam je a Theseus naštěstí není absolutní nadčlověk, ale docela často i prohrává. PPS: přechody/střih mezi obrazy několikrát naprosto geniální.
Warrior (2011)
Po loňském Fighterovi další sportovní drama. Lepší horší? Hlavně jiné. Box je nahrazen atraktivními smíšenými bojovými uměními (nebo jak to popsat). Ten obrovský hype kolem 98 % je/byl jako vždy přehnaný, na druhou stranu si Warrior zaslouží pozornost snad každého. Není totiž jen sportovním dramatem, ale hlavně (velmi typickým) americkým příběhem o lidech, jejich cestách životech, rozhodnutích a dalších palčivých otázkách. Filmu vedle pevné ruky O'Connora (jeho Miracle byl podobně brilantně natočený a zde přidává i velmi televizní atmosféru) a herecká trojice Hardy-Edgerton-Nolte. Všem třem to jde skvěle, i když každý hraje na jinou notu. Nejvíc však asi většinu zaujme právě Hardy, přestože si myslím, že jeho role nebyla zas tak bůhví jak těžká a postava typického rebela s příčinnou má až přehnanou popularitu (a já bych takového člověka míjel obloukem). Na poměrně dlouhém filmu mi však vadila především průhlednost děje, v kterém se po 140 minut nestane nic, co váš překvapí. Je to škoda, protože tu prostor byl: Současně jsem měl dojem, že scénáristé trochu více nadržují Mr.C, ale proč ne, je to americký film a on je americký učitel od rodiny, co jako většina američanů nestíhá platit hypotéku;-)). Čímž se elegantně dostávám k hloubce a přesahu filmu, který reflektuje dost bolavých míst současné americké společnosti a hlavně (!) nedává odpovědi a ani zdaleka neprozradí tolik, kolik by diváka zajímalo. Možná i proto, bude druhé shlédnutí dost zajímavé. PS: nezapomeňte v životě odpouštět:)
Milenci ze severního pólu (1998)
Život je plný (bludných) kruhů, ale jak se z nich vymotat, když se navzájem prolínají? Výjimečně citlivý film prakticky o všem, co se dá vztáhnout k lásce a silné osudovosti. PS: pohled na měnící se rodinou fotografii mě zase posunul o kus dál... pravá láska nikdy nekončí.
Kovbojové a vetřelci (2011)
Nad takovou přehlídkou klišé bych skoro až brečel, ale kdyby to aspoň byla sranda... Bohužel není, protože Favreau nechal doma nejen humor, zbytky logického uvažování, ale také jakoukoliv snahu na vtažení diváka do (absurdního?!) děje filmu. To nejzásadnější nedostatek je pro mě nedostatečná dynamika filmu. Ano, postavy i děj někam směřuje, ale mě osobně vůbec ten pohyb nijak nebavil (nevím, jak to jinak napsat). Všichni, až na Olivii, mi byli ukradení a ještě k tomu tam je z počátku pár mimozemských letounů a v druhé půlce filmu spíše taková malá líheň (a proč sakra nepoužívaj víc ty zbraně a jdou na fyzický kontakt? Vyspělá civilizace nás jistě bude chtít umlátit dlaněmi...). Nejcennější poznatek z filmu? Chci pracovat jako kompars u filmů, kde hraje Olivia Wilde, protože bych měl určitě větší šanci vidět její nahé tělo než kdybych chodil po New Yorku a myslel na její krásné oči:)).
Kamarád taky rád (2011)
Svěží romantická komedie s dvojicí, mezi kterými funguje nejen chemie, ale i jejich dobře vypointované dialogy. Mila Kunis je totálně k sežrání a to i s těmi jejími ďábelsky velkými bulvami. Hlavní vyhodou filmu je jeho nadhled nejen nad samotnými herci (Justin zpěvák), ale i nad NY a různými cameo rolemi. Co víc chtít? Zasmál jsem se a nenudil, což byl viditelně účel a jestli to celé má smysl? Jestli má cenu mít dobrého kamaráda s kým spíte? To nechme asi na osobní zkušenosti každého z nás... (ale jestli vedle mě bude Mila někdy ve spodním prádlem říkat, jak jí chybí sex, tak do toho nejdu... až na pátém rande, přeci;-)).
Lovci hlav (2011)
Tenhle film je jako jeho název. Zní zajímavě, člověk ale trochu neví, co od něj má čekat a jak to celé bude působit. Dostane však příval chladu, chytrosti a preciznosti. Vynikající je především jednoduchý příběh, který se postupně komplikuje, rozvíjí a naplňuje nejen konspirační téma, ale především samotný pud sebezáchovy, pro který udělá jedinec vše. Tomu pomáhá logika (a reálnost?), která je ve filmu až překvapivě silná a většinu diváků nahlodá svou přímočarostí k jednoduchým až brutálním řešením. Nejpřekvapivější na filmu je ale jeho (černý) humor, který je prostě neodolatelný a mě samotného možná donutí si celé "lovení hlav" zopakovat. I proto, že ten název je ve výsledku tak krásně dvojsmyslný, stejně jako je dvojsmyslný celý film i mé pocity. Humor, akce, preciznost v severském balení, které občas rozesměje i "českým vyzněním některých vět/slov"... PS: ach ta láska:)nejromantičtější film bez jediného srdíčka!
Vyměřený čas (2011)
Krásné v detailech, ale celek je trochu nejistý...podrobněji: Jako by můj velký oblíbenec Andrew Niccol neměl sám dostatek času, aby zaoblil všechny ostré hrany fikčního světa a jeho vnitřní logiku. Byl jsem doposud zvyklý na uhlazenost jeho děl s až děsivými detaily, které se v In Time částečně opakují a částečně jsou ponechány na "vůli diváka". Když však pominu tyto detaily jako odčerpávání času, tak mi zůstává velmi zábavný (tempem, atraktivitou světa i humorem!) film, který s ničím neztrácí zbytečně čas. Fascinující je rozhodně forma (kamera, výtvarné pojetí), které je u Niccola vždy decentní, ale prakticky bezchybné. Příklad barva peněz? Zelená. Ve filmu představuje hodiny, kterou jsou "peněženkou času" a stejně tak jsou zelené i hodnoty "časových uložišť". K tomu přidejte rozdílnost jednotlivých zón, architektonicky i barevností a hned vidím několik důvodů, proč film vidět znovu. A to ještě neřeším všechny ty časové odkazy (Greenwich=GMT), ekonomickou metaforu, absurdní "lidské" situace a cameo Rachel "S1m0ne" Roberts. Jak koukám na hodinky, tak už tady píšu moc dlouho, takže jedno oko zavírám, druhé přivírám a přestože skoro nevidím na klávesnici, dopisu komentář, dávám lehce nadhodnocených 5* a jdu si 4 minuty luhovat černý čaj (hlavně, že to včera byly tři minuty). PS: zásadní postřeh, všimli jste si, že všechny (!) důležité postavy filmu mají modré oči?:-) Kam až dokáže zajít autor při barevném sladění... PPS: Amanda je velmi sexy, nejen v té úžasné podprsence... Více zde.