cheyene
oře na Bílé hoře
okres Blansko
studující přetrhdílo
ICQ: na požádání
MSN: = místní skupina neandrtálců - mně se nelíbí
83 bodů
okres Blansko
studující přetrhdílo
ICQ: na požádání
MSN: = místní skupina neandrtálců - mně se nelíbí
83 bodů
Moje komentáře
Neporažení (1969)
Pro rivalitu jižanů a seveřanů po ukončení války mám slabost a tento snímek ji přináší v opravdu hojné míře. Prostředí, v němž se odehrává, je poměrně působivé, děj je jednoduchý, ale celkem zábavný, ovšem v něčem značně překombinovaný - např. různé armády, indiáni, bandité. Potěšil místy příjemný (občas však trapností zavánějící) humor, smysl pro férovost na straně jižanů i seveřanů, ale také romantická linie byla dobrým zpestřením. John Wayne je asi největším kladem McLaglenova snímku a díky němu se přikloním ke 4*. Kdyby byli Neporažení o dvacet minut kratší, bylo by hodnocení čistokrevnější.
Divoká banda (1969)
Jak přistoupit k takto pojatému a netradičnímu westernu? Divoká banda není klasický western, odehrává se v době, kdy divoký západ již nebyl tím divokým západem, z něhož jsme toho tolik viděli, ale jedinou spojkou mezi těmito dvěma světy zůstala skupina desperátů, kteří tak trochu představují konec i začátek staré a nové éry dějin a tak i staré kolty vyměňují za modernější zbraně. Postupem času si divákovy sympatie získali všichni a scény kolem přepadení vlaku mají westernovou a klasičtější atmosféru. Všechno však směřuje k závěrečnému masakru, který je ovšem tak masakrální, že jsem takový neočekával a po celý film jsem si myslel, že to dopadne tak trochu jinak. Divoká banda mi hodně připomínala svou atmosférou Butche Cassidyho a Sundance Kida. Snímek Sama Peckinpaha ohodnotím slušnými 4* a vyzdvihl bych realističnost a syrovost některých scén. Přesto svůj komentář zakončím poněkud provokativně a to zvoláním "Vivat klasický americký western, vivat Sergio Leone a jeho spaghetti!"
Jako zabít ptáčka (1962)
Dvě hodiny utekly jako voda, jelikož v dramatu Roberta Mulligana se neustále něco děje. V úvodu se divák seznamuje se všemi hlavními hrdiny příběhu, prostředím, ale i dobou, v němž se budou následující minuty odehrávat. Děti advokáta Finche si hrají a občas jejich hra přeroste v pořádný horor, který jim pěkně nažene strach. To je zde podpořeno vynikající hudbou, ale i zpracováním scén. Jakmile se rozjede proces Toma Robinsona, dostane se snímek do pozice soudního dramatu a dostává na svoji hloubce a hodnotě. Projev Finche je velmi silný a obsahuje nejednu skvělou ideu, kterou se tehdejší americká společnost neřídila. Závěr snímku je taktéž výborný a jý po chvilce rozmyšlení dávám plný počet hvězd.
Poslední skaut (1991)
Poctivá, nefalšovaná a klasická akční jízda natřískaná kvantem vynikajících hlášek a charakteristická přímočarým dějem přesně tak, jak to u starých akčňáků máme rádi. Bruce Willis je tu cool podobně jako v Die Hard či mladším Pulp Fiction, jeho parťák taktéž a potěší i Noble Willingham (C.D. Parker z Walkera texas rangera) v záporné roli. Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Posereš to. Usměj se, čuráku. :)
Když do deště se dá (1965)
Vynikající Steve McQueen v roli, která mu sedí, Lee Remick, jejíž postava je sympatická, a nepředvídatelný děj v doprovodu výborné hudby. Smutný příběh o nenaplněných ideálech a o člověku s nezlomným duchem, kterého jeho povaha, minulost a občas zkratovité jednání přivádí do značných problémů. Přes všechna pozitiva tohoto snímku se však nedostanu přes 3*.
Muž v divočině (1971)
Poměrně naturalistický pohled na boj o přežití v divočině s vážným zraněním. Krásné záběry přírody, poutavá hudba hodící se k daným scénám, charismatický hlavní hrdina, ale také pomalejší tempo a zejména úvodní část snímku nabízí nepatrně nudnější podívanou, což je také jeden ze dvou důvodů mého tří hvězdičkového hodnocení, avšak je mi jasné, že onou počáteční rozvleklostí tvůrci pěkně vylíčili utrpení a boj mezi životem a smrtí hlavního hrdiny, kterého stále něco drží na světě, jako kdyby měl ještě něco před svým skonem vykonat. Přestože se snímek údajně zakládá na skutečném příběhu, zdálo se mi kurýrování Zacharyho poněkud nemožné (např. pochod se zlomenou nohou přes hory nebo téměř jistý krok u konce filmu či hojení jizvy na tváři) - což je můj druhý důvod k neudělení 4*. Nedostatek: Ve scéně, v níž je z trochu větší dálky záběr na Zacharyho stoupajícího do zasněženého vrcholku hory, si lze všimnout, že i svoji poraněnou nohu pokrčuje stejně jako zdravou, přičemž na ní měl improvizovanou dlahu.
Žluté nebe (1948)
Čahoun, Dlouhán, Mrož, Malý pivo, Býčí roh a Frája. Na druhé straně pak dívka Mike a její dědeček. To jsou ústřední postavy toho zajímavého starého westernu, který i přes své značné stáří, má stále co nabídnout. Za zmínku stojí rozhodně prostředí, v němž se děj odehrává, hudba, příběh, ale také výborná atmosféra, která je vynikající zejména po příchodu do městečka Žluté nebe, kde je úplně cítit prach, vichr pustiny, sucho a horko či noční chlad. Dominantou této bohem zapomenuté končiny světa je pramen s vodou a zlatý důl, který se stane roznětkou pro vypuknutí finální části příběhu, v němž se najde i místo pro čest, zradu, napětí či romantiku. Pro mě bylo oněch 98 minut rozhodně příjemnou podívanou vhodnou pro oddech.
Hell on Wheels (TV seriál) (2011)
Konečně je tu seriál z westernového prostředí. Příjemná hudba, skvělé prostředí a sympatičtí herci a příběh, který je napínavější a napínavější. Každá epizoda přináší nové a nové vzrušení, které je podpořeno výbornými hereckými výkony, skvěle napsanými charaktery postav, již zmíněnou hudbou, ale také perfektním naaranžováním scén. Vychutnávám si každý záběr, kde si kamera hraje se světlem (svítání či zapadání slunce) nebo kde ukazuje krásu západu.
Mys hrůzy (1962)
Dva urostlí muži proti sobě v boji o život - Robert Mitchum a Gregory Peck. Jeden na straně zla, druhý na straně zákona, tedy (ad hoc) dobra čili tak, jak by to mělo ve skutečnosti být a fungovat. Atmosféra v tomto snímku pomalu houstne a je čím dál tím více jasnější, že finální konfrontaci a měření sil se nelze vyhnout, takže původní válka nervů se mění ve skutečný souboj na život a na smrt. To vše podporuje vynikající hudba a také naaranžování scén. Nelze však opomenout také vynikající herecké výkony ústřední dvojice, ale také potěšující Telly Savalas a Martin Balsam, kteří mají o něco méně prostoru. Herečce Lori Martin, jež ztvárnila dceru Sama Bowdena, bylo v době natáčení 15 let, ale to uvádím spíš jako zajímavost (protože zde zatím není uvedena). Stejně ses zpozdil o deset minut. - Je chyba učit ženy vyznat se v hodinách. :)
Roztržená opona (1966)
Na ty čtyři hvězdičky to pro mě ještě bylo. Příběh má nápad, obsahuje pěknou dávku napětí a ústřední herecká dvojice je velmi sympatická. Když si však v zajímavostech přečtu, že mistr Hitchcock měl pro roli profesora Armstronga vytipované jiné herce, musím mu dát za pravdu. Paul Newman je vynikající, hraje tu skvěle, ale na tento typ postavy by mi asi opravdu více seděl Cary Grant. Za scénu v autobuse a v divadle ponechám 4*.
Terminátor (1984)
Terminátor. Už tohle samotné slovo o deseti literách zní tvrdě, nekompromisně a nezničitelně. Přesně takový je i stroj, jenž ono označení nese. Počínaje tímto snímkem dostal pojem zabiják s přívlastky chladný, necitelný a nezastavitelný zcela nový obsah, formu a rozměr. Snad každému při zaslechnutí slova terminátor vyvstane na mysli Arnold Schwarzenegger, s nimž se nedá domluvit, jenž je naprogramovaný pouze k jednomu - k zabíjení - a za splněním tohoto úkolu jde přes všechny překážky a nenechá se ničím zastavit. V atmosféře tak husté, že by se dala krájet a s hudbou tak údernou, jak si jen člověk může představit, se rozjíždí veliký příběh o přežití a boj o budoucnost, který se stal kultem na poli sci-fi thrillerů a zanechal v tomto žánru nesmazatelnou stopu, po níž se ještě řadu let kráčelo (a snad i kráčí dodnes). Když Arnold pronesl slavnou hlášku "I'll be back", tak nelhal. Vrátil se velkolepě a to hned několikrát.
Arka (2007)
Deprese, deprese, deprese. Ve spojitosti s prostředím, hudbou a zpracováním je tento filmeček ještě silnější. Za zhlédnutí stojí, ale...
Westernstory (2011)
Primitivní a ubohá podívaná, jejíž humor je tak plytký, že si ani nezaslouží okomentování víc než jedním slovem - odpad. Snad ze sentimentu či nějakého pohnutí při pohledu na krásné záběry z "mateřského" města Boskovic a okolí mě nutí dát alespoň jednu hvězdičku. Ostatně tu si možná zaslouží i Veronika Kubářová a Mário Kubec s pár kolegy z branže. Ovšem dělat z Moraváků negramoty, které musí spisovné mluvě naučit až herec z Prahy, to není ani vtipné, ani nápadité, to je jednoduše hloupé. U komedie bych čekal, že se budu smát humoru a vtipům, ne trapnosti daných dialogů a scén. Můj názor je, že se z takového námětu a prostředí dalo "vytřískat" mnohem víc...
Štěstí na dosah (2006)
Ponaučení z tohoto filmu? I když se v životě dostanete na dno, nevzdávejte to a běžte dál za svým cílem. Štěstí na dosah je opravdu pěkný příběh, v němž tím nejsilnějším je vztah otce a syna v těžkých životních chvílích. Slzy smutku - ale i štěstí - byly opravdovým kořením už tak zajímavého a lidského příběhu.
Pravdivé lži (1994)
James Cameron se chtěl zřejmě vydovádět a tak vzal do party z akčních herců toho možná nejakčnějšího - Arnolda Schwarzeneggera. Je radost ho sledovat, když byl ještě ve formě, chrlil ze sebe jednu hlášku za druhou a dovedl být tvrdý, nekompromisní, ale také elegantní a lidský, resp. žárlivý, domýšlivý a ješitný. :) Pravdivé lži jsou povedenou koláží komedie, akce a v malém zastoupení též romantiky. U některých scén jsem se vskutku bavil a jako odlehčená podívaná je Cameronův snímek opravdu výborný. Slušné 4*.
Pistolník (1950)
Western ve starém stylu, kde své charisma předvádí vysoký elegán Gregory Peck v roli nejrychlejšího pistolníka Jimmyho Ringa. Snímek má ideální stopáž, protože být delší, mohl by nudit pro nedostatek akce. Vesměs tu jde o čekání na finální souboj podobně jako je tomu ve filmech V pravé poledne či Poslední vlak z Gun Hill, v nichž také hraje důležitou roli sledování hodin hlavním hrdinou do vypuknutí začátku konce. Pistolník rozhodně stojí za pozornost každému fanouškovi westernů.
Bojovník (1997)
Johnny Depp si pro nás připravil dost hutné drama, jehož konzistence houstne s blížícím se závěrem, který je velmi sugestivní a emotivní tečkou za uplynulými minutami. Začátek snímku má atmosféru, místa, do nichž nás kamera zavádí, evokují nejrůznější pocity a setkání s Marlonem Brandem působí poněkud tajemně. Po uzavření dohody mezi ním a Johnnym Deppem v roli Rafaela se film dostává do rozvleklého a velmi pomalého tempa, jež mě dost nudilo, avšak které je zároveň ideální pro vykreslení vztahů v rodině hlavního hrdiny a pro ukázku toho, jak moc je má rád a jak mu na nich záleží. Posledních několik minut je pak bravurně natočených a jde o opravdu velmi silný závěr, který s přibývajícím časem od zhlédnutí mění i můj pohled na hluché scény, které pak dostávají jinou hloubku. Před závěrečnou částí filmu (do návštěvy kostela) bych dal 2,5* a během konce se pak hodnocení vyšplhalo až na pomezí 3 a 4 hvězdiček.
Z terasy (1960)
Příběh plný lásky, nevěry, peněz, obchodů a cesty za úspěchem za tónů hudby velkého filmového skladatele Elmera Bernsteina. Vyzdvihovat herecké výkony ústředních postav není třeba, protože Paul Newman snad nikdy nezahrál svoji roli hůř než výborně a Joanne Woodward se předvádí také v příjemném světle. Mile však překvapuje (pro mě dosud neznámá) Ina Balin v roli Natálie. Snímek Marka Robsona je sice značně dlouhý, avšak ani okamžik jsem se nenudil, jelikož se na obrazovce stále dělo něco, co poutalo moji pozornost. Atmosféra z filmu hezky dýše a každá z pasáží, z nichž se tento počin skládá, ji má něčím příjemnou či nepříjemnou, zkrátka vždy specifickou. Od Alfredovy návštěvy uhelných dolů v Coloradu se pak pro mě snímek stal ještě mnohem víc lákavější a oči jsem již z obrazovky opravdu nespustil. Nemohu hodnotit jinak, než plnou sazbou hvězdiček.
Někdo tam nahoře mě má rád (1956)
Nejen proto, že tam nahoře ho měl někdo rád a že už chtěl udělat tlustou čáru za minulostí, přestat být problémovým klukem z ulice, který je v nápravných zařízeních jako doma, ale i proto, že poznal, že někdo tady dole ho má rád, vyrostl z bezperspektivního mladíka Rockyho Barbelly boxer světového formátu - Rocky Graziano. Graziano jako to italské víno. Ulice mu byla v dětství domovem a společnost mu dělala starostlivá matka a sestra, otec s láskou k alkoholu a zhrzený nenaplněným snem o titulu mistra světa v boxu, pouliční gang a problémy, které se za nimi táhly. Získal zde však jedno - pravačku - která se v nenávisti měnila v dynamit a uzemňovala protivníky jako na běžicím pásu. Paul Newman ztvárnil postavu tohoto boxera takovým způsobem, že mu věříte naprosto každý jeho pohyb, grimasu a vyřčenou větu. Jako kdyby nehrál cizího člověka, o němž si něco nastudoval ve scénáři, ale jakoby hrál sám sebe a představoval příběh, který sám prožil. Až na jednu jedinou postavu (parťáka z lochu) jsou zde všichni v Rockyho okolí velmi sympatičtí a obdiv patří charakteru jeho ženě a kolegům z týmu, kteří při svém svěřenci stáli za všech okolností. Výborný film za 4,5* zaokrouhlených na 5*.
Vertigo (1958)
Snad ještě nikdy jsem po zhlédnutí Hitchcockova filmu tak dlouho nepřemýšlel, zda mu mám dát plnou palbu hvězd nebo "jen" 4*. Vertigo má vynikající atmosféru, skvělou hudbu, ohromné výkony herecké dvojice Stewart - Novak a výtečné prostředí. Úvodní scéna nemá chybu, slibuje od prvních vteřin brilantní podívanou, titulková sekvence má v sobě velikou sílu a ulice San Francisca s jeho okolím jsou ideálním místem pro sledování něčí ženy či pro výlety, na nichž se dá zažít vskutku hodně věcí, které pak hlavního hrdiny řádně vyvedou z míry. Děj Vertiga je opravdu místy značně mysteriózní, což dodává grády zmíněné atmosféře. Postrádal jsem ale její postupné zahušťování, jak je vnímám u většiny jiných Hitchcockových filmů a to způsobilo, že u některých scén jsem přestal být pozorným divákem a nevadilo mi odvrátit zrak. Vystupňovaného napětí se pak dočkáme v závěrečné scéně, jejíž vyvrcholení je opravdový majstrštyk a mně je jasné, že tohle si budu z Vertiga pamatovat nejdéle. :)
Zázraky se dějí (1974)
Hodně přemýšlím, zda tento dramatický příběh podle skutečné události je na 3* nebo na 4*. Objektivně je to někde mezi, ovšem nevím, ke kterému číslu se přiklonit. Kladem snímku je poměrně dobře vykreslená bezvýchodná situace dívky, jež se ocitá uprostřed džungle odkázaná sama na sebe, s tím i spojená atmosféra pralesa a pár silnějších scén, z nichž v paměti utkví zejména ta s larvami v ráně. Záporně pak hodnotím soundtrack, jehož zvuk je sice pro období vzniku snímku typický, ovšem na mě příliš nepůsobil, zejména v těch neakčních scénách. Vadil mi však také dabing, který byl takový nemastný neslaný. Celkové hodnocení si ještě chvíli promyslím..
Okno do dvora (1954)
Výhled z jednoho okna vystačí Alfredu Hitchcockovi k natočení vynikajícího krimi thrilleru, v němž není nouze ani o vedlejší trochu romantickou linii mezi fotografem Jeffem a jeho přítelkyní Kelly. Příběh má od samého začátku výbornou atmosféru, objevují se zde i úsměvné scény a zní příjemná hudba. V kombinaci se znamenitými herci jako je James Stewart či Grace Kelly pak můžeme z tohoto snímku mít opravdový zážitek. Atmosféra zde pomalu houstne, jak je to u Hitchcocka typické, a posledních několik minut je skutečný nervák. Pád z okna sice působil lacině, ovšem to omlouvá rok vzniku. Pro mě v tomto případě neexistuje jiné hodnocení než plné.
Černý déšť (1989)
Sice svým hodnocením snižuji to celkové o 1% (na 77%), ale nemůžu dát víc. Začátek filmu je sice výborný a správně apokalyptický, velmi sugestivně ztvárněný, ovšem příběhy přeživších už mě tak moc nezaujaly. Občas se objeví nějaká působivá scéna za doprovodu skvělé hudby, ale celkově na mě Černý déšť zapršel průměrným dojmem.
P.S. Miluji Tě (2007)
Výborný nápad, skvělá hudba a občas příjemné komediální scény v kontrastu s těmi dramatickými a dojemnými. Kdyby ústřední dvojici neztvárnili Gerard Butler a Hilary Swank, dal bych možná i čtyři hvězdy. Nemůžu si pomoct, ale ti dva mi prostě nejsou sympatičtí a tudíž jsem s nimi ani pořádně nežil jejich příběh. Lepší 3* si ale tento snímek rozhodně zaslouží.
Dluh (2010)
Čtyř hvězdičkové ambice pohřbil neskutečně blbý závěr...bohužel. Když si ho odmyslím, tak jde ale o velmi solidní drama, které se místy ponořuje do žánrových vod thrilleru a dokáže diváka bavit v obou případech. Líbila se mi kombinace současnosti a minulosti, resp. přechody mezi těmito dějovými liniemi. Ještě jednou podotýkám, že závěr mě zklamal v takové míře, že nemohu dát lepší hodnocení, na které však Dluh dobrých 100 minut aspiroval. Škoda.
Adelheid (1969)
Pro mě rozhodně nejlepší Vláčilův snímek, který jsem zatím viděl! (Pravda, zatím to byly jen 3 filmy.) Údolí včel bylo skvělé a zařadil bych je hned za Adelheid. Markéta Lazarová měla také velkou sílu a atmosféru, ovšem něco jí chybělo či naopak přebývalo. Adelheid má úžasnou a sugestivní náladu, Vláčilův typický rukopis tu nechybí, aranžmá scén je dokonalé a herecký výkon Petra Čepka a Emmy Černé opravdu potěší. Při vypočítávání kladů však musím zmínit i vynikající hudbu Zdeňka Lišky, který patří mezi nejlepší české (československé) skladatele filmové hudby a kdyby se narodil v Americe, jistě by patřil do světové elity. Hodně zvažuji, zda nedát plný počet hvězdiček..pravděpodobně si Adelheid pustím v budoucnu ještě jednou a mé hodnocení se buď potvrdí nebo vyvrátí..prozatím veliké 4*.
Půlnoční běh (1988)
Solidní oddechová road movie s příjemnou dávkou humoru, akce a dobrodružství. Herecké výkony standartně dobré (jako vždy u De Nira) a zvraty v ději jsou zde pikantní i zábavné. Půlnoční běh je snímek, který rozhodně neurazí a dovedu si představit, že se k němu ještě někdy vrátím. :)
Bullittův případ (1968)
Slušná akční krimi podívaná s charismatickým Steve McQueenem v hlavní roli. Bullittův případ má docela atmosféru, několik dobrých scén s dávkou napětí a hlavně pak výbornou automobilovou honičkou v ulicích San Francisca i okolí města a patrně nezapomenutelný závěr na letišti.
Dva na cestě (1967)
Herci jsou sice skvělí nejen podle jmen, ale i svými výkony, námět je možná zdařilý, retrospektivní zpracování a prolínání scén je asi fakt mistrovské, ale vtip tohoto snímku mi zůstal nějak utajen. Dlouho trvající nuda, kterou jsem nebyl schopen dokoukat na jeden zátah a při níž jsem se prakticky vůbec nezasmál. Zatím nejhorší snímek, co jsem s Audrey viděl. Veliké zklamání za 2* z milosti.
Biliárový král (1961)
Biliárový král či Hazardní hráč je film, v němž se snoubí vynikající herecké výkony s hudbou, jež dodává scénám atmosféru, dále s dobře zvoleným prostředím, skvěle napsaným scénářem a parádní prací tvůrčího týmu. Prostor pro řádné rozvinutí precizně promyšlených charakterů postav se otevírá zhruba po první tři čtvrtě hodince, která je ve znamení výborného střihu a poutavého děje kolem kulečníkového stolu. Následně se rozjede psychologické drama, v němž své místo najde romantická linie příběhu, která je velmi lákavá, přirozená a nikterak přehnaně vyšperkovaná. Poslední část snímku se pak nese ve znamení depresivnější nálady, kterou přineslo posledních pár minut předcházející pasáže, a velké odvety s charakterním soupeřem Minnesotou. Samotný závěr nemá chybu a já se skláním před velikostí tohoto černobílého skvostu. K plnému počtu hvězd nechybí mnoho...