cheyene

Seriál si udržel nastavenou kvalitu a došel k rozuzlení. Samozřejmě, že řada podivností v chování postav je na škodu, ale jako celek je Vzteklina zdařilým počinem, který se v průběhu epizod a zejména pak té poslední nebojí nastolit zrcadlo násilí páchaném Čechy na Němcích v poválečných měsících.

Prozatím nejlepší a nejzábavnější epizoda 8. série. Celý ten nápad s tajným spolkem neměl chybu a Phil s elektrickým obojkem pod sakem hodně pobavil, podobně jako pointa s hlasováním o dovolené.

Dokument o takové legendě, jakou je Dominik Hašek, mohl být podstatně delší, čímž by se otevřel prostor pro mnohem víc zajímavostí. I přesto však tento počin potěší každého hokejového fanouška, protože tu není nouze o skvělé záběry a komentáře hlavního aktéra, Dominátora. Patrně už nikdy nebudeme mít takto kvalitního brankáře, jenž svým specifickým stylem (vycházejícím ze způsobu, jakým chytával už Jiří Holeček) zastavoval puky s takovou úspěšností, že si vysloužil nejen svoji přezdívku, ale zároveň byl pětkrát oceněn Vezinovou trofejí a dvakrát Hartovou. Bez něj bychom neměli ani zlatou olympijskou medaili z Nagana a byli bychom ochuzeni o nevšední zážitky, které nám svými akrobatickými zákroky připravil. V dnešní době si ani nevybavuji žádného jiného brankáře, jenž by alespoň v něčem chytal podobně jako Hašek. Kromě národního mužstva ho má asi každý fanoušek nejvíce spojeného s týmem Buffala Sabres, ale také Detroitem Red Wings, s nimž se dočkal svého vytouženého Stanley Cupu (nakonec 2x). Pamatovat si jej ale můžeme také v dresu Ottawy Senators, Chicaga Blackhawks, kde kryl záda kanadské legendě Edu Belfourovi, či ruského Spartaku Moskva nebo jeho rodných Pardubic, kde také získal na sklonku kariéry titul. Pevně věřím, že některé z jeho rekordů jsou v NHL ještě platné. Byť o Dominiku Haškovi nemusíme mít valné mínění jako o člověku (viz některé jeho aféry), jako o sportovci o něm nelze mluvit jinak než s naprostou úctou, obdivem a poděkováním za všechny krásné hokejové momenty. Dominik chytil! Jsme ve finále! ... Skvěle, skvěle, Dominiku! ... Hašek chytá! (To prostě za připomínku stojí..)

Spíš slabší epizoda, ale v s přivřenýma očima to ještě na 4* je. Možná, že úplně nejlepším okamžikem je pasáž, kdy Claire namluví Mitchellovi, že Cameron jistě něco provedl, protože jinak by mu tak snadno neodpustil.

Slibný a poměrně silný start do nové sezóny. Souznění Phila a syna v duchu "Škoda, že tu není táta." - "Škoda, že tu není Luke." je opravdu povedené.

Halloween je tradičně dobrým předpokladem pro povedenou epizodu. Na všech rodinných frontách se najde něco, co pobaví.

Až na ten otřesný závěrečný song (melodii nekritizuji, ta je léty prověřená a dobrá) jde o poměrně pohodový dokument natočený k Jágrovým 44. narozeninám. Nejvíce pobaví samozřejmě vzpomínky spoluhráčů, počínaje Dominikem Haškem, přes Martiny Ručínského a Straku až po Petry Průchu a Nedvěda. Zejména kvíz ohledně Jágra byl zábavný (třeba to komolení názvu Hnidousy na Shnilousy apod.), odpovědi Nedvěda neměly chybu. "Kolikrát vyhrál Jágr bodování NHL?" - "On někdy vyhrál kanadský bodování, jo? To snad ne...No jo, jenže on se tam taky hlásil o ty druhý přihrávky. Kolikrát jste viděli ze střídačky. On měl druhou přihrávku. No tak to bych taky honil teďka Gretzkyho, že jo." Nebo "Komu dal Jágr svůj jediný gól v Naganu?" - "Asi Haškovi, ne? Do vlastní. Víc nemohl dát."

Kdo má rád Chaplina, přijde si na své. Pěkně jsou tu vylíčeny chudinské poměry, nechybí střety se strážníky, loupeže, kopance, ale tentokrát je u toho i pes, která je součástí několika zdařilých scén.

Hlášky typu "Co uděláme s těma bombama? Mohly by bouchnout!" byly opravdu povedené. Celkově zdařilý námět pro tuhle epizodu.

Je super, jak Alf oplácí lidem jejich vlastními argumenty. Zde se ohání třeba presumpcí neviny.