Gletschertor

Hypnotická halucinace, někde za hranicí chápání. Vizuální temný stín. Něco, co vás buď uhrane a ohromí a nebo vás bude nudit. Dá se to nepochopit ve vícero směrech, snad co člověk, to jiný směr nepochopení. A pochopit? Možná...

Příběh Středozemně je pro mne tím nejkrásnějším ze všech příběhů. Miluji film i knižní předlohu, stejně jako ostatní knihy od Tolkiena. Je až neuvěřitelné, kolik fantazie tento vyjímečný člověk měl. Jako malý jsem byl z filmu unešen. Oplakal jsem Gandalfův pád do hlubin a při sledování posledních záběrů na Emyn Muil jsem se nemohl dočkat pokračování. Troufám si říct, že lepší skupina přátel putujících širavou dalekých a neznámých krajin, které leží v temnotách před nimi, se už nikdy nikde neobjeví.

Je to už dlouho co jsem tento filmový skvost viděl a dokud opět nepřijde potřebná nálada, znovu si ho asi jen tak nepustím. Vím jen, že mě chytil od začátku až do konce. Na co ale nikdy nezapomenu, něco co pro mě byla vážně jedna z nejsilnějších scén která se mi do mozkové hemisféry vryla tak hluboko, že nezapomenu i kdybych chtěl, je ona přeměna... změna obrazu... anděl na zemi...

Perfektně Atmosférické a emocionální dílo. Krásné záběry hor a krajin ,soumrak padající do horského žlebu, v němž u kříže sedí osamocený poutník. Tajemný hrad s temným pánem, morová plachetnice probíjející si cestu vlnami, Danse Macabre, podmanivá hudba Popol Vuh a navíc nádherná Isabelle Adjani, která je pro mne v tomto filmu opravdovým ztělesněním ženské krásy. A lepšího upíra než toho od Klause Kinskeho, se my už asi nepoštěstí nikdy spatřit...

Neuvěřitelný film. Tak pomalý a hypnotický, přesto mi vždy uběhne strašně rychle. Navíc psychedelická hudba Popol Vuh plyne s filmem v až přírozeném souladu. Úvodní záběr Andských Velehor je nádherný a v paměti zůstane mnohem více scén. No a Klaus Kinski, rozběsněný po svém turné Ježíš Kristus Spasitel, tu svůj hněv ani nemusel hrát...Já jsem Hněv Boží, kdo jde se mnou ?...