Morien
Dagmar Pokorná
okres Třebíč
Spí v muzeích a to je láska
homepage
ICQ: 224195180
Skype: MorienHithwen
MSN: -
Yahoo: -
130 bodů
okres Třebíč
Spí v muzeích a to je láska
homepage
ICQ: 224195180
Skype: MorienHithwen
MSN: -
Yahoo: -
130 bodů
Moje komentáře
Humorous Phases of Funny Faces (1906)
Levitující pudlík je rozhodně motiv hodný povšimnutí.
Turínský kůň (2011)
Bouřím se. (A souhlasím s názorem níže vyjádřeným, že se jedná spíš o performanci.) Co když tohle je všechno, co je naděje? (Co když naděje není nic jiného...)
Soukromý vesmír (2011)
Překvapivě nezáživné. V hlavě jsem si to srovnávala s Gogolovým "Mám ráda nudný život" a Soukromý vesmír prohrál na celé čáře. Jeden z hlavních problémů vidím v tom, že otcovy deníkové záznamy byly pro mě naprosto bez energie. Ani minimální náznak osobního stylu nebo poetiky. Ani humor, a to chlapi dokážou být až hříšně zábavní. Nejvíc emocí (a proklatě negativních) ve mně paradoxně vyvolala vystoupení Karla Gotta.
Sunset Heights (1997)
Nevím jestli senilním, nebo to bylo magic hour, nebo Tobiášem, ale na mě to zapůsobilo!
Miluj mne dnes v noci (1932)
62/1001. I do not care for musicals. Nějak mě nenapadá, jak tuto větu říct česky s tím stejným pocitem. A musím říct, že i přes počáteční odpor mě tahle věc vcelku bavila. Například zpomalená scéná, když jelen spí, a ještě podbarvená tou hudbou, ach.
Paranormal Activity (2007)
1061/1001. Dagmarka se dívala sama, ve čtyři v noci, ve starém domě, v prázdném bytě, nad hlavou divnou půdu, pod postelí vrzající parkety, pod oknem v neočekávaných okamžicích hučící plynová kamna, no co si budem povídat, v některých momentech se málem podělala strachy. Ale konec ji silně zklamal. Silně silně zklamal. Skoro si začala říkat, jestli podobný druh filmu vůbec může mít dobrý konec. Došla k závěru, že jediný možný konec je naprosto brutálně otevřený konec, prostě to někde ustřihnout, pro diváka bez možnosti vědět, jak to dopadlo. Protože tak, jak to udělali ve filmu, takhle tedy ne, milánkové. A ještě jedna věc, ty zvuky kroků zní až moc jako že někdo jde a dupe/našlapuje tak, aby to bylo dobře slyšet. Pokud někdo prostě jenom jde, zní to jinak. A také, po pominutí magic hour se vracím ke smyslům, přestávám o sobě mluvit ve třetí osobě a začínám myslet. Co to vlastně tvor dělal? Nelíbilo se mi, že nevidím systém. A to nebyl tvor, který by chaoticky hýbal prkýnkama na záchodě, protože už ho přestalo bavit hýbat postelí nebo otvírat kredence v kuchyni. Tvorovy akce byly prezentovány jako promyšlené a s plánem. Tak co teda dělal? Chodil zezdola po schodech nebo z půdy? Chtěl ji zničit nebo ji chtěl pro sebe a on mu překážel? Zatracené přemýšlení, teď jsem mnohem zklamanější a snížím hodnocení ze tří na dvě hvězdičky. A každopádně další věc - pokud je pravda, že to režisér vymyslel poté, co mu spadla věc z police, taková, že sama spadnout nemohla, a potom to ještě celé natočil u sebe v domě, tak je to magor. Já bych se z toho určitě pomátla. A taky souhlasím s názorem Silase, že tohle není film do kina.
Půlnoc v Paříži (2011)
"Jo, vy jste surrealisti, ale já jsem normální chlap..."
Captain Blood (1935)
88/1001. Měla jsem spíš dojem, že čtu knížku, než se dívám na film.
Balada o smutné trumpetě (2010)
Tento režisér je kompletní a úplný blázen. Ne, vážně. Psychopat. Šílenec. Maniak. MAGOR. A očividně má přístup k hodně penězům. Nebezpečné.
Werckmeisterovy harmonie (2000)
Věřím, že tomu zatím nerozumím.
Zrození Planety opic (2011)
Pravda je ta, že mě to strhlo. A že vězeňský drámo super. Ale pořád tak nějak staromilecky nezvládám představu, že mi někdo ve spánku postříká sprejem před nosem a já se vzbudím a budu mít postavu jako Angelina Jolie, když před usnutím jsem měla postavu jako Halina Pawlowská. (To je modelová situace. Jak já zjednodušeně vidím, co se tam stalo. Pro jistotu vysvětluji.) Moc rychle na to, abych to brala vážně.
Ye ban ge sheng (1937)
105/1001. Sledovala jsem film s nějakými nemožně přeloženými anglickými titulky, takže jsem z toho měla ještě více dada požitek, než se kdy tvůrcům mohlo zdát. Asi nejpřesnější dojem byl, že sleduji flashback ve flashbacku flashbacku člověka snícího ve snu někoho jiného. Snímek je silně poznamenán érou němého filmu a předpokládám, že i divadlem. Ovšem kvůli tomu, že trvá téměř dvě hodiny, se všechny působivé momenty stačily rozpliznout do spousty nezáživných scén.
Free Radicals (1958)
Nejvíc mě fascinuje, jak mohli (Lye a McLaren) tak geniálně skloubit hudbu s obrazem, když obraz kreslili ručně na filmový materiál, bez kamery. Ale tento obdiv asi patří všem animátorům.
Within Our Gates (1920)
9/1001.
Cesta na východ (1920)
8/1001.
Zlomený květ (1919)
7/1001. Nádherný příklad filmu, u kterého nechápu, proč byl na seznam Tisíce a jedna filmů přidán, kromě snad toho důvodu, že potřebovali mít strašně moc filmů, jmenovitě Tisíc a jeden, a něčím to tedy zaplnit museli. Když je tam od Griffithe Zrození národa, Intolerance i Děti velké revoluce (můj favorit z jeho filmů, i když ho obecně nemám ráda), tak zařazení Zlomeného květu a potom ještě Cesty na východ mi přijde zhola zbytečné. Tyhle dva filmy už mi osobně nepřišly nijak více přínosné než ty ostatní.
Hlavní nádraží (1958)
A podezřívám ten film z toho, že je ještě lepší, než se mi zdá teď. Skvělé překvapení!
Macbeth (TV film) (2005)
Zbožňuju, když se v klasicích, a zvláště v Shakespearovi, dělá moderní bordel (žádný sarkasmus zde), ale tahle verze Skotské hry zůstala trochu na půli cesty. Z části se to dá svést na to, že jde o televizní projekt, a tudíž peněz asi nebylo tolik, jako když si třeba Ethan Hawke hrál na Hamleta, Leo DiKačio na Romea nebo Anthony Hopkins na Tita. Druhá věc je, že režijní záměr postrádá smysl pro humor, který by mohl veškteré peněžní nedostatky zdárně kamuflovat. A přitom potenciál by byl. Tři čarodějnice přerozeny do formy věšteckých popelářů! Ano, jen dál, jen houšť! A James McAvoy by zahrál cokoliv. Ale tvůrčí záměr začal kulhat a potom se dokonce posadil. Zachrání nás už jen létající prasata.
8 1/2 (1963)
Na začátku jsem byla zvědavá a hladová. Na konci jsem jenom koukala, jak můžou ty ženský chodit v podpatkách po písku a jak se asi cítily, když se bořily do země.
Zlomový rok 39 (2009)
Cože? Cože?! Co je tohleto proboha za film? Šťastní lidé pobíhají po zřícenine v západu slunce? Mrtví lidé promlouvají z plátna k živým? Krásné ženy sedí esteticky uprosřed pole nebo pobíhají esteticky prostředkem lesa? Podivní, outsidersky vypadající chlapci překonají přes den obrovské vzdálenosti a nebojí se slunce? Hororoví veterináři si zaplňují stodolu mrtvými zvířaty a otcové tráví své adoptivní dcery? Skoro jako kdyby zestárlá siamská dvojčata ve dvou tělech vyprávěla mladému horlivci gotický příběh ze starých časů, ke kterému se čirou náhodou připletl začátek druhé světové války, ale ta byla taky jenom smyšlená. Ten film je halucinace halucinace v halucinaci! Kdybych se určitou dobu během filmu nenudila, tak jsem se takhle dobře už dlouho nepobavila! Plné hodnocení nedávám jenom proto, že si nejsem úplně jistá, jestli ty všechny věci, ze kterých jsem tak nadšená, nejsou chyby v režii a úskoky od záměru. Film, který je prezentován tak, aby se jeho mediální obraz co nejméně podobal jeho skutečnému rozměru. Největší škoda je, že té stařence nezačaly na konci lítat blesky z očí a nezabily je všechny, bastardy.
Matthew's Workshop - rozpad (2012)
"Jednou se mi fakt povedla hláška a všichni se smáli!"
X-Men: První třída (2011)
Mám takový dojem, že tvůrci zahodili to přátelství nějak moc brzy, když krávu určitě budou ještě dojit.
Konspirátor (2010)
Veliké překvapení, čti zklamání. Větší nuda, než jsme čekali. Podle mého názoru je James McAvoy skvělý herec, tady ale neměl skoro co na práci. Moment, kdy začne ženě věřit, se ztratil, stejně jako se nedostavilo ani napětí či jakákoliv jiná emoce v závěru. Film jako by se natolik zaobíral tím, jestli v každé scéně svítí dostatek měkkého světla malým oknem do potemnělé místnosti, aby nám z toho vyskočil šerosvit, ale už nějak zapomněl na dramatický oblouk, na emoce, na EMOCE! Nebýt angažmá McAvoye, tak asi v průběhu usínám. Sterilní.
Sseuri... monseuteo (2004)
Japonci, Jižní Korejci a Hongkongčané jsou blázni. Víc až se mi to rozleží. ♥ Knedlíky byly pro mě o dost slabší než oba dva zbývající filmy, ale vzhledem k tomu, že byly zařazené na začátku, jsem se stihla během následujícího skvělého Střihu ponořit do psychosvěta a během fenomenální Krabice už úplně zapomenout cestu zpátky. Vzdávám hold režijní suverenitě a osobitosti, kterou bych strašně ráda viděla i v jiných částech světa.
Země v transu (1967)
Zajímalo by mě, jestli takovýto snímek vypovídá o absolutním nedostatku smyslu pro humor svých tvůrců a nebo o ultimátním smyslu pro humor svých tvůrců. Velmi hysterické. "Mocí. Láskou moci."
Velká železniční loupež (1903)
2/1001. Právě z takového filmu se vyvinuly všechny ty filmy, co dneska nemám ráda.
Cremaster 1 (1996)
Já mám takový hlad, jako je Barney psychopat. A hladový psycho rád.
Kameny (2002)
Doporučeno kamarádem ze Španělska, že pokud chci vidět španělskou duši, najdu ji v tomhle filmu. Nejsem si jistá, jestli jsem ve filmu viděla to, o čem mluvil, ale každopádně se mé srdce rozbušilo.
Barry Lyndon (1975)
Pokračuji ve svém rouhání napříč Kubrickovou filmografií. Na Barryho Lyndona jsem se dívala z povinnosti a teprve těsně před koncem jsem zjistila, že už jsem ho jednou viděla a stačila na to úplně zapomenout. Pro mne nezajímavost.
Peeping Tom (1960)
Výborný film, kterému k tomu, aby se stal černou dírou a pohltil svět, chybí jen velmi málo. Kdyby jen film obsahoval víc takových pasáží, jako když kamera spočine na dívce s poškozeným rtem. To, že například Anna Massey v roli osudové dívky vypadá tak, jak vypadá, a chová se tak, jak se chová, na rozdíl od těch, co to zmiňují jako výtku, vidím jako plus, které spolu s další spoustou detailů dělají z Peeping Toma tak znepokojivý, specificky krásný a svojský svět. ♥