Profil
Hodnocení (2993)
Komentáře (1321) Biografie (7)
Obsahy (6)
Filmotéka (153)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Fanoušci (2008) 
|
14.03.2010 |
| |
Fanoušci jsou celkem originální mix geekovského filmu a teenagerské komedie. Ač sám jsem sám spíše trekkie než fanoušek Star Wars, docela jsem těm třem outsiderům žijícím ve stínu Síly a Impéria fandil, problém ovšem je, že zhruba po hodině začne zvolený model nudit a s přibývajícím humorem v duchu teenagerských komedií i otravovat. Škoda, mimo poněkud trapného humoru nabízejí Fanoušci i dost podařených momentů. Jejich originalita pak ještě víc bledne při přímém srovnání s jinými televizními geeky - zvolme třeba podařenou čtyřku z Big Bang Theory a jejich úroveň humoru. Každopádně je tato trochu netradiční road movie lepší, než proklamované stálice žánru, jako třeba Road Trip a mnohé a mnohé další klony... Správně žánrově zařadit je pomáhají i v miniroličkách ,,duchovně" spřátelené účinkující hvězdy - Kevin Smith, Seth Rogen, William Shatner, ale i ikona trochu odjinud Danny Trejo. Příjemně nenáročný (i když chvílemi trochu blbý) film... |
|
Armée du crime, L' (2009)
|
13.03.2010 |
| |
Tak tomuhle se dá říkat skutečně vyrovnání se s vlastní minulostí. Je třeba jistě hodně odvahy ukázat na sebe sama a s napřaženým ukazovákem říci - my Francouzi jsme kolaborovali s Němci. Režisér Robert Guédiguian (ač sám s arménskými kořeny) to filmem Armáda zločinu nejen že dělá, ba co víc, v podstatě říká, že odboj byl především dílem emigrantů a Francouzi ho v pozicích státního aparátu a policie potlačovali. Ne Gestapo, ale Francouzi mučili a popravovali (naturalizované) Francouze. Nepřímo je tu také zmíněna a zobrazena i úloha francouzského státu při deportaci místních Židů (kterou oficiálně přiznal a omluvil se za ni Jacques Chirac až v roce 1995), která probíhala na žádost německých okupantů zcela ve francouzské režii a při níž francouzská policie deportovala do Osvětimi 13 tisíc pařížských Židů. Jsem zvědav, kdy konečně my natočíme něco podobného - o fenoménu české kolaborace či třeba o romských koncentračních táborech v Letech u Písku či v Hodoníně u Kunštátu, kde dozorci byli zase jen Češi... Režisér také velmi výstižně použil dobovou nacistickou propagandu, která zaznívá přímo ve snímku formou rozhlasových vstupů (škoda jen, že se neodhodlal přímo do filmu zakomponovat dobové filmové týdeníky s tímtéž, snímek by byl pak ještě autentičtější). Slabinou filmu je ovšem přepálená stopáž, tady měly přijít ke slovu střihačovy nůžky a nějakou půlhodinu nemělo nikdy spatřit oko divákovo, pak by byl výsledný divácký dojem absolutní. Podobné filmy: La rafle, Armáda stínů, Svobodná zóna |
 Anténa (2007)
|
11.03.2010 |
| |
Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román |
|
Secreto de sus ojos, El (2009)
|
10.03.2010 |
| |
Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... |
|
Iron Man (2008)
|
09.03.2010 |
| |
Ten věčný svár formy a obsahu bych věru nečekal u filmu, jako je právě Iron Man, komiksové adaptace mi z principu nevadí, ale tady to povážlivě skřípalo - formou hi-tech akční nářez (viděl jsem to z Blue-Ray média, takže formální stránka mohla vyznít), obsahem ale po x-té vykradená starožidovská pověst o Golemovi dovedená k naprosté stupiditě - jen namátkou se lze ptát, jak to, že ve stratosféře to geniální brnění namrzá, ale uprostřed napalmového výbuchu se nepřehřívá a jeho vodič se v něm neusmaží, stejně jako fakt, že stačilo v první afghánské verzi strefit do ničím nechráněné krytky oka a byla by game over...atd. atd. Navíc ty tuny amerického megapatosu, chvílemi to vypadalo, že režisérem je pokleslý rutinér Michael Bay, geopolitické usazení jak za dob studené války, oslava Pentagonu a product placementu (Audi je tak cool), amerických hodnot a té správné strany v ose rozložení sil dobra a zla... Jistě, film má i několik silných momentů - charisma Roberta Downeyho Jr. i hlavního záporáka Jeffa Bridgese, to opojení mechanickými součástkami a moderní robotikou a třeba v neposlední řadě úplný závěr filmu, kdy se finálové titulky rozbíhají klasickým rifem skladby Iron Man od Black Sabbath. Bez tohoto výčtu je však celý slavný filmový Iron Man jen bohapustá primitivní rutina bez špetky originality... |
|
Katovna (2000)
|
08.03.2010 |
| |
Veřejnoprávní ČT2 kdysi ještě naplňovala smysl svého programového vymezení a v rámci svého programového schématu uváděla i pořady, které byly projektovány coby alternativa k neintelektuálně a neumělecky pojatému střednímu proudu televizní zábavy. Jedním z takových projektů byl i staromilský formát živé, kriticky laděné debaty, který ovšem již ze své podstaty narážel na jeden zásadní a hlavně specificky český problém - kritická obec je u nás natolik malá, že by si neměla dovolit být rozhádaná. Její defragmentace je ovšem smutným faktem a pakliže chybí nějaký univerzální spojovací prvek (kritici nikdy nezažili a patrně ani nezažijí žádné své ,,Nagano" a neexistuje tu ani mýtická prvorepubliková postava F.X.Šaldy, byť se o její gloriolu uchází několik zájemců, pan Just jakož i pan Rejžek ovšem k mýtu mohli a mohou pouze vzhlížet...třeba už jen kvůli svému, v Čechách tak rozbujelému, elitářství a neschopnosti pozvat si do studia skutečnou názorovou opozici), status quo je tristní. Jak už jsem napsal jinde, pravidelný kritický pořad s poloironickým názvem Katovna, kde se pod dohledem dua prominentních kritiků Jana Rejžka a Vladimíra Justa scházelo stále stejné torzo dobové kritické obce a tahle soldateska spíše myla hlavy, než že by je stínala, byl ovšem fenoménem, o tom svědčí i řada parodizujících scének (vzpomeňme zejména tu legendární známou coby Hřmění divadla Sklep). Pakliže tu byla kdy osobnost, která přesahovala své vrstevníky, byl jí pan Miroslav Petříček jr., který se v Katovně objevoval dá se říci pravidelně, ale pro kterého jsou ovšem jakékoliv ambice týkající se mediálního exhibování pasé. Jeho přítomnost byla také tou největší devizou televizní Katovny blahé paměti (a čtvrtá hvězdička mého hodnocení je pak hlavně za něj). Škoda, že podobné pořady již nemají dnes v schématu ČT2 místo, minimálně pro ono další rozviřování debat o tom, jak se kdo proti komu a čemu zase v posledním dílu vymezil... |
|
Greatest, The (2009)
|
08.03.2010 |
| |
Netuším proč, ale chce se mi bůhvíproč napsat, že tohle bylo velmi pěkně natočené politicky korektní drama. ten termín politicky korektní tam hraje důležitou roli, protože režisérka a scénáristka Shana Festeová obrousila možné kontroverzní hrany, které podobný druh příběhu mohl obsahovat a napsala i zrežírovala příjemný a dojemný film o ztrátě v rodině a o vyrovnávání se s tímto břemenem. Osobně bych čekal, že některá místa na dějové lince budou více zauzlovaná a že zobrazovaný rodinný rámec bude více dysfunkční (nevěra atd.), ale tohle je americký a spíše mainstreamový film, byť byl objeven díky úspěchu na ,,nezávislém" festivalu v Sundance... Každopádně se na něj vyplatí podívat... Podobné filmy: Sladké zítřky |
|
O čem sní muži (1999)
|
07.03.2010 |
| |
Tak trochu nevyvážený pohled, řekl bych, paní Sommerová? Chybí zde dosti široké názorové i charakterové spektrum mužské části populace a upřednostněna je jen ta část názorů a pohledů, které konvenují s pohledem dokumentaristky? Píši to záměrně s otazníky, jelikož si nemohu být zcela jist, zda nejsem zajatcem jen své subjektivizované mužské sebereflexe. Ale možné je i to, že Olga Sommerová je zajatcem té své, ženské... Díval jsem se především kvůli postavě pana profesora Machovce, neboť jsem měl v životě tu čest býti osobně účasten na několika jeho vysokoškolských přednáškách, což je zážitek opravdu nezapomenutelný. Proto si také myslím, že zásadním handicapem tohoto snímku je ten fakt, že paní režisérka nedala panu profesorovi mnohem více místa, v ideálním případě že nevznikl pouze dokument o této významné postavě české filosofie, etiky a filologie... |
|
Gone, Baby, Gone (2007)
|
05.03.2010 |
| |
Špinavá Amerika, Amerika chudinských čtvrtí, ghetta, Amerika odvrácené strany, to je svět, který nám v adaptaci románu Sbohem, baby Dennise Lehana předkládá Ben Affleck, tentokráte ne z pozice herce, ale ze stoličky režiséra. A Affleckova exkurze je skutečně sugestivní a podařená. Thriller opisující svou náladou atmosféru ulice vykřičené čtvrti amerického velkoměsta, kterou Affleck velmi důvěrně zná (obdobná nálada prostupuje i snímkem podle jeho a Damonova scénáře Dobrý Will Hunting) a je adekvátní tematice a dějové linii filmu - ta je plná zločinu, perverze, prostě prochází místy, kam zákony nemají přístup. Ben obsadil do hlavní role svého bratra Caseyho a to byla skutečně šťastné rozhodnutí, jednoznačně herecky zastiňuje všechny zúčastněné herecké hvězdy. Zvláště úplné finále a závěrečná jízda kamery přes pokoj staticky umrtvený v relativizující významové kompozici tvořené pouze nehybně sedícími dvěma herci dala vyznění filmu hluboký náboj. Ač jsem neměl Bena Afflecka jakožto herce nikdy příliš v oblibě, musím chtě nechtě přiznat, že coby režisér mne skutečně uzemnil a přesvědčil o svých tvůrčích, tedy režisérských, kvalitách... Podobné filmy: Tajemná řeka |
|
Fong juk (2006)
|
05.03.2010 |
| |
Přestylizovaný blábol... |
|
Poste restante (2009)
|
05.03.2010 |
| |
Tak takhle tedy ne...za tenhle seriálový product placement Česká pošta vyhodila peníze úplně zbytečně... A já se ptám: Kde zůstal humor, pane Smyczek? |
|
Na vlky železa (2008)
|
28.02.2010 |
| |
Tak česká televizní tvorba začala konečně reflektovat dlouho opomíjené téma fenoménu české privatizace. Očekávání jsou jistě vysoká. Po zhlédnutí dvoudílného televizního filmu jsem ale zklamán. Zmatení žánrů - temný politický thriller se tu skloubil s pasážemi z telenovely, zpackaný trendy casting se minul svým účelem a do rolí byli obsazeni herci, kterým nelze v rámci žánru věřit ani jednu větu (Miroslav Etzler možná zvládne part doktora v telenovele, ale hlubokou dramatickou postavu mstitele ani zdaleka neutáhne, Bohumil Klepl, Tomáš Hanák či David Matásek jsou pak úplně k smíchu), levné televizní provedení pak ostře kontrastuje nejen s razantním názvem - pakliže Na vlky železa, pak tvůrci na hlavu máslo...takovýhle film musí vypadat asi nějak jako Pouta. Suma sumárum - Česká televize zaslouží uznání, že otevírá takto choulostivé téma, sám námět není špatný a v jiném zpracování by byl možná i nosný, forma levné televizní inscenace je ale nešťastná a celý projekt spolehlivě pohřbila... |
|
500 dní se Summer (2009)
|
27.02.2010 |
| |
Mně neznámý americký režisér Marc Webb natočil skutečně překrásný formálně postmoderně zpracovaný romantický film. Nechronologické rozložení děje, které dovoluje defragmentovat příběh a propojovat jeho metonymické podstaty, nelineární řetězec událostí, popkulturní odkazy (mladý Han Solo v odrazu ve skle auta, parodie na různé ty taneční scény z muzikálů na střední, scény stylizované do němé grotesky...), koncept postmoderního vševědoucího vypravěče (odkazující k tomu z Amélie z Montmartru), fragmentace záběrů (např. nádherná a významově hluboká scéna paralelního zobrazení očekávaného a skutečně probíhajícího děje v reálném čase jednoho záběru), vynikající hudební stránka založená na nostalgicky laděné indie hudbě počátku 90. let (The Smiths, Belle and Sebastian, Regina Spektor...), udivující kamera, barevné filtry, animované sekvence a mezititulky atd. atd. Nádherný film...jehož jedinou vadou na kráse je žánrově motivovaný konec... Podobné filmy: Horší to už nebude, Dedication |
|
Vítejte v KLDR! (2008)
|
22.02.2010 |
| |
Dokumentaristka Linda Jablonská má zaostřeno převážně na extrémní části politického spektra, ať už jde o příklon k extrémní levici či pravici (viz její předchozí dokument Kupředu levá, kupředu pravá), což je přístup velmi sympatický, v dokumentu Vítejte v KLDR! se fenoménem názorů neslučitelných s demokratickým pluralismem zaobírá rovněž. Vítejte v KLDR! je snímek analyzující a vzájemně propojující dvě významové roviny - primárně přibližuje podstatu jednoho z posledních pohrobků totalitního komunistického státního systému a sekundárně (a tak trochu překvapivě) reflexi fenoménu západní ,,zážitkové" turistiky. O tom, že prvá stránka snímku je záležitostí divácky vysoce atraktivní, netřeba pochybovat. Skanzen komunismu nabízí vizuálně sám o sobě dosti nosného materiálu, stačí se jen autobusem projet po liduprázdné dálnici. Zapojení českých turistů do mechanismu státní propagandy je pochopitelné a očekávané, orwellovské hraní rolí a předem striktně nalajnovaná trasa a scénář ,,zájezdu" je též dobrým úhelným pohledem, kdo zažil minulý režim, dobře ví...stačí vzpomenout na rozzářené první máje... Výtky, že Jablonská nevytěžila ze svého záměru maximum, neobstojí, svědčí spíše o tom, že takovýto divák neměl pozorné oko. Stačí si všímat maličkostí, ať již vyplynou samovolně z filmových obrazů (nepřišlo vám divné, jak málo, respektive vůbec, je mechanizovaná práce lidí na polích - lidé ve 21. století obdělávají lány ručně bez koní, strojů, mechanizace; když je kvůli českému zájezdu odkloněn proud chodců na protilehlý chodník, nikdo se nezastavuje, nemá tendence se shlukovat, dívat, co se děje, všichni tupě jdou dál a nezajímají se o okolí; na projíždějící autobus téměř nikdo nemává, i když musí být z podstaty velmi nízké hustoty dopravy velkou atrakcí...), nebo jim jde Jablonská naproti (jeden z turistů se záměrně prochází tak, aby byli vidět příslušníci veřejné bezpečnosti ukryti za prvým rohem; zdůrazněn je postřeh, že nikde není k vidění žádná čerstvě rozestavěná stavba atd.) Trochu problém je ovšem s druhou významovou rovinou dokumentu - přejdeme-li fakt, že předražený zájezd de facto přímo podporuje totalitní systém a dotuje cennými devizami jeho děravý státní rozpočet, čímž prakticky napomáhá k prodloužení jeho trvání (což se v mnohem pokročilejším stádiu děje i v případě Kuby atd.), musíme si položit řadu nejen etických otázek. Jaké má zážitková turistika limity a etické hranice? Co vypovídá o klientech cestovní kanceláře pořádající zájezdy na klíč do KLDR a přeneseně i o nás? Účastníci zájezdu nevycházejí z takovéto reflexe právě lichotivě (i včetně faktu, že Linda Jablonská si zájezd prakticky zorganizovala jen pro potřeby svého natáčení) - vyjma turisty francouzského původu nespatříme téměř žádnou názorovou rezistenci, většinou se řeší otázky vlastního dobrého bydla a dostatku slivovice, což mi v kontextu s realistickým marasmem dožívajícího komunistického ghetta přišlo minimálně nevkusné. Bodří Moravané se chovají jako poslušné turistické stádo a tady je paralela dokumentu Vítejte v KLDR! nejsilnější - stádnost je nejlepší cestou, jak ovládnout masy a nastolit systém potlačující demokratické principy a náš národ ji má stále ještě v krvi a pod kůží. Bohužel... |
|
Jak se žije (1997)
|
16.02.2010 |
| |
Celkem originální projekt z dílny naší veřejnoprávní televize, který má ovšem velmi rozkolísanou úroveň, podle toho, který z tvůrců právě ten který díl natáčel. Cílem bylo přiblížit ,,běžnému" televiznímu divákovi prostředí minorit, zprostředkovat jinakost, pestrost, různorodost, pozvednout jeho sociální kotvu. Ne vždy se ale tento záměr podařilo naplnit, koncept veřejné služby ovšem tento projekt naplnil více než dokonale. Jak se žije... zřejmě nikoho neurazí, zapomenout se na něj dá v běhu času ovšem velmi rychle... |
|
|
