Kde je Fincher? Schován kdesi v pozadí. Transformován do Lisbethini postavy, bojující s větrnými mlýny establishmentu. Navenek ukazuje, že je zručný řemeslník, který umí zpracovat očekávané očekávaně až nadstandardně. Třebaže zimničně, mrazivě, strašidelně ... Kupodivu mě to emočně naplnilo (hold některé národy si na ty emoce přece jen potrpí :), oproti adaptaci domovské, která mě tak akorát dokázala emočně vysát a dostatečně nasrat. A koneckonců - exteriéry a reálie jsou na americkou megaprodukci neočekávaně dobré, čekala jsem daleko horší záležitost, toto mě velmi potěšilo, také díky opravdu povedenému hereckému obsazení.
Asgard - cože, to jako Stargate rasa? Jotunheimen - jakože to pohoří v Norsku, kde mě bylo tak krásně? No to asi ne. Teda ta demagogie se mě moc nepodařila, budiž. Nicméně otázkou je, zda se povedl Thor? Dle mého nikoliv. Nevadí mi ono fantasijní nakládání s fakty, nevadí mě ani komix, jenž je předlohou, nevadí mě režijní vedení a herecké obsazení - ba naopak. Vádí mě -a to doslova- upjatost scenáristů a studia k platícímu -rádoby připitomělému- publiku, které to musí -dle nich a nejspíš nějakých marketingových průzkumů- mít naservírováno přímočaře, řekněme až polopaticky s velkou přímesí stupidity. Pak je možno na to frknou tu krásnou nálepku = block-blitky-buster. A tak tomu je i u Thora! Jednoduchost ve slovech i činech; náznak propracovanosti mytologie - ani omylem; nejednoznačnost hrdinů - cože všichni víme, jak to je; primitivní narážecí vtipy - juchů; krásné digitální triky - no jak kdy; krásný svalnatý hrdina - ano ano, slint!!! Thor je zábavný, je hezky udělaný a tak to má být - dle těch marketingových měřítek. To, že neoslovuje mě, je můj problém, že jo. A o tom je celý tohle tlachání - líbí/nelíbí. Beztak mě furt evokoval Flashe Gordona - jo tu starou britskou vykopávku - taky byla tak pitomá, ale měla lepší písničku, to zase jo.
Bohužel film tápe v nerozhodnosti, který ucelenější pohled na události si vybrat (psychologický, policejní, špiónský, žurnalistický) - obsáhnout všechny tyto úhly pohledu z knižní předlohy se jistě nedá, stačilo vybrat si jen jeden a bylo by to o mnoho lepší, než fragmentovat v neutrálním, vágním a koneckonců i nudném duchu. 40%.
Sociální horror, emancipační drama ... brutálně romantická vyprávěnka. Tááákhle si mě čapla mezi prsty a pěkně mě pomordovala - napětím jsem chvilkami ani nedýchala, hustota emočního náboje byla téměř na hraně fyzické bolesti. A to jsem si myslela, že mě nic po znalosti literární předlohy nepřekvapí. Inu někdo umí ... a nejen herecky (Austrálie vždycky vyplivne v nečekané chvilce supertalent), rovněž režijně a hudebně.
Tak nějak přemýšlím po všech těch životopisných kolážích, které mě žel uhranuly (I'm Not There, Factory Girl), a jsem vlastně moc ráda, že technické možnosti filmu dospěly do stádia, kdy je možné hladce kombinovat různé formy, že existují tvůrci, kteří využívají těchto kombinací pro sdělení něčeho zásadnějšího než je mainstreamová akce. I tentokrát polodokumentární záležitost Howl sází na psýchu hlavního hrdiny. Nahlíží na ni skrz nejslavnější báseň, jenž svojí jazzovou dikcí udává naléhavý tón celé strukturované filmové koláži. A drží ji pěkně pevně v rukou. Nicméně není všechny krásy jen díky básni, také tu máme překvapivý výkon Jamese Franca. Možná díky tomu, že jsem si prošla obdobím těžké pubertální adoace beatnického fenoménu, nebyl pro mě film překvapením. Jediný zádrhel jsem spařovala v animovaných pasážích - konkrétně v jejich výtvarném provedení, s tím jsem pár okamžiků bojovala, po půl hodině se již staly symbiotickou součástí filmu. 80%.
Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%.
Trendově přeplácané ( vizuálně i dějově) dobrodružství, v němž vlastně nemusí vystupovat herci, neb stačí do správné polohy natočit model (-áky, -ky), který se naučí pár nesmyslných vět, jako bonus. Zábavné - nikoliv, předvídatelné - jako křišťál, akční - za každou cenu, soudtrack - Alane kradeš neustále a ušatě!
Vysvětlit, proč je tráva nesmírně návyková záležitost (tedy ta televizní), si zatím moc nedokážu. I když ... ta ironie, nadhled, vtip, satelitní satira - no tím to asi taky bude. 80%
Jsem maximálně zasažena a poznamenána knižními předlohami, takže jsem Alenku chvílemi nesmírně prožívala, ale koneckonců jsem očekávala, že matematicko-logická a nonsensová Carrollova hříčka nejspíš v takové opuletní filmové podobě neuspěje. Domněnka se u mě naplnila. Proč? Burton to pojal příliš košatě barevně, byť vnímám, že pod tím vším barevně digitálním balastem jsou jeté a nejednoznačné figury, které jedou na zhulené či gay palivo, což je pro něj typické a tak trochu vybočující z kategorie "film pro děti". Problém jsem měla se scenářem, který si půjčoval z obou knih a výsledek byl zmatený, fukčně přepracovaný na epické dobrodružství, v němž proti sobě stojí bílá a červená královna?! a mezi nimi "vyvolená" Alenka. 55%
Na fuj, taková agitka na "skvělé" služby ČSAD. Hodně velké překvapení mi uchystala plejáda kvalitních herců ve službách propagandy :( Alespoň se člověk může lehce pousmát u černobílých lidských charakterů. Bohužel to nefunguje ani jako politicky a chytře mířený satirový šťouchanec do dob minulých ( (tady prvorepublikových a toliko velmi kapitalistických). Což bych i unesla. Florenc 13:30 je přitroublá propagandistická komedie. 40%
+1 za zoufalý boj s vlastním pokrytectvím a fanatickou vírou agenta Van Aldena, který -byť na okraji vyprávění- strhává moji neustálou pozornost (nebudu zastírat, že to není zajímavým výkonem Michaela Shannona :) Ináč občas hustá a krvavá gangstoška, ondy zase pěknej sexuální hukot, jindy zas téměř muzikoš a koneckonců -s jistou dávkou nadsázky- i satira. 75%
Ty starý, zapšklý, s vírou, minulostí i přítomností bojující chlapíky v obyčejných až neinvenčních vyprávěních Clintovi baštím -tuším- už potřetí. Nesmírně mě to štve. 80%
Občas se stává, že víno nedozraje, nevykvete jeho buket, někdy dokonce i přezraje a jeho čas vyprší, a zrovna tak po nevyvážené křivce vadnou či vzkvétají lidské osudy. Depresivik Miles sice víno umí vychutnat, ale rád se po něm i opíjí, takže nápad vzít kamaráda Jacka na poslední předsvatební jízdu po kalifornských vinicích, se zdá být docela fajn. To by ovšem Jack nesměl být prvoplánovitý kurevník, kterému nestačí jen vlastní potěšení, nýbrž má nesmírnou snahu obšťastnit nějakou tou děvou i svého přítele. A tak balí, využívá a klame a do toho všeho zatahuje i stále více depresivního Milese. A jaké poučení z toho všeho plyne? Tak třeba - Cheval Blanc ročník 1961 nejlépe chutná z plastového kelímku, zajídaný hambáčem :) 75%
Hodně dusná až stísněná, v pár okamžicích černohumorná, v několika dalších krvavě sebepožkozující se, vyprávěnka o halucinující anorektičce s nevyjasněnou sexuální orientací, která vše podřizuje a obětuje jedné dvou-roli. Ano, ano, ano! Pakliže bych neznala předchozí počiny páně režiséra, bylo by to jistě za 5. Určitě se však někdy rozhodnu ke znovushlédnutí, a pak možná ocením trvalejší sugestivitu a třeba přehodnotím, třeba také ne.
Já bych to ještě víc rozjela ... takto pouze cítím, že autoři byli opatrní až běda, chtělo to víc psychologické exprese, větší zamyšlení nad tím, proč ta bandička rádoby levičáků -ve skutečnosti nabubřelých anarchistů- tak upřímně a umně využívala demokratického systému k páchání atentátů, chtělo to více rozvést vazby na zahraniční financování a podporu jiných extrémistických skupin. Ale i tak je to jímavá sondáž. 80%
Zábavný, dojemný, sarkastický, cynický paralelně horizontální multilevel snad až multilayer. Aneb o tom, co se může stát, když jeden kluk v krizové situaci neví, jak se rozhodnou, jakou alternaci si má vybrat, a proto si jich vybere více , když se časoprostor začne smršťovat, když se ony paralelní světy začnou hroutit, když ... Je to hlavně o životě a lásce, co si budem nalhávat, ale originálně podáno, velice. 80%
+++ Flashbacky Cullenových, Sladova náladotvorná režie, akčnější a méně ukecanější děj, tradičně samostatně dobře poslouchatelný soudtrack (jeho občasně samoučelné umístění do děje je zřejmé), závěrečný EMO testament.
--- Bellino dilema, cenění tesáků Jacobových versus smutné oči Edwardovy.
Jednoznačně lepší než Úplněk, o ždibec horší než Stmívání, ale to je předloha zrovna taková. Těším se na dvoj-4, konečně se dostane Belle zadostiučinění (nebo ten příběh není o tom jak dostat Edwarda na lopatky? LOL) 55%
60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby.
Předpoklad, že v duši se skrývají všechny naše smutky, tíhy a negativní vzpomínky, mi byla sympatická. Stěhování duší mělo velmi vtipné momenty (hrášek, Pacino, Váňa), méně vtipné, ale také hodně suchých a nezvládnutých okamžiků. Celkové pochmurné ladění atmosféry, melancholicky až neuroticky vystavění hlavní hrdinové, relativně dlouhé pasáže v ruštině a hlavně absurdní situace vycházející z oné premisy o stěhování duší - dělají z tohoto filmu minoritní záležitost pro ujeté psychotiky, a inu - proč ne :) 60%.
Když člověk očekává moc, je to naškodu. Maratónce předchází ohromná pověst kultovního a napínavého díla. Pravda thriller to je, ale bohužel už ne solidní drama. I přes dějové kličky a odbočky na počátku, se mi podařilo odhadnou jednání a motivy postav velmi rychle, vlastně mě to jednání přišlo trochu připitomělé, a když už bylo nadmíru jasné, že se jedná "jenom o diamanty" a neexistuje zde žádný nadčasový přesah či myšlenka, tak mě to přestalo bavit zcela. Rozhodně však nechci ubírat na umu Johna Schlesingera, který zvládá s grácií automobilové honičky, běhající lidičky, nervydrásající scény i kýčovité podzimní výjevy. Dustin, Laurence i Roy se snaží, nejspíš to i funguje, ale jako diváka mě to nezasáhlo. Bezhudbové, syrové, thrillerové sedmdesátky ... Tři dny kondora jsou dle mého lepší.
Při Agoře se člověk nemůže moc bavit, sice poskytuje občasný oddechový čas, kdy se divák může opájet "historickými" reáliemi, které jsou nadmíru řezané (Egypt-Řecko-Řím) a žel ne tolik přesné (ale to vem čert, já bych to nepoznala:). Nemůže se bavit, protože Amenábar s fascinujícím zaujetím ukazuje náboženské potyčky (pohani, křesťani, židé), respektive kupčení s vírou, které přináší vždy politický vliv a nemenší to vliv nad masami (anebo sledujeme třídní boj, co o to, vždyť je to téměř to samé). Nad tím vším -a možná snad i ve středu- stojí ració: vědkyně Hypatie - osoba to sebestředně apolitická, asexuální a žel i ateistická, což ji nemůže nepřinést nic jiného než smrt. Přiznám se, slza mi ukápla, a to v okamžiku, kdy křesťané vtrhli do Alexandrijské knihovny a rozmetali ji na cucky. Jinak jsem si bádání nad pohybem Země, Slunce a planet nadmíru užívala. BTW: Viděno v okresním kině na téměř soukromé projekci ve třech lidech, jaká škoda, já bych na to poslala školy :( 80%
Ono to krásně natočené depresivum o bláznivé německé imigrantce, která skoro vyhubí emigrantskou rumunskou mužkou komunitu poté, co jednomu chlapovi život téměř zničí (manžel), druhému ho doslova vezme (milenec), třetího provokuje k násilí (bratr milence a kamarád manžela), a tomu čtvrtému -synek- v dospělosti nejspíše její nemilosrdný odkaz otevře oči (jinak by tu knihu nenapsal :), není ani tak moc zajímavé, jak se dle obsazení a nástíněného děje může zdáti, spíš je předvídatelné a krajně nesympatické. Ještě, že je kol kolem je krásně nasnímaná nemilosrdná a žhavá australská poušť. 60%
Uživatelsky ne příliš přívětivý film, neb je pevný v obsahových kramfelcích a ty nejsou rozhodně pozitivní a správně prostě lidské, který hýří formálně velmi povedenými stylistickými výlety, jenž jsou v některých okamžicích snad až černohumorné, který má úžasnou - velmi netypickou- hudební minimalistickou složku, a také překypuje neokoukanými hereckými tvářemi (ale já a český film příliš nekamarádíme, takže je to možná jen moje blbá domněnka). 80%
Výtvarná exprese oproti minimalismu pocitů, hra světel a stínů, trocha dekadence, kopa morbidity, špetka snové surreality, vlna netradičně kontrastní hudby. Třicátá léta a raný zvukový film v barevném balení. A také český film po jakém toužím, ale který českým divactvem jest spíše osočován a nemilován ... pro absenci čehosi českého. Toť musí všichni domácí tvůrci vnášet mezi řádky své češství .... nikoliv a díky bohu za to. 80%
Já se při tomhle římském konglomerátu sexu, násílí a bezduchých intrik bavím, opravdu. A není to psychologicky propracovanými charaktery, nosným dějem, výpravou či technickým zpracováním - neboť to všechno je opravdu špatné až hyperbolizovaně samoúčelné. Bavím se prostě tou báječnou nepovedeností.
Jsem na zoufalých pochybách, zda sleduji brutální plagiát BSG nebo o třídu lepší SG. Vlastně ... tomuto seriálu nejde ani jedno, je to hybrid, který nemá svůj styl ani obsah, inspiruje se všemožně a dělá to tak okatě, až je to k smíchu, i přes nesmírně vážný obsah. 45%
Inu, po prvním shlédnutí musí tento konglomerát vtipných scének, zmatených až ujetých bonmotů hlavního hrdiny a jeho přátel, říznutý krásným výliskem sprostých slov, s probublávající elektronickou hudbou na pozadí, a s opravdu netradičními rodinnými vztahy, zákonitě nadchnout. Podruhé už zas tak tolik ne, potřetí už zevšední, toliko originální prvoplánovitost je mu vlastní. 75%
Na málomluvnou, symbolickou lyriku jsem u Kima navyklá, bohužel má obvykle daleko větší přesah, než je tomu v Luku. Zde se tedy mohu pouze opájet krásným vizuálním ztvárněním a opravdu fascinující hudbou, jejíž jeden motiv se opakuje tak bolestně dlouho, až vás z něj bude mrazit či sladit. 60%.
Opět jedna z těch hypnotických (počítaje v to i technickou filmovou mluvu :) meditací moderního světa, lehce černohumorná, depresivní, manipulující, ... (dosadťte dle libosti po shlédnutí). 75%
Moje komentáře
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Kde je Fincher? Schován kdesi v pozadí. Transformován do Lisbethini postavy, bojující s větrnými mlýny establishmentu. Navenek ukazuje, že je zručný řemeslník, který umí zpracovat očekávané očekávaně až nadstandardně. Třebaže zimničně, mrazivě, strašidelně ... Kupodivu mě to emočně naplnilo (hold některé národy si na ty emoce přece jen potrpí :), oproti adaptaci domovské, která mě tak akorát dokázala emočně vysát a dostatečně nasrat. A koneckonců - exteriéry a reálie jsou na americkou megaprodukci neočekávaně dobré, čekala jsem daleko horší záležitost, toto mě velmi potěšilo, také díky opravdu povedenému hereckému obsazení.
Thor (2011)
Asgard - cože, to jako Stargate rasa? Jotunheimen - jakože to pohoří v Norsku, kde mě bylo tak krásně? No to asi ne. Teda ta demagogie se mě moc nepodařila, budiž. Nicméně otázkou je, zda se povedl Thor? Dle mého nikoliv. Nevadí mi ono fantasijní nakládání s fakty, nevadí mě ani komix, jenž je předlohou, nevadí mě režijní vedení a herecké obsazení - ba naopak. Vádí mě -a to doslova- upjatost scenáristů a studia k platícímu -rádoby připitomělému- publiku, které to musí -dle nich a nejspíš nějakých marketingových průzkumů- mít naservírováno přímočaře, řekněme až polopaticky s velkou přímesí stupidity. Pak je možno na to frknou tu krásnou nálepku = block-blitky-buster. A tak tomu je i u Thora! Jednoduchost ve slovech i činech; náznak propracovanosti mytologie - ani omylem; nejednoznačnost hrdinů - cože všichni víme, jak to je; primitivní narážecí vtipy - juchů; krásné digitální triky - no jak kdy; krásný svalnatý hrdina - ano ano, slint!!! Thor je zábavný, je hezky udělaný a tak to má být - dle těch marketingových měřítek. To, že neoslovuje mě, je můj problém, že jo. A o tom je celý tohle tlachání - líbí/nelíbí. Beztak mě furt evokoval Flashe Gordona - jo tu starou britskou vykopávku - taky byla tak pitomá, ale měla lepší písničku, to zase jo.
Dívka, která si hrála s ohněm (2009)
Bohužel film tápe v nerozhodnosti, který ucelenější pohled na události si vybrat (psychologický, policejní, špiónský, žurnalistický) - obsáhnout všechny tyto úhly pohledu z knižní předlohy se jistě nedá, stačilo vybrat si jen jeden a bylo by to o mnoho lepší, než fragmentovat v neutrálním, vágním a koneckonců i nudném duchu. 40%.
Jana Eyrová (2011)
Sociální horror, emancipační drama ... brutálně romantická vyprávěnka. Tááákhle si mě čapla mezi prsty a pěkně mě pomordovala - napětím jsem chvilkami ani nedýchala, hustota emočního náboje byla téměř na hraně fyzické bolesti. A to jsem si myslela, že mě nic po znalosti literární předlohy nepřekvapí. Inu někdo umí ... a nejen herecky (Austrálie vždycky vyplivne v nečekané chvilce supertalent), rovněž režijně a hudebně.
Kvílení (2010)
Tak nějak přemýšlím po všech těch životopisných kolážích, které mě žel uhranuly (I'm Not There, Factory Girl), a jsem vlastně moc ráda, že technické možnosti filmu dospěly do stádia, kdy je možné hladce kombinovat různé formy, že existují tvůrci, kteří využívají těchto kombinací pro sdělení něčeho zásadnějšího než je mainstreamová akce. I tentokrát polodokumentární záležitost Howl sází na psýchu hlavního hrdiny. Nahlíží na ni skrz nejslavnější báseň, jenž svojí jazzovou dikcí udává naléhavý tón celé strukturované filmové koláži. A drží ji pěkně pevně v rukou. Nicméně není všechny krásy jen díky básni, také tu máme překvapivý výkon Jamese Franca. Možná díky tomu, že jsem si prošla obdobím těžké pubertální adoace beatnického fenoménu, nebyl pro mě film překvapením. Jediný zádrhel jsem spařovala v animovaných pasážích - konkrétně v jejich výtvarném provedení, s tím jsem pár okamžiků bojovala, po půl hodině se již staly symbiotickou součástí filmu. 80%.
Odcházení (2011)
Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%.
Klepání na nebeskou bránu (1997)
Tvrdé až kruté, přitom však zábavné. Přesně takový film jsem očekávala a dostala. Německé, asi tak. 75%
G. I. Joe (2009)
Trendově přeplácané ( vizuálně i dějově) dobrodružství, v němž vlastně nemusí vystupovat herci, neb stačí do správné polohy natočit model (-áky, -ky), který se naučí pár nesmyslných vět, jako bonus. Zábavné - nikoliv, předvídatelné - jako křišťál, akční - za každou cenu, soudtrack - Alane kradeš neustále a ušatě!
Tráva (TV seriál) (2005)
Vysvětlit, proč je tráva nesmírně návyková záležitost (tedy ta televizní), si zatím moc nedokážu. I když ... ta ironie, nadhled, vtip, satelitní satira - no tím to asi taky bude. 80%
Alenka v říši divů (2010)
Jsem maximálně zasažena a poznamenána knižními předlohami, takže jsem Alenku chvílemi nesmírně prožívala, ale koneckonců jsem očekávala, že matematicko-logická a nonsensová Carrollova hříčka nejspíš v takové opuletní filmové podobě neuspěje. Domněnka se u mě naplnila. Proč? Burton to pojal příliš košatě barevně, byť vnímám, že pod tím vším barevně digitálním balastem jsou jeté a nejednoznačné figury, které jedou na zhulené či gay palivo, což je pro něj typické a tak trochu vybočující z kategorie "film pro děti". Problém jsem měla se scenářem, který si půjčoval z obou knih a výsledek byl zmatený, fukčně přepracovaný na epické dobrodružství, v němž proti sobě stojí bílá a červená královna?! a mezi nimi "vyvolená" Alenka. 55%
Florenc 13,30 (1957)
Na fuj, taková agitka na "skvělé" služby ČSAD. Hodně velké překvapení mi uchystala plejáda kvalitních herců ve službách propagandy :( Alespoň se člověk může lehce pousmát u černobílých lidských charakterů. Bohužel to nefunguje ani jako politicky a chytře mířený satirový šťouchanec do dob minulých ( (tady prvorepublikových a toliko velmi kapitalistických). Což bych i unesla. Florenc 13:30 je přitroublá propagandistická komedie. 40%
Impérium - Mafie v Atlantic City (TV seriál) (2010)
+1 za zoufalý boj s vlastním pokrytectvím a fanatickou vírou agenta Van Aldena, který -byť na okraji vyprávění- strhává moji neustálou pozornost (nebudu zastírat, že to není zajímavým výkonem Michaela Shannona :) Ináč občas hustá a krvavá gangstoška, ondy zase pěknej sexuální hukot, jindy zas téměř muzikoš a koneckonců -s jistou dávkou nadsázky- i satira. 75%
Gran Torino (2008)
Ty starý, zapšklý, s vírou, minulostí i přítomností bojující chlapíky v obyčejných až neinvenčních vyprávěních Clintovi baštím -tuším- už potřetí. Nesmírně mě to štve. 80%
Bokovka (2004)
Občas se stává, že víno nedozraje, nevykvete jeho buket, někdy dokonce i přezraje a jeho čas vyprší, a zrovna tak po nevyvážené křivce vadnou či vzkvétají lidské osudy. Depresivik Miles sice víno umí vychutnat, ale rád se po něm i opíjí, takže nápad vzít kamaráda Jacka na poslední předsvatební jízdu po kalifornských vinicích, se zdá být docela fajn. To by ovšem Jack nesměl být prvoplánovitý kurevník, kterému nestačí jen vlastní potěšení, nýbrž má nesmírnou snahu obšťastnit nějakou tou děvou i svého přítele. A tak balí, využívá a klame a do toho všeho zatahuje i stále více depresivního Milese. A jaké poučení z toho všeho plyne? Tak třeba - Cheval Blanc ročník 1961 nejlépe chutná z plastového kelímku, zajídaný hambáčem :) 75%
Černá labuť (2010)
Hodně dusná až stísněná, v pár okamžicích černohumorná, v několika dalších krvavě sebepožkozující se, vyprávěnka o halucinující anorektičce s nevyjasněnou sexuální orientací, která vše podřizuje a obětuje jedné dvou-roli. Ano, ano, ano! Pakliže bych neznala předchozí počiny páně režiséra, bylo by to jistě za 5. Určitě se však někdy rozhodnu ke znovushlédnutí, a pak možná ocením trvalejší sugestivitu a třeba přehodnotím, třeba také ne.
Baader Meinhof Komplex (2008)
Já bych to ještě víc rozjela ... takto pouze cítím, že autoři byli opatrní až běda, chtělo to víc psychologické exprese, větší zamyšlení nad tím, proč ta bandička rádoby levičáků -ve skutečnosti nabubřelých anarchistů- tak upřímně a umně využívala demokratického systému k páchání atentátů, chtělo to více rozvést vazby na zahraniční financování a podporu jiných extrémistických skupin. Ale i tak je to jímavá sondáž. 80%
Pan Nikdo (2009)
Zábavný, dojemný, sarkastický, cynický paralelně horizontální multilevel snad až multilayer. Aneb o tom, co se může stát, když jeden kluk v krizové situaci neví, jak se rozhodnou, jakou alternaci si má vybrat, a proto si jich vybere více , když se časoprostor začne smršťovat, když se ony paralelní světy začnou hroutit, když ... Je to hlavně o životě a lásce, co si budem nalhávat, ale originálně podáno, velice. 80%
Twilight sága: Zatmění (2010)
+++ Flashbacky Cullenových, Sladova náladotvorná režie, akčnější a méně ukecanější děj, tradičně samostatně dobře poslouchatelný soudtrack (jeho občasně samoučelné umístění do děje je zřejmé), závěrečný EMO testament. --- Bellino dilema, cenění tesáků Jacobových versus smutné oči Edwardovy. Jednoznačně lepší než Úplněk, o ždibec horší než Stmívání, ale to je předloha zrovna taková. Těším se na dvoj-4, konečně se dostane Belle zadostiučinění (nebo ten příběh není o tom jak dostat Edwarda na lopatky? LOL) 55%
Nezapomeň na mě (2010)
60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby.
Duše Paula Giamattiho (2009)
Předpoklad, že v duši se skrývají všechny naše smutky, tíhy a negativní vzpomínky, mi byla sympatická. Stěhování duší mělo velmi vtipné momenty (hrášek, Pacino, Váňa), méně vtipné, ale také hodně suchých a nezvládnutých okamžiků. Celkové pochmurné ladění atmosféry, melancholicky až neuroticky vystavění hlavní hrdinové, relativně dlouhé pasáže v ruštině a hlavně absurdní situace vycházející z oné premisy o stěhování duší - dělají z tohoto filmu minoritní záležitost pro ujeté psychotiky, a inu - proč ne :) 60%.
Maratónec (1976)
Když člověk očekává moc, je to naškodu. Maratónce předchází ohromná pověst kultovního a napínavého díla. Pravda thriller to je, ale bohužel už ne solidní drama. I přes dějové kličky a odbočky na počátku, se mi podařilo odhadnou jednání a motivy postav velmi rychle, vlastně mě to jednání přišlo trochu připitomělé, a když už bylo nadmíru jasné, že se jedná "jenom o diamanty" a neexistuje zde žádný nadčasový přesah či myšlenka, tak mě to přestalo bavit zcela. Rozhodně však nechci ubírat na umu Johna Schlesingera, který zvládá s grácií automobilové honičky, běhající lidičky, nervydrásající scény i kýčovité podzimní výjevy. Dustin, Laurence i Roy se snaží, nejspíš to i funguje, ale jako diváka mě to nezasáhlo. Bezhudbové, syrové, thrillerové sedmdesátky ... Tři dny kondora jsou dle mého lepší.
Agora (2009)
Při Agoře se člověk nemůže moc bavit, sice poskytuje občasný oddechový čas, kdy se divák může opájet "historickými" reáliemi, které jsou nadmíru řezané (Egypt-Řecko-Řím) a žel ne tolik přesné (ale to vem čert, já bych to nepoznala:). Nemůže se bavit, protože Amenábar s fascinujícím zaujetím ukazuje náboženské potyčky (pohani, křesťani, židé), respektive kupčení s vírou, které přináší vždy politický vliv a nemenší to vliv nad masami (anebo sledujeme třídní boj, co o to, vždyť je to téměř to samé). Nad tím vším -a možná snad i ve středu- stojí ració: vědkyně Hypatie - osoba to sebestředně apolitická, asexuální a žel i ateistická, což ji nemůže nepřinést nic jiného než smrt. Přiznám se, slza mi ukápla, a to v okamžiku, kdy křesťané vtrhli do Alexandrijské knihovny a rozmetali ji na cucky. Jinak jsem si bádání nad pohybem Země, Slunce a planet nadmíru užívala. BTW: Viděno v okresním kině na téměř soukromé projekci ve třech lidech, jaká škoda, já bych na to poslala školy :( 80%
Romulus, můj otec (2007)
Ono to krásně natočené depresivum o bláznivé německé imigrantce, která skoro vyhubí emigrantskou rumunskou mužkou komunitu poté, co jednomu chlapovi život téměř zničí (manžel), druhému ho doslova vezme (milenec), třetího provokuje k násilí (bratr milence a kamarád manžela), a tomu čtvrtému -synek- v dospělosti nejspíše její nemilosrdný odkaz otevře oči (jinak by tu knihu nenapsal :), není ani tak moc zajímavé, jak se dle obsazení a nástíněného děje může zdáti, spíš je předvídatelné a krajně nesympatické. Ještě, že je kol kolem je krásně nasnímaná nemilosrdná a žhavá australská poušť. 60%
Protektor (2009)
Uživatelsky ne příliš přívětivý film, neb je pevný v obsahových kramfelcích a ty nejsou rozhodně pozitivní a správně prostě lidské, který hýří formálně velmi povedenými stylistickými výlety, jenž jsou v některých okamžicích snad až černohumorné, který má úžasnou - velmi netypickou- hudební minimalistickou složku, a také překypuje neokoukanými hereckými tvářemi (ale já a český film příliš nekamarádíme, takže je to možná jen moje blbá domněnka). 80%
Normal (2009)
Výtvarná exprese oproti minimalismu pocitů, hra světel a stínů, trocha dekadence, kopa morbidity, špetka snové surreality, vlna netradičně kontrastní hudby. Třicátá léta a raný zvukový film v barevném balení. A také český film po jakém toužím, ale který českým divactvem jest spíše osočován a nemilován ... pro absenci čehosi českého. Toť musí všichni domácí tvůrci vnášet mezi řádky své češství .... nikoliv a díky bohu za to. 80%
Spartakus: Krev a písek (TV seriál) (2010)
Já se při tomhle římském konglomerátu sexu, násílí a bezduchých intrik bavím, opravdu. A není to psychologicky propracovanými charaktery, nosným dějem, výpravou či technickým zpracováním - neboť to všechno je opravdu špatné až hyperbolizovaně samoúčelné. Bavím se prostě tou báječnou nepovedeností.
SGU Stargate Universe (TV seriál) (2009)
Jsem na zoufalých pochybách, zda sleduji brutální plagiát BSG nebo o třídu lepší SG. Vlastně ... tomuto seriálu nejde ani jedno, je to hybrid, který nemá svůj styl ani obsah, inspiruje se všemožně a dělá to tak okatě, až je to k smíchu, i přes nesmírně vážný obsah. 45%
S milenkou mé matky (2000)
Inu, po prvním shlédnutí musí tento konglomerát vtipných scének, zmatených až ujetých bonmotů hlavního hrdiny a jeho přátel, říznutý krásným výliskem sprostých slov, s probublávající elektronickou hudbou na pozadí, a s opravdu netradičními rodinnými vztahy, zákonitě nadchnout. Podruhé už zas tak tolik ne, potřetí už zevšední, toliko originální prvoplánovitost je mu vlastní. 75%
Luk (2005)
Na málomluvnou, symbolickou lyriku jsem u Kima navyklá, bohužel má obvykle daleko větší přesah, než je tomu v Luku. Zde se tedy mohu pouze opájet krásným vizuálním ztvárněním a opravdu fascinující hudbou, jejíž jeden motiv se opakuje tak bolestně dlouho, až vás z něj bude mrazit či sladit. 60%.
2000 očima ...: Kniha života (1998)
Opět jedna z těch hypnotických (počítaje v to i technickou filmovou mluvu :) meditací moderního světa, lehce černohumorná, depresivní, manipulující, ... (dosadťte dle libosti po shlédnutí). 75%