Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (245)

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Nemám s tím problém. Vizuál je sice trochu vyblitý, ale jinak ten film dělá velkou spoustu věcí dobře a v rámci značky i novátorsky. Indy byl vždy jasně definovaná braková postava a tady projde dokonce i jakýms takýms vývojem, jakkoliv je za mě veliká škoda, že v závěru tvůrci nezvolili tu nejstylovější možnou cestu ukončení archeologovy cesty. Nesouhlasím s tím, že tvůrci nepracují s věkem postavy - Indy je opravdu už spíš mozek akce a tahne to přes zkušenosti, ne přes fyzickou sílu, jakkoliv je to pořád nejakčnější důchodce na plátně za hodně dlouhou dobu. Několikrát dojde ke scéně, ve které by se mladý Indy okamžitě vrhl po halvě do víru dění, ale ten starý okamžitě složí karty, protože už na to prostě nemá. Phoebe-Waller-Bridge je prostě skvělá. Pro mě představuej trochu atypickou krásku, která má od první scény větší koule, než Shia a přřináší do filmu šmrnc a je perfektní protiváhou starého bručouna. Zároveň pro mě jako pro fandu série i tohle dobrodružství zafungovalo jako klasická Indyho vylomenina a potěšila mé vnitřní dítě. Artefakt, který je středem vyprávění, zajímavě pracuje (nebo alespoň naťukává) s vyrovnáním se s vlastní minulostí. Ano být některá tvůrčí rozhodnutí o něco odvážnější a vizuál o něco méně vyblitější, šlo by také o film o to lepšejší, ale i tak jde o příjemné překvapení a důstojnou rozlučku s jednou ikonou, za kterou ani po 40 letech neexistuej adekvátní náhrada.

plakát

Strážci - Watchmen (2009) 

Frustrující. Strážci jsou komiks přetížený tématy a jejich adaptace jistě vyžaduje obrovské množství tvůrčího umu. Mno a nebo se na to můžete vykašlat a prostě to otrocky zfilmovat pěkně políčko po políčku. Ale komiks není film a co funguje v obrázkovém sešitu prostě na plátně bude skřípat. Z dramaturgického hlediska jsou Strážci katastrofa. Snyder zařadí trojku hned na začátku a s motorem vytočeným do červenýho to dotáhne až do konce. Máte z toho pak veledílo, které se utápí v retrospektivách a množství postav, které v jednotlivých scénách dokáže vyrazit dech a zarezonovat, jako celek je však úmorné a je cítit spálenou šancí. Až si skoro říkám, proč sakra nebyl Snyder důsledný a vůbec z té předlohy něco vyřazoval a nehodil to na plátno komplet celé tak, jak to bylo. Zejména Ozymandias si z nějakého důvodu vytáhl kratší sirku a je tak neuvěřitelně matným a jednorozměrným záporákem, což extrémně ale opravdu extrémně zamrzí, protože jeho linka je pro celý příběh klíčová. Vtipné ale je, Zack na to má - titulková sekvence, kde mistrně shrne prolog k celému filmu je prostě...mistrná. A dělá přesně to, co by správná filmová adaptace dělat měla - zahušťuje podstatné a žene se kupředu. Ale - stojí za vidění. Možná to míjí svůj cíl, ale je to rozhodně podnětnější, než co nabízí většina komiksáren deset let po premiéře tohohle monstra. Give me back my face!

plakát

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství (2022) 

Velkolepý fail. Ten film má super náměť, ze kterého se dal vytřískat parádní blockbusterovský zážitek. Ale bohužel v něm nefunguje vůbec nic... Postav je jak na orloji a většina je zbytečná. Třeba takový Mlok - fajn podivín, Eddie se snaží, jak může, ale v tomhle příběhu působí, jako pěst na oko. Máme tu týpka, co s oživlou větvičkou v náprsní kapse bojuje proti Adolfu Hitlerovi kouzelnického světa... Šedivý vizuál, osudové promluvy, které nemají smysl... a Brumbálův velký plán. Upřímně jsem nepochopil, proč jsem musel 90 minut koukat na to, co dělá tým čarodějů k zastavení Grindewalda a jak to souviselo se samotným finále. A Mads, ač je to úžasný herec, tady nemá moc co hrát a je chudák unylý až běda. Nejvíc fascinující věcí na Brumbálových tajemstvích je skutečnost, jak se to v téhle formě mohlo vůbec dostat do kin...

plakát

La La Land (2016) 

Nesnášel jsem muzikály. Nesnášel jsem jazz. A byl jsem tak trochu kokot. Film, který miluje hudbu, film, který miluje filmy, film, který miluje filmy o hudbě. Chazelle kašle na to, co lidé chtějí vidět a točí poctu době, která zajímá pramálo lidí a cpe do popředí svoje osobní témata. And if people don´t like it? Fuck´em. Dokonalost.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Asi jeden z nejkrásnějších filmů všech dob, která z půlky Marvelovek dělá bezmála amatérské omalovánky. Cameron vrší jeden opulentní záběr za druhým a stíhá u toho ještě citovat svojí filmografii. I přes obří stopáž zvládá nenudit, film nikdy neztrácí na tempu, pořád se děje něco zajímavého. Příběhově druhý Avatar nakousne neuvěřitelně moc zajímavých témat - s jedním každým z nich by si jiný film vystačil po celou stopáž. Hned tři postavy řeší otázku své identity, Jake Sully chvílemi působí ambivalentně, záporák se zase sympaticky polidšťuje... všechny tyhle linky zůstávají bohužel jen naťuknuty a nakonec hrají prim je moudra o rodině a posvátné přírodě, což je místy na hranici kýče. I přesto jsem to Cameronovi sežral i s navijákem a na trojku mu přijdu, ale trochu se bojím, aby se nám avataři neutopili na mělčině prázdných příběhových klišé. Byla by to ohromná škoda, protože tenhle svět má potenciál na úrovni Duny.

plakát

K zemi hleď! (2021) 

Výpověď o stavu lidstva 2021 kterou lze shrnout ve třech větách. Jako bonus dostanete i nějaké ty hřejivé lidské hodnoty prezentované hollywoodskou smetánkou. Děkujeme.

plakát

Není čas zemřít (2021) 

Ten film je plný rozporů. Novátorský přístup si zde podává ruku s nejtupějšími bondovskými klišé. Bonda tady uvidíme v mnoha nových situacích a rolích a je to příjemně osvěžující. Některé akční scény jsou dechberoucí, jiné rutinní. Některé zvraty neočekávané, jiné předvídatelné. Technicky dokonalé, ale příliš dlouhé a vnitřně rozervané. Ale za vidění to stojí už proto, jak hezky to reflektuje historii značky a zároveň aktuální filmové a společenské trendy.

plakát

Rodinná oslava (1998) 

Filmový ekvivalent napalmu. Ať si vzpomenete na sebedebilnější rodinnou oslavu, tohle fakt netrumfnete...

plakát

matka! (2017) 

sračka!

Ovládací panel
4 body