Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Rodinný
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krátkometrážní

Recenze (223)

plakát

Skazka o Malčiše-Kibalčiše (1964) 

„Jaké je tajemství Rudé armády?“ to je otázka která trápí buržuje celé Evropy po velké válce. Nebýt toho, neodehrál by se náš příběh. --- Skončila válka, nastal mír, kluci si hráli, dobře se žilo. Ale brzy se objevil buržujský agent a hledal mezi chlapci toho, jež by mohl prozradit tajemství úspěchu Rudé armády. Nalezl Malčiše-Plochiše, pohostil ho dobrotami a sliboval hory doly. Brzy byl odhalen a na čas zneškodněn. Ale to už se valily hordy cizích vojsk na mladou sovětskou republiku. Všichni muži odešli na frontu, pak i jinoši a zbyli jen chlapci, kterých uznávaným vůdcem byl Malčiš-Kibalčiš. A ten, když viděl, že je zle, svolal všechny chlapce a vydal se s nimi vstříc nepříteli. To je rámec příběhu-pohádky o síle ruského lidu, který se nikdy nevzdal a jehož mohl zničit pouze vnitřní nepřítel. A ten se objevil v osobě Malčiše-Plochiše, který později přeběhl k buržujům, byl veleben a udělili mu nejvyšší vyznamenání. Chlapci nepřítele zahnali, ale Malčiš-Kibalčiš byl zajat. Zkoušeli to s ním napřed po dobrém, on však mlčel a nic neprozradil. A tehdy do sídla kapitálu přicházely zvěsti že Rudá armáda postupuje na všech frontách – na sever, jihu i ve středu. Kibalčiše uvrhli do nejhlubšího vězení. Důstojníci a buržujové pobrali kufry s penězi a zlatem a prchli na Západ. Malčiš-Plochiš prosil ať ho vezmou s sebou, ale každému byl lhostejný, zůstal v paláci sám a ten se na něj po zásahu Rudých zřítil. Zahynul ale i hrdinný Malčiš-Kibalčiš. Jeho památka však bude navždy všem ruským chlapcům zářným vzorem lásky k vlasti, kterou nikdy nezradí. --- Emotivní, výpravný a obrazově velice působivý snímek podle příběhu slavného spisovatele pro mládež Arkadije Gajdara, který mne uchvátil. Hlavní roli charismatického Kibalčiše stvárnil Serjoža Ostapenko, Plochiše pak Serjoža Tichonov. Dále hráli hlavní chlapecké role Rafek Sabirov, Šurik Charitonov, Voloďa Kvjatko, Vasja Galko, Kojla Kostěnko a Jura Kuzněcov. Působivý film, kterému nemohu dát než plný počet hvězdiček a rád se k němu znovu budu vracet.

plakát

Ztracené prázdniny (1963) 

Tak hezkou vpravdě ryze klukovskou komedii jsem již dlouho neviděl, však režisérem nebyl nikdo menší než Roland Bykov. Je to příběh dvou kamarádů Valerky a Žorky, kteří jedou na hlavní prázdniny na venkov poprvé ke třem tetám. Valerka je jejich synovec a zároveň je i cyklistický šampión Moskvy. Chlapcům je čtrnáct let a dokážou si představit zajímavější prázdniny, než u starých tet. Když se naskytne možnost, Valerka i Žorka se tajně nalodí na parník, Žorka je ale objeven a poslán na břeh a nezbývá mu, než dojít k tetám, jimž se prohlásí jejich synovcem Valerijem. Na lodi je mezitím objeven i pravý Valerka a je též vysazen na břeh – přibyde i on k tetám, ale ukryje se na půdě, kam mu Źorka nosí jídlo, a koupání si odbývá za děstě u okna z půdy. A tím počne eskapáda veselých příhod a vše skončí, jak jinak, než dobře. Ony totiž ty tety jsou sportovní a hodné a tak nakonec prázdniny nebudou zkažené a kluky čeká rybaření, koupání, výlety do lesa, jeskyň, ale hlavně vesničtí kluci, u nichž si získali respekt, a více než dva měsíce prázdnin jsou ještě před nimi ! (nezapomeňte, že ruští hoši mají 3 měsíce prázdnin) Vynikající herecké výkony, spád a spousta humorných scén se prolíná celým filmem a tak rád hodnotím plným počtem bodů.

plakát

Samyj krasivyj koň (1976) 

Film o lásce třináctiletého chlapce Igora ke koním. Díky učiteli se Igor dostane do stájí jízdárny a zamiluje se do koní. Zpočátku se mu nic nedaří, ale silná vůle a hlavně cit pro koně a jejich duši mu nakonec pomůžou stát se dobrým jezdcem a nakonec získá i koně milovaného učitele, který kvůli zranění se již nemlže věnovat špičkovému jezdectví. Hezký příběh o vytrvalosti a silné vůli, kterému i z sympatické herecké výkony dávám 4 hvězdičky.

plakát

V ožidanii čuda (1975) 

Příběh o nadaném 14-ti letém matematikovi, který, podporován učitelem matematiky ujede tajně v noci vlakem do Moskvy, aby svoji práci představil v Akademii věd. Naneštěstí ztratí na nádraží svoji aktovku se vším, včetně 70 rublů, které si vzal na své výdaje. Díky tomu ale pozná spoustu hodných lidí, kteří mu pomohou a i když nakonec jeho výpočty nejsou ničím převratným, získal něco navíc - pravé přátelství.

plakát

Dodumalsya, pozdravlyayu (1977) 

Příběh čtrnáctiletého Jury Černova, který odjíždí  s otcem vojákem z Moskvy až na Dálný východ, kam je důstojník služebně přeložen. Jura se zpočátku snaží seznámit s místními dětmi posádkového města, ale zvolí nesprávnou cestu lží, které mají domněle navýšit hodnotu jeho osobnosti a schopností, dělá to ale tak dobře, že nakonec mu to vyjde a sám svojí vnitřní silou dosáhne toho, že zvítězí a lež se nakonec stane pravdou. Výkon hlavního hrdiny (Alexej Jeršov) je velmi přesvědčivý a za něj dávám filmu plný počet bodů.

plakát

Rosa (1975) 

Film, který mne po nějakém čase oslovil po všech stránkách. Rok 1950, dvanáctiletý polosirotek Trofim – Troša (hraje ho skvěle Valerij Bogomolov), žijící s matkou a prarodiči miluje vše živé a přírodu kolem sebe a má cit pro vše krásné a hlavně pro dobré lidi. Téměř vysloužilý kůň, pětadvacetiletá kobylka Zina se stane ústřední postavou příběhu, který nám Troša vypráví. Jak říká na úvod filmu, kdy na chlapecká léta vzpomíná: „Jeden kůň mne naučil, jak poznat lidi a cenit si jejich dobroty.“ A v závěru filmu shrne totéž babička všech vesnických dětí slovy: „Vše dobré zůstane v našich dětech“ - to když vidí, jak trojice dětí v čele s Trošou vede svěřenou kobylku do stáje. Válka zranila a otupila city mnohých lidí, ale humanita se časem opět probudila i v dospělých a ti pomohli dobré věci. Tento film, jako mnoho filmů ruské produkce, mi znovu dokázal, jak krásou duši má ten východoslovanský lid, myslím, že málokde na světě naleznete tolik citu pro krásu a velkou lidskou dobrotu, která vítězí nad sobectvím, bezohledností a prospěchářstvím. Proto miluji ruský film. Filmu dávám samozřejmě plný počet bodů.

plakát

Baleťáci (2014) 

Úžasný film, dokument, který mne chytil za srdce. Mám rád tanec, klasiku i další umělecké směry. Film je nejen dokument, ale zároveň i hrané příběhy. Nejsympatičtějším mi byl patnáctiletý Lukas, který odešel až do Londýna, poprvé na delší dobu od rodiny. Upřímná touha po uskutečnění svých snů je největším kladem příběhu a vy jim musíte držet palce, aby toho dosáhli. Dávám filmu absolutorium, ve své kategorii vynikající dílo!

plakát

Meninos de Kichute (2009) 

Film o jedné velké brazilské vášni - fotbalu. Hlavní hrdina Beto by se rád stal brankářem, ale jeho otec je zásadně proti. Káže často o morálce, cituje z písma, ale jednoho dne se sebere a odejde s cizí ženou, opustí manželku a tři děti. Jeho morálka se tak ukázala jako lichá. Cesta do města za snem je otevřená a celá rodina odjíždí, aby se její prostřední syn mohl věnovat fotbalu pod profesionálním trenérem. Fotbal ale není hlavním obsahem filmu, spíše vztahy chlapce s kamarády, rodinou i hodnou sousedkou, která mu vždy pomáhala a koupila mu k narozeninám i jeho první kopačky. Velice svižně se odvíjející film s výbornými hereckými výkony, takže dávám plný počet bodů.

plakát

Blízko (2022) 

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu.

plakát

Voy a pasármelo bien (2022) 

Příběh čtyř kamarádů a dvou dívek, kteří se po mnoha letech sejdou a vzpomínají na dobu, kdy jim bylo 13 let a chodili spolu do jedné třídy. Tehdy se na čas stala jejich spolužačkou sympatická Layla, která změnila celkem poklidný život jejich party, hlavně ale ústřední postavě filmu, často snícímu Davidovi. Živě nasnímaný film s výbornými herci. Velice zdařila taneční složka, která ze snímku dělá částečně i muzikál, plná radosti ze života a mládí. Setkání po letech leccos vyjasnilo, co tehdy před lety již nemohlo být řečeno. Velice příjemný film, který nezarmoutí a dobře pobaví, proto mu za sebe dávám plný počet bodů.