RizzieRock

Je mi tohoto díla upřímně líto. Mělo vizi, mělo zápal pro věc. Tolik jsem se při jeho sledování bavila. A přesto schytalo nenávist ze všech stran a jedna řada posprejovaného pankáčského Ankh-Morporku mi asi bude muset stačit. Ach jo. Hele, nezbláznila jsem se. Zeměplochu znám velice dobře a Hlídku taky. Od prvního traileru bylo jasné, že od tohoto počinu můžeme čekat ledacos. Začala jsem se dívat s předsevzetím, že seriál důrazně distancuji od knih. Jenže - jak zjistili mnozí - to nejde, na to je tam příliš mnoho známých jmen, lokací, všeho. Takže jsem přišla s vlastní metodou, jak seriál sledovat a nezbláznit se přitom: začala jej brát jako zfilmovanou fanfikci. Všem důrazně doporučuji totéž. Kde je v pořádku vzít jména a charakteristiky postav a slepit z kusů knihy nový příběh? Ve fanfikci. Vymyslet si vlasní (modernější) verzi již zavedeného fiktivního světa? Fanfikce. Prohodit nějaká ta pohlaví? Ve fanfikci se tohle děje pořád. Samozřejmě, kdo chce vidět ožívat svou milovanou knihu a nestojí o nové výstřelky, bude zklamán. Jenže je tady ta další věc, kvůli které jsem si The Watch tolik užila. Zeměplocha ve filmu... málokdy funguje. Spíš nefunguje. Pokusy o doslovnou adaptaci knih (jmenovitě Otec prasátek a Barva kouzel) dopadly bídně a bohužel mám výhrady i k Dobrým znamením. Příliš mnoho kouzla Zeměplochy je v jazyku a film má příliš omezené možnosti, jak ho vyjádřit. Proto oceňuji, že se The Watch vydal jinou cestou, která je svěží, lehká, svižná a místy teda, ať zase nepěji jen chválu, trošku nablblá. Tvůrci věděli, co chtějí udělat a je zřejmé, že předlohu OPRAVDU znali.  Měli jasný záměr a dotáhli ho do konce. A oslovili asi tak pět diváků po celém světě a jedním z nich jsem já. Ne, nEnÍ To ZeMěplOChA. Je to její secondhandová, šílená, punková verze a já jsem za ni vděčná.

Působí to jako adaptace knihy, kterou nikdo v kině nezná. (Ne, knižní předlohu film zřejmě nemá. Má divadelní hru.) Plochá, chladná, nevysvětlující, vydírající. Minimálně dvě scény nedávaly smysl. Pokud tohle vše byl záměr, tvůrci to neustáli. Přece jen jde o debut. V určitém momentu filmu jsem se rozhodla mezi dvěma nabízenými diváckými rolemi: buď se nechám strhnout city devastujícím klasickým soundtrackem a vypláču moře slz (jako většina lidí v kině), nebo se obrním a zvolím cestu tvrdého kritika, který bude od zahajujícího filmu přehlídky očekávat určitou funkčnost. A ta se nedostavila. Je to náhodně slepený mix vtipných, rádoby vtipných, smutných, trapných a smrtelnost připomínajících scén, který je zakončený doslova city vydírajícím finále. Velmi si uvědomuji sílu klasické hudby a to, jak velkou službu může udělat nizkorozpočtovému filmu. Díky klasice z diváků vyždímete emoce do poslední kapky a to téměř bez vlastní práce nebo starostí s autorskými právy (že, Smetano hrající při cestě autem). Stojím si za tím, že zejména poslední scéna na pláži by nebyla ničím právě bez devastujícího soundtracku. Obecně hlavně nechápu, proč je to tak řekněme jednorozměrné. Proč ve filmu celkově vystupuje jen asi sedm postav. Proč jsou všichni takové "fucked up" karikatury skutečných lidských bytostí. Nejvíc mě ovšem dráždila absence jakéhokoli vysvětlení pro to, co se stalo mezi Mosesem a jeho rodinou (jasně, takových příběhů je dost a dají se domyslet, ale stejně mi to ve filmu chybělo). Výsledný efekt byl pro mě takový, že jsem pochopila, proč Milla hystericky nebrečí ve strachu z vlastní neoddalitelné smrti. Proč je tak otravně nezemsky vyrovnaná. Ona fakt doslova a do písmene nemá pro co nebo pro koho žít. A nemá se komu svěřit, kdyby náhodou až tak vyrovnaná nebyla. Co mi na filmu zásadně vadí, je, že přestože se Shannon Murphy v úvodním videoprojevu oháněla "důležitou zprávou, kterou příběh předává"... já jsem tam žádnou podobnou zprávu neviděla. Jsou to dokumentárně zachycené poslední dny vůči smrti apatické puberťačky a pak je prostě konec. Pokud mělo jít o "memento mori", dalo se to zpracovat mnohem lépe. Jako oslava posledních okamžiků života to taky nefunguje, protože upřímně fakt není co slavit. Snímek dráždí, hraje na city a nenabízí žádnou katarzi, empatii, nic. Kino opustíte v slzách a deziluzi, o nic bohatší, než když jste přišli. PS: Pokud se můj komentář někomu nelíbí - takhle to dopadá, když na festivalovou přehlídku vpustíte průměrné diváky. Myšlenka "Tady Vary" mě nadchla, ale jsem celkem zvedavá, jakou bude mít festival dohru.

Film beru jako promarněnou příležitost. Z knižní předlohy se dalo vytěžit neskutečně víc, peníze podle úrovně efektů taky nechyběly... já nevím. Chování postav nedává smysl, chybí tomu nadhled a "šťáva", kterou v předloze vytvářelo právě to řekněme hajzlovské chování (nejen) hlavního hrdiny. Místo příběhu o geniálním mladém zločinci s bedlivě střeženým svědomím jsme dostali limonádu o rodinných vztazích s nepovedeným akcentem na sílu přátelství. Na přátelství, které na plátně nedostalo žádnou šanci na věrohodný vývoj. 3 hvězdy dávám za obsazení (Ferdia Shaw v mých očích rozhodně obstál, a nejen on), jednu naprosto úžasnou hlášku, kterou nebudu vyzrazovat, a sympatické irské prostředí. A za to, že tunelovací schopnosti Slámy Hraboše nepostihla cenzura, protože jsem popravdě čekala opak. Co se dá dělat, snad budoucnost přinese skutečně kvalitní filmovou/seriálovou adaptaci. Čekání pokračuje. (Pro zájemce, knížky opravdu doporučuji všemi deseti. Je to naprosto skvělá, napínavá a vtipná série nejen pro děti.)

Předtím, než zhodnotím samotnou sérii, bych si ráda dovolila krátkou úvahu nad tím, proč byl netflixovský Witcher pod tak šíleným drobnohledem a tlakem už od chvíle, kdy byl vůbec vyřčen záměr o jeho natočení. Troufám si říct, že pro velké množství lidí představuje Zaklínač skutečnou srdeční záležitost, ať už se jedná o knihy či hry. A tento postoj se v našem středo-východoevropském prostředí ještě mnohonásobí, jelikož na poli fantasy se nemáme mezinárodně moc čím chlubit. Ale Zaklínač je "náš". Je evropský, je východní, je slovanský... pojí nás k němu jakási sociální/kulturní blízkost. A pokud cítíme s nějakým příběhem podobnou spřízněnost, je jasné, že si budeme sakra hlídat, jak ho chtějí vyprávět ostatní. Další úvaha, která se nabízí: kdo je vlastně cílová skupina pro tento seriál? Široká veřejnost, pro kterou to bude první setkání s Gwynbleiddem a jeho zadumanou myslí, hráči, kteří chtějí vědět víc, nebo čtenáři knih? Snad se tvůrci pokoušeli o kompromis, ale po této sérii se domnívám, že akcent byl skutečně kladen na čtenáře, nicméně snahu o jejich uspokojení limitoval rozpočet a jakýsi seriálový storytelling. Sama se přiznávám, jo, mnohé scény/obsazení jsem si představovala jinak. To zásadní však bylo tam, kde jsem se modlila, aby to bylo, takže dobrý. Nemyslím si, že by nějaké finální ortely měly po první sérii smysl, protože předloha si s chronologickým dějem moc hlavu neláme a už v rámci těchto osmi epizod jsem se poučila, že ukvapené závěry se nevyplácejí. A tady zřejmě může nastat kámen úrazu, jelikož narážíme na samotnou podstatu Zaklínače. Ten příběh je neuchopitelný, postmoderní, mlhavý, alegorický a věrný světu, který vyobrazuje. Vyplyne z chaosu a opět do něj vpluje. A čtenář knih nedostane NIC zadarmo. Musíte číst pozorně, kriticky a několikrát. Jak podle podobné předlohy vytvořit nástupce megalomanské GoT? Nijak. Nejde to. Protože to nemá jít. Určitou nesourodost a na první pohled zmatenost seriálu tedy spíš oceňuji, jelikož odpovídá povaze Sapkowského děl. Tomu organickému, živelnému chaotickému víření, z nějž se ve střípcích vynořuje legenda. Upřímně hodnocení by bylo 4*, jelikož každá z výše zmiňovaných potenciálních cílovek zřejmě najde něco, co jí na seriálu bude vadit. Zatímco můj předlohou nepolíbený kamarád nadával na zbytečně pomíchanou dějovou linii, já smutnila nad všemi krásnými povídkami, scénami a citáty z knih, které své místo ve scénáři nenašly. Za tu nekonečnou sérii hejtů a pohrdání tolik měsíců před vydáním však zvyšuju hodnocení. Není to úplně fér, ale ty nářky kvůli sebemenší pitomosti taky fér nebyly. Na seriálu je rozhodně co zlepšovat a do příštích let se dívám s nadějí, že se to povede.

Rozhodovala jsem se mezi 3* a 4*, tři by asi byly poctivější, ale stejně dám čtyři, protože vycházet z kina s pocitem, že chcete (po všech těch letech od jedničky) hulákat na celé město "dopijte kumpáni johóó!!", to si 4 hvězdy určitě zaslouží :D. Měla jsem strach, zpočátku jsem se v sedadle trochu ošívala, že to fakt nebude dobrý, ale naštěstí mě tyto pocity během plavby opustily :P. Trochu jsem měla problém s postavou Cariny - totiž, připadá mi, že poslední dobou se Disney snaží zobrazovat ženské hrdinky nestereotypně (totiž, že to nejsou jen smyslné krásky, které se touží vdát a rodit děti do konce života :D), což je na jednu stranu STRAŠNĚ moc dobře a vážím si toho, ale zrovna s postavou Cariny se jim to moc nepovedlo, protože v této snaze nahlížet na ženy jinak než na objekty touhy působila neuvěřitelně prvoplánově a to je škoda. Ale co už, snaha se cení :D. Zajímavý byl kontrast mezi "současným" a mladým Jackem - Jack (kterému někteří už pár let vyčítali, že se z něj během 2. a 3. dílu stala z vtipné postavy naprostá karikatura) zejména na počátku filmu působil, jakoby se dostal až za hranice karikatury, působil hrozně křečovitě, ne legračně, ale spíš vyloženě směšně. Naštěstí, jak děj ubíhal, se toho víceméně zbavil, takže "jsme v pohodě", ale scéna, ve které jako mladý hoch převeze starého lovce pirátů, ta na mě zapůsobila opravdu hodně. Protože to byl ten Jack, kterého jsme si zamilovali v Prokletí Černé perly, drzý, legrační, svérázný, ale ROZHODNĚ ne směšný. Pokud bude další díl (jakože asi bude :D), přála bych si, aby se tento charakterní Jack zase vrátil, ale kdo ví. Což mě přivádí k další myšlence - kdyby série tímto filmem skončila, skončila by se ctí a na úrovni a měla bych z ní dobrý pociit. Že ji nejspíš zase natáhnou o další díl, budu se další roky nervovat a doufat, že ji nepokazí :D. Co se dá dělat. Jinak jsou ale mé pocity velmi pozitivní a jsem moc ráda, že se film povedl alespoň takhle. Poznámka k hudbě: Zimmerovské motivy jsou nesmrtelné, ale nový skladatel mě nezklamal. Například téma, které se objevovalo spolu se Salazarem, bylo podle mě opravdu povedené a skvěle podtrhovalo napínavou a temnou atmosféru :).

Tak já nevím. Možná jsem mladá a blbá, ale mně se tenhle film celkem líbil. Obsazení, atmosféra, svěží výtvarné a hudební zpracování... A přes všechno to napětí a "thrillerství" v tom stále zůstala pohádkovost, taková hodně syrová a drsná, z dob, kdy pohádky ještě nebyly příběhy pro malé děti... :) Proč ne. Lepší 3*, dala bych skoro až čtyři.

5hvězdičkové hodnocení je sice maličko nadsazené, ale přesto si myslím, že tento film si zaslouží lepší procenta, než má teď ;) (pozn.: momentálně má 66%), takže se mu snažím napravit průměr. Popravdě řečeno jsem se luxusně bavila, je rozdíl mezi temným animákem a děsivým animákem - tento má sice celkem dost temná místečka a asi není vyloženě pro malé děti, ale v jádru nese pozitivní myšlenku... a to já můžu :D . Děkuji tvůrcům za příjemně strávené chvilky :).

Asi jsem jen čekala něco jiného. Z "pohoďárny" o sjetých hipících se vyklubalo jakési židovské rodinné drama... (Matka hlavního hrdiny má docela ránu. Docela DOST. Její útočný ryk mě bude strašit ve snech :D.) Pozoruhodně nesympatický obraz doby, jež je obvykle považována za pozoruhodně sympatickou.

Příjemné, nečekané překvapení, doslova pohlazení na duši :). Parádně vybraní herci, naprosto kouzelně ztvárněná "chemie" mezi hlavními hrdiny a tak vůbec se na to pěkně dívalo. Strhávám jen jednu hvězdičku za otravné sestry (stupidní jak v Zakleté Elle, stupidní jako všude jinde) a za brutálně útlý pas Lily James, který nejspíš bude mít na svědomí příští generaci amerických bulimiček... Ale to jsou vskutku detaily ;). Jinak všechna čest.

Po přečtení obsáhlého komentáře Johna Lydona jsem se tohoto filmu poměrně bála (ale s tím, co z něho ve filmu udělali za ugrcanou příšeru, se tomu chudákovi ani nedivím, že se mu film nelíbil :D to prostě nejde...), ale... mohlo to být horší xD. Garymu to "na Sida" nehorázně sedí a Chloe Webb zahrála holku, proti níž je Courtney Love totální jeptiška, velmi uvěřitelně a věrohodně. 4* a myslím si, že poctivé :).