Chandra

Podle jednoho z bonmotů mého oblíbeného Oscara Wilda "ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou". Bathsheba je dokonalým ztělesněním takovéhoto typu ženy, na který milý Oscar narážel zřejmě dost často. Předlohu jsem nečetla, žádnou jinou adaptaci neviděla, každopádně na tu nejnovější s Carey Mulligan jsem docela zvědavá. Tahle z roku 1967 mi přišla svým stylem vyprávění poněkud zastaralá, utahaná a na celkovém (pro mě ne úplně dobrém) dojmu se podepsalo i to, že zvuk nebyl dobře sesynchronizovaný s obrazem - v televizi kupodivu dávali verzi v původním znění s titulky. Co se mi ale opravdu hodně líbilo, byla nádherná krajina a dokonale znázorněné prostředí anglického venkova se všemi těmi stodolami, senem, blátem, ovcemi a ušmudlanými a tak trochu tupě vyhlížejícími vesničany. Vypadá to tak autenticky! Příběh samotný je taková klasika - hodnej kluk se zamiluje do krávy, která (nějakým pro mě nepochopitelným kouzlem osobnosti) poplete hlavu hned několika dalším a nakonec si vybere mizeru nabitého testosteronem, který ji přivede do problémů a nakonec ji stejně opustí. Někdy ta dotyčná pochopí, kdo je ten pravý, někdy ne a někdy to pochopí, až když je pozdě. Každopádně ten hodnej kluk by udělal nejlíp, kdyby se rychle odmiloval a zavčas někam zmizel. Příběh starý jako lidstvo samo, pravdivý a v různých drobných obměnách se neustále opakující.

Filmová legenda na silné téma se silnou hereckou sestavou. Předsudky, osobní traumata a zkušenosti, břímě odpovědnosti versus lhostejnost k osudu kluka na scestí, který to možná udělal - a možná taky ne. Odsouhlasíme to a rozejdeme se pokojně domů jako spořádaní občané, nebo tady v tom dusnu budeme trčet, rozebírat důkazy a hádat se do krve? Je zajímavé sledovat, jak se názory jednotlivých porotců postupně mění. Jen jedna věc mě mrzí a neříká se mi to snadno, ale zážitek z filmu mi hodně kazil český dabing, na kterém se paradoxně podílela česká herecká elita - taková zvučná jména jako Lukavský, Voska, Höger, Záhorský... Tak podmanivé hlasy - a tady působí tak nepatřičně. A nepatřičně dost často působí i používaný slovník. Když jsem si na YouTube pustila pár scén v původním znění, byl můj dojem výrazně lepší, takže se budu snažit ten rušivý element aspoň částečně odfiltrovat a soustředit se na to, co existovalo před tím, než to nějaký český překlad a dabing pomrvil. Je to každopádně skvěle napsané i zahrané a na divadle by to mohla být lahůdka. Česky nadabovaná verze je na rozdíl od původní verze znatelně poznamenaná časem. Dávám proto čtyři hvězdičky jako kompromis.

I ten, kdo není zrovna na sladké, může občas dostat chuť na kousek čokolády. A tak jsem si dala čokoládu a la Emmerich a vychutnala jsem si ji celou. Jsou v ní všechny ingredience, které by člověk očekával - bombastické obrazy zkázy a ještě větší zkázy, napětí, boj o život od začátku do konce, síla rodičovství, partnerství, přátelství, lásky a samozřejmě ta skvělá Amerika se sochou Svobody a US prezidentem... O psu nemluvě. Nějaký ten logický lapsík člověk s úsměvem promine - proč to brát vážně, když to vážně ani nebylo míněno? Tedy doufám.:-) Ale ať už to bylo míněno, jak chtělo, ať už jsem se měla smát, nebo bát, Emmerich rozhodně pobavil, mladičký Jake Gyllenhaal potěšil a všichni ti borci u počítačů odvedli solidní práci. Well done, guys! Tři hvězdičky, co dávám, jsou opravdu od srdce. Na tenhle film asi musí být ta správná nálada...

V jednoduchosti je síla. Stačí oslovit jednoho dobrého herce ochotného naučit se text. K tomu přidejme pár dalších herců, kteří se nic (nebo skoro nic) učit nemusí a zároveň nemusí ani nijak skvostně vypadat, protože se na plátně jen mihnou - a kolikrát ani to ne, ve většině případů totiž budou stačit jejich hlasy. A pak všechny peníze ušetřené na kostymérkách, maskérkách, cateringu, hudbě a bůh ví, čem ještě, vrazme scénáristovi nebo hned dvěma scénáristům, ať se snaží. Ve své úspornosti je celé dění mimořádně působivé, s každou novou informací atmosféra těžkne. Není třeba nic vidět, stačí slyšet - a s člověkem to zamává mnohem víc, než když je všechno ukázáno natvrdo. Minimalistické, silné.

To pěkné, vtipné a nápadité jsem si vychutnala, to slabší přejela rychloposuvem, takže celkový dojem dobrý. K tomu, co skončilo z větší části milosrdně schované pod rychloposuvem, patřila pasáž s vlkem a v podstatě všechny písničky. Nikdy bych nevěřila, že zrovna o Svěrákových písničkách napíšu, že se mi nelíbily, ale smutně přiznávám, že je to tak - nelíbila se mi ani jedna a žádnou z nich jsem nevydržela poslouchat do konce. Rychloposuv mi nakonec ušetřil docela dost času, možná i víc než polovinu stopáže (je to přece jen hudební film), takže za to dobré, co zbylo, dávám pěkné dvě hvězdičky.

Ukázka, kterak se dá z díla klasika udělat kramářská historka o srdcích zlomených, lásce neopětované, mordech strašlivých a hříšníků polepšení. Zamrzela mě divoká zkratkovitost, roztěkané chování některých vedlejších postav (že by nějaký viktoriánský speed?), až příliš burtonovská slečna Havishamová (tahle stylizace už se moc opakuje) a v tomto případě i český dabing, protože hlas dotváří charakter postavy a tady mi k některým postavám moc nebo spíš vůbec nesedl (např. Estella). Ani výprava, na které se zjevně nešetřilo, nezabránila celkově lacinému vyznění. Charles Dickens si rozhodně zaslouží lepší zpracování svého díla.

Podruhé vyluhovaný pytlík čaje v designovém hrnku. Pár úžasných scén (za všechny třeba ta s hitovkou "No More Catholics Left"), opravdu vymazlený soundtrack a technicky lepší vizuál, na druhou stranu až otravné kopírování motivů z T1, snad aby divák nezapomněl, jaká to tehdy byla jízda. Není ale škoda po 20 letech už jen vzpomínat? Na víc pamětníkům síly nestačí? Film je svěží tam, kde přináší něco nového, jinak pro mě znamená spíš zklamání. Ale chápu, že ten, kdo by si chtěl zavzpomínat a třeba si i odškrtávat nalezené odkazy, by byl s filmem spokojený.

Knížku vzpomínek, která sloužila jako přeloha, jsem nečetla, ale musí to být velmi příjemné čtení. I z filmu je cítit pověstná svěrákovská laskavost a jemná nostalgie. Ale bohužel z něj o dost víc cítím nucenost a chtěnost. Jako když někdo opravdu hodně chce vytvořit krásnou výšivku s mnoha jemnými detaily, ale jak se tak úporně snaží, vyleze mu z toho dílo drobet umolousané a možná i lehce potrhané. Jsou to takové ty momenty, když si řeknete: aha, tady měl přijít smích a tady režisér klukům řekl "Akce!" (nebo co to pan Svěrák mladší říká). Hoši jsou trochu v křeči, jejich výkony mi nepřijdou tak nenucené a přirozené jako třeba v případě Obecné školy, se kterou se film často srovnává. Přijde mi to celé umělé. Až je mi z toho docela smutno, mohlo to dopadnout líp. Za mě slabší tři hvězdičky.

Není to příjemný film. Člověk se co chvíli třese vztekem, čím dál naléhavěji a hlasitěji vyzývá bubnujícího hrdinu (co hrdinu, magor je to!) k fyzickému násilí a ztrácí kredit u sousedů. Je děsivé sledovat, co všechno člověk udělá a nechá si udělat, aby dosáhl svého cíle, pokud je dostatečně umanutý. Sadistický sociopat Fletcher se až příliš řídí rčením o tom, že z oliv dostanete to nejlepší, až když je pořádně zmáčknete v lisu, a utahuje šrouby, až stříká krev, pot i slzy (nikoliv jen obrazně). Oliva Andrew má svůj sen a cíl a je ochoten dřít a překousnout opravdu hodně a ještě víc, aby si jej splnil. Talent a vůli k tomu má. I ten lis by dal. Divák, jehož ambice nejsou zdaleka tak vysoké, nechápe a klade si otázky, jestli to celé za to vůbec stojí - má cenu při vykřesávání jednoho zářícího génia zašlapat tolik skutečně dobrých a talentovaných hudebníků a zdeptat je tak, že s hudbou nadobro skončí a svůj talent zahodí? Pozná běžný posluchač rozdíl mezi excelentním a geniálním? Nebude z excelentního výkonu stejně unešený jako z geniálního? Co bych rozhodně vyzvedla, je vedle fyzické výdrže Milese Tellera hlavně výkon J. K. Simmonse - ta jeho dokonale holá hlava hrozivě vystupující ze tmy a nespokojená gesta rukou mě budou ještě dlouho rozčilovat. Právě za ně (a za vynikající hudbu) přidávám čtvrtou hvězdičku. Jinak bych zůstala u tří, protože koukat se na to, jak někdo někoho psychicky týrá, moc příjemné není. Každopádně je to film, který se hned tak z hlavy nevytratí.

Je až s podivem, kolik se do tak smutného filmu vejde humoru. Lidského, kultivovaného, žádný kanál. Nebyla jsem si úplně jistá, co mám od snímku čekat, trailer totiž vypadá dost divně, ale spolehla jsem se na filmový čuch gudaulina a vyplatilo se. I když se mi u úvodní válečné scény svíral žaludek a začala si říkat, že zrovna tohle jsem vidět nechtěla, nakonec jsem byla ráda, že jsem o tenhle film nepřišla. Silný filmový zážitek.