nash.

Shrnuto po dvou řadách. Sherlock na steroidech, který se s tím nepáře a jede si za svým jako buldozer. Sarkasticky hláškující, nezničitelný a obklopený sympatickými parťáky. Pro mě naprosto dokonalá akční oddechovka.

Méně sherlokovských dedukcí, víc nasranosti, víc sarkastických hlášek, víc sympatických postav, víc akce, víc všeho a žádný stres. Naprosto dokonalá akční oddechovka.

Nejsem znalec mangy a neviděl jsem Hru o oliheň, takže to pro mě bylo první setkání s tímto tématem a musím říct, že jsem asi nemohl zvolit lépe. Zejména druhá řada byla výborná. Téměř každý díl dokonalý, jeden totální psycho, druhý totální akce, třetí totální masakr. U jedné nedýcháte napětím, jiné citlivější jedinci proslzí. Je to brutální, nelítostné, nikdo si nemůže být jist životem, dokonce ani hlavní postavy, přesto se najde čas někdy překvapivé dialogy i čas představit osud i pocity většiny hlavních postav. Nechybí řada nečekaných zvratů, několik scén které fungují jako totální emocionální ždímačka. A jak už to u japonských filmů bývá, všechny holky nádherné, sympatické nebo zajímavé.

„Je to hrozný, ale super. Co má bejt to přijde a nějak se to zvládne, musí. Nic jinýho taky nezbejvá.“ Dokument sice nebyl tak dokonale střižený jako jiné její časosběry (v druhé půlce mnohé přebývalo na úkor první třetiny, kde to Třeštíková vzala až příliš hopem a mnohé chybělo), nicméně Karolína, která z povrchní nány vyzrála v úžasnou ženu, je tak nevyčerpatelný zdroj optimismu, vytrvalosti, síly a odhodlání, že mi nejednou spadla čelist. Už jenom vidět ten dokument dokáže neuvěřitelně dobít baterky a vlastní problémy najednou získávají zcela jiný rozměr. Takže za mě prostě super a vždy, když budu remcat na své problémy, tak si prostě pustím kousek, aby mě to přešlo.

Oslavovaný výbuch (jakože "páni, to jako vážně natočil bez CGI?") nic moc úchvatného nepředvede, ale pokud jde o dialogy, to už je jiná. Od první věty do poslední výtečné a nezapomenutelné, v poslední cca půlhodině pak dech beroucí a struhující nezapomenutelným způsobem. Pro mě nejspíš nejlepší Nolanův film.

Zajímavější, dramatičtější a emocemi víc nabité než výsledek pekelně náročného natáčení - Fitzcarraldo.

Mnohem lepší než jednička. Bez nutnosti představovat jednotlivé postavy a jejich vztahy a osudy se šlape na plynový pedál od prvního dílu, aby vše vygradovalo v parádní finální bitvě. Mezitím spousta nápadů, zábavných hrátek s časem, nečekaných zvratů a zábavného mlžení, jak to vlastně s tou apokalypsou tentokrát bude. Nechybí napětí, dojetí, emoce, ani občasné odlehčení humorem. Tentokrát bez zaváhání plný počet hvězd.

Kdo by to byl řekl, že film o kopání díry se může proměnit v tak křehké, decentně podané, přesto emocionálně strhující melodrama. Po první, ne tak silné půlce, kdy se víceméně jen kope, vyprávění přeostří z díry na osudy a vztahy lidí kolem ní, a najednou je to tam. Tuna emocí od zármutku a ztráty až po lásku opětovanou, neopětovanou i synovskou, vše většinou v náznacích, umocněno navíc tísnivou atmosférou blížící se války a ozvláštněno neobvyklým střihem a asynchronním prokládáním obrazu a zvuku.

Naprostá dokonalost. Jemné, čisté, křehké, laskavé, dojemné, moudré. Malý dokonale vybroušený filmový klenot a pohlazení po duši, jakých člověk nezažije mnoho.

Příběh, který je spíš smutný než atraktivní, a neuvěřitelný tak, že by jako scénář neobstál coby nevěrohodný. Objektivně spíš 4*. Ta jedna navíc je pro Suzanne. Za to, že nedostala šanci, za krásu a lásku, kterou rozdávala, ač sama žila v pekle. A za Michaela, kterého nemohla ochránit, ač ho milovala celým srdcem.