Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (2 481)

plakát

Farinelli (1994) 

Amorální arogantní floutek se zlatem v hrdle? Nebo nešťastný muž, který se potácí mezi traumatem ze svého zmrzačení a láskou k hudbě? Příběh bratrské lásky nebo příběh o vině a výčitkách svědomí? Čekal jsem emocionální pecku s nezapomenutelnými momenty. Čekal jsem ovšem marně. Dostalo se mi jen poněkud roztěkané a občas lehce nudící variace na Amadea, s příběhem který z hlediska historie stojí na vodě stejně jako ten Formanův. Je škoda, že scénář nestojí na kontrastu krutého osudu kastrátů a jejich „andělského“ hlasu, že místo, aby šel do hloubky a dal si práci s věrným obrazem jejich života, šel cestou nejmenší námahy, okopíroval nápad s fiktivním sporem á la Salieri–Mozart a slepil nepravděpodobnou báchorku, kterou zabalil do nablýskaných kulis. Patrné je to o to víc, že nositelem emocí i hybatelem dění je spíš Carlův bratr Riccardo a hned po něm možná Handel (mimovhodem jejich setkání na půdě je nejsilnější scénou filmu), zatímco Farinelli sám jakoby zůstával po celou dobu poněkud mimo a sloužil pouze jako hudební výplň a věšák na načančané kostýmy, které zjevně toužily urvat nějakou tu filmovou cenu.

plakát

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016) 

Hrdinství není namachrované hláškující divadlo čekající na aplaus při závěrečné děkovačce. Nevypadá jako Arnold likvidující Komando, vypadá jako Tom Hanks, který dokáže téměř nemožné, letadlo opustí jako poslední, nemá klid dokud nezjistí, že se počet zachráněných shoduje s počtem osob na palubě, a pak začne pochybovat o tom, jestli se vůbec rozhodl dobře, když do něj začnou ze všech stran šít ouřadové a sebevědomí teoretici. To vše je předkládáno ve vypilované formě, osekané od všech zbytečných zákrut a obvyklých filmařských vycpávek, míří to přímo k jádru, takže rozehrané navíc do nejmenších detailů virtusoem Hanksova formátu spolehlivě rozvibruje centrum spokojeného diváka a uvízne v jeho paměti velmi hluboko. Clintova ruka přitom zůstává stále stejně pevná a jistá, jako když v dobách pistolnických bleskově tasil a trefil přímo do černého. Velkolepé, přesto komorní, napínavé a vypointované, přesto stále plné emocí a člověčiny, které jako divák prožívám, ačkoli v tomto ohledu film kupodivu nijak zvlášt netlačí na pilu. Bravo!

plakát

It! The Terror from Beyond Space (1958) 

Předobraz Scottova Vetřelce je dnes spíše úsměvný než děsivý. V kosmické lodi se odpalují granáty, střílí bazukou, ženské členky posádky jako správné hospodyňky běhají mezi kolegy a nalévají jim kávu, a velitelem je ten nejhloupější, který musí ohrozit svou posádku, protože se svým nápadem nemůže 5 minut počkat. Na druhou stranu, má to švih, žádná hluchá místa, stále se něco děje a než to začne být komické, tak první půlhodunku buduje docela slušnou atmosféru.

plakát

Unesená: Příběh Elizabeth Smartové (2003) (TV film) 

Některá témata jsou tak silná, že z nich prostě nejde udělat slabý film. Ani když máte chabý scénář a bez ohledu na to jak fádně je zachyceno zejména to to, čím si unesená Elizabeth prošla, a co bylo ve skutečnosti peklem jehož součástí bylo kromě psychického teroru i opakované znásilňování. Jinak ovšem solidní televizní film s několika opravdu hodně silnými momenty, a posílený fakt,em že zachycuje skutečné události, byť v dějové linii samotné Elizabeth opravdu až příliš krotce a téměř bezradně. Takže působí až nelogicky a ona sama vypadá jako hloupoučká pasivní loutka, která nevyužije jediné šance k tomu, aby na sebe upozornila a unikla.

plakát

Já, pomsta (2016) 

Slabé i v rámci žánru. Travolta, který vypadá uměle jako blahé paměti první Terminátor, se posunuje od jednoho klišé ke druhému a marně předstírá emoce. Stejně marně jako celý film předstírá spád, napětí a gradaci. Dvě hvězdy a obě za Meloniho, který jediný tu nudu čeří a udržuje při životě.

plakát

Vražda v Greenwich (2002) (TV film) 

Mohl z toho být parádní velký film, kdyby to od lehce sucharského scénáře, přes rutinní režii až po lehce lhostejné herecké výkony nebylo tak lacině televizní. Vyvažuje to naštěstí slušný spád a poutavý příběh okořeněný netradiční vypravěčkou a také aurou skutečné události, která dodnes zůstává jednou z největěších amerických kriminálních záhad.

plakát

Stážista (2015) 

Nancy opět nezklamala. Další milá a úsměvná vztahovka, která má všechny atributy její tvorby. Vyrovnaný scénář plný úsměvných okamžiků, emotivních dialogů, momentů, které donutí k zamyšlení i sympatických postav, které si prostě nemůžete neoblíbit. Luxusní a postavám dokonale padnoucí obsazení, a režii, která se nepředvádí, ale soustředí na příběh a poskytuje každé hlavní postavě, i mnohým vedleším, dostatek prostoru. Natočit laskavý lidský film, který by si na nic nehrál a dokazal pohodu a úspěvnost vybalancovat nad propastí kýče není snadné, ale Nancy to opět zvládá stejně bravurně jako Philippe Petit na laně mezi Dvojčaty. Navíc jsem ve věku, kdy se dokážu stejně dobře vžít do pocitů stárnoucího Bena ze staré školy, do pocitů věčně nestíhající Jules, kterou drtí neustály tlak a stres, i do pocitl Matta, který chybuje ač miluje. Takže o to víc se mi film dostal pod kůži. Samozřejmě i díky Annie a De Nirovi, kterí jsou oba výteční a jejich interkace jsou dokonalé.

plakát

Můj kamarád drak (2016) 

Falko je zpátky! Protože za humny je drak. A s ním dorazila příjemně lidská a laskavá pohodovka, kterou lze zařadit mezi nejpříjemnější překvapení letošní sezóny rodinných filmů. S výjimkou prvních několika minut, které jakoby sem zabloudily z nějakého úplně jiného filmu, nejspíš odněkud z říše depresivního dramatu, je celý zbytek filmu nabitý pozitivní energií, která jiskří úsměvem a pohodou. Má v sobě kouzlo Nekonečného příběhu i úsměvnou hravost a naivitu pohádky Za humny je drak. Kladem je typově přesné obsazení v čele s čerstvým osmdesátníkem Redfordem, malým Oakesem Fegleyem a samozřejmě Falkem, ehm Mrakem, ehm Elliotem, i nenásilná režie, která se nedere dopředu, aby na sebe upoutala pozrnost, ale pečlivě buduje atmosféru, ve které se ve vyváženém poměru mísí napětí i humor. A nejen ty. Už dlouho jsem na rodinném filmu tak zuřivě nedržel hlavním hrdinům palce, neprožíval s nimi jejich pocity a neproklínal padouchy, kteří to všechno mohli pohnojit. Zkrátka jeden z toho mála rodinných filmů, jejichž kouzlo opravdu funguje a dokáže mě přenést zptátky do dětství a oživit všechny ty pocity, se kterými jsem tehdy prožíval všechna filmová dobrodružství. Jako Bastien ukrytý na půdě s Nekonečným příběhem. Podle mého film, který si rozhodne zaslouží být v červených číslech, ale tuším, že brzy se sem snesou spojené letky smrti místní povznesené kritiky, aby kartáčovou palbou jedovatých slin předvedli jak moc ztratili schopnost nechat se okouzlit. Jenže toto není film pro cyniky a já doufám, že se mu vyhnou. Už na první pohled je přece jasné, o co jde, a tak není důvod aby s ním ztráceli čas a dívali se na něj. Tedy pokud záměrně nevyrazí na lov jako ti lovci, kteří musí všechno odstřelit, uříznout tomu hlavu a pověsit si ji na zeď jako trofej. Pokud v sobě máte kluka nebo holku, nebo pokud máte malého kluka nebo holku, nedbejte, vemte je a běžte si užít do kina pohodovku o přátelství, o schopnonosti uvěřit zázrakům, o hledání ztracených snů i vzpomínek i o mnohém dalším. Běžte a nechte se okouzlit.

plakát

Spring Breakers (2012) odpad!

Pokud má inteligence noční můry, musí vypadat podobně jako tohle. Dle obsahu soudím, že původní film má tak 15 minut, jenže u mě se nějakou závadou protáhl na 89 minut. 89 minut čiré a zoufalé demence v křiklavých barvách, kde se všechno říká táááák pooommalu, a ještě se to pro jistotu do nekonečna opakuje, aby to pochopili i ti nejzhulenější. Jinak si to, co jsem viděl, dovedu vysvětlit jen tak, že jde o velmi sofistikovanou artovou kritiku povrchního konzumu a prázdného MTV života utopeného v chlastu, drogách a jalových radovánkách. Protože svým způsobem je to od první do poslední minuty velmi depresivní podívaná.

plakát

Walter Mitty a jeho tajný život (2013) 

Walter Mitty není film. Je to sen. Sen snílků, kteří se uprostřed dne umí vytratit do svého vlastrního světa. Lhostejno zda jim stačí jen tak v něm chvíli pobýt, nebo se ho pokouší zhmotnit a proměnit v realitu. Sen smutný i veselý, nabitý pozitivní energií, plný romantiky, nádherných obrazů i zdánlivě banálních myšlenek, které lze lehkým pootočením proměnit v inspirující momenty. A protože je to jen sen, nemusí dávat smysl a ustrašeně se ohlížet na to, jestli je to či ono reálné, možné a tak bezstarostné. Protože právě tak to sny dělají. Mám sice své sny, a umím si je užít, ale s radostí se kdykoli na chvíli vypravím do toho Waltrova a prohlédnu si s ním svět jeho očima. Bravo Bene Stillere, toho bych se od tebe nenadál. Ani herecky, ani režisérsky. Řadím Waltera mezi oblíbence a doufám, že zůstane.