napomelon

Je to vcelku dobrý film, ale doteď nechápu, proč se tady s tím tolik nadělá.

Hodnoceno s čistým svědomím předpubertálního dítěte. V tom věku to pro mě byl vedle Dobrodružství rodiny Robinsonů nejoblíbenější seriál.

Pokud chci zpracovat téma Tolstého Anny Kareniny, pak nehledě na prostředí, do něhož děj zasadím, musím zachovat hloubku emocí a složitost psychologie postav. Nic z toho však nebylo v tomto případě dodrženo. Kýčovité, plytké, chladné a nudné. Tvůrci si vzali jen pouhou dějovou kostru, kterou obalili triky a divadelním patosem. Navíc jsem se nemohla zbavit pocitu, že se většina herců nadýchala z heliových balónků. Nedodíváno, s úlevou předčasně vypnuto. A jak říká D. Hoffman v Tootsie:" Říkám ne jako Tolstoj."

Dvouhodinový rozvleklý rádoby romantický cajdáček plný patosu. Krásné prostředí, výstižné ztvárnění doby a vcelku pevné dodržení knižní předlohy. Ale na předchozí verzi od Zeffirelliho to nemá ani náhodou. Bez emocí, stejně nevýrazné jako šedavé mlhy anglického venkova.

S vynaložením sil jsem vydržela až do konce. Neuvěřitelně rozvleklé a uspávající. Spousta nejasností, které by správně diváka měly navnadit a vyvolat touhu po vysvětlení, vás bohužel nechají ledově chladnými jako zapomenuté rybí prsty v mrazáku z loňských Vánoc. Tep vám nezvedne ani všemi s hrůzou zmiňovaný jakýsi Inkubátor. Hvězda za přítomnost Sharon Stone.

Takhle špatně mi už dlouho po filmu nebylo. A to jsem skoro všechny nechutné scény přeskakovala. Co z toho vyplývá? Povinnost každého rodiče pustit toto svému nevycválanému dospívajícímu potomkovi. Zpočátku asi tak hodinu se nic zvláštního neděje - pubertální žvásty několika holek a jedna exkurze pro seznámení s reáliemi adolescentních večírků. Ale poslední čtvrthodina nabere úplně jiné otáčky. Narazila jsem na film po zhlédnutí The Den, ale tohle je podle mě nesrovnatelně působivější.

Počítejte s tím, že se rozhodně nejedná o horor. Spisovatel zprvu neohrožený a tzv. s velkou hubou, se rozhodne zbořit mýtus o děsivém hotelovém pokoji, v němž údajně přebývá zlo až satanistického kalibru. Ve skutečnosti se Franta Nebojsa po pár úvodních tricích strachy málem zblázní a pokouší se z pokoje dostat ven. A to je právě jediná děsivá věc, totiž že z pokoje se fakticky dostat nelze, "zlo" se stane vaší součástí, přestože vy jej fyzicky opustíte. Každopádně jsem si to užila. Byla jsem zvědavá, jaké situace a překážky pokoj pro svého nového nocležníka nachystá a jak se s nimi on popere. Z celého filmu se mi pak nejvíce líbí závěr, který si každý může vyložit různými způsoby, a který jej však zároveň podvědomě nutí vymyslet ten nejhororovější.

Tomuhle říkám Horor s velkým H. Ještě čtrnáct dní poté jsem nemohla v klidu usnout. Popravdě viděla jsem jej na základce po kouskách, za dne a s plnou třídou spolužáků a stejně jsem byla po... strachy, i když jsem spala s našima v jedné posteli. Dnes už mi tak strašidelný nepřijde, ale Samču v bílé košili už nikdy nezapomenu.

Jeden z mála hororů, který takto opravdu nazývám a opravdu se u něj bojím. Sice závěr to trošku srazil, ale i tak si lze dosyta užít lekačky a nepříjemné mrazení v zádech ze znepokojujících nahrávek Super 8. Bez hluchých míst a hudební kulisou plnící na jedničku svůj účel určitě stojí za zhlédnutí.

A je to tu znovu. Filmové znásilnění knižní předlohy, aby z toho byla další slaďárna. Nemám nijak v oblibě ani jednoho z hlavních hrdinů, takže už tady padla kosa na kámen, ale toto je ryze subjektivní poznámka. Každopádně v originálu, se Corelli vrátil ke své milované až v době, kdy nadcházel podzim jejich života. Rozhodně žádný happyend v rozkvětu mladosti a příslibu dlouhého a láskyplného života, právě naopak. Vrátil se k ní sice po roce od posledního setkání, ale z dálky ji viděl, jak v náručí chová dítě. Myslel si, že je tedy šťastně vdaná, ve skutečnosti jen komusi hlídala dítě. Když se pak tedy po letech setkali, pěkně mu to Pelagia vytmavila, proč ji nechal samotnou a víc se už neukázal. Taková pěkná hádka, kde se oba špičkovali.. No holt, chápu, že do takové nadsázky se tvůrcům jít nechtělo, protože happyend je zkrátka jistota, každopádně knihu doporučuju, film z principu už vidět nechci.