Dr.film

Po Faunově labyrintu má zvědavost jak se Guillermo del Toro poradí s Hobití adaptací prudce stoupla. Podobná nálada jakou má Labyrint je tedy rozhodně vítána. On zde ten fantaskní svět malé Ofélie má jistě něco do sebe. Je jak alternativou kruté reality, tak zároveň i její paralelou. Výborný kousek, který je příjemně snový, ale i chladně krutý.

Nečekaně příjemný bonus na DVD Ratatouille. Pixar nic neodflákne a i tahle drobotina nese kvality v podobě hutného informačního obsahu a skvělé plošné animace.

Hank Moody řeší svůj spisovatelský blok a závažné rodinné problémy asi tím nejméně vhodným způsobem. Ztráta základních hodnot a špatné nasměrování dělají svým způsobem z Hankyho loosera číslo jedna, ale kdo by mu nefandil, když je tak kurevsky moc ironickej a padá z něho jedna hláška za druhou.

Srágora, ze které jsem měl pocit, že se pouze vozí na Jihokorejské nové vlně. Film bez špetky talentu, za to náramně prvoplánový doják. Od absolutního debaklu ho zachránilo několik vcelku slušně natočených bojových scén.

Přidávám se na stranu, která obdivuje schopnosti nováčka na režisérské židličce Bena Afflecka. Obdivuhodné tempo a atmosféra, která mi chvílemi připomínala Fincherovo Sedm. Nejzajímavější je však samotné schéma. Jedno rozuzlení nikdy přímo neodpoví - naopak vyvolá řadu dalších nejasností. Vrcholem je samotný závěr, kdy necítíte ani happy end, ale ani frustraci. Jediné co vám v hlavě při závěrečných titulcích rotuje, je myšlenka, jaké by bylo asi vaše rozhodnutí...

Originál má zcela jinou šťávu, ale pro pozorovatele nepotřísněné původní Volavkou by měl Departed představovat více, než-li nadprůměrnou kriminálku. Rozhodně důkaz, že Scorsese má stále dobrý čuch co se gangster-témat týče.

Velká oddechovka ztrácí své kouzlo u poslední fáze, kdy ji nalezený Friedrich značně podusil svým pseudo-intelektuálním projevem o dokonalém zachycení filmového obrazu. Tahle snůška keců byla i na mne až příliš, a jednoznačně ubírá hodnocení výrazně směrem dolů. Do toho okamžiku jinak velice příjemný snímek.

Tento Formanův styl mám rád. Nezúčastněná kamera a naprosto civilní herectví ukazují průřez životním obdobím šestnáctiletého floutka. Ve své podstatě se nic velkého neodehrává, ale o tom vlastně život na prahu dospělosti je - resp. měl by být.

Ukázkový příklad fascinace surrealismem.

Lehounce stylizovaná osmdesátá léta a "prefabrikát" stokrát omšelého příběhu. Joaquin Phoenix táhne na svých bedrech bez nejmenších problémů celý film.