Co víc jsem si od Woodyho mohla přát. Jako s každým jeho novým filmem jsem i tentokrát měla obavy, co si pro nás připravil, neboť některé jeho nové snímky mi vůbec nesedly, ale tady to bylo jinak. Hned ze začátku jsem viděla v Owenu Wilsonovi ukecaného mladého Allena, výřečného a neustále obhajujícího svůj názor, tak jak to známe z filmů, v kterých sám hraje hlavní roli. Musím uznat, že žánrově se nejem mě, ale i spoustu jiným milovníkům literatury a umění obecně. Asi bych měla stejně nadšený a překvapený výraz jako hlavní hrdina. Nicméně nesmím zapomenout zmínit, že Woody opět za ukecaným snímkem skryl moc hezkou myšlenku, která možná uchlácholí podobné snílky o té jejich belle epoque. (a pár minut s Adriem Brodym alias Dalím jsou skvělou perlou).
(narážka na Trockého mi silně připomněla Kunderův Žert).
Některé filmy jsou výborné i se svým pomalým tempem a ne příliš spletitou dějovou linií. Pravdou je, že by Alois Nebel ode mě pět hvězdiček nedostal, kdyby se jednalo o normální hraný film. V tom jsou na špičce jiní. Ale v kombinaci s práci všech těch animátorů, jejichž jména zabrala většinu závěrečných titulků, můžeme pozorovat něco neobyčejného. Zamilujeme si černobílé zasněžené Jeseníky, kouzlo nádražního prostředí a vše vyčteme z obrazů, výrazů obličeje a jsme rádi, že se zbytečně netlachá. Líbí se mi filmy s atmosférou, s odkazy do minulosti a možností si všechno hezky prohlédnout a tím ocenit práci animátorů. O vydařené hudební stránce není třeba psát, bylo řečeno mnoho a já souhlasím s těmi pozitivními výroky. A směle se přidám k těm, kteří si komiks rádi přečtou.
Už jen to, že film neřeší samotnou apokalypsu, nýbrž chování pár severských duší před koncem je chválihodné. Ale jakým způsobem! V první části se marně snažíme přijít na to, co se hrdinům honí hlavou a co je k některým činům vede. Šokováni se přesouváme k druhé části, uvekteré postavy pomalu odkrývají svůj závoj a my se nabouráváme do jejich křehkého nitra, víme, že ten nekonečný chlad nemůže jen tak. Byla jsem vtažena, přemýšlela jsem (moc) a gradující hudbou a hypnotickými obrazy se nechala umlčet.
Očekávala jsem něco víc, než jen průměrný snímek o "kapele s jedním hitem", o hloupých a naivních slečnách, co na chvilku zazářily v zářivých oblečcích. Žádný konec, který by mě překvapil... Škoda, protože to začínalo dobře (a nějakou chvíli jsem si myslela, že v tom tkví nějaký nápad).
Mnoho věcí je docela předvídatelných nebo člověka napadnou, pokud již viděl pár filmů s podobnou tématikou, ale i tak zatím neubírám na hodnocení slabších 5*.
Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela.
Určitě velkolepý film dosahující kvalit vysokých hodnot, ale nemůžu si pomoct, jsou stejně velkolepé filmy, které mě zasáhly více a přimrazily k židli. To ale neznamená, že si filmu nepustím ráda znovu a třebas změním názor.
Oddychový film, kde nekončí všechno podle růžových představ, žádná přehnaná klišé (byť to k tomu místy nemělo daleko), ale příjemná podívaná se sympatickým obsazením a z počátku dojmem, že nevíte, v kterých letech se film odehrává, ale až po nějaké době se v retro počátku objeví moderní technika.
Mohl to být film, který skvěle mohl poukázat na problémy té doby daleko lépe a hlavně celkově příběh nějak ukončit a poskládat ho trochu dohromady, ne se jen otřít o hlavní hrdiny a málem je nenechat ani říci jejich myšlenky. Vznikl z toho film lákavými herci, s krásnou stylizací, ale tak nějak prchající do ztracena.
Pravda, občas to dost pokulhává, někdy jako by se film fakt zastavil a to doslova, na druhou stranu film ukazuje krušný život jakožto daň za přenádherné scenérie.
Je to něco nezachytitelného, nepolapitelného. Zároveň to ukazuje tak známé stránky.... ty lidské slabosti. Krásný způsob jak potopit člověka do tajů iluze a tím spustit ten dlouhý přemýšlivý proces. Teď už záleží na nás, jak my si to odrežírujeme.
Je drzost něco takového natočit, ale právě tohle lidi mají rádi. Musí přiznat, že film s tolikami krutými krveprolitími se mi "líbil". Člověka ten film prostě bavil a napínalo pokaždé, když někdo usedl ke stolu, započal ten napjatý rozhovor, který skončil jako jedna velká krvavá lázeň. Co se týče herců, já si všechny pochvaluji, i Brada Pitta, který lidi nalákal jakožto osoba komerční, pro mě však jeden z nejoblíbenějších herců, který se jako Oklahomský rodák svým přízvukem právě v tomto filmu nezapře.
Velkolepý film, který má všechno, co od takové komerční podívané očekáváme. Krásný příběh, úžasné záběry - ale jsou to přesně ty, o kterých jsme věděli, že je uvidíme, mírně roztahaný a sekaný děj, plno klišé a předpovídaných slz, ale parádní herci a celá ta atmosféra mi nedala, aby se mi to prostě nelíbilo.
Šokující film, který prapodivnými obrazy, výraznou stylizací, reflektory, futuristickými kulisami, sdělil, tak jak mínil režisér, ony otázky "o ztrátě možnosti volby"... Mělo to nápad, skvělé provedení a člověk se dokázal orinetovat v těch zajímavě uspořádaných psychologických problém, ale toho podivna a hrůzy hraničící s komickými až děsivými výrazy, bylo toho trošku na mě moc spolu s lehkou překombinovaností. Ale rozhodně kvalitní vynikající snímek.
Zaobaleno do nádherné, poetické hudby, která nás dostala do kontaktu s touto velkou neuvěřitelnou událostí. Do nejmenších detailů, s takovou jemností dokázal režisér podat celý ten průběh, jak obrovská touha po snu dokáže přinutit člověka všímat si každé maličkosti, vše sepisovat, pomalu sestavovat plán s neuvěřitelnou trpělivostí, s kapkou bláhovosti stavět svůj sen, zasvětit do toho vše, aby pak mohl konečně kráčet po oblacích. "Musíte v sobě pěstovat vzdor, odmítat jakékoli podřizování se pravidlům, neusínat na vavřínech, neupadat do stereotypu, každý den, každý rok, každou myšlenku brát jako jedinečnou výzvu...a pak i vy můžete zasvětit život lanu..."
Až na pár amerických scén, hlavně té poslední, to bylo úžasně vtipné, s tou dokonalou hudbou (přesně hudbu, jakou mám ráda), s nejlepším a nevtipnějším Billem Nightym a prostě celkově celá ta atmosféra, která člověka strhne a to si pak v duchu připadá jako ti pobláznění fanoušci tančící doma na posteli.
Pravda, k dokonalosti mého oblíbeného Dokonalého triku má daleko, ale i tak u mě film našel zalíbení hlavně díky tématu, atmosféře filmu, dobovému vzhledu, byť příběh nebyl nijak zvlášť originální, takové to trochu klišé, do kterého naštěstí zakomponovali trik - pointu. Avšak Edward Norton pozdvihl film trošku výše a mně se to prostě líbilo.
Málokdy se stává, že bych po shlédnutí hororu měla radost. Ale já měla, velikou. Po dlouhé době někdo světu ukázal, že ono tajemno a hrůza, která by měla doprovázen každý horor, může být dokonale zobrazena bez nekonečně mnoha krveprolitích, které působí ve výsledku spíš směšně, než strašidelně a co víc, úžasně vypointována podívaná, která právě u mnoha hororů chybí. A navíc - neuhráli to jen na prostředí velkého sídla a ukázali krutý mysteriózní příběh!
Úplnou náhodou jsem narazila na tento nenápadný snímek plný klišé, které však bylo naservírováno úplně jinou formou. Byť konec tolik nepřekvapí, ale opět si pohrává s naší emoční stránkou, hlavním herci v celém průběhu filmu předváděli něco neotřelého, se zaujetím pozorovatelného, prostě úplná odbočka.
Moje komentáře
Micimutr (2011)
Další pohádka na Vánoce, která se vůbec nepovedla.
Půlnoc v Paříži (2011)
Co víc jsem si od Woodyho mohla přát. Jako s každým jeho novým filmem jsem i tentokrát měla obavy, co si pro nás připravil, neboť některé jeho nové snímky mi vůbec nesedly, ale tady to bylo jinak. Hned ze začátku jsem viděla v Owenu Wilsonovi ukecaného mladého Allena, výřečného a neustále obhajujícího svůj názor, tak jak to známe z filmů, v kterých sám hraje hlavní roli. Musím uznat, že žánrově se nejem mě, ale i spoustu jiným milovníkům literatury a umění obecně. Asi bych měla stejně nadšený a překvapený výraz jako hlavní hrdina. Nicméně nesmím zapomenout zmínit, že Woody opět za ukecaným snímkem skryl moc hezkou myšlenku, která možná uchlácholí podobné snílky o té jejich belle epoque. (a pár minut s Adriem Brodym alias Dalím jsou skvělou perlou). (narážka na Trockého mi silně připomněla Kunderův Žert).
Alois Nebel (2011)
Některé filmy jsou výborné i se svým pomalým tempem a ne příliš spletitou dějovou linií. Pravdou je, že by Alois Nebel ode mě pět hvězdiček nedostal, kdyby se jednalo o normální hraný film. V tom jsou na špičce jiní. Ale v kombinaci s práci všech těch animátorů, jejichž jména zabrala většinu závěrečných titulků, můžeme pozorovat něco neobyčejného. Zamilujeme si černobílé zasněžené Jeseníky, kouzlo nádražního prostředí a vše vyčteme z obrazů, výrazů obličeje a jsme rádi, že se zbytečně netlachá. Líbí se mi filmy s atmosférou, s odkazy do minulosti a možností si všechno hezky prohlédnout a tím ocenit práci animátorů. O vydařené hudební stránce není třeba psát, bylo řečeno mnoho a já souhlasím s těmi pozitivními výroky. A směle se přidám k těm, kteří si komiks rádi přečtou.
Melancholia (2011)
Už jen to, že film neřeší samotnou apokalypsu, nýbrž chování pár severských duší před koncem je chválihodné. Ale jakým způsobem! V první části se marně snažíme přijít na to, co se hrdinům honí hlavou a co je k některým činům vede. Šokováni se přesouváme k druhé části, uvekteré postavy pomalu odkrývají svůj závoj a my se nabouráváme do jejich křehkého nitra, víme, že ten nekonečný chlad nemůže jen tak. Byla jsem vtažena, přemýšlela jsem (moc) a gradující hudbou a hypnotickými obrazy se nechala umlčet.
Od soumraku do úsvitu (1996)
Bylo to perfektní, výměna vytříbených slov během krvavých dialogů, ale pak přišli upíři, bohužel...
Pan Nikdo (2009)
Směsice životně fantasy filmů, které už zde podle mě byly, ale tu čtvrtou * dávám za několik dobrých myšlenek.
The Runaways (2010)
Očekávala jsem něco víc, než jen průměrný snímek o "kapele s jedním hitem", o hloupých a naivních slečnách, co na chvilku zazářily v zářivých oblečcích. Žádný konec, který by mě překvapil... Škoda, protože to začínalo dobře (a nějakou chvíli jsem si myslela, že v tom tkví nějaký nápad).
Svět podle Prota (2001)
Mnoho věcí je docela předvídatelných nebo člověka napadnou, pokud již viděl pár filmů s podobnou tématikou, ale i tak zatím neubírám na hodnocení slabších 5*.
Já a Ty a všichni ostatní (2005)
Plno skvělých nápadů, ale tak nějak rozkouskovaně předvedeny.
Odpočívej v pokoji (TV seriál) (2001)
Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela.
Počátek (2010)
Určitě velkolepý film dosahující kvalit vysokých hodnot, ale nemůžu si pomoct, jsou stejně velkolepé filmy, které mě zasáhly více a přimrazily k židli. To ale neznamená, že si filmu nepustím ráda znovu a třebas změním názor.
Vyfič! (2009)
Oddychový film, kde nekončí všechno podle růžových představ, žádná přehnaná klišé (byť to k tomu místy nemělo daleko), ale příjemná podívaná se sympatickým obsazením a z počátku dojmem, že nevíte, v kterých letech se film odehrává, ale až po nějaké době se v retro počátku objeví moderní technika.
Osudová sázka (1998)
Je to absurdní, je to divné, ale není to úplně pitomé.
Daleko do nebe (2002)
Mohl to být film, který skvěle mohl poukázat na problémy té doby daleko lépe a hlavně celkově příběh nějak ukončit a poskládat ho trochu dohromady, ne se jen otřít o hlavní hrdiny a málem je nenechat ani říci jejich myšlenky. Vznikl z toho film lákavými herci, s krásnou stylizací, ale tak nějak prchající do ztracena.
Bratři z donucení (2008)
odpad!Nejtrapnější film, co nám mohli pustit během cesty do Vídně!
Na území žen (2007)
Těšila jsem se na Kristen Stewart, ale celé to bylo takové moc kýčovité, ikdyž se to snažilo udělat přesně opačný dojem nefádního snímku.
Užívej si, co to jde (2009)
Pro mě moc příjemné překvapení, krásně vypointované, neuvěřitelně chytré a přeplněné humorem, který já opravdu můžu.
Na sever (2009)
Pravda, občas to dost pokulhává, někdy jako by se film fakt zastavil a to doslova, na druhou stranu film ukazuje krušný život jakožto daň za přenádherné scenérie.
Mulholland Drive (2001)
Je to něco nezachytitelného, nepolapitelného. Zároveň to ukazuje tak známé stránky.... ty lidské slabosti. Krásný způsob jak potopit člověka do tajů iluze a tím spustit ten dlouhý přemýšlivý proces. Teď už záleží na nás, jak my si to odrežírujeme.
Vůně ženy (1992)
Člověku dochází slova nad tímto skvostem, dokonalé po všech stránkách.
Hanebný pancharti (2009)
Je drzost něco takového natočit, ale právě tohle lidi mají rádi. Musí přiznat, že film s tolikami krutými krveprolitími se mi "líbil". Člověka ten film prostě bavil a napínalo pokaždé, když někdo usedl ke stolu, započal ten napjatý rozhovor, který skončil jako jedna velká krvavá lázeň. Co se týče herců, já si všechny pochvaluji, i Brada Pitta, který lidi nalákal jakožto osoba komerční, pro mě však jeden z nejoblíbenějších herců, který se jako Oklahomský rodák svým přízvukem právě v tomto filmu nezapře.
Sex ve městě (2008)
4* protože jsem se nechala až moc unést na té značce jménem Láska.
Austrálie (2008)
Velkolepý film, který má všechno, co od takové komerční podívané očekáváme. Krásný příběh, úžasné záběry - ale jsou to přesně ty, o kterých jsme věděli, že je uvidíme, mírně roztahaný a sekaný děj, plno klišé a předpovídaných slz, ale parádní herci a celá ta atmosféra mi nedala, aby se mi to prostě nelíbilo.
Mechanický pomeranč (1971)
Šokující film, který prapodivnými obrazy, výraznou stylizací, reflektory, futuristickými kulisami, sdělil, tak jak mínil režisér, ony otázky "o ztrátě možnosti volby"... Mělo to nápad, skvělé provedení a člověk se dokázal orinetovat v těch zajímavě uspořádaných psychologických problém, ale toho podivna a hrůzy hraničící s komickými až děsivými výrazy, bylo toho trošku na mě moc spolu s lehkou překombinovaností. Ale rozhodně kvalitní vynikající snímek.
Muž na laně (2008)
Zaobaleno do nádherné, poetické hudby, která nás dostala do kontaktu s touto velkou neuvěřitelnou událostí. Do nejmenších detailů, s takovou jemností dokázal režisér podat celý ten průběh, jak obrovská touha po snu dokáže přinutit člověka všímat si každé maličkosti, vše sepisovat, pomalu sestavovat plán s neuvěřitelnou trpělivostí, s kapkou bláhovosti stavět svůj sen, zasvětit do toho vše, aby pak mohl konečně kráčet po oblacích. "Musíte v sobě pěstovat vzdor, odmítat jakékoli podřizování se pravidlům, neusínat na vavřínech, neupadat do stereotypu, každý den, každý rok, každou myšlenku brát jako jedinečnou výzvu...a pak i vy můžete zasvětit život lanu..."
Piráti na vlnách (2009)
Až na pár amerických scén, hlavně té poslední, to bylo úžasně vtipné, s tou dokonalou hudbou (přesně hudbu, jakou mám ráda), s nejlepším a nevtipnějším Billem Nightym a prostě celkově celá ta atmosféra, která člověka strhne a to si pak v duchu připadá jako ti pobláznění fanoušci tančící doma na posteli.
Iluzionista (2006)
Pravda, k dokonalosti mého oblíbeného Dokonalého triku má daleko, ale i tak u mě film našel zalíbení hlavně díky tématu, atmosféře filmu, dobovému vzhledu, byť příběh nebyl nijak zvlášť originální, takové to trochu klišé, do kterého naštěstí zakomponovali trik - pointu. Avšak Edward Norton pozdvihl film trošku výše a mně se to prostě líbilo.
Sirotčinec (2007)
Málokdy se stává, že bych po shlédnutí hororu měla radost. Ale já měla, velikou. Po dlouhé době někdo světu ukázal, že ono tajemno a hrůza, která by měla doprovázen každý horor, může být dokonale zobrazena bez nekonečně mnoha krveprolitích, které působí ve výsledku spíš směšně, než strašidelně a co víc, úžasně vypointována podívaná, která právě u mnoha hororů chybí. A navíc - neuhráli to jen na prostředí velkého sídla a ukázali krutý mysteriózní příběh!
Interview (2007)
Trošku se jim ten jiskřivý, lstivý dialog plný narážek vymkl z rukou. Nečekala jsem, že mě tahle výměna názorů bude tolik bavit.
Keith (2008)
Úplnou náhodou jsem narazila na tento nenápadný snímek plný klišé, které však bylo naservírováno úplně jinou formou. Byť konec tolik nepřekvapí, ale opět si pohrává s naší emoční stránkou, hlavním herci v celém průběhu filmu předváděli něco neotřelého, se zaujetím pozorovatelného, prostě úplná odbočka.