Lovely.Bones

Maďarská umělecká romantika sice nezní jako velký tahák, ale můžu vám zaručit, že se jedná o nejvýjimečnější film loňska. Tichá intimní romantika se odehrává na jatkách. Vedoucí jatek se znetvořenou rukou přijme novou kvalitářku masa, která má sociální fobii. Při psychologických testech ovšem zjistí, že sdílí svoje sny. Na tomto bizarním základu započnou netradiční vztah. Režisérka Ildikó Enyedi nádherně vyobrazila atmosféru jatek, kde se smrt a utrpení nejeví pouze atmosféricky, ale též vizuálně, tudíž dopředu varuji lidi se slabší povahou. Režisérka též skvěle zachytila vztah netypického páru. Slovenská rodačka Alexandra Borbély, která za roli dostala Evropskou filmovou cenu pro nejlepší ženský herecký výkon, je naprosto dokonalá. Nejzajímavější snímek loňska a zároveň oscarový kandidát (a můj favorit) v kategorii nejlepšího cizojazyčného filmu.

Bez sentimentu nejslabší film, co jsem letos na FebioFestu viděl. Upřímně nesnáším, když jsou lidé v kině na mobilech ale tady jsem to taky nedával. Mám rád pomalé filmy, ale ta pomalost musí mít nějaký účel. Tohle bylo pomalé z nějakého mně neznámého důvodu, a už vůbec ta pomalost nepomáhala už tak řídkému ději, který žádnou zápletku vlastně nemá. Navíc je to naprosto směšné a tak triviální, že jsem se si několikrát v průběhu filmu řekl: "Jako vážně?". Ta jedna hvězda je za Michelle, která i přesto, že ve filmu nemá absolutně co hrát, tak tomu alespoň něco dává (jinak by to působilo jako studentský film natočený za 30 dolarů) a celkové vyznění filmu, které se snaží sice poukázat na problematiku chudoby ve Státech. Takže, i přesto, že to režisér myslel asi dobře a Michelle si myslela, že dělá nějaký festivalový super film, tak je to teda upřímně strašně moc slabé a nudné, takže si nedokážu představit jediného člověka, kterému bych to mohl doporučit.

Sice jsem rád, že Akademie (Oscaři) nominují v kategoriích též studentské snímky, tudíž se lidé z velkých animačních studií o těchto talentovaných lidech dozví, ale tohle tedy mi nepřišlo nijak výjimečné. Z loňské studentské animační tvorby mě tedy rozhodně více zasáhl "In the Heartbeat", u kterého jsem si pošetile myslel, že jeho studentský Oscar (skutečné ceny, které se každý rok rozdávají napříč spektrem nejlepší studentské filmové tvorby roku) za nejlepší animovaný film mu zajistí alespoň nominaci na skutečných Oscarech. Prý ne. Tohle je film o cestování rosničky a ropuchy opuštěným barákem. při které se postupně dozvídáme, proč je dům opuštěný a proč se to celé jmenuje "Garden Party". Všudy všeho nezajímavá animace, co se týče struktur a originality. Hezká barevnost, ale marný pokus o foto-realismus. Nezajímavý příběh s pseudo-humorným vyústěním. Skrze to, že to kategorii ve které byla Garden Party nominována nemá sebemenší šance na výhru, tak ho můžete přeskočit a běžte si pustit "In the Heartbeat", který je oproti Garden Party navíc volně na Youtube.

Emocionální milostný dopis, který Kobe Bryant napsal lásce svého života, basketbalu, doprovázený nádhernou, syrovou a originální animací. O stopáži 4 minut (bez titulků) se jedná o skutečnou jednohubku. Ovšem, nejedná se o nic, co by vás mělo nějak provázet, po pár dnech, ne-li hodinách, na to stejně zapomenete. Nahlížím na to ovšem ze svého pohledu. Pohledu člověk, který jedinkrát v životě neviděl zápas v basketbalu, nezná jeho pravidla ani ho vlastně vůbec nezajímá. A i přesto mi to přišlo dobrou měrou emotivní a inspirativní bez zbytečného patosu. Pro mě nic zásadního ani zajímavého, ale chápu, že nejací lidé jsou z toho hodně nadšení.

Hluboká sonda do života umělkyně, psychicky nemocné, Mindy Alper. A skrze to, že nás celým filmem provází sama Mindy, snímek má neskutečný level intimity. Skrze scény Mindy popisující její život a záběry na její umělecká díla se dostáváme do jejího nejhlubšího nitra. Alper je naprosto fascinující, obdivující a statečná žena, Žije samostatně, vydělává si a má kamarády. Nejedná se o žádného vyvrhela a cílem filmu není nás sentimentálně přinutit brečet a říkat: "Chudák ženská! Kéž bych jí tak mohl pomoct", ale spíše nám ukázat život plný překážek, které žena, dokáže přes všechny indispozice, které jí život přichystal (Elektrošoková terapie, deprese, úzkosti, 10 prožitých let bez schopnosti mluvit,...), přeskočit. Film končí otevřením její vlastní výstavy, jejíž zlatým hřebem je několika metrová busta její psycholožky, v jedné z předních galerií v Los Angeles. Inspirující, silné, skutečné. Opět děkuji Akademii za nominaci filmu na Oscary za krátkometrážní dokument, díky které jsem se o filmu dozvěděl. Je volně na Youtube, takže neváhejte. Také doporučuji její jméno zadat do Googlu a kouknout se na pár jejich děl, jsou opravdu fascinující.

Netflix Original dokument o městě Huntington ve státě West Virginia, které má největší procento předávkování na obyvatele v USA. Denně to bývá 7-9 hlášení na předávkování, někdy to bývá i 26 za den. Což je ku obyvatelstvu 50 000 lidí opravdu alarmující číslo. Film portrétuje 3 ženy - soudkyni, která předsedá Drogovému soudu, kde se kontrolují drogově závislí, kteří se snaží přestat; kapitánku hasičského sboru, která denně klidně i 20x vyjíždí do akce, která jí opravdu připadá užitečná a říká: "Je mi jedno, jestli budu muset 50x vyjet kvůli stejnému člověku. Je to totiž 50 šancí toho člověka dostat na dlouhodobé léčení" a ženu, která se součástí organizace, která jednou týdně rozváží a nabízí zdarma jídlo a pomoc prostitutkám. Všechny ženy jsou maximálně charismatické, sympatické a oddané tomu, co dělají a snaží se vší silou pomoci městu a jejímu obyvatelstvu. Zajímavá jednohubka, která ve 40 minutách obsahuje spoustu informací, ale také šarmu a emocí. Dokazuje, že i ve městě, kde je kolem 50 tisíc obyvatel, jsou příběhy, které opravdu stojí za to vyprávět. Inspirace jako blázen. Děkuji Akademii za to, že ho nominovala na Oscary za krátkometrážní dokument, jinak bych ho jednoduše přehlédl.

Můj první Joachin Trier a rozhodně zaujal. Doufám, že šance na nominaci na Oscara (Thelma je letošní reprezentant Norska na Oscary) jsou alespoň trochu reálné, jelikož by si tento film opravdu zasloužil větší hype. Soundratck nadupaný, scénář napínavý k prasknutí, kamera nádherná a hlavní herečka naprosto skvělá. Ale pozor, jedná se o art. A o takový ten "pomalý art film". Takže nic komerčního. Doporučuji si toho o Thelmě zjistit co nejméně a nechat se pozřít hutnou atmosférou rodinného křesťanského dramatu s hororovýma prvkama. A samozřejmě, viděl jsem to v předpremiéře na festivalu Mezipatra, takže ano, je tam lesbická pod-zápletka. Pro děj relativně podstatná, stopáže je jí ovšem věnováno překvapivě málo. Thelma je skvělý severský melancholický art, a jestli vám tahle poslední věta zněla lákavě, tak jí určitě můžu doporučit.

I přesto, že se jedná o opravdu velmi dlouhý a často pomalý film, furt si myslím, že stojí za shlédnutí. Už jenom dějem je to hardcore intelektuální, proto neříkám, že jsem pochopil všechno, ale snažil jsem se. Dokud je tam Elisabeth Moss, určitě jde i o divácky přítažlivý snímek. Ta ale zhruba po hodině zmizí a tempo rapidně klesne. Nakopává to zase poslední půl hodina, při které budete mít otevřenou pusu úžasem, nebo budete točit hlavou, že vůbec netušíte, co se děje. Nebo usnete. I to je možné. Kritika dnešní společnosti, moderního umění a lidské mentality. Kam až je člověk schopen zajít? Kam až jednou zajde umění, které se vždy snaží být o krok napřed? Letošní švédský reprezentant na Oscary je odvážný výběr, o kterém si nejsem jistý, jestli se vyplatí, ale tak, držme palce. Rozhodně ne pro každého, natož pro běžného konzumenta. Lituji toho chudáka, který chodí do kina jednou za 2 měsíce a omylem zatoulá na Čtverec.

Nenechte se zmást faktem, že se jedna o LGBT film, protože vztah mezi dvěma chlapci je pouze pod-zápletkou a do hlavního příběhu prakticky vůbec nezasahuje. Je to velmi kvalitní a originální rodinný dramat, s trochou těch mužských full frontálů. Němci ale gay romance umí, takže i přesto, že mi ta pod-zápletka přišla jako matení zákazníka (diváka), tak jsem si nestěžoval. Herci kvalitní a sympatičtí, scénář chytrý, originální a svižný, soundtrack správně moderní a prostředí krásná na pohled. Sem a tady velmi zmatený střih, když má být okamžik "pohádkový" tak je to až přes čáru přeslazené a ta nepodstatná romantická pod-zápletka trochu sráží celkový zážitek. Nicméně, pokud si libujete v gay romancích NEBO máte rádi originální rodinná dramata, tak určitě ano

Rozhodnutí poslat 120 BPM jako svého reprezentanta na Oscary byl jednoznačně velký risk pro Francii. A nevím jestli se jim tento risk vyplatí, stejně jako se tomu stalo s Život Adéle. Vlastně se jedná o evropskou verzi filmu Normal Heart a i přesto že ani jeden z těchto filmů nepovažuji za dokonalý, určitě je zajímavé si je postavit vedle sebe a porovnat. 120 BPM je opravdu velmi evropský film. Velmi upovídaný, spoustu syrových emocí, explicitní nahota a hlavně, hodně politiky. Pokud bych měl tohle porovnávat s Normal Heart, tak tohle má silnější dialogy a celkově lépe strukturovaný scénář, kdežto Stejná srdce mají silnější herecké výkony a lepší technickou stránku. Z obsazení tohoto bych hlavně velmi vyzdvihnul mojí milovanou Neznámou dívku Adèle Haenel , skvělá jako vždycky. 120 BPM není jednoznačně špatný film a pojednává o velmi důležité a pomíjené události minulého století. BTW, možná mi pohled na film zkreslil a zážitek zhoršil fakt, že jsem na něm byl v kině Evald, kde jsem se opravdu celých 140 minut cítil jako v troubě.