Lovely.Bones

Silný příběh o diskriminaci a neporozumění. Dělalo se mi až špatně ze všech lidí kolem hlavní hrdinky. Jak se s ní zacházelo. Strašné. Celkový děj není nijak unikátní. Chlap opustí svojí rodinu kvůli někomu jinému, zemře a celá rodina si na něj najednou hrozně vzpomene a chce jeho přítelkyni o všechno obrat. Ten punc originality tomu hází to, že se otec od rodiny zamiloval do chlapa a to nejen obyčejného, ale do takového, který je v přípravném stádiu operativní změny pohlaví. Jako transgender film to funguje skvěle. Hlavní hrdinku nehraje žádná ciska a to tomu dodává velkou dávku autenticity. A jednoduše v každé scéně zašlapává všechny ostatní herce ve filmu do země. Možná je ten děj až moc jednoduchý a předvídatelný... ale i tak, čistě z hlediska přípravy na Oscary (Fantastická žena byla poslána, jako letošní reprezentant Chile), to stojí za to. Sice jsou její šance na výhru mizivé, ale je to rozhodně jedna ze svěžejších a riskantnějších voleb, které nějaká země může udělat. Jsem rád, že je tu zase trochu jiný LGBT film.

Docela cool thrillerová jednohubka. Dost tomu hraje do rukou fakt, že to má pod hodinu a půl. Idea je docela zajímavá (úvod je tak děsivý, že už se mi nikdy nebude chtít na operaci), ale celkové zpracování už je trochu slabší. Připadá mi to, jako kdyby scénárista dostal dobrý nápad, ten mu studio schválilo a hned jak vyšel z té kanceláře, tak se tam vrátil se slovy: "Počkejte. Ještě mě napadlo, že by to mohlo ve skutečnosti být takhle, a že tenhle umře, a že tenhle je taky zlý, a že by to mohlo být ještě takhle, a ještě bych tam dodělal tohle, a tohle,..." a producenti už toho měli tak plnou hlavu, že mu řekli, ať už si s tím udělá co chce, jenom ať rozpočet drží pod 10 milionů, což se mu povedlo (8,6 mil.) a už ho nikdo nehlídal. Hayden je stejné herecké prkno jako ve všech jeho ostatních filmech. Jessica přehrává přesně tak, aby balancovala na hraně dramatičnosti, zábavnosti a trapnosti. Lena Olin, můj nový objev, je v roli matky naprosto skvělá. Přehrává zdaleka všechny ostatní. Potenciál tam byl, chtělo to dát na starost možná někomu lepšímu. Taky režisér a scénárista v jedné osobě pracoval mimo tento film už jenom na letošním Artušovi, se kterým jsem měl obdobné problémy.

Možná jsem přehnaně pozitivní skrze to, že jsem to viděl v původním znění se skvělým Baldwinem v hlavní roli. Celou dobu, co jsem na to koukal jsem se ale nedokázal odtrhnout od myšlenky, jak je možný, že vznikly dva vlastně stejné filmy od dvou různých studií 2 roky po sobě. Je to vlastně Storks (Čapí dobrodružství) roku 2017. A nic jiného. Takže, jestli si chcete dát variaci na to, co jste viděli vloni, Mimi šéf je tu pro vás. Stejně vtipné (opět, v originále), stejně roztomilé a pravděpodobně stejně nevyzpytatelné pro všechny, co už svoje mimina mají.

Noah Baumbach je bůh a všichni to víme, jenom si to někteří z nás méně přiznávají. Nicole Kidman je bohyně a to si všichni rádi přiznáváme. Jennifer Jason Leigh je bohyně, škoda, že se nám ukázala pořádně až takhle pozdě. Jack Black není bůh, ale na každé 2 Gulliverovy cesty nám padne jeden Bernie nebo Škola Ro(c)ku, takže ho furt máme rádi. Velice silně to připomíná Allenovy Jasmíniny slzy, akorát taková více "indie" verze. Jeho filmy jsou přesně pro mě, ale rozhodně ne pro každého. Nebere si to servítky a dost možná to po 20 minutách vypnete. Nejedná se o jednoho z jednoduších Baumbachů, takže tady bych nezačínal, ale jestli stejně jako já milujete Jasmíniny slzy, tak tohle minimálně zkuste a uvidíte, jak se dá jeden film natočít dvakrát totálně jinak, dobrá režisérká studie.

Nechci mít předsudky, ale myslím, že v žádném jiném Transformers filmu není a ani nikdy nebude nic tak cool jako mega-robotická vraždící planeta, co se dá ještě proměnit na dvakrát tak velkého robota, kterou dabuje TEN Orson Welles. A jeho poskoka dabuje Leonard Nimoy. Já myslím, že lepší už to být nemůže. Přidej te si k tomu psychedelické barvy, ne-zastavující akci, kde vlastně vůbec netušíte, co se na tý obrazovce odehrává a soundtrack nadupanej k prasknutí. Z toho ty cartoons z 80. let úplně dýchaj. Radost sledovat a poslouchat.

Okolo tohohle filmu bylo docela velké dění, když se tvořil. Dcera Whitney chtěla za každou cenu hrát svojí matku, ale Angela řekla, že prostě není dost dobrá herečka a to vzneslo bojkot ze strany celé rodiny. Film by se opravdu měl jmenovat spíš Bobby a Whitney, protože to není životopis o Whitney, ale popisuje to pouze jejich vztah a to, jaky byl Bobby počestný chudáček a Whitney ho zkazila. Jasně... Nicméně, myslím, že tohle je naprosto ideální film, jako pozadí pro žehlení, jak se říká. Nemusíte vlastně vůbec dávat pozor na děj, jenom vždycky, když se začne zpívat, tak se na tři až čtyři minuty začnete koukat a pak zase přepnete do spotřebního režimu. Na televizní to vypadá krásně. Kostýmy, make-up, hairstyling. Tyhle faktory jsou na televizní poměry mistrně zvládnuté. Prostě se na to hezky kouká. A Yaya v hlavní roli tomu jenom pomáhá. Je hezká, sympatická, má charizma a hrát umí. Lifestyle nemá nejlepší pověst, co se týká jeho životopisných filmů. Tento kousek jí sice nezlomí, ale ani není nejhorší. Tohle místo zabral biopic o Brittany Murphy. Fuj. Se třesu jenom když si na něj vzpomenu.

Viděli jste film Bubliňák z roku 2001 s Jakem Gyllenhaalem? Tak si představte sexy 18-ti letou černošku v hlavní roli (k mému překvapení jsem později zjistil, že se jednalo o herečku, co hrála Rue v Hunger Games. Hezky se nám to holka vyklubala) a trochu toho Johna Greena (autor knih Papírová města, Hvězdy nám nepřály a dalších) a máte to. Všechno, úplně všechno. Hlavní zbraní tohoto filmu jsou hlavní dva představitelé. Amandla Stenberg má obrovské charizma, je krásná a má před sebou velkou budoucnost. Nick Robinson byl sympoš od pohledu už v Králové léta a v Jurského světa. Přesně jsme všichni věděli, že dříve nebo později bude hrát v těhlech filmech. Ale sluší mu to tady a role mu sedne. Maminku hlavní hrdinky hraje Anika Noni Rose, kterou také znáte (i když, v Čechách vlastně asi ani ne) jakožto velmi výrazná a charakteristický hlas Tiany z Princezny a žabáka. Škoda prostě toho předvídatelného konce. Se znalostí pár filmů o izolacích se dá dost jednoduše předpovědět. Vztah mezi Ollym a Madeline je hodně aktuální a přesně takhle v dnešní době vznikají. Nedivte se prosím, že má ten vztah až moc rychlý spád. Za jednu probdělou noc psaním si se dva dnes o sobě dozví víc, než za týden randění. Věřte mi. Není to tak dobré, jako Teď a tady, ale pro mě to bylo furt lepší než Hvězdy.

Těžká deprese. A natočení přes černo-bílý filter tomu teda dvakrát nepomáhá. Od začátku víte, co se bude dít. Celkově je to velmi předvídatelné. Přeci jen, tyto příběhy moc dobře známe. Jestli je to koncentrák nebo vyhnanství na Sibiři, ono už to vycházelo docela nastejno. Herečka v hlavní roli Melanie je úžasná. Věříte jí každý pohled, každé slovo, každé zakašlání. Jelikož jsem byl s touto historickou událostí neseznámen, možná mi unikly nějaké detaily, ale krátká návštěva wikipedie po skončení projekce všechny nejasnosti vysvětlila. Mnoho scén je velmi naturalisticky natočených a slabším povahám se při nich nemusí dělat dvakrát dobře. 2 hodiny strávené na zasněžené Sibiři ve společnosti umírajících žen a dětí... nevím, jestli je to ideální kino-zážitek pro každého.

|| Slavnostní předpremiéra v Premiere Cinemas Hostivař za účasti Gabriely Míčové a Kláry Melíškové ||

Comment is in progress