---

O mně / Nejoblíbenější zářezy / Persony / Papír a organizovaný hluk / Profil na Lidé.cz

---

• Internetové události posledních dnů - DISLIKE. Máme tu honičku chlapců, kterým ujel vlak, se kterým si nevěděli rady a jehož vývoji nevěnovali tu správnou pozornost. Plánované "sliby" do budoucna říkají jediné: dávejte si pozor, co máte v ikonce, koho citujete, čí obrázky se vám líbí, jak si ráno natahujete gatě a zda si na WC neoklepáváte způsobem, který svírají v čelistech něčí autorská práva. Pánové z ACTA a podobných www totalitních spolků, vyližte si řitě.
• Zatímco Nispel zůstává jedním z nejhorších režisérů mezi Merkurem a Saturnem, na Slovensku vznikla tahle sranda.
• Nemám rád sníh - v pátek třináctého u nás samozřejmě muselo poprvé nasněžit. Abych se dorazil, pustil jsem si Věc. S vypnutým topením a při otevřeném okně. Ač jsem vůči zimě imunní a zimní krajina mě fascinuje stejně jako kterákoliv jiná, rád jí moc nemám. Čas na Jednoduchý plán.
• Krátkometrážní doporučení: The Terrible Thing of Alpha-9!
• Abych nebyl pozadu, tak trailer na Promethea už je na světě (třeba tady). Extatická superlativa si ponechám pro své nabubřelé sci-fi ego.
• Během silvestrovské noci a hodin okolních viděno celkem devět filmů v příjemné dámské společnosti. A ano - byl to vydařený Silvestr.

Teď (poslední viděný film mladší jednoho roku): Správci osudu
Kdysi dávno... (poslední viděný film starší čtyřiceti let): Čekej do tmy (1967)
Poslední bullshit (dnes máme ale hezky, že?): Zápisník jedné lásky (2007)
Soundtrack (poslední OST, který zaujal): Novinka Davida Finchera ještě ani není na světě, každopádně Trent Reznor už k ní obstaral tuhle uhrančivou záležitost.

V očekávání: PROMETHEUS, MELANCHOLIA

Pobavilo: A co třeba nějaká jiná ptákovina..?
Music again: God is an Astronaut - In the Distance Fading

---

"Obdivuji jeho ryzost. Přežívá, nezatížen svědomím, výčitkami, nebo falešnou morálkou."

(Alien, 1979)

Uživatelům Internet Exploreru se omlouvám, tento prohlížeč se nás rozhodl zobrazovat všelijak disproporciálně a asymetricky. Kromě zprasené velikosti písma by ovšem v současnosti závažnější chyby nastat neměly.

Napřed trochu alibismu: Některé komentáře jsem psal v období mých divokých začátků s filmem, kdy můj vkus doznával největších evolučních změn, takže je pravděpodobné, že bych dnes lecos formuloval jinak. A protože těch komentářů není zase tak málo, ne všechny jsem přepisoval. Až na základě nějakého mého výplodu usoudíte, že jsem prostě kretén, je možné, že s vámi budu muset souhlasit.

Má osoba, spadající do čeledi dekadentně nakonfigurovaných organismů, se narodila devátého ledna roku 1986 (ano, ten samý rok, kdy měla cestu kolem Halleyova kometa a Černobyl se stal neoblíbenou prázdninovou destinací). Náležím do sfér neambiciózně/permanentně se podomácku vzdělávajících jedinců, jejichž potíž tkví v zálibě šťourat se v čemkoliv bez ohledu na úspěch výsledku (including CSFD). Okolí mě střídavě považuje za flegmatika či cholerika, přičemž se ve věčném zamyšlení často cítím jako koncentrovaná kyselina melancholická. Jsem introvert s extrovertními záchvaty, nevadí mi společnost ani samota. Jsem poměrně věrný svému zaměstnavateli a mám sklony k povýšenému jednání. Sleduju filmy, píšu o filmech, literatura je mi blízká, hudební svět taktéž. Aktivně se věnuju cyklistice a skromné domácí posilovně, fandím všem outdoorovým aktivitám a bojovým sportům (ve vztahu s Krav Maga). Kuřácky a drogově jsem neaktivní, alkoholu se mi vždy utéct nepodaří, což občas končí krutým vítězstvím dotyčného. Zajímám se o zdravý životní styl a stejně se cpu kdejakým svinstvem. Rád se rozptýlím u počítačové hry. Rád strkám nos do produktů kartografie. Rád dělám bordel a rád ho také uklízím. Asi nejsem normální.

K filmu jsem měl blízký vztah už od raného dětství. Zásadní zlom přišel roku 1993, kdy k nám dorazila světem otřásající propaganda Spielbergova Jurského parku. Protože mě jako malého ohromně zajímali dinosauři a vůbec všechna ta prehistorická verbež, nemohlo být nic zajímavějšího, než obrázky skutečně vypadajících dávných zvířat. Nevím, kdy jsem poprvé viděl samotný film. První byly všemožné komiksy, figurky a další předměty s logem Jurského parku. K takovým věcem samozřejmě patřily i články a dokumenty z natáčení, což vzhledem k průkopnickým digitálním trikům není nic překvapivého, ale pro malého FateKEEPERa to byl první vážnější krok do filmařského světa. Je to také důvod, proč má u mě Jurský park dodnes pět hvězd. Bylo to něco jako první láska.

Nepatřím mezi jedince, kteří bez přemýšlení rozhazují přízeň na všechny strany, takže pokud patříte mezi trubky, lovící body obepisováním všech uživatelů ČSFD, ani se neobtěžujte mě kontaktovat. Výměnu bodu nepovažuji za nemožnou, ale učiním tak jedině při zaujetí v názorech dotyčného. Howgh.

---

Na-čem-se-koukám-na-to-na-co-se-koukám aneb trochu sprosté technologické reklamy:

Aktuálně mohu za svůj označit monitor Samsung SyncMaster P2770FH, který si přivlastnil dvacet sedm palců v úhlopříčce (cca 68 cm), odezvu celou krásnou jedinou milisekundu, dynamický kontrast 70 000:1 a samozřejmě se kamarádí s Full HD při rozlišení 1920 x 1080. K obrazu mi obstarává kravál 5.1 surround sestava Logitech Z-506 o výkonu 75 W. Počítači jsem voperoval blu-ray mechaniku LG CH10LS. Celkově si myslím, že v mém přiděleném a rozměrově dosti omezeném prostoru jsem filmově slušně vybaven.

---

Oblíbené filmy:

Objektivita vs. subjektivita: Zdravý odstup ANO, pokrytectví NE. Schopnost rozebírat film a pitvat se v jeho nitru může bez problémů existovat po boku subjektivních úletů; celá tahle otázka je pro každého člena CSFD v podstatě irelevantní. Rád film v různých ohledech studuji a pitvám, netoužím ale popírat vlastní názor. Papouškujícím jedincům a přetvařujícím se vtěrkám nefandím. Co se týká mého filmového top, ten úplně kompletní je samozřejmě v hodnoceních mezi pětihvězdičkovými kusy.

K hodnocení:
Aneb dle prosté logiky:
90% - 100% (spokojenost s výhradami zanedbatelně zanedbatelnými)
70% - 90% (taková dost dobrá věc...)
50% - 70% (...kterou ale občas před průměrností...)
30% - 50% (...nezachrání vůbec nic)
10% - 30% (aneb ještě ze žumpy vystrkuji čestný vršek hlavy)
odpad! 0% - 10% (ano, plakal jsem)

Top devětačtyřicet:
(Pro méně bystré - jednotlivé obrázky jsou klikatelné, obsahujíc odkaz na profil filmu.)

Oblíbené české filmy:

---

Intermezzo - IN LOVE no. 1

Stal se obětí tisíců mýtů, umíral v čelistech přemrštěné lidské nenávisti a dodnes málokdo věří, že strach právem patří druhé straně. Není dochován téměř žádný potvrzený případ, že by zabil člověka; pověst krvelačné bestie přesto trvá. Tančíte s vlky?

(obrázek z knihy Jaké to je být vlkem od Anne Ménatory)

---

Oblíbení tvůrci:

Oblíbení herci:

Herec si mě nemusí získat jen svým výkonem - leckdy svou práci odvede i charisma. A samozřejmě, někdy je člověk typově natolik dobře rostlý pro danou roli, že mu nálepku s jejím jménem hned tak někdo neodpáře. Znáte snad terminátorovější horu masa, než je Arnold Schwarzenegger, nebo MadMaxovějšího Maxe, než je Mel Gibson?

Oblíbené herečky:

Podobně jako u pánských protějšků - nerozhodují jen výkony, ale i charisma, štěstí na role a samozřejmě... femme fatale. ;-)

---

Intermezzo - IN LOVE no.2

RENDEZVOUS WITH... Arthur C. Clarke

(16. 12. 1917 - 19. 3. 2008)

Fenomén sci-fi literatury a trenér mojí představivosti. Setkání s Rámou mě poprvé uhranulo tuším ve čtrnácti letech a rozpoutalo v mojí hlavě dlouhodobě neodbytný vír iluzí, vlastních doplňků k ději a touhy čelit kosmickému záhadnu. Můj hrad obrazů, vybudovaných na této knize, byl tak moc nezdolný, že ve mně vyvolal dodnes trvající strach číst další díly. Jímala se mě panika, že by pokračování poničila mé vlastní představy... Jinak jsem tíhnul (a tíhnu stále) zejména k povídkové tvorbě mistra. Jeho schopnost budovat napětí a široká pole tajemna, aniž by se nutně vždy vydával do anonymních končin kosmu jako jiní autoři, je přinejmenším podivuhodná; často si vystačil s všedností našich nejbližších vesmírných sousedů, jejichž zažitá vědecká fakta rád znevšedňoval. Dokázal psát filozofující vesmírné úvahy, dokázal tvořit mocné pointy, dokázal budovat silné záležitosti ze zdánlivě zcela banálních nápadů. Nebál se rozvinout jednu jedinou myšlenku a ještě nechat čtenáře prát se s možným vyzněním po svém. Své knihy doplňoval odbornými znalostmi vesmíru, přestože nejednou koketoval s vodami totální empirie. Arthur C. Clarke zkrátka navždy bude tvůrcem mnoha děl, jež se pro mě stala synonymem samotného pojmu science fiction.

---

Literární koutek

Aneb co rád čtu. Pro úplnost bych zmínil několik oblíbených povídek: Sloni z Neptunu (Mike Resnick), Kam oči nedohlédnou (John Herbert Varley), Světlo dávných dní (Bob Shaw), Nona (Stephen King), Jeffinovi je pět (Harlan Jay Ellison), Bezpečnostní opatření, Devět miliard božích jmen (Arthur C. Clarke)

Hudba

Aneb co rád poslouchám. Nebudu se ohánět klasickým klišé, jakým je nesnášení hip hopu (rád ho ale nemám), nicméně v poslední době zjišťuju, že jsem si vypěstoval solidní alergii na R'n'B. Mám rád interprety všeho druhu, ambientem počínaje a extrémním metalem konče. Alternativní rocková scéna je mi blízká, nevadí mi nádech folku ani zelektrizovaného popu, rozumím si se symfonií. Mám rád hudbu pomalu i rychlou, jednoduchou i komplikovanou. Pravda je, že melancholickým tónům naslouchám častěji, než těm rozjuchaným. Je toho dost.

Oblíbené soundtracky

Písničkové nevyhledávám, ačkoliv jsem na základě objevu ve filmu našel několik později oblíbených kapel (nejpamátnější je má udivená cesta k The Doors přes legendární skladbu The End, znějící ve filmu Apokalypsa). Jerry Goldsmith, James Newton Howard a Hans Zimmer většinou těší mé uši nejvíce.

+ menší hitparáda filmových skladeb:

1. Promentory - The Last of the Mohicans, Trevor Jones a Randy Edelman

2. Time - Inception, Hans Zimmer

3. The Gravel Road - The Village, James Newton Howard

---