KanjiVital

Nezapomenutelný film o jednom chlápkovi, který hraje psychicky nemocného člověka, aby ho zavřeli do psychiatrické léčebny, kde mu bude podle něj lépe než kdyby musel narukovat do vězení. Postupem času však zjistí, že narazil na opravdu velký problém v podobě Velké sestry, která se snaží mu a všem ostatním pobyt v léčebně co nejvíc znepříjemnit svým přísným řádem. McMurphy je typický rebel, který je v podání Nicholsona ztělesněním boje proti této autoritě. Z pacientů se postupně stávají jeho přátelé, kteří v něm vidí svůj vzor, protože se jako jediný nebojí postavit této autoritě. Nakonec kvůli Sestře spáchá sebevraždu jeden nevinný mladík a podaří se jí udělat z McMurphyho pomocí elektrošoků pouhou loutku pod vlivem sedativ. Vrchol Formanova filmařského umění a troufám si říct, že nejsilnější film v dějinách kinematografie. Zvláště pak závěrečná scéna s útěkem "Náčelníka" je nezapomenutelná. Jack Nicholson si touto rolí zajistil status nesmrtelnosti. Z Velké sestry v podání Louisi Fletcherové mi běhá ještě teď mráz po zádech a zcela po právu ji připadl za tuto roli Oscar. Tato postava se právem řadí mezi nejbezcitnější a nejodpornější zlosyny v historii filmu. Není nic horšího jak fakt , když Vám někdo vezme Vaši svobodu, naprosto skvělá paralela na totalitní režimy. Prostředí v psychiatrické léčebně na mě působilo velmi realistickým dojmem a mohli jsme zde sledovat skvělé výkony DeVita, Loyda či komorního herce Formana - Schiavelliho, kteří se díky tomuto filmu proslavili. Výborné střídání humorných scén s tragickými tak, jak se na pořádné dechberoucí drama hodí. Hodně oceňuju i český dabing, ve kterém Nicholsonovi propůjčil svůj znamenitý hlas Boris Rösner. Tento film považuju za svůj nejoblíbenější, protože žádný z filmů na mě nezapůsobil tak jako tento. Děkuji Pane Formane a Nicholsone.

Musím říct, že do doby než jsem shlédl tento film, tak jsem nic tak násilného a kontroverzního v životě neviděl a myslím si že už ani neuvidím. V tomto filmu se nachází hned několik scén, které se mi vryly nenávratně do paměti, hlavně asi ta v kině s výplachem násilí a ta jak se Alex objeví v bytě spisovatele, kterému s jeho partou přátel na začátku znásilnili ženu. Moc se mi líbil anglický dialekt, kterým Alex mluvil a bez kterého si tento výborný film nedokážu představit. Kubrick si opravdu dokonale pohrál s tématem lidské morálky. Podle mě Mistrovo nejlepší dílo.

Generační výpověď o divokých devadesátkách, která nemá konkurenci. Stejně jako ten nabušený soundtrack a jeho propojení s filmovým plátnem. Dodnes mám husí kůži z některých scén, jako např. z proměny Tommyho ve feťáckou trosku, nebo z lezoucího batolete po stěně a jeho smrti...

Výborné herecké výkony a typická coenovská zápletka s brilantními dialogy dělají z tohoto filmu opravdový kult. Páni režiséři vytvořili řadu nezapomenutelných postav... Dude, Walter Sobchak, Donny či Jesus Quintana jsou zkrátka díky tomuto filmu věční. Musím se přiznat, že při některých scén z tohoto filmu jsem se válel smíchy po zemi, ať už to byla Dudeova smolařská bouračka za poslechu Creedence či Walterovo nekonečné konstatování o Šábesu a Vietnamu v těch nejnevhodnějších chvilích. No a u závěrečné scéně s ukousnutým uchem se musel i Tyson začervenat a poklonit se Walterovu umění. Tomuto filmu jsem opradu moc vděčný za jeho vznik a také za lásku k bowlingu, kterou mi nenávratně vštípil. "Lebowki, kde jsou peníze???!!!"... "Asi v tom hajzlu, ještě se tam podívám."

"Někdy nemít nic v ruce může znamenat velký trumf." - film o svobodě a nezlomnosti lidského ducha. Z vězeňského prostředí existuje několik filmů, ale tento pro mě navždy zůstane jedinečný a nenahraditelný... pojídání 50 vajec, Lucinka, sázky a pábitelství vězeňského ansámblu, úsměv Paula Newmana a samotný frajer Paul Newman. Navíc intro písně "Civil war" od oblíbených Guns N' Roses mluví jasně kapitánskou řečí: "What we've got here is... failure to communicate. Some men you just can't reach. So you get what we had here last week, which is the way he wants it... well, he gets it. I don't like it any more than you men." A k číslu 37... Lukáš 1:37: "U Boha přece není nic nemožné."

„Ó, skutečně šťastný je náš věk, ó požehnaní umělci, kteří si zaslouží takové pojmenování, neboť díky nim jste za svého života měli možnost být u zdroje takové krásy, jež rozzářila ponuré světlo vašich očí a umožnila vám zcela zřetelně vidět náročný, podivuhodný proces vývoje jedinečného umělce: pro jejich slavná díla je uctíváte a oslavujete, to díky nim vám z očí spadla páska, která zakrývala váš zrak i mysl a vrhala vás do temného stínu, díky nim jste objevili závoj falše, který halil temnotou krásné komnaty intelektu. Za to vše poděkujte Bohu a pokuste se Michelangela ve všem napodobit.“ - to napsal Giorgio Vasari a zfilmoval Carol Reed.